Christinovy výroky budou citovány tento týden v knize Guantánamo: America's War on Human Rights (Guantánamo: Válka Ameriky proti lidským právům) od britského novináře Davida Roseho. Souhlasí s nimi další tři výzvědní činitelé. Christino také svědčil o tom, že "proces výběru" v Afghánistánu, kdy se rozhodovalo, kdo má či nemá být poslán do Guantánama, byl "beznadějně nedokonalý už od samého začátku".

Osoby pro odeslání do Guantánama vybírali v Afghánistánu noví odvedenci, kteří nebyli podrobeni skoro žádnému výcviku a byli nuceni záviset na nekompetentních tlumočnících. Byli "příliš špatně vycvičeni na to, aby dokázali identifikovat skutečné teroristy a oddělit je od řadových bojovníků z Talibanu".

Podle Christina podporovala většina z přibližně 600 zadržovaných osob v Guantánamo v nejhorším případě Taliban v občanské válce, kterou vedl před 11. září 2001 proti Severní alianci, ale neměla vůbec žádné styky s Usámou bin Ladinem anebo al Kajdou.

Po dobu šesti měsíců od poloviny roku 2003 až do svého odchodu do důchodu měl Christino pravidelně přístup k materiálu, získanému prostřednictvím výslechů vězňů v Guantánamu. Byl totiž hlavním inspekčním důstojníkem pro ústřední pentagonskou jednotku známou jako Joint Intelligence Task Force-Combating Terrorism - Spojená výzvědná protiteroristická jednotka.

Bush, Rumsfeld, a generálmajor Geoffrey Miller, bývalý velitel tábora Guantánamo, který je nyní velitelem vězení Abu Ghraib v Iráku, opakovaně tvrdili, že výslechy vězňů v táboře Guantánamo poskytují "nesmírně cenné výzvědné informace", vzhledem k tomu, že se tam užívá systém trestů, fyzického a mentálního týrání a odměny za spolupráci, který zavedl Miller a schválil Rumsfeld.

Avšak Christino tvrdí, že generál Miller nepracoval pro rozvědku před tím, než se stal velitelem Guantánama, a že je jeho systém vyloženě vytvořen tak, že produkuje naprosto falešná přiznání.

Před několika měsíci svědčili tři Britové, donedávna věznění v Guantánamo, Asif Iqbal, Shafiw Rasul a Rhuhel Ahmed, že se všichni tři Američanům falešně přiznali, že se setkali v roce 2000 v jednom táboře v Afghánistánu s bin Ladinem a s Mohamedem Attou. Přiznali se k tomu po třech měsících na samotce a po výsleších v řetězech, které trvaly každodenně až 12 hodin.

Nakonec dokázala britská rozvědka MI5 to, co všichni tři muži tvrdili zpočátku, že totiž v roce 2000 žádný z nich neopustil Británii. Vychází to najevo zrovna v době, kdy má britská Horní sněmovna rozhodovat o osudu cizinců, podezřívaných z terorismu, kteří jsou v britských vězeních zadržováni bez soudu. Usuzuje se, že někteří jsou vězněni na základě údajných důkazů, získaných v Guantánamo. Činitel rozvědky MI5 přiznal při křížovém výslechu od právníků, kteří zastupují zájmy vězněných osob, že britská rozvědka používá důkazy, které získaly cizí vlády prostřednictvím mučení.

Britský Nejvyšší soud rozhodl v srpnu, že má britská vláda právo použít informací, které získaly cizí vlády mučením, hrozí-li bezprostředně teroristický útok, avšak neexistují důkazy, že by v případě osob, zadržovaných v britských věznicích, skutečně takovýto teroristický útok hrozil.

Podrobnosti v angličtině ZDE