Je to přitom paradoxně současná situace, jež hrozí v následování francouzské, potažmo britské represivní cesty, která by mohla věci (komunikaci) změnit k lepšímu. Totiž k diskusi uvnitř komunity, protože obrana bude totiž velmi potřeba. A je na čase! Řeč je o freeteknu a politice, o tom, zda techno ve své alternativní podobě je politickým aktem či se politikou jen za určitých okolností a jen pro některé stává.

Předem je třeba říci, že právě vzhledem k naprosto spontánnímu a svobodnému projevu freetekno kultury je těžké dělat nějaké paušální závěry, neklade si to za cíl ani tento materiál. Ostatně techno nemá (naštěstí) a ani nemůže mít své autority typu Bakunina či Kropotkina a nemá tedy ani nějaké své desatero, v němž by člověk našel jasné odpovědi. Pohledů je bezpočet, stejně tak jako je bezpočet lidí vzešlých z nejrůznějších (často i politických) subkultur, kteří dnes freetekno komunitu tvoří. Může se tak lehce stát, že člověk, který není seznámen s různorodosti celé Do It Yourself (DIY) kultury se cítí zmaten, když se od jednoho představitele dozví, že freetekno je odpovědí na nespravedlnosti systému, aby byl vzápětí jiným ujištěn o tom, že jde jen a jen o divoce apokalyptickou, svobodnou, víkendovou zábavu.

Ustrnout v postmoderním "je to tak i tak" by ale bylo příliš lehké a se skutečností by to také nemělo příliš společného. Kořeny freetekna jsou stále ještě lehce čitelné a dost pevné na to, abychom na ně mohli zapomenout. Nelze také nevidět styčné body, které především k původní nomádské podobě freetekna neodmyslitelně patří a o nichž lze říci, že jsou a byly stále stejné.

Pohyb jako odmítnutí konzumu

Kde se vzali? Za předchůdce technotravellers jsou pokládáni hippies a neohippies, kteří se svými pomalovanými náklaďáky a dodávkami kočovali Evropou již dávno před tím, než se někde v Anglii na louce poprvé rozezvučely sound systémy nomádů elektronických. Novodobí nomádi ovšem vzešli i z prostředí anarchistických punkerů a squatterů a za řadu z nich jistě vděčíme asociální politice paní Thatcherové. Ačkoliv byla původní snaha o neplacené party, které by byly opakem komerčních akcí v přeplněných klubech, hnacím motorem, jenž dal vzniknout freeteknu, s naložením sound systémů do aut a objížděním letních festivalů se zrodil alternativní životní styl, nikoliv jen občasná zábava.

Je to právě nomádský způsob života, jenž travellery staví do jasné pozice vůči systému a je to právě a hlavně kočování, které systém vede k stejně jasné razantní odpovědi. Život v pohybu vždy amortizoval touhu hromadit a vlastnit. Platilo to tak u severoamerických Indiánů i kosmopolitních Romů, platí to dnes u travellerů. Když mám domov na kolečkách, nemohu si dovolit mít všechno a skromnost je pak zkušeností, jež je znovu a znovu životem nomáda potvrzována. Je ale odmítnutí statického způsobu života politickým postojem? Zcela jistě je protestem proti uniformní cestě, která člověku určí jeho místo k žití, jeho náplň dne a v posledku snad i místo kam přijdou jeho ostatky. Nomád je pro systém nebezpečím, systém o něm totiž mnoho neví. Neví kým je, kde zrovna je a co zamýšlí. Neví ani, kolik těch lidí vlastně je. S jistotou ovšem ví, že kdyby mělo jít o vzrůstající tendenci, tak je to nebezpečí pro něj - svobodné vody, do nichž nevidí, hrozí tím, že by se mohly vylít z břehů. Tato slova ostatně potvrzují i citace samotných pamětníků počátků freetekno scény: "Nejde jen o psychedelii a muziku. Všichni zároveň reflektují těžkou deziluzi ze 'Systému`. Každý to cítí stejně...... Vyser se na to, jak se věci mají dělat, jestli se ti nelíbí, jak to funguje, dělej to prostě po svým." (Všimli jste si té nápadné podobnosti slovníku s dopisem Ivana Martina Jirouse a Stanislava Pence?) Jinde jeden člen komunity Exodus výmluvně říká: "Nejsme revolucionáři, ale bojovníci za svobodu.(...) Zkrátka, bojí se rave scény, protože je to anarchistická scéna."

S kočovným způsobem života souvisí i sdružování do takzvaných tribes (kmenů, sound systémů), jež odkazují zčásti na komunitní způsob života a zčásti na přirozené lidské společenství "velkých rodin", které v současném systému postaveném na malých rodinách a individualismu nemá své místo. Mezi první kočovné party lze řadit legendární Spiral Tribe (kteří přivezli freetekno do České republiky) Mutoid Waste Company, Cirkus Warp, Bedlam, Tonka, Desert Storm a další.

"A jsou to právě tyto kmeny, jež jsou jádrem oné tiché anarchie, která se šíří Anglií. Ačkoli mají rozličné identity a cíle, jakmile přijde řeč na jejich motivaci, hovoří tyhle skupiny vlastně jediným hlasem. Hovoří o vzkříšení hnutí svobodného ducha a o osobní anarchii. Neběží tu ani tak o anarchii směřující ke zničení státu, spíše o zmoudřelou anarchii lidí mírných záměrů, kteří se ve své zklidnělé důstojnosti odmítají zapojit do závodění na rychlodráze systému a stejně tak se brání, aby upadli někam mezi rezignované šiky prostřednosti," vysvětluje v knize Travelleři - hlasy novodobých nomádů Richard Lowe a William Shaw.

O počtu těch, co většinu svého života tráví kočováním, lze spekulovat, jisté je, že už v polovině devadesátých let se počet novodobých nomádů jen v Anglii odhadoval na 40 tisíc, dnes bude situace kvůli represivním opatřením méně příznivá, stále je ale dost takových, co kočovný způsob života riskují.

Osobní anarchie?

Bylo by naivní představovat DIY kulturu a freetekno zvláště jakožto ryze politický neřkuli anarchistický proud. Není tomu tak, ale faktem zůstává, že tato subkultura skrze své vlastní projevy a resistenci vůči konzumnímu způsobu života jisté myšlenky blízké těm antiautoritářským udržuje při životě a má je za své. Těžko ale hledat nějaké aktivity ve smyslu stálého propagování jakýchkoliv politických idejí či přímých politických akcí a výstupů. To ovšem neznamená, že by se některé sound systémy nepodílely na čistě politických akcích. Příkladem za všechny budiž několikaměsíční pořádáni freeparties na protest proti výstavbě dálnice M77, což byla práce britských Desert Storm, kteří poté v době války v Jugoslávii odjeli společně s humanitárním konvojem dělat párty pro lidi postižené válkou do Bosny. To už vyjádření politického názoru jistě je.

Namísto budování vzdušných zámků a čekání na revoluci, se kterou se to má podobně jako s mesiášem (stále ne a ne přijít) se řada lidí této subkultury rozhodla systém, do té míry, do které je to možné, zkrátka ignorovat. Vyčlenit se z něj a pohybovat se kdesi na jeho okraji, alespoň pro sebe si vytvořit život takový, jaký jej chci mít. Není toto vzpoura? To vše založené na principech bezplatné DIY kultury.

Nemá smysl zamlčovat, že právě tento způsob života předpokládá časté překračování zákonů a tedy častý střet s represivními složkami. Falšování dokladů k automobilům, krádeže dieselu, potravin v supermarketech, zabírání továren, domů a obecních pozemků, prodej tanečních a měkkých drog -- to vše je jen další svébytná a patřičně nasraná odpověď systému, jenž se snaží novodobé cikány vystrčit i z toho kousku prostoru, který si jen těžce hledají ("nic nežádáme, nic nechceme, jen prostor pro naše toulání," jak se píše v knize No system). Jejich nedůvěra k systému, který je označuje za "nečisté špinavce" se mnohdy mísí s nenávistí k jeho pomahačům a v mnoha případech dohnala travellery (například při přijímání anglického Criminal Justice Bill či francouzského dodatku k trestnímu zákonu) k aktivnímu odporu v ulicích měst. "To, co všechny provokuje, není jejich víra, ale jejich nevíra. Nevíra v systém a morálku státu. To je to, co je nutí držet se mimo společnost a žít si po svém, vyznávat vlastní hodnoty -- a to je také hlavní důvod jejich diskriminace a perzekuce," přesně vystihuje podstatu strachu establishmentu z technotravellerů ve svém článku Homeless and Hungry.

Na rozdíl od České republiky existuje v západní Evropě, ale především ve Francii a Itálii také daleko bližší a autentičtější propojení mezi freeteknem a ostatními alternativními směry (squatting, punk, zelený anarchismus atd.). Útok na jednu ze subkultur je ostatními vnímán jako útok na vlastní identitu a možnosti efektivního odporu jsou tak o moc větší. Travelleři mívají také zpravidla dveře otevřené i do politických squattů, v nichž řada z nich tráví zimní měsíce. Nelze se pak divit, že přijetí nového zákona do ulic vyžene alternativce bez rozdílu původu. Bylo by to možné u nás?

Pohled na český dvorek

Jistě není přehnané tvrdit, že návštěvnost českých freeparty, ale i počet českých sound systémů ukazuje na to, že česká freetekno scéna je alespoň z tohoto pohledu nebývale silná. Každým rokem přibývají takřka desítky nových partiček a mít přesný přehled už snad ani není možné. Řeklo by se tedy, že tak silná scéna, bude dobře slyšet a hlavně bude znít, abychom si vypůjčili slova z výše zmiňované knihy "jedním hlasem." Faktem je, že prozatím nezněla a jen letmý pohled na diskuse mezi zástupci české freetechno subkultury by jistě udělal radost každému nepřejícímu kvelurantovi. Pokud totiž kromě skutečnosti, že freetekno se stává pro mladé "lidovou" zábavou, českou subkulturu něco charakterizuje, pak je to vzájemná řevnivost. Čtenáři A-kontra by se jistě podivili jak blízko ve svém sektářství má většina "polemik" na internetových fórech k osobním výpadům, které už léta oslabují českou anarchistickou scénu. Proč to? Česká scéna je tak různorodá ve svém přístupu k freeteknu až to vzbuzuje dojem, že ti lidé snad občas mluví rozličnými jazyky. Neuralgické body sporů jsou přitom většinou stále tytéž a jejich opakování vzbuzuje dojem poslechu zaseklého vinylu. Právě politizování freetekna je často kamenem úrazu. Zatímco některé ze starších sound systémů mají především díky genealogii zakládajících členů blízký vztah k anarchistické scéně (lidé z okruhu bývalého squattu Ladronka) a spojení antisystémového důrazu s pořádáním freeparty jim přijde přirozené (stejně jako přišlo těm, kteří freetekno přiváděli na svět), naprostá většina později vzniklých part politiku striktně odděluje od freetekna jako takového. Sektářství není na místě u obou stran a hádky mezi těmi, kteří se rozhodli pro kočovný způsob života a těmi, kteří pořádání mejdanů věnují "jen" velkou část volného času i našetřených peněz jsou bezpředmětné. V obou případech jde o soběstačnou alternativní kulturu, která se v případě prvním přelila až do alternativního životního stylu a nutno říci, že má o moc původnější (a také riskantnější) podobu. Zatímco první by neměli jen jaksi ohrnovat nos nad lidmi, kteří jejich myšlenku nesou dál, byť částečně modifikovanou, druzí, ač se vstřícným vztahem k současnému systému, by neměli zapomínat na to, že (viz výše) freetekno mělo antisystémový nebo přesněji nesystémový postoj dáno už do svého vínku. Že k němu revolta neodmyslitelně patří. Možná poslední události kolem Czechteku ukážou to, co mělo být jasné odjakživa: Ať již se zaklínám jakkoliv svou apolitičností, samotný fakt, že někde pořádám nenahlášenou freeparty mne staví do politické role a systém ji jako takovou chápe. Je mu totiž úplně jedno, zda párty zpunktoval levicově smýšlející technař či ten, kterému jde jen o svobodnou zábavu na pár dní. Oba dostanou po hubě.

Je nejvyšší čas přestat se přít a přestat se bát konfliktu, který je již nadohled a co nejlépe, ale hlavně společně, se na něj připravit. Nebát se třeba i riiskovat a znít stejným hlasem!

RESIST TO EXIST!!!

Psáno pro A-kontra