"Spoutali mi ruce, zavázali mi oči a odvezli mě kamsi. Pak mě odložili do místnosti s jedinou dřevěnou židlí. Byla tam velká zima. Po pěti hodinách přivedli mou sestru. Neviděla jsem nic, ale sestru jsem poznala podle jejího pláče."

Stráže je nechaly v místnosti přes noc a druhý den ji odvedly do místnosti, známé mezi vězni jako "mučírna". "Americký důstojník nám řekl: 'Když se nepřiznáte, budeme vás mučit. Tak se musíte přiznat.' Měla jsem spoutané ruce. Sundali mi boty a postavili mě do bláta tváří ke zdi. Slyšela jsem muže a ženy, jak křičí a pláčou. Poznala jsem křik svého bratra Mutaze. Chtěla jsem vidět, co se děje, tak jsem se pokusil odstranit si hadr z očí. Když jsem to učinila omdlela jsem".

Bratr byl obětí brutálního sexuálního znásilňování.

Pak přišla Huda Alazawi sama na řadu k výslechu. Irácký vyděrač řekl: "Vy jste ta paní, která financuje své bratry, aby útočili na Američany."

"Mluvila jsem trochu anglicky, tak jsem řekla: 'Lže.' Americký důstojník mi dal dvě facky. Upadla jsem. Postavili mě na 12 hodin ke zdi, do půlnoci. Pak mě odvedli do cely. Neměla střechu. Pršelo. O půlnoci hodili něco k nohám mé sestry. Byl to bratr Ayad. Krvácel na nohou, na kolenou a na čele. Řekla jsem sestře: 'Zjisti, jestli ještě dýchá.'Odpověděla: 'Ne, nic.' Začala jsem plakat. Ráno jeho mrtvolu odnesli."

Americká armáda později vydala úmrtní list, na němž je jako příčina smrti uvedeno "zastavení srdce neznámé etiologie". Americký lékař, který úmrtní list podepsal, ho podepsal nečitelně a jeho jméno není identifikovatelné.

Pak byla Alazawi s 18 dalšími Iráčany odvezena minibusem dovnitř vojenské základny. "Američané nám řekli: 'Dneska v noci nikdo nebude spát.' Hráli celou noc nahlas děsivou hudbu. Jakmile někdo usnul, začali mlátit na dveře. Byly Vánoce. Zadržovali nás tam tři dny Mnoho amerických vojáků bylo opilých."

Pak ji americká stráž zlomila cestou ze záchoda rameno. Alazawi a ostatní sourozenci byli posléze převezeni do vězení Abu Ghraib. Tam Alazawi, která má dvacetiletou dceru a čtyřletou vnučku, strávila 156 dní na samotce.

Během prvních týdnů v Abu Ghraib, než začala americká armáda vyšetřovat své vlastní týrání zadržených osob v tomto vězení, docházelo tam k mučení běžně, svědčí Alazawi. "Stráže používaly divokých psů. Viděla jsem, jak jeden strážce nechal svého psa, aby kousl čtrnáctiletého chlapce do nohy. Jmenoval se Adil. Ostatní stráže často bily muže. Taky je často sprchovali studenou vodou, i když byl leden a únor. Od samého začátku to byla duševní, psychologická válka."

Alazawi byla zadržována v cele o velikosti dva metry čtvereční, původně bez postele a bez kyblíku na záchod. Po dobu prvních tří týdnů mlčela, protože ji vojáci řekli, že má zakázáno mluvit. Vojáci jí dali jedinou knihu, korán. Podařilo se jí ukrást tužku a na stránky koránu zaznamenávala případy týrání, s daty.

"Protože jsem uměla trochu anglicky, měla jsem za úkol vynášet odpadky. Nikdy nebylo k dispozici dost jídla a jednoho dne jsem našla starou paní, která omdlela hlady. Američané neustále jedli spoustu teplého jídla. Našla jsem zbytky v balíčku v koši a dala jsem jí to. Chytli mě a hodili mě do trestní cely o velikosti jednoho čtverečního metru. Pak na mě po dobu čtyři hodin lili studenou vodu. Zapsala si do koránu datum: 24. února 2004.

Při výsleších se jí neustále ptali, zda je členkou hnutí odporu a zda střílí na americké vojáky raketami (Alazawi má asi 155 cm.) "Mezi vězni se to stalo vtipem. Ostatní ženy mi přezdívaly Královna raketometů. Američtí vyšetřovatelé byli naprostí ignoranti a nevěděli nic o iráckém lidu. Většina vězněných lidí byla nevinná."

Poté, co v dubnu vypukl skandál ohledně týrání vězňů, situace se trochu zmírnila. "Pak přišel do vězení americký generál Miller s velkým počtem novinářů. Slyšela jsem, jak jim říká, že někteří vězni jsou vrazi. Vykřikla jsem: 'My nejsme vrazi. Vy jste ti vrazi. Tohle je naše země. Vy jste nás napadli.' Pak mě nepustili ze samotky po celý měsíc. Přišel za mnou americký důstojník a řekl mi: 'Kvůli vám jsme byli všichni potrestáni.'"

Během následujících několika týdnů americká armáda propustila z vězení v Abu Ghrain stovky lidí. Tři generálové přišli za Alazawi a ptali se jí, co se stalo Ajadovi, jejímu bratrovi. Neomluvili se ale. Ostatní ženy pak byly postupně propuštěny.

"Po osmi měsících ve vězení se mnou najednou začali zacházet jako s královnou. Bylo to podivné. Dali mi pepsikolu. Směla jsem se osprchovat. Dali mě do místnosti s klimatizací. Staraly se o mě čtyři vojákyně. Čtyřikrát za 24 hodin mě navštívil lékař. Přiměli mě podepsat papír, že neodjedu z Iráku. Pak mě propustili."

"Pro ženu ve východní společnosti je nesmírně obtížné být dlouhé měsíce vězněna v americkém vězení." Několik vězněných žen se ve vězení Abu Ghraib ztratilo. Její bratři, kteří přežili - Ali a Mutaz - jsou stále ještě vězněni ve vězení v Abu Ghraib. Dále je tam bez soudu a bez obžaloby vězněno dalších 2400 osob.

Podrobnosti v angličtině ZDE