Není možné zachránit život ve smyslu, jak ho dnes chápeme. Ale druhá strana mince je, že v situaci omezených zdrojů -- akutních RES lůžek, materiální, intelektuální i manuální kapacity, jsou tyto blokovány. Nedostane se tak na pacienty, kteří šanci mají.

Skutečně jde o velmi malý krůček či posun. Zákon ho nevyřeší. Ani média. Intuitivně cítím, že lékaři by měli mít právo nedělat všechno, co současná věda, technologie, řemeslo a umění medicíny umožňují. V určitých situacích. A s vědomím odpovědnosti. Ta se zdá nezměrná...

Hesla o vraždě v přímém přenosu, svědčí o jediném -- pan Prokop na žádném oddělení, kde personál denně řeší tyto otázky, nepracoval, nikdy nestál tváří v tvář člověku prosícímu o smrt pro nesnesitelné bolesti. Hloubka jeho znalostí o problému i v tomto jednom konkrétním případě, nesahá ani k odborné literatuře (např New England Journal of Medicine -- kde je případ TS velmi podrobně rozebírán). Takové titulky opravdu patří k jiným záležitostem. To není znevažování partnera v diskusi, pouze konstatování evidentního faktu.

Jde asi o směšování práva a spravedlnosti. Ale to právo je skutečně na život i na smrt. Zákon je někde napsaný ale v reálu půjde o postoje, schopnosti a morální integritu zúčastněných. To žádný zákon neošetří. Nedokáže popsat rozmanitost takové kritické situace a velikost šancí konkrétního pacienta na lůžku ležícího a na lůžko čekajícího.

Naše realita dostupnosti takových lůžek je skutečně velmi vzdálená od USA. Ale princip problému je stejný. Udržovat "život" , jde li o něj, za každou cenu nebo ne. A když ne, tak kdy, proč a jak ne. Za "každou cenu" v realitě omezených zdrojů znamená, že tyto budou chybět jinému, jinde.

Co může pomoci je diskuse o těchto situacích a tak formování určitého převažujícího postoje. Ten může být, ale opravdu zdůrazňuji pouze může, v konkrétních situacích vodítkem a oporou pro konkrétního lékaře. Ta rozhodnutí je totiž potřeba ve skutečnosti dělat v časovém horizontu hodin a konečná zodpovědnost a konečná medicínská kvalita i etická integrita rozhodnutí asi bude vždy na tomto konkrétním lékaři, jeho medicínské i lidské dimenzi. Jen on totiž bude stát u lůžka nemocného nebo nemocné a s vědomím všech souvislostí bude ve finále čelit všem profesním, právním i etickým aspektům konkrétní situace. A jen on bude muset s tímto rozhodnutím žít.