Původně založil toto vězení velvyslanec Bremer pro místní zločince, avšak první část toho vězení, Blok 1, převzali Američané, aby tam řešili bezpečnostní rizika. Ukázalo se ale, že většina lidí tam vězněných netvořili bezpečnostní riziko. Byla tam směsice válečných zajatců, nevinných lidí a tak dále a měli jsme problémy s tím, jak je rozlišit. Částečně to bylo v důsledku selhání místního vedení a částečně proto, protože nebyla schopná vojenská policie. Byla tam jen pětasedmdesátina policistů ve srovnání se zálivem Guantánamo."

Reportérka: Vaše zpráva hovoří o instituční a osobní odpovědnosti na všech úrovních velení až do Washingtonu. Takže selhání šlo až do samého centra Pentagonu?

Schlesinger: Jsme přesvědčeni, že situace v tom vězení byla taková, že Washington měl poskytnout větší zdroje, víc vojenských policistů. To je jiný druh selhání než k jakým docházelo na místní úrovni.

Reportérka: Říkáte, že více odpovědnosti má armáda než Donald Rumsfeld, ale z toho vyplývá, že Donald Rumsfeld je za něco odpovědný. Za co?

Schlesinger: Donald Rumsfeld pomáhal vyjasnit situaci v Guantánamu. Dal velmi přesné rozkazy, ale nedohlédl na to, aby byly ty rozkazy pečlivě vykonány, vojenskými i civilními zaměstnanci. Avšak ministr obrany nemůže v organizaci, která má 2,5 milionu lidí, dělat všechno.

Reportérka:Jste si jist, že Donald Rumsfeld nevěděl nic o tom, co se dělo ve věznici v Abu Ghraib?

Schlesinger: Jsem si jist, že to nevěděl. My všichni, kteří známe Rumsfelda už mnoho let, víme, že byl z té zkušenosti otřesen. Dal nám jednoduché instrukce: "Buďte objektivní a zjistěte, co se stalo, padni komu padni." Tak by nemluvil někdo, kdo by věděl, co se děje v Abu Ghraib.

Reportérka: Zeptali jste se ho přímo, zda to věděl?

Schlesinger: Zeptali jsme se ho a z jeho odpovědi bylo jasné, že byl naprosto překvapen. Ve zprávě jsme vysvětlili, proč byl překvapen. Částečně to odráželo zvyklosti řetězce vojenského velení. Částečně je to proto, že se dodržuje princip, aby velitelé nebyli ovlivňováni, a částečně šlo o nedostatečnou komunikaci, která zabránila, aby se tyto informace dostaly k ministru obrany.

Strašlivé je, že nikdo nedohlížel na noční směnu. A v ní byla celá řada sadistů. A žádné z těch fotografií, které jste viděli, neměly nic společného s tím, co někteří lidé předpokládali, že se má dít při výsleších. Vznikla skupina lidí, kteří jednali na vlastní pěst. Na rozdíl od denní směny. Za to nemohli vysocí činitelé v Pentagonu.

Reportérka: Ale bylo to selhání vedení. Že bylo připuštěno, aby se takový režim - nebo absence režimu - v Abu Ghraib rozšířil. Přece za to musejí vysocí činitelé odstoupit, v důsledku zveřejnění vaší zprávy?

Schlesinger: To si nemyslím. To je možná očekávání BBC, není to naše očekávání.

Reportérka: Co tedy očekáváte, že se po zveřejnění vaší zprávy stane?

Schlesinger: My očekáváme to, co už armáda dělá. Ukazuje svou zkušenost a zavádí změny, aby se něco takového nemohlo už v budoucnosti stát.

Moderátorka: Jeden váš kolega v té komisi uvedl, že to poškodila Ameriku v očích světa a zejména v očích iráckého lidu. Jak to napravíte, když nikdo v Pentagonu nerezignuje?

Schlesinger: Myslím, že to poškodilo Spojené státy víc v očích lidí ze západní Evropy než na Blízkém východě. Ti totiž zažili velmi silnou míru mučení během let. Žádní z vězňů v Abu Ghraib, nechtěli být přesunuti do Saúdské Arábie, do Turecka, do Jordánska či do Egypta. Ať už byly v Abu Ghraib jakékoliv problémy, chtěli zůstat v americkém vězení. V západní Evropě existuje vysoká míra citlivosti. My se musíme především starat o morální zdraví armády Spojených států. Mezinárodní dopad je pro nás méně důležitý. Nejdůležitější je, aby se armáda chovala v budoucnosti správně.