Otázkou tentokrát ale je, zda se někdo v mezinárodním společenství poučil z války v roce 2006.

Před půldruhým rokem to trvalo dlouhé týdny krvavého válčení, než reagovali Spojené státy, Evropané a regionální činitelé s dostatečnou naléhavostí a znepokojením. Do té doby jednali mnozí na základě iluze, že během času Izrael Hizbollah v Libanonu rozdrtí, donutí jej ke kapitulaci a změní politickou mapu. Jak se ukázalo, nakonec došlo k uzavření příměří, jaké se dalo uzavřít daleko dříve, bez ztrát na životech a zničení infrastruktury.

Spojené státy se z této epizody nepoučily, vzhledem k tomu, že stejně jako v roce 2006 tvrdošíjně trvají na tom, že musejí být splněny určité politické podmínky, než dojde k zastavení střílení. Zase znovu neprojevují Spojené státy žádný pocit naléhavosti, vysílají jasný signál, že jim pokračující katastrofa nevadí.

Naproti tomu Evropa se těší určité politické pružnosti, a tak má šanci projevit svůj vliv a pomoci vytvořit nutné příměří. Je povzbuzující, že někteří lidé v Evropské unii se poučili z trpké zkušenosti z Libanonu, že je věc naléhavá.

Vypracovat příměří, přijatelné v podstatě pro obě strany, není nemožné. Je nepravděpodobné, že by Izrael schválil dohodu, která by neobsahovala kroky, které zabrání organizaci Hamas získávat, hromadit a odpalovat rakety. Je nepravděpodobné, že by Hamas souhlasil s ukončením bojů, pokud Izrael neotevře hraniční přechody do Gazy, neposkytne přesvědčivou záruku, že zůstanou otevřeny, a pokud se nebude Hamas moci na tomto procesu účastnit. Máme-li na mysli tato omezení, realistické příměří s mezinárodními zárukami musí obsahovat tyto čtyři základní prvky:

Zaprvé, příměří na dobu neurčitou musí znamenat, že Hamas zastaví odpalování všech raket, bude udržovat ozbrojené extremisty nejméně 500 metrů od hranic Izraele a donutí i ostatní organizace, aby toto dodržovaly. Dále, Izrael musí zastavit všechny vojenské útoky proti Gaze a stáhnout z Gazy veškerá svá vojska.

Zadruhé, musí dojít k autentickému úsilí zastavit pašování zbraní do Gazy. V čele tomuto úsilí musí stát Egypt v koordinaci s regionálními a mezinárodními činiteli.

Za třetí, dohoda bude vyžadovat vyslání mnohonárodnostních monitorovacích sborů, které budou muset ověřovat dodržování příměří, sloužit jako kontakt mezi oběma stranami a neutralizovat potenciální krize. Země jako Francie, Turecko a Katar stejně jako organizace jako OSN by při tom mohly hrát důležitou roli.

Za poslední, musí se zajistit, aby hranice Gazy s Izraelem a Egyptem zůstaly trvale otevřené, a to tak, že se Evropská unie vrátí na hraniční přechod v Rafahu a bude přítomna i na přechodech z Gazy do Izraele, a dojde ke koordinaci mezi úřady Hamasu a Palestinskou správou v Ramallah, aby přechody hladce fungovaly.

Obě strany zřejmě budou s částmi takové dohody nespokojeny. Avšak navrhovaná mezinárodní přítomnost sborů monitorujících dodržování příměří a funkce pohraničních přechodů by zvýšila politickou cenu porušování závazků, a tak by rozptýlila obavy obou stran, že se závazky dodržovat nebudou.

Evropská unie za nynějšího českého předsednictví má šanci stát se při tomto vyjednávání férovým a nestranným prostředníkem a Brusel a Praha musejí zaujmout tento postoj. Vzhledem ke zkáze a nynějšímu vakuu v mezinárodní politice, kterou nikdo neřídí, má Evropská unie šanci - i povinnost - vystoupit a dojednat dohodu na ukončení krveprolévání.