Vím, že kritizovat dovede každý. Proto se v následujících pár řádcích pokusím nejdříve (a bez ohledu na obsah výše zmíněného dokumentu) zformulovat východiska současné levicové politiky ze svého pohledu. Tak, aby se jednalo o vlastní alternativu, teprve potom se pustím do kritické analýzy "Programového prohlášení FSDL".

Levicová alternativa "programového prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD" tak, jak bych ji zformuloval já

Začnu následující citací:

"Sociální demokracie ale věří, že svobodný rozvoj člověka a jeho individuality se může naplnit jen za společenských podmínek, ve kterých se svobodný rozvoj jednotlivce stává předpokladem svobodného rozvoje ostatních."

Kontrolní otázky:

1. Kdo je autorem proloženého textu (včetně podtržené části)?

2. Kdo je autorem podtržené části proloženého textu?

Ad 1.: Proložený text předložil Stanislav Gross v lednu 2005 jako alternativní text 1. kapitoly Dlouhodobého (základního) programu ČSSD na programové konferenci.

Ad 2.: Původními autory podtržené části jsou K. Marx a B. Engels, jedná se o závěrečnou větu druhé (patrně i nejdůležitější) kapitoly Komunistického manifestu z r. 1848. Dokonce takto K. Marx a B. Engels definují komunistickou společnost.

Bez ohledu na osoby a obsazení či dobové kontexty se patrně jedná o základní cílovou orientaci jakékoli perspektivní levicové politiky. Tj. - chce-li být levice úspěšná, musí z této orientace vycházet, pokud z ní nebude vycházet, nebude úspěšná.

Pokud bychom se vrátili ke K. Marxovi, pak by stálo zato zdůraznit ještě jeden důležitý moment (který je aktuální dodnes): Jde o takový všestranný a svobodný rozvoj lidské individuality, který současně působí jako nejdynamičtější produktivní síla ekonomického a sociálního rozvoje.

Respektujeme-li toto tradiční východisko levicové politiky, pak lze stručně a přehledně formulovat levicový program takto:

1. Najděme a přesně pojmenujme, co dnes ještě brání tomu, aby každému byl umožněn svobodný rozvoj jeho schopností tak, aby uplatnění těchto schopností bylo současně zdrojem ekonomického růstu společnosti.

2. Ukažme, jak to, co výše uvedenému brání, krok za krokem odstraňovat.

3. Nebojme se pojmenovat i zájmový aspekt tohoto problému - vždyť tím, co vytváří bariéry takovému svobodnému rozvoji každého člověka, který by byl současně podmínkou rozvoje ostatních i zdrojem ekonomického růstu, jsou přece kromě jiného i lidé, kteří tak činí v důsledku svého postavení ve společnosti a jsou k tomu vedeni jak svými přirozenými sklony, tak i společenskými vazbami, v nichž se ocitli.

Co tedy brání tomu, aby "svobodný rozvoj člověka a jeho individuality se naplňoval za společenských podmínek, ve kterých se svobodný rozvoj jednotlivce stává předpokladem svobodného rozvoje ostatních"? Pokusme se alespoň o přibližný výčet (plnější výčet by se mohl stát předmětem programové diskuse, ze které by nepochybně vzešla řada podnětů a nových prvků pohledu na tuto otázku):

1. Fyzická či duševní nerovnost lidí, zejména pak fakt, že někteří jsou buď od přírody či v důsledku vnějších vlivů různě handicapováni. - Pro tyto lidi musejí existovat různé podpůrné programy, které by bariéry svobodného rozvoje jejich osobnosti umožnily alespoň částečně překonávat.

2. Omezenost zdrojů, které pro svobodný rozvoj osobnosti každého člověka vytvářejí podmínky. - Odsud potřeba efektivně alokovat tyto zdroje, přitom tak, aby bylo plně využito investičních efektů, tj. toho, že svobodný rozvoj lidské individuality působí současně jako nejvýznamnější faktor tvorby zdrojů a tudíž umožňuje jejich omezenost překonávat.

3. Nedostatečně rozvinutý tržní mechanismus, který by ve vztahu k výše uvedenému alokační problém řešil. - Z toho pak vyplývají dva vzájemně spojené úkoly: a) Podporovat rozvoj tržního mechanismu tak, aby výše uvedenou alokační roli plnil stále více (to je možné, bohužel autoři různých "levicových programů" v důsledku své nekvalifikovanosti vůbec netuší, jak na to); b) Doplňovat působení tržního mechanismu sociálně orientovanou přerozdělovací politikou (viz dále).

4. Snaha těch, co disponují majetkovou výhodou, o přeměnu této majetkové východy ve výsadu, tj. v privilegované postavení - a to jak z hlediska možnosti rozvoje schopností, tak i možnosti jejich uplatnění. - Vůči tomu musí stát politika zdokonalování tržního mechanismu a jeho rozvinutí do podoby, kdy možnosti přeměny majetkové výhody ve výsadu budou stále více omezovány. Tj. kdy nabývání a uplatnění schopností kohokoli nebude omezováno nedostatkem zdrojů, protože bude dostatečně dobře fungovat jejich alokace. (K tomu mj. stačí, aby poskytovatelé vrcholových vzdělávacích služeb - univerzity apod. - byly zainteresovány na co nejlepším uplatnění těch, kterým je poskytují - tj. absolventů, a to i v rámci programů celoživotního studia.) Současně je třeba využívat i sociálně orientované přerozdělování tam, kde by přístup k nabývání, uchování a možností uplatnění schopností (v oblasti vzdělání, zdravotní péče, bydlení) byl omezován v důsledku nedostatečné rozvinutosti mechanismů tržní alokace.

5. Zneužití přerozdělovací moci k segregaci společnosti na majitele pozic, jejich služebníky, menšinu korumpovanou tolerováním parazitního jednání a diskriminovanou většinu. - Vůči tomu je nutné postupovat velmi uvážlivým přístupem k používání nástrojů státní (veřejné) redistribuce prostředků a současně zdokonalovat tržní mechanismus tak, aby se oblast použití redistribuce zbytečně (a pod vlivem zájmů souvisejících se zneužitím přerozdělování) nerozšiřovala. Tak, jako v případě léků musí být jejich uživatel upozorněn na všechny možné kontraindikace, tak i při používání veřejné redistribuce zdrojů na léčení některých neduhů společnosti musí být veřejně známo, jaké může mít a případně jaké má důsledky.

Pokud budeme postupovat podle výše uvedených pěti bodů, konkretizovat jejich obsah, usilovat o vyjasnění sporných otázek, pak dáme dohromady skutečný levicový program, který nebude zneužitelný jednou skupinou k tomu, aby vytlačila druhou skupinu a sama posléze "upadla do starých chyb", tj. dopustila se stejného zneužívání vydobyté přerozdělovací moci.

Levicový potenciál společnosti je v současné době blokován a diskreditován zejména averzí k trhu. Velké množství poctivých lidí, kteří se hlásí k levici, ale nemají dostatek času k tomu, aby k problémům současného vývoje přistupovali s využitím teoretického poznání, bylo zneužito těmi, co usilují o podíl na přerozdělovací moci. Bez ohledu jak "upřímně", "dobře", "poctivě" atd. to tito "levicoví" politici myslí, jakmile nabízejí lék bez uvedení jeho kontraindikací, stávají se těmi, co blokují hledání cesty z nepochybně složité situace.

Platí to bohužel i pro autory "programového prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD". To se pokusím ukázat v následujících poznámkách vložených přímo do textu onoho materiálu. Uvádím přitom plné znění textu platformy (včetně gramatických chyb):

Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD s poznámkami

U vědomí stávající kritické situace v ČSSD a vedeni snahou navrátit své straně důstojnost, čest a tím i důvěru občanů České republiky, rozhodli se níže podepsaní členové ČSSD založit frakci sociálně-demokratické levice. Jejím hlavním cílem je návrat k původnímu levicovému směru české sociální demokracie, jímž si předchozí vláda ČSSD získala uznání občanů a jejich důvěru pro další práci. Frakce sociálně demokratické levice (dále jen FSDL) je uskupením uvnitř a v rámci ČSSD. Vznikla proto, aby neustále připomínala, vysvětlovala a obhajovala, ale hlavně prosazovala tradiční základní sociálně demokratické hodnoty a principy, jakými jsou solidarita, sociální spravedlnost, soudržnost, svoboda, samospráva, demokratická účast širokých vrstev obyvatelstva na rozhodování o správě věcí veřejných.

Priority "tradičních základních sociálně demokratických hodnot" jsou jiné, než je "Programové prohlášení FSDL" vymezuje. To je právě ten "svobodný rozvoj každého individua jako podmínka rozvoje všech".

V české veřejnosti se šíří zklamání, beznaděj a skeptické omítání politiky. U nás ale i v jiných částech Evropy jsou ohroženy sociální jistoty a občanská práva vydobytá našimi předky během sociálních a politických bojů. Problém nelze zlehčovat ani před ním strkat hlavu do písku.

Nestrkejme hlavu do písku, analyzujme a pojmenujme příčiny výše uvedených problémů. Vždyť to je první logický krok, který je třeba udělat. Jinak totiž hrozí, že místo řešení nabídnu "recept", který zase povede jen k rozšíření "zklamání, beznaděje a skeptickému o(d)mítání politiky".

Ano. Bohatí bohatnou, chudí chudnou... Ale co je toho příčinou? Proč ji autoři nepojmenují? Proč neukážou, jaké mechanismy k tomu vedou? Ono totiž zdaleka není tak jednoduché, dát na tuto otázku správnou odpověď. Ale bez přesné odpovědi nelze dát ani program řešení problémů.

Jsme si vědomi, že chce-li stát zachovat elementární úroveň kvalitního života občanů, musí regulovat globalizaci, stejně jako musí viditelně a srozumitelně usměrňovat "neviditelnou" ruku trhu. Víme, že trh nezajistí snížení vysoké míry nezaměstnanosti, nepostará se o udržitelný rozvoj, nezajímá ho ani kvalita života, ani sociální spravedlnost. Je také nepochybné, že vojenská, politická a ekonomická síla nejmocnějších států nesmí vést k unilaterálnímu světu. Je nebezpečný tím, že zpochybňuje mezinárodní právo a dává zelenou "zákonům džungle". Zbohatlým neoliberálům umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností.

Ten, kdo napsal tuto pasáž (která rozšiřuje původní Dlouhodobý program ČSSD) by si ji měl znovu přečíst a vzpamatovat se. Než se pustím k rozboru jednotlivých bodů, jen malá poznámka na úvod. K problematice trhu a tzv. "tržních selhání" existuje velmi rozsáhlá literatura, která pojednává o roli veřejné ekonomiky. K rozpracování těchto otázek přispěli i výrazně levicoví autoři, u nás, např. Yvonne Strecková [náměstkyně ministra vnitra Grulicha -- pozn. red.]. Ví se poměrně přesně, jaké problémy je schopen trh řešit a jaké problémy ne, resp. jaké může vyvolat; teoreticky je pak průběžně rozpracovávána problematika vhodného spojení působení trhu a státní regulace v rámci tržního mechanismu. Toto vše ovšem autoři ignorují a ze své ekonomické nevzdělanosti dělají program, který ovšem zůstává na úrovní mýtického vyjádření reality. A tento mýtus (který by se hodil do období před Kristem) pak neomaleně sugerují. Obávám se, že kdo postupuje s takovou nadutostí a arogancí vůči racionálnímu poznání, má výrazné sklony k podceňování nejen vědy, ale i lidí, následně pak i k elitářství a sektářství. On totiž vztah k poznané pravdě je svým způsobem i zrcadlem charakteru.

Pokusím se nyní vyjádřit bod po bodu k uvedené pasáži (i když to v důsledku zmatenosti této pasáže není jednoduché):

1. Cílem levice by nemělo být "zachování elementární úrovně kvalitního života občanů"To je matení a rozpor v pojmech - elementární úroveň, nebo kvalitní život? Proč tato divná "dialektika" místa jasného a srozumitelného - a také skutečně tradičního - obodný rozvoj každého individua jako podmínka rozvoje všech">

2. Chtělo by to objasnit, co autoři chápou pod pojmem "regulovat globalizaci".

3. O "viditelné a srozumitelné usměrňování "neviditelné" ruky trhu" skutečně jde. Ale to je jednou ze součástí aktivního působení na vývoj (kultivaci, zdokonalování...) tržního mechanismu, který je (vždy byl a bude) kombinací působení trhu a státu.

4. Formulace "trh nezajistí snížení vysoké míry nezaměstnanosti, nepostará se o udržitelný rozvoj, nezajímá ho ani kvalita života, ani sociální spravedlnost" svědčí o tom, že autoři mají stejný pohled na svět jako dávný perský vladař, který nechal bičovat moře za to, že mu bouře zničila několik lodí. Normální člověk ani nic takového po trhu nechce a hlavně nepředpokládá, že by trh byl nadán myšlením a vůlí. Trh opravdu nemůže "zajímat kvalita života"... Místo nesmyslů měli autoři uvést, kde a jak trh využívat v rámci tržního mechanismu, kde a proč to nejde, zda lze či nelze v daném směru tržní mechanismus zdokonalit či ne. Zde prostě dělají program ze své negramotnosti.

5. Další věta, cituji v plném rozsahu - "Je také nepochybné, že vojenská, politická a ekonomická síla nejmocnějších států nesmí vést k unilaterálnímu světu." - v daném kontextu nedává vůbec smysl.

6. Ale podívejme se, co je z ní odvozeno: "Je nebezpečný tím, že zpochybňuje mezinárodní právo a dává zelenou "zákonům džungle"." Proč najednou tento skok? Aby byla vyvolána protitržní emoce. Zde lze jen apelovat na rozum čtenáře. Čtenáři, prosím, zamysli se a řekni - může trh "zpochybňovat mezinárodní právo"?

7. Pro úplnost ještě poslední věta pasáže: "Zbohatlým neoliberálům umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností." Dokázal by některý z autorů jmenovat alespoň tři "zbohatlé neoliberály"? Ale hlavně - trh výše uvedené umožňuje asi tak jako kyslík či řada dalších věcí. Konkrétně - výše citovaná věta je totéž, jako bychom řekli: "Zbohatlým neoliberálům KYSLÍK umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností."

Ano. To je pravda. Ale příčinou není trh ani kyslík. Trh funguje, jak funguje. Ale zneužívání globalizace k obohacení je úplně něco jiného. Bylo by fajn, pokud by autoři popsali mechanismy zneužívání globalizace k vlastnímu obohacení. Pak by zjistili, že s trhem tyto mechanismy zneužívání globalizace mají pramálo společného, resp. že působí spíše proti trhu. Mj. ekonomická teorie poměrně přesně popisuje mechanismy globálního zneužívání globalizace k vlastnímu obohacení - je to tzv. dobývání renty, investování do pozice, vytváření pozičních monopolů apod. Tyto standardní formy zneužívání globalizace k vlastnímu obohacení se vyznačují právě tím, že působí proti trhu a potlačují trh.

Na konec (k této pasáži): Jediný smysl následujících pasáží je: "Trh může za všechno zlo." Protože takovou hloupost si autoři nedovolí říci přímo, personifikují trh, dělají z něj božskou či spíše ďábelskou bytost a propletencem vět bez obsahu sugerují čtenáři averzi vůči trhu. To ovšem s tradičním levicovým programem, který se musí vyznačovat úctou k racionalitě, nemá a nemůže mít nic společného. Navíc to zbavuje levici šance přijít s programem řešení problémů. Většinu problémů lze totiž řešit jen s využitím trhu v rámci kultivace a zdokonalování tržního mechanismu.

Většina evropských sociálně demokratických stran proto hledá odpovědi v obraně sociálního státu a sociálně tržního hospodářství, ale i ve společné zahraniční a bezpečnostní politice. Levicové sociálně demokratické strany chápou, že globalizaci kapitálu je třeba vyrovnávat globalizací sociální spravedlnosti, jejíž nedílnou součástí musí být i spravedlivá odměna za práci. K těmto hodnotám se členové FSDL hlásili od začátku a ve světle událostí posledních dvou let jsou rozhodnutí je nyní prosazovat podstatně důrazněji.

Aby to nepůsobilo jen jako prázdný slovní obrat, bylo by nutné přesně uvést, co je to "globalizace sociální spravedlnosti" a jak si autoři představují "spravedlivou odměnu za práci" (např. kdo ji bude určovat apod.).

Jak se k těmto problémům celá ČSSD postaví, je nesmírně důležité nejen pro mezinárodní postavení České republiky, především pro budoucí životní úroveň a důstojný život našich občanů.

FSDL se proto důrazně staví proti jakémukoliv narušování sociální soudržnosti a principů solidarity.

Nejvíce narušuje sociální soudržnost a principy solidarity zneužívání přerozdělovací moci, rvačka o tuto přerozdělovací moc. Jak tomu čelit by mělo být jedním z nejdůležitějších programových bodů. Pokud "programově chybí", tak se lze obávat, že se jedná jen o další pokus, jak se do rvačky o zneužitelnou přerozdělovací moc pustit s tím, že se rádoby levicovou kritikou autoři stavějí do pozice jakési neposkvrněné elity.

Ve spolupráci s levicovými evropskými sociálními demokraty bude hájit evropský model sociálního státu, jehož obrana je zárukou fungování i českého sociálního státu. FSDL se nebrání modernizaci sociálního státu. Zásadně ale odmítá stav, kdy v důsledku zneužití tohoto pojmu, dochází tak zvanou modernizací k postupné demontáži sociálního státu.

Co je demontáž a co modernizace? Jaké má jedno i druhé kritéria?

Zmatené formulování priorit a jejich pořadí svědčí o tom, že autoři mají pramalou představu o tom, jak je naplnit.

Jak chtějí autoři zvýšit motivaci poskytovatelů zdravotní péče na kvalitě této zdravotní péče? Jak chtějí autoři zvýšit motivaci poskytovatelů zdravotní péče na hospodárnosti a efektivní alokací prostředků v oblasti zdravotní péče?

Jak chtějí autoři zvýšit motivaci poskytovatelů vzdělávacích služeb na kvalitě těchto vzdělávacích služeb? (Mj. to je klíčová otázka, protože kvalita - zejména vrcholových - vzdělávacích služeb je klíčem k omezení nezaměstnanosti a k prodloužení horizontu (i zenitu) dobrovolného zainteresovaného uplatnění člověka na profesních trzích.

Jaké cesty k např. k účinné podpoře kvalitního vzdělání autoři navrhují?

Co si autoři představují pod "úzkou spoluprací"? Dokázali by alespoň zformulovat základní pravidla vzájemných korektních vztahů, např. při výměně názorů na sporné otázky, v oblasti vzájemné informovanosti apod.?

Místo závěru

Prohlášení frakce sociálně-demokratické levice ČSSD plodí spoustu pochybností. Možná, že to autoři "myslí upřímně". Nepodléhají však jen pocitu výlučnosti, že stačí vyměnit ty, co to vedou dnes, za ty nové, co to "myslí upřímně"? Ono totiž ignorovat nežádoucí účinky přerozdělování a ze všech možných zel obviňovat trh znamená mj. i odmítat objektivně fungující (tržní) kontrolní mechanismy, které prověřují kompetentnost, efektivnost apod. A bez nich to nejde. A to ani v oblastech, které se bezprostředně týkají služeb poskytovaných člověku za účelem rozvoje, uchování a uplatnění jeho schopností.

Ostatně, brzy se ukáže - např. tím, zda autoři budou schopni a ochotni korektní diskuse k velmi sporným bodům svého programu, jak to skutečně myslí a zda nejde jen o další výron sektářství vycházejícího z pocitu nesebekritické výlučnosti.

Autor vyučuje na Vysoké škole finanční a správní