31. 3. 2005
Vzkaz duchovním: mluvte hlasitěji, prosím!Předpokládám, že jejich slova museli v posledních dnech zaslechnout i ti největší ignoranti. Velikonoce (stejně jako Vánoce) jsou totiž obdobím, kdy většina médií dává možnost k vyjádření různým církevním představitelům. Nejen vysokým hodnostářům, ale farářům a kazatelům ze zapadlých vísek. Nechci se nikoho dotknout, ale mám neodbytný pocit, že k pomyslnému otevírání dveří nedochází z opravdového zájmu, ale spíš z povinnosti . Nadsazeně to lze přirovnat k začátku houbařské sezony, to se na obrazovkách, v éterech a na potištěných papírech objevují mykologové. |
Ať tak či onak, slova o Kristově vzkříšení zřejmě osvěžila mnohé vnímavé lidi, možná jim dala naději a sílu do dalších dnů. Jak ale zasáhla ty ostatní? A teď myslím na ateistickou dvoutřetinovou většinu obyvatel České republiky, kterou vypočítali statistici při posledním národním sčítání. Zhruba sedm milionů lidí. Početná masa bezvěrců, z nich někteří třeba pěstují cosi na způsob víry, byť bez identifikace s nějakým náboženským proudem. Kolik ze statisticky uváděných ateistů si ale umí přeložit alespoň velikonoční nebo vánoční biblické zvěsti? Jak na ně působí standardní projevy kazatelů? Čistě subjektivně - z dlouhodobého pozorování usuzuji, že sdělení vycházející z církevních kruhů připadá mnoha lidem archaické. Mnoho lidí také považuje církve za staromilské organizace, které nejsou pro tento čas. Nedivme se, že mnozí vnímaví jedinci nad nimi mávají rukou a ironicky se usmívají. Tomuto postoji jistě porozumí leckterý praktikující křesťan. Další zkušenost mi říká, že překladatelé biblických příběhů jsou silně zastoupeni dvěma skupinami - jedni jsou příliš zahleděni do práce se svými ovečkami, zatímco ti druzí při působení navenek mají svými projevy blízko k fanatikům a zčásti se podobají televizním bavičům čtvrté kategorie. Problém: civilněji pojaté náboženské sdělení je vzácností stejně jako faráři, kteří směrem k oné statisticky bezvěrecké většině promlouvají natolik srozumitelně, že je někteří oslovovaní mohou považovat za lidi ze stejného světa. Proč takových není víc? Jak to, že obrovský intelektuální a snad i přirozeně mravní potenciál duchovenstva není více využíván ve prospěch morálně vyprahlé krajiny válcované korupčními a některými úchylně obchodními zájmy? Myslím si, že předpokladem k příštímu napojení je vhodný výběr témat a volba slov. Faráři a kazatelé by se měli snažit vkročit do sterilních mediálních prostorů, častěji zaujímat občanská stanoviska k problémům za zdmi farností, narušovat hojně rozšířené myšlenkové stereotypy a jasně pojmenovávat dobro a zlo. Ostatně - mají pro tohle rozlišování předpoklady. A měli by tak činit i ve chvílích, kdy se třeba zastupitelstvo u nich v obci chystá k projednávání nemalého finančního příspěvku na opravu kostela či domu s kazatelnou. Ateistická země potřebuje slyšet taková slova. Jejich účinek by se totiž mohl podobat živé vodě. Věříte? |