Nejméně tři rakety byly odpáleny na území severního Izraele z Libanonu, což vyvolává obavy, že bude současná ofenzíva Izraele v Gaze rozšířena i jinam.

Izraelská armáda reagovala dělostřeleckou palbou. Není jasné, kdo rakety odpáli a nikdo se dosud nevyjádřil, kdo to učinil.

Nejméně tři rakety byly odpáleny na území severního Izraele z Libanonu, což vyvolává obavy, že bude současná ofenzíva Izraele v Gaze rozšířena i jinam.

V noci na čtvrtek provedlo izraelské letectvo podle zpráv 60 leteckých úderů na pásmo Gaza, zaměřilo se na infrastrukturu, kterou používá organizace Hamas.

Korespondeni uvádějí, že vznikl nebezpečný okamžik v současném konfliktu. Vládnou obvay, že by se násilí v Gaze mohlo rozšířit do severního Izraele a do pohraniční oblasti v Libanonu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Komentář televize Al Jazeera k tomuto videu:

Jinde v Gaze, jiná informace z jiného zdroje. Španělští a kanadští lidskoprávní aktivisté natočili tyto záběry. Zdravotníci na nich spěchají sebrat mrtvolu. Dojde ke střelbě, podle posádky bylo vystřeleno 13krát. Jeden zdravotník se stal obětí střelby. Mrtvola, kterou šli sebrat, byla ponechána svému osudu a dál leží tam, kde je. Podle přítomných prolétl jeden výstřel hlavou mrtvoly a zranil zdravotníkovu nohu. Od začátku války se stalo 21 zdravotníků obětí izraelských útoků, konstatují zdravotnické úřady. Protiřečí to izraelským tvrzením, že se izraelská armáda na zdravotnické týmy nezaměřuje.

Izraelské jednotky ostřelovaly nákladní vůz Organizace spojených národů, který během dohodnutého tříhodinového přerušení bojů převážel humanitární pomoc do pásma Gazy. Řidiče auta při tom izraelští vojáci zastřelili. Krátce po incidentu OSN oznámila, že kvůli izraelským útokům pozastavuje svoji činnost v pásmu Gazy.

iDnes: Izraelci stříleli po autě s humanitární pomocí, OSN zastavuje práci v Gaze ZDE

Zdroj ZDE

Link jsme získali z deníku Guardian, který varuje, že jde o drastické záběry.

Tak zase znovu otevřel Izrael pro Palestince brány pekla. Čtyřicet mrtvých civilistů ve škole OSN, tři další v jiné. Není to špatná práce na jednu noc pro armádu, která věří v "čistotu zbraní". Ale proč bychom měli být překvapeni? ptá se v deníku Independent Robert Fisk.

Zapomněli jsme na 17 500 mrtvých - téměř všichni to byli civilisté, většinou ženy a děti - když r. 1982 Izrael provedl invazi do Libanonu, na 1700 mrtvých civilistů při masakru v táborech Sabra a Šatila, na 106 zmasakrovaných libanonských civilních uprchlíků r. 1996 na základně OSN v Káně, více než polovina z nich byly děti; na masakr marwahinských uprchlíků, jimž Izraelci r. 2006 nařídili, aby odešli ze svých domovů, a pak je vyvraždila posádka vrtulníku, na 1000 mrtvých během téhož bombardování a invaze do Libanonu, a téměř všichni z nich byli také civilisté?

K tomu: Obviňujeme: Izraelský premiér Šaron by měl být postaven před soud BBC

Prý jsem se zbláznil, napsal mi jeden pražský čtenář, schovávající se za jménem Paul Norrland s adresou na operamailu a konstatuje: " Dokud bude existovat stát Izrael, nebude nikdy stát Palestina. Jakmile se rozpadnou Spojené státy - a toho se dožijeme - skončí šílený sponzoring Izraele. Bez USA Izrael nevydrží ani rok. Ani jeho jaderný arzenál mu nepomůže. Těch 60 katastrofických let si Střední východ klidně mohl ušetřit...to je ovšem už z jiné pohádky."

Ukazuje se, že jeden z posledních levičáckých politických projektů poválečného Západu končí. Theodor Herzl byl romantik 19. století a sionismus politickou omluvou za šoa a Hitlera. Že takto vzniklý Izrael není liberální, sekulárně republikánskou demokracií, ale etnicky a někdy dokonce nábožensky definovaným polovojensky organizovaným státem, je pravda. Židovský rasismus jsme se naučili brát jako demokratický standard Blízkého východu spolu s jeho starozákonní definicí. Že se ovšem Izrael po vybombardování jedné školy s palestinskými školáky stane do značné míry nepřijatelným pro nezanedbatelnou část obyvatelstva i politických elit Evropy, je zvláštní. Když Miloševič nevydržel věčné provokace kosovských Albánců, toužících po svém státě, a začal provádět policejně vojenská opatření s etnickým podtextem, mohla se evropská politická elita zbláznit a pro USA to byla záminka k válce. Potrestán byl Bělehrad. Zničenými školami, továrnami či elektrárnami počínaje, a vyvražděním kosovských Židů za tichého dohledu jednotek OSN konče. Nikomu to nevadilo. Kosovský drogový kartel dostal svůj stát. Srbové se práva nedovolali. Evropa povinně mávala mávátky a americká politická elita nebyla za válečné zločince, ale za hrdiny a obhájce demokracie. Mrtvých dětí, zabitých americkými bombami, přitom nebylo méně, než teď a umíraly stejně trýznivě.

Co se změnilo od té doby na evropském cynismu i na evropském antisemitismu?

Ehud Olmert, izraelský premiér, vyšle vysokého velvyslance Amosa Gilada do Káhiry. Ten tam bude zkoumat návrh příměří, který vypracovaly Egypt a Francie.

Avšak Izrael chtěl udržet nátlak na organizaci Hamas tím, že oznámil, že izraelský válečný kabinet schválil přípravy na třetí a drtivější fázi ofenzívy do Gazy, jejíž součástí by byly razie do městských oblastí.

Byla to jen ta nejkratší úleva, píše deník Times. Během několika minut poté, co v 16 hodin skončilo tříhodinové příměří mezi Izraelem a Hamasem, byla na pokrajích Gaza City zase slyšet střelba. Méně než o půl hodiny později izraelská stihačka vyhodila do vzduchu autobil a zabila Palestince a jeho tři děti, konstatovali zdravotníci.

Izraelci zavraždili 688 osob, více než polovina z nichž byli civilisté, a 130 mrtvých byly děti - zajímavý podtitulek od novinářů, kteří bojují proti "aktivismu". V původním článku v Telegraphu samozřejmě není nic o "vraždách", píše čtenář, který se označuje jako Karel Tauchman, který však zapomněl napsat svůj email.

A oni je nezavraždili, pane Tauchmane? Oni jsou ti lidé a ty děti živí? Jak byste to tedy popsal?

Označovat normální lidský postoj za "aktivismus" je vrchol hnusu. Je to pozoruhodným důkazem otrlosti a zmatenosti mysli. Skutečně si myslíte, že poukazovat na brutalitu je aktivismus? Doufám, že se nikdy nedostanete do situace, v jaké jsou ženy a děti v Gaze. Osud je nepředvídatelný a s vaším postojem by se vám to mohlo stát...

Nejen značná část čtenářů, ale i samotná Mladá fronta DNES a její portál IDnes jsou mimořádně odporným zpravodajstvím. Vlastně už to dávno nemá se zpravodajstvím nic společného. Např. ZDE . Je to jen další článek, který zlehčuje utrpení lidí. Autor tohoto článku a účastníci diskusí využívají těch výhod, že se mohou poflakovat v teple bytů a kanceláří a tyto tragické události využívají ke své zvrhlé hře, kdy se účastní diskusí. Někdy si říkám, že je škoda, že tito lidé nezažili válku. Měli by pak jiné hodnoty a jinou úctu k lidskému životu, míní Petr Pospíšil.

JU│ Podle ruského serveru Vesti.ru se ve středu uskutečnil telefonický rozhovor mezi ruským prezidentem Medvěděvem a ukrajinským prezidentem Juščenkem. Jeho obsah je jasným signálem o tom, že Rusko ve svých vztazích vůči Ukrajině začíná zaujímat velmi tvrdé stanovisko.

Medvěděv oznámil svému ukrajinskému protějšku, že pro obnovení dodávek zemního plynu na Ukrajinu je nutno uzavřít nový kontrakt mezi Gazpromem a ukrajinským Naftogazem. Přitom cena plynu musí být tržní a musí odpovídat ceně, která je v Evropě obvyklá a při tvorbě ceny zemního plynu již nemohou existovat žádné slevy či zvýhodnění.

Dost mne udivuje, když máme plyn ze severu, že nepomůžeme Slovensku, které nemá ani kapku? To jsme již zapomněli ? To jsme tak mizerní sousedé? Není přece problém poslat plyn opačným směrem ? Proč se o pomoci Slovensku mlčí? ptá se Soňa Hromátková.

O víkendu vysílal rozhlas BBC portrét šestnáctiletého Iráčana, kterému při invazi do jeho země v březnu 2003 Američani vybombardovali jeho rodný dům. Chlapci bylo tehdy dvanáct. Při explozi americké bomby zahynulo šestnáct členů jeho rodiny, jeho rodiče, bratr, sestra, ostatní příbuzní. Dvanáctiletému chlapci bomba utrhla obě ruce. Když se zotavoval v nemocnici, divil se, že za ním nechodí jeho rodiče. Teprve asi měsíc po explozi mu strýc prozradil, že celá jeho rodina zahynula. Pro dvanáctiletého chlapce to byla ovšem katastrofa. A bez rukou si myslel, že spáchá sebevraždu.

Dneska, skoro o šest let později, je to usměvavý, milý a příjemný teenager. Žije se strýcem v Londýně, naučil se anglicky jako rodilý mluvčí, hraje rád fotbal, i když, přiznává, zpočátku při hře padal, protože bez rukou nebyl schopen udržet rovnováhu. Neustále se směje. Jak poznamenal reportér, který vytvořil jeho rozhlasový portrét, tak jako většina Iráčanů. Strýc ho krmí a pomáhá mu na záchodě. Chlapec skoro všechno dokáže dělat nohama, jimiž si dosáhne na čelo. Nohama píše, hraje počítačové hry, ovládá počítač, esemeskuje.

Vzpomínám, jak za komunismu mnozí toužili, aby Československo osvobodila od totality americká armáda. Všichni by byli rázem svobodní a všichni by se radovali. Jenomže z válek v Iráku, v Afghánistánu a nyní z brutální izraelské ofenzívy v Gaze je zjevné, že by tomu tak nebylo. Američané by při osvobozování Československa od komunismu vyvraždili polovinu národa a zničili města i celou infrastrukturu.

No - v závěru své poznámky Jan Čulík přehání, ale ve věci té bezohlednosti americké armády má bohužel pravdu. Vietnam, Jugoslávie, Afghánistán, Irák, a další. Statisíce mrtvých ve jménu Demokracie, čítankové demonstrace vzorné pomoci civilnímu obyvatelstvu na straně jedné, neochotně přiznávané mučení a slepé vraždění týchž civilistů na straně druhé (o tom se ovšem v Lidovkách už tolik nepíše, že?).

Až teprve s českým předsednictvím vidí, že výroky ultrakonzervativního českého prezidenta a pravicové vládnoucí koalice v Česku se týkají celé Evropy. A že evropská pravice je - viděno z Česka - vlastně liberálně levicová, což se promítá jak do námětů na řešení ekonomické krize, tak i do "zelených" a multietnických agend. Zděšení evropských socialistických stran mělo přijít o několik let dříve. Integrace sociálně demokratických a socialistických stran doposud ale ignorovala (s výjimkou akcí SPD, kancléře Schrödera a Güntera Veheugena) východoevropské země a politické zápasy v nich probíhající. Stejně tak kašlaly na výchovu evropských politických sousedů evropští konzervativci, aniž analyzovali nebezpečí pro celoevropskou politiku z nich plynoucí. Zabývaly se pouze politikářskými kalkulacemi. A tak zatímco prakticky všechny evropské politické strany s výjimkou neofašistických populistů jsou pro-evropské a posilující evropskou liberální integraci jako evropskou protiváhu vznikajících kontinentálních nadstátních útvarů v Asii i Americe, Evropa dovolila východní pravici rozehrát populistické a neofašistické hry s xenofobií a etnofobií. S nacionalismem a náboženským fanatismem, s rozbíjením Evropy.

Teď poprvé spolu s Topolánkovým a Klausovým předsednictvím EU sklízí "západní" Evropa to, co svou lhostejností zasila. Pro evropské pravicové i křesťanské politiky by to měl být nejen námět k přemýšlení, ale i zhodnocení vlastních stranických postojů k ODS a KDU-ČSL. V Evropském parlamentu je na to pravé místo. PES, GUE-NGL, SEL i evropští liberálové mají ve vztahu k českým stranám jasno, lidovecká frakce, která vynesla k moci Barrosa, zdá se nikoliv.

Termín: úterý 13.ledna 2009, 19:00
Místo: Retro Music Hall, Francouzská 4, Praha 2
Vystoupí: G Point Hunters (Roman Holý a Matěj Rupert), Midi Lidi, Please The Trees, Xindl X

Koncert na podporu Radia Wave proti mašinérii hlouposti Rady Českého rozhlasu, která vyhnala Radio Wave z FM vysílání a neustále se snaží stanici pro mladé zadupat do země (naposledy například hloupým obviněním Radia Wave z fašismu). Na podporu vystoupí kapely MIDI LIDI, Please The Trees, G-Point Hunters (Roman Holý a Matěj Rupert) nebo originální písničkář Xindl X. Datum koncertu je symbolické, 13. ledna 2006 totiž začalo oficiálně Radio Wave poprvé vysílat. Tento koncert tak bude jakýmisi třetími nedožitými FM narozeninami rádia. VSTUP ZDARMA!

Dokumenty o koncertu ke stažení:

Další podrobnosti na www.chciwavezpet.cz ZDE

Patřilo ke zvykům feudálních pánů, že si zdobili portály svých zámků rodinnými erby a od 12. století s rozvojem heraldiky se přenášely rodové symboly na prapory a korouhve, které vlály nejen jako poznávací znamení v čele šiků vojsk, ale dodávaly také lesku hradní a později zámecké architektuře. Dánská vlajka se svojí 800letou tradicí je nejstarší setrvale používanou státní vlajkou v Evropě. Československá, nyní česká státní vlajka, byla schválena jako státní symbol 30. března 1920.

Izraelská demonstrace síly, kterou momentálně vidíme v Gaze, dokládá zvrácenost současného světa.

Na jedné straně jsou Palestinci, kteří se primitivními zbraněmi, podobnými šípům a oštěpům druhdy vybíjených domorodců, ohrazují proti definitivní ztrátě území, které jim bylo přisouzeno resolucí OSN, která zřizovala židovský stát v roce 1947. Na druhé straně je Izrael, vyzbrojený nejmodernějšími zbraněmi, mezi nimiž nechybí ani jaderné zbraně.

29. 12. 2008: „Teroristické hnutí Hamás definitivně porušilo klid zbraní, který zprostředkoval Egypt mezi Izraelem a Hamásem. Situace se vyhrotila v minulém týdnu, během něhož dopadly stovky raket a minometných granátů na izraelská sídla Sderot, Aškelon a Netivot a na přilehlé kibucy.  Během jediného dne dosáhlo číslo smrtonosných střel čísla 80 a Izrael pohřbil další z obětí teroru – 27. prosince zemřel Beber Vaknin z města Netivot.

Kdyby se Hamás vzdal teroru, nebyl by důvod k odvetné akci ze strany Izraele.

V úterý 6.1.2009 proběhlo v Kulturním domě v Rožmitále pod Třemšínem na okraji Brd setkání členů Ligy starostů proti radaru a členů hnutí Nenásilí s cílem naplánovat podrobnosti společné únorové cesty do sídla Evropského parlamentu v Bruselu. Cílem této cesty bude veřejné slyšení za účasti zhruba čtyř desítek českých starostů, zástupců hnutí Nenásilí a členů Evropského parlamentu, které proběhne 18. února 2009, a na něj navazující manifestace uspořádaná na podporu českému hnutí starostů i občanů proti umístění vojenské základny USA na území České republiky.

Ruský energetický gigant, Gazprom, je v ohnisku nové studené války mezi Kremlem a Washingtonem. Za bývalé studené války sovětský plyn šel na Západ i na vrcholu hádek mezi Reaganem a Brežněvem - avšak postkomunistické Rusko není tak poslušné, jak bývala ona někdejší "říše zla, píše Mark Almond, historik z Oxfordské univerzity.

Jeruzalém/Brusel: Prosincový rozklad slabého příměří a návrat k totálnímu konfliktu mezi Izraelem a Gazou za správy organizace Hamas vede mnohé k tomu, aby řekli: "No, už zase totéž: co je na tom nového?" Komentátoři hojně srovnávají současnou situaci s válkou mezi Izraelem a Libanonem v roce 2006.

Ano, určité podobnosti existují: Izrael byl terčem příliš častých provokací, a tak nyní, stejně jako v roce 2006, reagoval drtivou vojenskou silou proti islamistickým jednotkám i proti civilní infrastruktuře. Důsledkem jsou obrovské počty raněných a mrtvých, z nichž se nyní navzájem obviňují obě strany. Mezinárodní společenství je nejednotné ohledně toho, jak jednat, Spojené státy tiše dávají Izraeli zelenou, aby pokračoval v útocích, a arabský svět křičí a běduje, aniž by to mělo jakýkoliv dopad. Přitom veškeré ty hrůzy a ponížení připravují extremismus příští generace.

Aby Izrael zůstal židovský, demokratický a ekonomicky udržitelný, stát by měl definovat asi čtvrt milionu Arabů, žijících ve východním Jeruzalémě, jako Palestince. Měl by je přestat považovat za izraelské občany. To doporučuje analýza střediska Metzilah Centre, pro-sionistického odborného institutu, který založila profesorka práva Ruth Gavisonová z Hebrew University.

Výzva k podání žádostí o bohemistické stipendium AV ČR

V Praze dne 7. ledna 2009

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

vyhlašujeme nové kolo podání žádostí o krátkodobé studijní pobyty v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. na rok 2009. Studijní pobyt má zpravidla rozsah 1 měsíc.

Středisko empirických výzkumů (STEM) zveřejnilo počátkem týdne výsledky prosincového průzkumu, z něhož vyplynulo, že komunisty nechce ve vedení státu 58% lidí. Podobná část respondentů vyjádřila názor, že vliv komunistické strany by se měl zásadním způsobem omezit.

V pásmu Gazy a na přilehlém území Izraele je teď víc než patrný ozbrojený konflikt. Neříká se běžně, že tam vypukla válka. Jako kdyby probíhalo jen ozbrojené "střetnutí". Boje, které nejdřív měly podobu vzájemného měření sil jaksi na dálku, nakonec přešly v pozemní operace. V Evropě i v Americe může nejednou převažovat mínění, že je třeba pouze přimět tamní blízkovýchodní znepřátelené strany, aby zasedly za jednací stůl a dojednaly účinné příměří.

Rusko prodává plyn Ukrajině na základě ročních kontraktů. To je vysoce nezvyklé, většinou se uzavírají takové odhody na deset, někdy i 35 let. Roční kontrakty však Rusku vyhovují - Ukrajina stále platí za plyn méně, než je jeho tržní cena, a Moskva cenu zvyšuje pokaždé, když potřebuje peníze, anebo se jí nelíbí ukrajinská politika. A Rusko-ukrajinské vztahy jsou v poslední době na bodu mrazu. Moskva obvinila Kyjev, že během války v srpnu 2008 vyzbrojil Gruzii, tak proč by měla dál dotovat plyn pro Ukrajinu? Kromě toho, ruští energetičtí giganti mají finanční potíže a zoufale potřebují peníze. Rusko možná požaduje zvýšení cen částečně z politických důvodů, ale prosazuje také tvrdé obchodní důvody a tak tomu bude i nadále, píše v deníku Guardian Tomáš Valášek, ředitel odboru pro zahraniční politiku a obranu v Centru pro evropskou reformu a pokračuje:

Ukrajina musí přestat záviset na levném ruském plynu. Podle statistik BP spotřebovává Ukrajina dvakrát tolik plynu na jednoho obyvatele než sousední Polsko. Je to částečně důsledkem toho, že ukrajinská ekonomika především vyrábí ocel, avšak Ukrajina musí zmodernizovat svůj průmysl a bytový fond, aby využívala méně energie. Musí si zvyknout postupně na evropské ceny za plyn a měla by požadovat dlouhodobý kontrakt od Ruska. Tak by předem věděla, jak budou ceny plynu postupně stoupat, může podle toho jednat a realizovat plán snížení spotřeby energií.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Problematika Blízkého a Středního východu je stále aktuální vzhledem k projevům násilí a tím i nejistoty obyvatel v dané oblasti v podstatě na základě dosud neřešeného problému. V posledních dekádách došlo však, tak jako ve světě vůbec, k podstatným změnám, které dávají konečně reálnou naději k definitivní stabilizaci. Přehlížím v této souvislosti, a myslím zcela oprávněně, nynější tendence některých médií evokující návrat k  nové „studené válce“. Tendence dnes, však nejenom nepodložené, ale i uměle vytvářené.

Po celou dobu svátků jsem se setkával jenom s lidmi, kteří se předem styděli za to, jakou úlohu sehraje česká vláda při předsednictví Evropské unie. Už čtvrtý den v Novém roce česká vláda jejich obavy potvrdila, když její mluvčí, pan Potužník, řekl, že invazi Izraele do pásma Gazy "chápeme... jako obrannou, nikoli útočnou akci".

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V prosinci 2008 přispělo celkem 220 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 75 226.75 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2008 částku 81 886.01 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,725.65 EUR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.