Rusové se to od Američanů samozřejmě učit nemuseli. Při "osvobozování" (čti: rozšiřování Stalinovy říše) Československa a dalších evropských států se rovněž dopouštěli zvěrstev, zejména znásilňování a střílení či odvlékání politických protivníků do Stalinových táborů. V Grozném se chovali úplně stejně jako Američané v Bagdádu nebo dnes Izraelci v Gaze.

Píšu to proto, že se už dívám na svět poněkud unavenýma očima. Žádným bohulibým záměrům (včetně humanitárních bombardování) nevěřím - jde jen o moc, o vliv, o možnost ovládat svět prostřednictvím obsazení geopolitických pozic či surovinových nebo energetických zdrojů. Podobně je to s americkým radarem v Česku a raketami v Polsku. Že by to pomohlo ČR? Starou belu! Jde jen o to, abychom - jak píše Petr Uhl - uspokojili strýčka Sama. Podobně, jako jsme předtím uspokojovali ďáďu Ljoňku.

Krátkozraká podpora jedné či druhé velmocenské politiky, jejichž pravdy jsou založeny na množství hlavní, bomabradérů, raket či radarů, je tím posledním, co si zaslouží úctu. Je mi líto, že mnoho mých spoluobčanů dokáže dnes opět slepě věřit režimu, který existuje hlavně proto, aby uspokojoval cizí potřeby, a jehož reprezentanti si za své quislingovství nechávají slušně platit. Přinejmenším dosaženými funkcemi, v nichž by měli hájit zájmy občanů TÉTO země. V Čechách je to sice tradice, člověk by si však myslel, že Češi se už mohli poučit. Příležitostí k tomu měli dost.

Na druhé straně je nutno uznat, že dnes už jsou moji spoluobčané náročnější. Zatímco za Husáka jim stačilo, když před Vánoci dovezli do obchodu pomeranče, v zaměstnání měli obědy za čtyři koruny a jednou za tři roky si mohli požádat o devízový příslib na případnou cestu do Jugoslávie, dnes mohou - mají-li ovšem práci - navštěvovat dosyta hypermarkety a jezdit po celém světě.

Tenhle způsob svobody zdá se mi ovšem poněkud nešťastným.

Pozn JČ: Rudá armáda při osvobozování Evropy znásilnila miliony žen, a to často i samotných Rusek, nasazených v Německu na vězeňskou práci ZDE ZDE. Nešlo mi v mé poznámce o vyvolávání antiamerikanismu ani protiizraelských nálad, ale o poznání, že se při drsném vedení války (a podle dnešních zkušeností, která válka je vedena jemně?) stávají obětí šíleného násilí naprosto nevinní lidé. Šlo mi také o nepřijatelnost státního násilí, páchaného na příslušnících "jiné" komunity, která je vůči tomuto násilí zcela bezbranná. Nechápu, jak to mohou mnozí nelidsky podporovat. Zřejmě je jejich zaslepenost důsledkem toho, že se nikdy nedostali do styku ani s postiženými lidmi, ani s obdobnou situací. Jistě hraje v jejich nelidskosti a zaslepenosti velkou roli i ideologie.