Nejvyšší americký generál v Iráku schválil používání vyšetřovacích technik, které zahrnovaly užívání spánkové manipulace, stresových technik a psů k "využívání strachu Arabů", vyšlo ve středu najevo.

Memorandum, které podepsal generálplukovník Ricardo Sanchez, schválil 29 výslechových technik, včetně 12 technik, které překračovaly limity ve vlastní armádní polní příručce, a čtyři, o nichž bylo přiznáváno, že zosobňují riziko porušení mezinárodního práva, Ženevských konvencí anebo přijaté normy týkající se lidského zacházení z vězni.

Podle nového průzkumu veřejného mínění mají Australané ze zahraniční politiky Spojených států přinejmenším stejné obavy, tak jako z islámského extremismu a považují US za větší hrozbu než vzestup Číny, napsal australský list Sidney Morning Herald.

Ještě ani neutichly ohlasy na velikonoční sjezd sociálních demokratů a už zde máme zase několik důkazů o tom, jak to strana (respektive její představitelé) myslí doopravdy. Je to právě nové vedení, které nechce vést tuto stranu ani doleva, ani doprava, ale dopředu. Je to právě nové vedení, které předkládá do vlády dokumenty, nad kterými lze jen kroutit hlavou. Právě nad nimi lze přemýšlet, kam vlastně směřují.

Co není zakázáno, je povoleno. Co není povoleno a nehlídá se, je povoleno. Česká republika, a její hlavní město zvláště, je jednou ze zemí, kde právo a pořádek neexistuje. Tedy samozřejmě na papíře existuje všechno, i listina práv a svobod by měla fungovat. Také by měly platit dopravní předpisy. Nebo obecné vyhlášky, např. o psech.

Ve světě i u nás je stále populárnější kniha Dana Browna s konspirační teorií z dávné historie lidstva, v níž existuje Převorství sionské, jež založily děti Ježíše Krista a Maří Magdaleny. Autor tvrdí, že vychází z reálných faktů. Jaká je však skutečnost?

Předpokládám, že jejich slova museli v posledních dnech zaslechnout i ti největší ignoranti. Velikonoce (stejně jako Vánoce) jsou totiž obdobím, kdy většina médií dává možnost k vyjádření různým církevním představitelům. Nejen vysokým hodnostářům, ale farářům a kazatelům ze zapadlých vísek. Nechci se nikoho dotknout, ale mám neodbytný pocit, že k pomyslnému otevírání dveří nedochází z opravdového zájmu, ale spíš z povinnosti . Nadsazeně to lze přirovnat k začátku houbařské sezony, to se na obrazovkách, v éterech a na potištěných papírech objevují mykologové.

Lietaer, Bernard: "Budoucnost peněz", (2003, Košice, paradigma.sk)

V súčasnosti sú knižné pulty zahrnuté rôznymi ekonomickými učebnicami a príručkami typu "ako rýchlo zbohatnúť" a pod. Na druhú stranu čitateľ, ktorý chce ísť do hĺbky ma tiež čoraz lepší prístup ku kvalitnejšej literatúre. Musí ale vedieť selektovať to, čo za prečítanie stojí. Aby si vybral spomedzi najrôznejších titulov a potom neľutoval svoju voľbu, prichádza do kníhkupectva väčšinou vybavený základnými informáciami a tom, čo konkrétne hľadá. Pri hľadaní sa neraz inšpiruje recenziami, ktoré mu poskytnú akýsi náhľad na daný titul. Aby sme mu v jeho hľadaní trochu pomohli, predstavme si knihu Bernarda Lietaera o trendoch vo vývoji peňazí, ktorá za prečítanie určite stojí.

Jan Čulík uspořádá seminář s promítáním třídílného filmu Adama Curtise z televize BBC The Power of Nightmares (Moc nočních můr) o tom, jak si američtí neokonzervativci a islámští fundamentalisté vyhovují a jak se hledali, až se navzájem našli, v a4-nultém prostoru v Bratislavě na náměstí Slovenského národního povstání 12, v budově Domu umenia (Národné osvetové centrum), v úterý 5. dubna 2005 od 16 do 19 hodin.

V reakci na názor pana Radka Veselého z 29.3. tento článek chci podrobněji vysvětlit, proč mám na internetovou diskusi k uveřejněným článkům zcela shodný názor jako redakce Britských listů. Sama tyto listy čtu pravidelně, právě proto, že nejsou bez tváře, je v nich k přečtení nepřeberné množství článků širokého spektra, jak z různých západních periodik, tak i od četných přispěvovatelů, o kterých nelze pochybovat, že by psali jednotvárně. Zároveň jimi splňují své heslo v záhlaví: deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. Nakonec ze všech článků si pochopitelně vybírám jen to, čemu sama mohu uvěřit. To je v zacházení s jakýmikoli médií naprosto nezbytné, nejen s internetovými informacemi, ty však vidím díky jejich rozmanitosti a četným zdrojům nesporně důležitější a zajímavější.

Euthanásie v mediálním pojetí je spíše heslo. Její definice a pociťování v medicínských sférách je opravdu nejednotné, ale momentálně se kloní na stranu situace terminálně nemocných např. nádory, nebo jinými nevyléčitelnými nemocemi. Lékaři nečekají na smrt svých pacientů. Ani na svolení soudu je zabít. Snaží se je zachránit. Bohužel jsou situace, kdy to není možné.

V lednu 2005 vydala Policie České republiky vlastní Etický kodex. Text kodexu je sice veřejný, slovník s výkladem pojmů k němu byl doposud tajný... Policii trvalo dost dlouho, než si pod tlakem Britských listů uvědomila absurditu situace a zjednala nápravu.

Vyjadřovat se k absurditě stavu, kdy je Etický kodex prakticky bez návodu k použití zveřejněn a příslušná výkladová pravidla jsou dostupná jen s enormními obstrukcemi a dokonce se strachem oslovených řadových policistů nejrůznějších útvarů poskytnout součinnost při informovaní o vlastních povinnostech z důvodů možné výpovědi, snad ani není nutné.

Zatímco se česká média věnovala nedospělci v premiérské funkci, věnoval jsem se já starším vydáním Taipei Times; důkaz, že je pokládám za noviny, které nezestárnou dnem vydání. Na rozdíl od většiny českého tisku věnovaly svou pozornost a svůj prostor důchodcům...

Bohužel, to je správná odpověď na otázku v titulku článku J. Kalouse ve včerejších BL. Je dnes totiž stále zřejmější, že v listopadu 1989 potkalo český národ veliké neštěstí: po několika staletích si zase začal sám vládnout.

Stanislav Gross má jako předseda sociální demokracie šanci ustát post premiéra. Naopak šance sociální demokracie uspět ve volbách se stala ještě problematičtější.

Vládní krize v Česku byla vždy jednoduší, než se zdálo na první pohled. Iluze komplikovanosti je dána tím, že při propočítávání variant řešení bývají míchány etapy. Každý přechod do nové časové fáze ale ukazuje celou situaci v mnohem jasnějších konturách. Stačilo například počkat na sobotní volbu předsedy sociální demokracie a počet variant dalšího vývoje se radikálně zmenšil. Jestliže žádost ODS o vyslovení nedůvěry vládě se ukáže jako uspěchaná, pak se jako nejpravděpodobnější varianta dalšího vývoje jeví, že se premiér Stanislav Gross udrží ve svém křesle. Složení vlády se pak tomuto faktu nějak přizpůsobí.

Soudě podle nespokojeného vřískotu, jímž provázíme své narození, je pro nás příchod na svět šokem: Prostor, v němž jsme do té chvíle spočívali (matčina děloha), byl sice uzavřený a stísněný, ale útulný a bezpečný; zato prostor, do nějž nás vytáhl porodník, na nás útočí neznámými zvuky, barvami a tvářemi, které nás -- dokud se v nich nedokážeme orientovat -- plní spíš úzkostí než nadšením. Co pro nás znamená prostor v dalším životě?

Bezprostředně po brněnském sjezdu ČSSD bylo uveřejněno Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD, která tímto dala o sobě vědět širší veřejnosti. Na první pohled se jedná o "levicově-líbivý" dokument, dle mého názoru se však jedná o text mimořádně nekvalifikovaný. Orientuje se na zneužití některých předsudků levicově smýšlejících občanů a směřuje vývoj levice do slepé uličky.

Závěr sjezdu ČSSD je tak výrazný, že snad ani ti, kteří politiku nesledují, nemohou být na pochybách. Vítězství pragmatických svazáků nad levicovými romantiky je zpečetěno. Sociální demokraté se definitivně ocitli v rukou mladých manažerů, dospívajících ve svazáckých košilích posledních dnů starého režimu. Pragmatický liberalismus, bezobsažné fráze, dokonalá souhra bez ohledu na názorové rozdíly, chuť po moci za každou cenu a ostré lokty vyznávající Niccola Machiavelliho hesla o účelu a použitých prostředcích zvítězily pod virtuálním tlakem médií nad socialistickými idejemi. Pro pravicové oponenty nastala doba sklizně. Pro levicové oponenty nastala noční můra. Protivník vítězícího týmu byl slabý -- svou názorovou rozdílností, váhavou slušností, ochotou o všem diskutovat, uzavírat kompromisy a neschopností plošné manipulace davem nevědoucích lacinými slogany. Delegáti si ani nevšimli, že po prvním hlasování se poměrný systém, uplatňovaný v ČSSD po uplynulé desetiletí, změnil na většinový systém. Vítěz si vzal vše. Prakticky bez boje.

XXXII. sjezd ČSSD TÉMA BL

FOTOGALERIE 1

Považuji se za přemýšlivého člověka a oceňuji kvalitu článků na BL, píše Radek Veselý. Ale čtu je velice málo (zřídka). Vysvětlím vám proč. Britské listy jsou totiž bez tváře. Nereagují na potřeby čtenářů, nejsou interaktivní (ač na síti). Nikde nevidím žádný email na redakci, ani kontakt na autory, schází jakákoliv diskuse - bojíte se diskuze?, myslíte že by jste svoje názory v diskuzi se čtenáři neobhájili?

Vážení čtenáři, všechno je jinak! My máme "Oko za oko, zub za zub" spojené s vendetou, odplatou, která je adekvátní provinění. Takhle jsme si to vždycky spojovali. Něco na způsob "zločin a trest". Ale pokud rozebereme "Oko za oko, zub za zub" v původním hebrejském jazyce, dojdeme k překvapujícímu závěru.

Dopoledne na Boží hod velikonoční poslouchám Charlieho Hadena a Pata Methenyho.

Protože je dopoledne, snažím se pozorněji poslouchat Methenyho kytaru. Ale civím přitom na tichou bílou oblohu. Nic se nepohybuje, jen občas ptáci a holé větve nahých stromů.

Jsou to ty nejtišší Velikonoce, jaké jsem kdy v životě zažila.

Než jsem sem přijela, pošetile jsem se domnívala, že tytéž věci se octnou v naprosto odlišném kontextu. Jiné lidé, jiná kultura, jiný jazyk, možná i jiná já. Napadlo mě, že možná i kouření bude působit jinak než v Glasgow.

(Několik - velikonočních? - postřehů namátkou vybraných z blogu holandsko-korejské studentky z Glasgow University, která je nyní na studijním pobytu v Brně. [Zkráceno.])

Při čtení článku, který napsala Max Park, se člověk neubrání pocitu, že komunismus vskutku napáchal škody v myšlení lidí, ale paradoxně ne tam, kde existoval jako mocenský systém, ale na straně druhé.

Odpověď na reakci Jiřího Jírovce "Devastace mladých lidí je globální".

Myslím, že pan Jírovec mou argumentaci interpretuje trochu špatně. Když píšu: "Myslím, že za to může komunismus", není z toho zjevné, že si dělám legraci? Začnu pátým odstavcem svého článku ("Než jsem sem přijela"). Od doby, kdy jsem se poprvé seznámila s českou literaturou, mně vždycky zajímala Česká republika/bývalé Československo. Jsem schopna sympatizovat s obětmi útlaku v Čechách v minulosti, protože mí rodiče a prarodiče zažili obdobné katastrofy v Koreji: japonskou okupaci, korejskou válku, revoluci 4.19, vojenskou diktaturu, které předcházel puč 5.16, atd. atd. Ve světě nikdy nebyl pokoj.

Chtělo by se říct: podporujte ČSSD; ne proto, že by měl mít každý stejný názor na správu věcí veřejných jako sociální demokraté, ale proto, aby zde byla udržena efektivní a zároveň určitá zdravá politická konkurence.

ODS je totiž, něco více než rok před dalšími volbami, v téměř ideální situaci, která ovšem není zdaleka tak ideální pro společenský celek -- je jedinou politickou stranou na pravém straně spektra, která si může činit nárok na mocenský podíl, což jí samo o sobě dává nějakých třicet procent dlouhodobě nakloněných voličů.

Psáno též pro ČRo 6

Sjezd ČSSD posunul stranu výrazně doprava. Za povšimnutí snad stojí i fakt, že nejméně tři důležití představitelé tohoto směru v současné vládě - Stanislav Gross, Bohuslav Sobotka a Martin Jahn jsou představitelé tzv. generace "1970", jak zní název populární písně a jejíž text se mi zdá být potvrzován i sociologickými výzkumy (viz: Sak, Saková: Mládež na křižovatce). Tato generace byla zformována zkušeností normalizace, která vyústila v jejich vyhraněnou pravicovou orientaci a morální nihilismus.

Pan poslanec Pospíšil se v parlamentu vyjádřil minulý týden v tom smyslu, že referendum je hlasování jakési masy, které nelze svěřit rozhodování o důležitých věcech. Podobný postoj hájil také první místopředseda ODS Nečas ve velikonoční Sedmičce a předseda Senátu PČR Sobotka v Otázkách V. Moravce na Květnou neděli. ODS dlouhodobě tvrdí, že občané mohou rozhodovat jen o tom, o čem jim rozhodovat dovolí jejich zastupitelé.

Na půdě Evropské unie pokračuje boj o tzv. Směrnici o patentovatelnosti vynálezů implementovaných počítačem, o které její odpůrci tvrdí, že v Evropě po vzoru USA prakticky zavede patentovatelnost myšlenek v software, algoritmů a obchodních metod. Představitelé české vlády v Evropské komisi neanalyzovali ekonomické důsledky, které by z patentovatelnosti software vyplývaly pro českou ekonomiku a hlasovali pro podporu monopolních držitelů know-how za oceánem. Naplňuje se argument alterglobalisitckého hnutí, že Evropská unie je unií nadnárodních korporací a ne unií občanů.

Softwarové patenty jako TÉMA BL

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.