Etické kodexy ve státní správě jsou odpovědí na snahy komerčních subjektů zvýšit svůj morální kredit a firemní kulturu, zejména díky posunu ve vnímání státní správy občanskou společností jako institutu specifické služby veřejnosti. Zejména v ČR je taková změna pohledu na státní správu klíčová a reprezentuje měřitelný znak úrovně transformace celé společnosti.

Policie ČR se vydáním vlastního Etického kodexu zařadila mezi první vlaštovky státní správy, za což jí samozřejmě bez dalšího patří kus uznání. Tato tendence ovšem nevyrostla na zelené louce, nýbrž má ve světě a zejména v Evropě silnou tradici a podporu.

Abychom neulpívali na povrchu křehké bubliny public relations -- podívejme se na příslušný kodex dříve, než opět upadne v zapomenutí, či se z něj stane nedůstojné politikum v těch či oněch ústech, popřípadě v knihách očerňujícího policejního katechismu stínových kverulantů...

To, co etické kodexy spojuje obecně, je předpoklad, že tyto představují jakousi nadstavbu legality - bonus k obecné právní úpravě, která není jen formální a systematicky ignorovaná, ale naopak široce respektovaná a tudíž svým způsobem pro potřeby každodennosti jakoby nedostačující. Etický kodex se stává plošně uznávaným a dobrovolně respektovaným upřesněním platné legislativy, nebo zvyklostí oboru. Bez tohoto znaku by nebylo lze v etických kodexech spatřovat pozitivní přínos (nepočítaje v to prémie zástupce pro PR a víceméně iracionální pocit nezúčastněné veřejnosti, že věci nabírají správný směr).

Kodexy mají tedy konkretizovat zákonné požadavky přímo na míru a poslání určité organizace. V případě státního policejního sboru je přitom taková potřeba naprosto zásadní, protože povaha faktických úkonů v této oblasti státní správy mívá často závažné, popřípadě vůbec neodčinitelné následky pro lidská práva, svobody a zejména absolutní osobnostní statky (život, zdraví, dobrá pověst apod.). Zároveň ale zákonná úprava, vymezující rámec těmto organizacím, bývá velmi podrobná a stav, kdy jsou zásadní hodnoty a standarty zakládány až mimozákonnými normami, je naopak nežádoucí.

Vhodné je, aby etický kodex organizace stanovoval vyšší míru legálního a morálního étosu, než jaký je možno požadovat ze zákona samotného. A to platí zejména v ČR, kde se okřídlenou větičkou "uvedený postup je plně v souladu s platnou legislativou" pravidelně maskují prohřešky proti smyslu výkonu veřejných funkcí a úřední zlořády nejhrubšího zrna.

Při pohledu na tento kodex je myslím markantní, že v něm přidaná hodnota chybí. Obtížně interpretovatelné a široké formulace jsou prakticky převzaté z původní policejní legislativy a pojmy, které představují diskreční licence, jsou prakticky opsány a enumerativně shrnuty do letáčku bez toho, aby byly konkretizovány -- tedy aby jim byl dán méně abstraktní obsah. Policista (ani veřejnost) se tak nedozví, co si má představit pod pojmem profesionalita (nebyla-li mu snad dosud vštípena výcvikem a praxí), co dalšího pod odpovědností, co pod přiměřenými prostředky prosazování zákonů a podobně.

Co dělá obecně z formulací Etického kodexu opravdu obtížné sousto, je křehká hranice mezi obecně formulovaným případem, který sluší vysoké úrovni morálních kvalit a schopností užívat normy vysoce kvalifikovaným způsobem, a stavem, kdy jsou používány slepé definice klíčových pojmů -- definice vedoucí do kruhu. Zde je třeba vidět základ pro veškeré obtíže, které jsou s koncepcí a formulací jakéhokoliv etického kodexu spojeny.

Jak je toto téma choulostivé, na to poukázalo samo Policejní prezidium svým přístupem (přepis korespondence s Policejním prezidiem (PP ČR) viz. níže). Výkladové pojmy k Etickému kodexu (viz. níže) jsou "distribuovány" samostatně, jako by na vyžádání a přitom teprve v nich je potenciál k rozvedení sterilního moralizování zatím neexistujícího étosu ve státní službě. Poté, co TV Nova v reportáži Televizních novin z 18. 3. skandalizovala jednu formulaci z příslušných výkladových pravidel Etického kodexu, dospěla zřejmě PČR k závěru, že je třeba svou dlouholetou práci konečně korunovat výsledkem hodným toho jména a do doby, než bude vyhotovena opravná verze, zvídavé veřejnosti postavila do cesty bariéru "terminologického nedorozumění". To kdyby se snad ještě někdo chtěl k aktuálnímu výtvoru vyjádřit...

Vyjadřovat se k absurditě stavu, kdy je Etický kodex prakticky bez návodu k použití zveřejněn a příslušná výkladová pravidla jsou dostupná jen s enormními obstrukcemi a dokonce se strachem oslovených řadových policistů nejrůznějších útvarů poskytnout součinnost při informovaní o vlastních povinnostech z důvodů možné výpovědi, snad ani není nutné.

Jak uvádí PP ČR, Etický kodex byl vystaven v dubnu 2004 do nejširšího možného připomínkového řízení, každý příslušník Policie ČR tedy mohl vyjádřit své připomínky a náměty. Podle mých informací byli policisté o existenci kodexu informováni zcela standartním způsobem (pravidelná povinná cca půlhodinová prezence nad četbou balíku nových interních předpisů) a problém jim činilo nejen se o příslušném textu zpětně informovat, ale ve většině případů si na jeho existenci dokonce i jen vzpomenout! (zpochybňovat tvrzení, že byli s kodexem opravdu seznámeni všichni policisté, samozřejmě není v mých silách...)

Formulace, která byla předmětem reportáže (bod č. 1, písm. d) výkladových pojmů) TV Nova je jistě nešťastně formulovaná, ačkoli nápravu lze zjevně sjednat pouhým výkladem pojmu "obchodních" ve smyslu "komerčních", protože pojem "obchodní záležitosti" zjevně evokuje terminologii obchodního práva, což jistě původním úmyslem nebylo. Z toho důvodu jde o poněkud "přifouknutou" reportáž, protože nelze očekávat, že by beztrestně docházelo k odnímání zákonných prostředků policistů (jakožto občanů a zaměstnanců) formou podzákonné normy. Ostatně kdo jiný by měl svědomitěji dbát na svá práva, než jejich veřejný garant -- Policie ČR!?

Mnohem větší rozčarování ve mně naopak vyvolává bod. č. 1, písm. h): "Střetem zájmů se rozumí jednání příslušníka Policie České republiky, kterým by hájil jiný veřejný zájem, pokud by byl v rozporu se zájmem PČR, poškozoval její dobré jméno nebo ohrožoval její apolitičnost". Není jistě samo o sobě špatné, když je úředník loajální své organizaci, zejména pokud jde o ozbrojené složky státu. Jenže jak si vyložit "jiný veřejný zájem, pokud by byl v rozporu se zájmem PČR"?! Znamená to, že zájmy PČR jakožto organizace jsou pro policisty tím nejvyšším veřejným zájmem, ačkoli je to právě PČR, kdo je vytvořena k tomu, aby hájila veřejné zájmy společnosti jako takové? Jestliže tedy formulace předpokládá, že veřejný zájem společnosti se liší od veřejných zájmů, sledovaných PČR, pak lze například dovodit, že jsou posvěceny praktiky retušování a ututlávání nevyřešených a zmanipulovaných vyšetřování! Další názorné aplikace ponechám samotné fantazii čtenářově.

Sankcionování není obvykle podstatou etického kodexu, ačkoli je žádoucí, aby případné sankce (existují-li), byli v tomto dokumentu obsaženy -- jinak hrozí ve vztazích subordinace a obecně ve vztazích zaměstnaneckých vznik další nejistoty a zlovolné manipulace. Nicméně jeho preskripce, byť nejsou výslovně sankcionovány, mají být v praxi vyžadovány a měl by být považován za interní normu zaměstnavatele podle zákona o služebním poměru příslušníků PČR. Vzhledem ke skandálním odhalením z řad PČR by takové ujištění mělo být samozřejmým krokem, protože k příslušným etickým standartům je mnohé příslušníky potřeba teprve vychovat, respektive jim je vštípit znovu. Postrádám tedy v kodexu to, co poněkud nekriticky a optimisticky předpokládala reportáž ve večerním zpravodajství na TV Nova -- předpoklad fungujícího postihu prohřešků proti Etickému kodexu.

Ale zpátky k obsahu samotnému. Důležité podle mne je spíše to, co v Etickém kodexu chybí: pragmatická ustanovení o přijímání darů a jiných úsluh, využívání úředních informací pro soukromé potřeby, zneužívání zaměstnaneckých výhod a materiálních požitků, působení v soukromém sektoru po skončení služebního poměru (což u nás zní až téměř fantasticky!), politická angažovanost, kvalifikovaná a věcná výkonnost a mnohé další. Vše samozřejmě na úrovni větší konkrétnosti tak, aby nešlo o pouhou duplicitu s dikcí existujících zákonných předpisů. Pochvalu si zaslouží formulace případů střetu zájmů (viz. výkladové pojmy), v našem právním řádu s takovou precizí nikdy nepostihnutá, ačkoli jsou uvedené případy formulovány s falešným uspokojením výčtu úplného (uvození "se zejména rozumí" by mohlo předejít případné chytristice chronických "obchazečů" regulí). A okřídlené právnické úsloví praví: "v právu je každá definice nebezpečná".

Z výsledku tvorby přípravné komise se neubráním dojmu, že účelem bylo především nikoho neurazit, nejít příliš pod povrch a nedotknout se bolavých míst, udržet i nadále široký manévrovací prostor alibistického legálního formalismu a zároveň přitom podat zprávu o své činnosti. Vzhledem k současné podobě dokumentu bych si přisadil poznámku v tom smyslu, že z něho bylo postupně vyškrtáno vše, co přínosného a nadstandartního mohlo být do praxe u PČR načerpáno ze zahraničí i z domova a znamenalo by navýšení míry faktických závazků a náročnosti vykonávaného poslání.

Jde tedy v případě kodexu o prosté PR nebo o uznání toho, že policisté mají problém s používáním vlastních služebních předpisů?!

Výuková praxe na Střední policejní škole MV v Praze hovoří implicitně o tom, že zvládnutí a aplikování služebních předpisů policisty v konkrétních situacích činí problémy (což není vzhledem k již přes dvanáct let přetrvávající "kvalitě" příslušné legislativy nijak nepochopitelné). Případné podezření, že takový etický kodex je pouze jakási hrníčková kuchařka elementární služební legislativy, je ovšem obtížně slučitelné i s těmi nejpesimističtějšími představami o úrovni právního povědomí policistů!

Doufám, že jde jen o pochybné vysvětlení a účel Etického kodexu se alespoň koncepčně více blíží obvyklému významu tohoto slovního spojení. Rovněž doufám, že kodex nemá přispět k bezpracnému chlácholení veřejnosti a maximálně těm nejméně svých práv a zákona znalým občanům může při odchodu ze služebny PČR napovědět, že s nimi nebylo jednáno právě podle představ zákonodárce.

Pokud je kapacita nástěnek na služebnách PČR dostatečně naddimenzovaná a tuto zátěž zvládne, aniž by tím vytěsnila třeba fotky hledaných osob, jistě nebude kodex na škodu. Možná i někteří policisté useberou v sobě dostatek morálního kreditu a pod dokument se manifestačně čitelně podepíší...

Užitečné informace ke stažení ZDE