KD│ Podle pákistánského zdroje přišlo při útoku NATO v noci na středu o život nikoliv 11 lidí, jak uvedla například BBC, ale přinejmenším 27 -- z toho 20 vojáků (Jawan) a 7 paštunských vesničanů. Dalších 10 lidí utrpělo vážná zranění a celkem 40 vojáků je pohřešováno.

(Pozn. JČ: Rozhlas BBC uvedl ve středu v podvečer, že nešlo o útok NATO, ale čistě o letecký úder americké armády. Interviewoval také jakousi mluvčí americké armády v Pákistánu, která trvala na tom, že šlo o útok čistě proti nepřátelským bojovníkům. Dotazu reportéra, zda i nadále pokračuje spolupráce pákistánské a americké armády, se víceméně vyhnula tvrzením, že jistě budou vztahy brzo zase v normálu.)

Americké bojové letouny údajně bez varování narušily pákistánský vzdušný prostor a zaútočily na vesnici Gluno a pevnůstek Nadir Klay a Bahadur Klay v pohraniční správní oblasti Mohmand Agency, která je součástí federálně spravovaných kmenových území (FATA).

Dva několikastránkové, přísně tajné dokumenty britské vlády, jeden o současné situaci v al Kajdě a druhý, obsahující mj. ostře kritické zhodnocení efektivity iráckých bezpečnostních jednotek, vynesl vysoký člen britské rozvědky, který pracuje na úřadu vlády, proti předpisům z vládních budov a zapomněl je na sedadle ve vlaku. Výtisky dokumentů, označené heslem "Přísně tajné" byly číslovány, takže jsou vystopovatelné ke konkrétní osobě. Společnosti BBC je odevzdal cestující, který ve vlaku náhodou seděl na sedadle naproti.

Americký prezident Bush přiznal britskému deníku The Times, že jeho kovbojská rétorika způsobila, že svět přijal názor, že "Bush je člověk, který opravdu chce zaútočit na Irák". Zdůraznil, že svému nástupci chce zanechat dědictví mezinárodní diplomacie pro vyřešení problémů s Íránem.

V rozhovoru s deníkem Times Bush vyjádřil politování, že válka v Iráku vyvolala ostré konflikty a dodal, že mu vadí, že lidé Spojeným státům nerozumí. "Ze zpětného pohledu chci říct, že jsem měl používat jiného tónu, jiné rétoriky."

David Green, postgraduální student na University of Glasgow, pracuje na výzkumném projektu nazvaném "Memories and Perceptions of Czechoslovakia's 1989 Revolution (Vzpomínky na československou revoluci r. 1989)". Dosud byly ve studiích československé revoluce r. 1989 interviewování výlučně "studentští hrdinové". David Green se zajímá o to, jakým způsobem vnímali revoluci v roce 1989 normální lidé, jimž je dnes něco mezi 50 a 60. Během letošního července by chtěl pro svou práci v České republice natočit s těmito svědky řadu rozhovorů.

Všechny rozhovory budou důvěrné. Studie bude vypracována v angličtině a žádná z osob, které výzkumníku poskytly své názory a informace, nebude v práci identifikována; údaje zůstanou zcela anonymní.

Britské listy apelují na naše čtenáře: pokud máte zájem s Davidem Greenem promluvit, prosím, napište mu na tuto adresu 0706442g@student.gla.ac.uk. Děkujeme.

Obrovský dojem na mě udělal v pondělí ráno v rozhlase BBC Radio Four cestou do zaměstnání pořad známého novináře Andrewa Marra Start the Week. Zabýval se nejprve smrtí filozofů a smrtí filozofie, která nedokázala zbavit lidstvo strachu ze smrti, a tak selhala. Pak podstatou obchodu mezi Čínou a Evropou, kdy koncem osmnáctého století začala Čína - jako dnes - zahlcovat Evropu množstvím zboží, což vedlo k obchodní nerovnováze. Proto se rozhodla britská Východoindická společnost (East India Trading Company) začít dovážet do Číny opium, rozšířit tam drogovou závislost a ochromit čínské hospodářství. Tzv. "volné tržní hospodaření", základ evropského hospodářského zázraku, je tak založen na jednom z největším zločinů lidstva - East India Corporation prováděla snad největší projekt šíření omamných drog v historii. - A závěrem se diskutovalo o nové knize Johna Laughlanda "A History of Political Trials: From Charles I to Saddam Hussein (ISBN: 190616505X, ISBN-13: 9781906165055; Politické procesy: Od Karla I. k Saddámu Husajnovi)". Překlad této poslední části pětačtyřicetiminutového pořadu rozhlasu BBC Radio Four zde přinášíme. Vysílal se v pondělí 9. června v devět hodin ráno, a pak v repríze znovu ten den večer. Představte si, že by takovéto pořady pravidelně vysílal pražský Radiožurnál. Proč je to nepředstavitelné? :) │JČ

Andrew Marr: Johne Laughlande, vy jste napsal historii politických procesů. A hlavně je to historie mezinárodních pokusů pohnat tyrany k spravedlnosti. Avšak v knize začínáte procesem anglického krále Karla I., což, jak uvádíte, byl v historii první politický proces. Proč to tvrdíte?

John Laughland: V této knize jsem se pokusil poskytnout zázemí a vysvětlení, proč se v moderní době natolik rozšířily mezinárodní tribunály. Ukazuju historii trestních procesů s hlavami států. V té knize se zabývám výlučně kriminálními procesy s šéfy států. Jde o procesy s šéfy států za činy státu. Takže se nezabývám stíháním, které často bezpochyby vzniklo z politické motivace, ale které se týkalo soukromých trestných činů, například korupce. A proto je proces s anglickým králem Karlem I. první, protože to byl v historii první král, který byl postaven před soud za činy státu, za to, že stát vedl občanskou válku. A právě v tomto procesu už jsou obsaženy všechny kontroverze, které vidíme i v soudních procesech, které probíhají nyní.

Andrew Marr: Je nutno změnit jurisprudenci a zázemí a musíte soudní proces zfalšovat...

Ukázka z knihy Anální vesmíry, která právě vychází v nakladatelství Malvern.

...Nejzáhadnější scénou Nového zákona je dle mého soudu ta se stádem prasat, které Ježíš přiměje skočit do moře (Mat. 8:29-34, Luk. 8:32-33). Ta scéna je tak tajemná, že je zřejmě symbolická. Můžeme ji samozřejmě vnímat jako čistě duchařskou historku, neboť Ježíš v ní vyvede ďábly ze šíleného muže, který běhával po okolí nahý. Pak ďábly "přesune" do stáda prasat, ta zešílí a naskáčou do moře z útesu.

„Sotva je ale něco blaženějšího než pocit, že můžeme něco znamenat pro druhé lidi. Nezáleží přitom na množství, ale na intenzitě. (...) Na tom nemůže nic změnit ani moderní člověk hodnocený podle výkonu, ale ani nadlidé nebo šílenci, kteří nemají žádného ponětí o lidských vztazích,“ napsal vězněný a o několik měsíců později nacisty popravený Dietrich Bonhoeffer ve svém dopise ze 14. 8. 1944. Právě nadcházejícímu 63.výročí mučednické smrti tohoto velkého německého filosofa i evangelického teologa, je věnován níže uvedený článek. Tato práce stručně připomíná nejdůležitější peripetie života a díla D. Bonhoeffera jako významné osobnosti světového filosofického i teologického myšlení moderního světa. Usiluje o jistou (a záměrně nikoli ryze systematickou) analýzu ideového a hodnotového odkazu, aktuálních motivů, stejně jako klíčových mravních a intelektuálních momentů lidského a dějinného přínosu D. Bonhoeffera, přínosu, který evidentně nepřestal být naléhavý ani pro naši dnešní současnost.

ŠOK│ Komora celkem 86 novinářům rozeslala chronologicky seřazenou korespondenci s ministrem zdravotnictví za poslední tři čtvrti roku se suchou poznámkou: "zasíláme Vám dopis prezidenta ČLK ministrovi zdravotnictví Tomáši Julínkovi (soubor ministr 6.6.2008). Jde o reakci na jeho vystoupení na poradě předsedů a na následné usnesení této porady. Zároveň připojuji veškerou korespondenci mezi prezidentem ČLK a ministrem, v níž ČLK žádá opakovaně ministra o jednání nebo jej zve na akce pořádané ČLK." Vzhledem k tónu i strohosti ministrových reakcí je celkem zřejmé, proč má s lékaři ministr Julínek problémy, které nevykomunikuje ani jeho věrný Cikrt. Ministr na lékaře nemá čas ani náladu.

Abychom nekazili novinářskými (dez)interpretacemi či (zavádějícím) komentářem dojem z úrovně komunikace MZ a ČLK, zveřejňujeme - tak jak jsme dostali - celou korespondenci chronologicky jako faksimile. Laskavý čtenář si porovná články jednotlivých médií s fakty sám. A sám si utvoří názor.

6.6.2008 Komora Julínkovi DOC

Na žádost Poslanecké sněmovny vláda předložila doplnění důvodové zprávy k zákonu o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů. V tomto doplnění je vyčíslen rozsah majetku, který má být součástí zákona a také způsob výpočtu hodnoty tohoto majetku.

Originál na webu PSP ZDEMIRROR

Pokud jde o přání slovenských zdravotně postižených, aby lidské plody, u nichž bude zjištěný nějaký defekt, nebyly potraceny, zdá se mi, že nejde o projev náboženské blouznivosti. Jde o to, zda život tělesně/mentálně postiženého člověka nestojí za žití a zda o tom má právo rozhodnout jeho rodič nebo společnost.

Kupodivu třeba ve Spojených státech ještě poměrně nedávno se cena benzinu za galon (zhruba 3,8 l) pohybovala na úrovni jen pár centů, takže se ani nevyplácelo moc zvažovat spotřebu pohonných hmot. Konečně ještě před pěti lety byla cena za barel ropy (159 litrů) pod úrovní 30 dolarů. A před zhruba 35 lety (roku 1972) celý barel ropy nominálně stál jen desetinu té částky, kterou bylo nutné vynaložit před pouhým 5 lety, tj. stál $3! Samozřejmě že samotná čísla klamou. Ve srovnatelných cenách k roku 2006 by to byl pětinásobek té částky; bylo by to již $15. Ovšem i tak by to stále bylo méně než polovina vynaložených prostředků za jednotku během 30 let. 35 let po roce 1972 se ta cena vyšplhala na srovnatelný desetinásobek!

Změny ve školství by měly být vlastně pořád aktuálním tématem, a to hlavně, když o nich ve společnosti nikdo nemluví. Tento zdánlivý protiklad se dá vysvětlit tím, že školství je jeden z nejdůležitějších základů společnosti, které je vždycky možné dále zlepšovat, a to z různých hledisek. V Hamburku zkouší černozelený senát složený z poslanců CDU a zelených právě ten salát znovu zamíchat. V BL se diskutuje víc o kvalitě učitelů než o cílech školství. To mě přivedlo k napsání této poznámky

V noci na pondělí vyhlásili španělští dopravci časově neomezenou stávku. Protestují tak proti vysoké cen paliv. Jen od začátku letošního roku stoupla cena pohonných hmot o více než 20 %.

Po přečtení článku o protestech vůči cenám paliv ve Španělsku a Portugalsku jsem došel k názoru, že český národ je neschopný se sjednotit a vyjádřit se jasně k problému, píše jeden český dopravce, jehož jméno je redakci známo.

Protože pracuji v dopravě (v ČR), tak vím, že všichni lamentují nad cenami za přepravy, že se zdražuje nafta, poplatky, pokuty za zpožděné dojezdy o hodinu, kontroly, kurz koruny k euru, atd....

V Britských listech čteme o stavu českých škol a v Německu už absolventi základních škol jen málokdy najdou učednické místo. O životně důležité potřebě dobrého vzdělání bych se chtěl zamyslet v této poznámce.

Včera bylo 10.června. Na Britských listech probíhala velká diskuze o českém školství. Probírala se úroveň učitelů i studentů. Nikdo nenechal na našem školství nitku suchou. Však také proč, když naše školství řídí už 20 let diletanti a ignoranti, kteří se na všechno dívají prismatem peněz. A peníze nejsou - na školství už vůbec ne.

I já bych měl připomínku ke školství. Jak je možné, že u žádného z autorů nezůstala ani nejmenší vzpomínka na včerejší den. Vždyť je to památný den naší státnosti. Bylo to 10. června, kdy německá branná moc předvedla celému světu, co je to fašismus a nacismus. Z pofidérních důvodů se tehdy špičky okupačního režimu rozhodly dát českému národu lekci. V odvetě za atentát na Heydricha se rozhodly vymazat jednu obec v Čechách z mapy.

Titulek "Slovenští zdravotně poškození chtěli restrikci potratů" je slušně řečeno zavádějící. Nešlo přeci o restrikci, ale odstranění "diskriminace". Tak to lze z článku pochopit, píše Ivan Devát.

Národní bezpečnostní úřad bude vyšetřovat novináře kvůli úniku informací z takzvané Kubiceho zprávy, v níž se bývalý šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice zmínil o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a obvinil některé konkrétní politiky včetně předsedy ČSSD Paroubka. Informovala o tom Česká televize.

Do Českého rozhlasu přinesl dokument redaktor Radiožurnálu Hrbáček, který je jinak znám nadstandardními kontakty do prostředí vojenské rozvědky. Kopie zprávy nebyla učiněna na místě, o kterém se domnívá NBÚ, který za únik potrestal pokutou předsedu klubu KDU-ČSL Severu. Kubiceho zpráva musela být oskenována nebo oxeroxována a pak oskenována - a to mimo místnost, ve které se sešel branně bezpečnostní výbor. V žádném případě nebyla ofotografována na místě z volně ležících listů na stole. Na stránce rozhlasu kdysi zveřejněné stránky Kubiceho zprávy to dokazují jasně. Nicméně zvláštní vyšetřovatel protikorupčního útvaru Policie Zahálka byl z případu odvolán státním zastupitelstvím, které se snažilo případ "zamést pod koberec".

Se zájmem jsem sledoval poměrně rozsáhlou polemiku, kterou v Britských listech vyvolaly názory anglického bohemisty Roberta Pynsenta. Doplním ji jen citátem vztahujícím se k Pynsentovu výroku, že "Karel Čapek byl tichošlápkem (...) prostřednosti," upozorňuje šéfredaktor Tvaru Lubor Kasal::

Nedávné články Jana Čulíka, Jana Makovičky, Lukáše Zádrapy a Víta Bezdíčka mě znovu utvrdily v přesvědčení, že Roberta Pynsenta je možno milovat či nenávidět, ale není možno jej přejít s lhostejností.

Lukáš Borovička argumentuje, že kritika "netradičních" úsudků londýnského profesora bohemistiky Roberta Pynsenta vyplývá z kulturního, civilizačního konfliktu mezi konvenčními, stereotypně uvažujícími Čechy a tvůrčím, originálním a hluboce fundovaným cizincem, jehož podnětné a nové závěry, založené na hlubokém studiu zkoumaných textů i dalšího materiálu jeho konvečně založení a nevzdělaní, v tradičních mýtech žijící čeští kolegové zlobně odmítají.

Situace je však poněkud složitější. Některé Pynsentovy úsudky energicky odmítá tu a tam i některý britský kolega. Takže kulturní rozdílností mezi ČR a Británií to asi nebude. Pokusím se věc vysvětlit. Dokonale chápu okouzlení pražských studentů, kteří se dostaví na Pynsentův londýnský seminář a zažijí tam něco, co v životě v České republice nezažili: totiž podrobný kritický rozbor jednotlivých literárních textů, větu po větě - to se skutečně na českých školách většinou nepraktikuje.

Na stránkách BL se snad ještě nestalo, aby jeden autor hrozil jiným autorům ZDE (BL 16.5. 2008) a ZDE (BL 19.5. 2008), že si zaslouží pár facek. Nečetl jsem rovněž v BL polemiku vedenou (vědeckým pracovníkem!) s takovým osobním záštím a osobními útoky a s takovou zpupností, jak to dělá pan Bezdíček (BL 4.6. 2008). To je pro mne docela šokující pojetí demokracie. Poněvadž mě Vít Bezdíček přímo k odpovědi vyzývá, reaguji a doufám, že to z mé strany nebude považováno za "nestoudnou drzost".

"Udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi bylo morálním políčkem Husákovu režimu," pravil zde v flamewarové polemice nějakých dvou britských univerzit kterýsi bohemista jména mně neznámého a snažil se tím dokázat pravdivost své teze. Prozradil tím nechtěně, jak pomíjivé jsou soudy hlupáků i ocenění mocných, byť s dvěma akademickými tituly před a jedním za jménem. A o co lépe je na tom básník, který byl sice věnčen režimními státními cenami v letech 1936, 1955, 1967 a 1968, který byl ovšem několika generacemi obyčejných lidí milován nikoliv proto, že podepsal Prohlášení Charty 77 (na to všichni kašlali vždycky), ale proto, že do veršů vtělil život a pocity svých vrstevníků. Že lidem mluvil z duše. Že formuloval jazykem poezie to, co jiní nedovedli vypovědět ani jako prózu. Kašlu vám na fangle i odsudky, vážení teoretici, žvanilové a nafoukanci. Pro mě je Seifert básníkem dodnes. Básníkem doby, která už nikdy nebude a nic než vzpomínky na mládí po ní zanedlouho ani nezbude. Kašlu vám na fangle i odsudky, páni profesoři. Pro mě je Seifert básníkem a básníkem i bude. I když vy se ve vašich vzájemných sporech k smrti ubijete. Dutost a nadutost jdou totiž ruku v ruce. A básník, básník se směje.

Noc, majitelka tmy,
vylévá z nebe kvapem červánky
jako krvavou vodu,
ve které probodnut byl Marat
dýkou krásné plavovlásky,
a počíná od lidí odtrhávat
jejich vlastní stíny,
jako krejčí odtrhává rukávy,
když zkouší sako.

Všechno tu na světě již bylo,
nic není nového,
ale běda milencům,
kteří nedovedou v každém polibku
objevit nový květ.

Jaroslav Seifert, úryvek z básně Morový sloup, Dílo Jaroslava Seiferta, sv. 11

S hodnocením Jana Čulíka do jisté míry souhlasím, domnívám se ale, že je třeba zvážit příčinu a následek. Dobří učitelé totiž již z velké části ze škol vypráskáni byli.

Znám několik ředitelů základních a středních škol, kteří by se velmi rádi zbavili nekvalitních učitelů, situace je ale natolik zoufalá, že za ně nemají žádnou náhradu.

Podle mého názoru to základní, co by měly školy dát žákům a studentům, je otevřenost, flexbilita, vnímavost k souvislostem a kontextům, umění budovat si názor a názor měnit, nebát se myslet a nevěřit v to, že věci jsou "těžké" a že jim mohou rozumět jenom autority - zároveň ale respekt vůči úsilí a vynikání svých vrstevníků (pokud jde o respekt a náklonnost k silným, otevřeným, inteligentním a citlivým osobnostem, což by měl být každý učitel, tu mají děti a mladí lidé téměř vrozenou a tíhnou tímto směrem sami).

Školy by lidi měly učit myslet, tj. učit je přistupovat k tomuto našemu světu jako k něčemu, co není v žádném případě fádní, vyřízené a kde se už není čemu divit, nýbrž naopak jako k něčemu, kde mohou rozvíjet své schopnosti, svůj zájem, kde mohou žasnout, milovat, tvořit a žít smysluplný, autentický život (učitelé ale zpravidla v nic takového nevěří a jejich existence se zakládá na frustraci, která závidí materiální požitky těm druhým, lépe placeným lidem). "Znalost" lze získat vždy za pochodu, pokud jste otevřená mysl, máte kuráž, chuť do života a radost z nového. Znalosti pro znalosti, princip našeho školství, je však vražda intelektu a tvůrčího ducha.

Navazuji na reakci Pavla Drse, píše Pavel Hložek. Skutečnost s kvalitou učitelů v našich školách je opravdu alarmující a páně Drsův názor k řešení jde skutečně k meritu věci.

Jako příklad můžu uvést vlastní "kruh" Masarykovy Univerzity v Brně, kde jsme na Přírodovědecké fakultě studovali matematiku a geografii v polovině 90 let minulého století. Studium nás dokončilo 18 ( 9 děvčat a 9 mladých mužů) v současné době už učí pouze 6 žen (a z toho jsou ještě 3 na mateřské dovolené a není jisté, že se k výuce vrátí) a z mužů pouze 3.

Zbylí pánové mají rozličná povolání od unijního úředníka v Bruselu, přes manažery ve velkých firmách až po majitele vlastních firem.

Já osobně zkoušel velmi krátký čas učit, ale za plat výrazně nižší než je průměrná mzda si rodinné zázemí příliš nevybudujete a proto jsem byl nucen, stejně jako ostatní spolužáci, opustit povolání učitele a to jen díky ekonomickým "poměrům".

Přestože by mne tohle povolání (v našich podmínkách však spíše poslání) naplňovalo i nyní, je těžké opustit 3 x více honorované místo a vrátit se zpět...možná až se bude blížit důchodový věk.

Osobně se tedy vůbec nedivím, že ve školách nyní působí pouze absolventi a lidé v důchodovém věku.

Anglické ministerstvo školství oznámilo, že až 270 škol v Anglii bude během následujících tří let uzavřeno a budou nahrazeny "akademiemi" a novou generací "trustových škol". Ministerstvo také přijme razantní kroky na odstranění nekompetentních učitelů a zahájí hloubkové hodnocení kvality vyučování v každé střední škole. Ministerstvo zahajuje program, jehož cílem je donutit 638 středních škol, o nichž se ví, že jsou nekvalitní, aby výrazně zlepšily svou úroveň. Očekává se, že nejméně 200 škol nebude schopno svou úroveň zlepšit a ty budou zrušeny. V Británii je asi 3100 středních škol.

Ministři definují selhávající školu jako takovou, v níž získá méně než 30 procent žáků aspoň nějakou maturitní kvalifikaci. Program má být realizován do roku 2011.

Guardian, Schools news: I will close up to 270 failing schools to improve standards, says minister ZDE

Téměř pravidelně a opakovaně se objevují v různých našich městech kauzy a aféry spojené s prodejem nájemních bytů, ať obecních nebo podnikových. Vždy jde o záležitost závažnou, protože se dotýká jednoho ze základních lidských práv, práva na bydlení. Mnoho nájemců bytů se pak v současné době dokonce dožaduje, aby jim jejich byty byly prodány, protože se obávají, že by o ně mohli přijít. Nejde o neodůvodněné obavy, přestože nájem bytu je chráněn občanským zákoníkem. Zkušenosti lidí jsou však jiné.

Kolem reformy zdravotnictví se uvádí mnoho argumentů, z nichž řada je určena pouze na matení veřejnosti a odvedení pozornosti od podstatných informací. Rád bych v tomto článku poukázal na důležitý fakt, že kroky vládní reformy jdou ve svých důsledcích proti principům solidarity ve zdravotnictví.

Shrňme stručně základní údaje o financování zdravotnictví a pokusme se o analýzu vládních reformních kroků. Při psaní článku mne v příslušných souvislostech napadla řada všetečných otázek. Uvádím je jako intermezza. Závěr nechť si ale každý učiní sám.

Za minulého režimu koloval vtip o nové společenské smlouvě: oni se tváří, že nás platí -- a my se tváříme, že pracujeme. Tento druh společenské smlouvy nadále panuje ve společenských vědách. Navíc by jej bylo možné rozšířit: učitelé se tváří, že učí, a studenti se tváří, že studují. Není divu, že za těchto okolností přistupuje značná část studentů ke vzdělávacímu procesu jako k sérii umělých překážek postavených mezi ně a kýžený diplom, který má pro pozdější uplatnění na pracovním trhu pořád ještě jistou váhu.

Ve své práci v posledních letech jsem se setkával většinou se studenty a absolventy ekonomických směrů vysokých škol. Překvapilo mě např. to, že mnozí byli velmi nesmělí a nerozhodní třeba při získávání údajů, nutných pro zpracování diplomové práce. Vysvětloval jsem si to tím, že ekonomické (zejména makroekonomické) nauky dnes do značné míry ovládla tzv. pravicová ideologie a domníval jsem se, že absolventi technických oborů budou daleko lépe připraveni pro praxi. Dobře si vzpomínám, že my, kteří jsme končili technické VŠ před více než čtyřiceti lety, jsme byli daleko více sebevědomí a po nástupu do zaměstnání jsme byli často přesvědčeni, že naše odborná kvalifikace je národními podniky využívána zcela nedostatečně. Bohužel se objevily závažné informace, které můj optimismus ohledně dnešních absolventů technických směrů VŠ značně ochladily.

Ladislav Žák se pokusil načrtnout obecnou chybu současné školní výchovy a de facto celého systému, při tom ale sám několikrát poněkud pošlapal to, o čem psal a trochu se odklonil od tématu. Zpět tedy za opravou a poznámkami o matematice... Jen na úvod. Jako doktorand na ČZU jsem měl tu čest několik let se podílet na výuce mladých studentů ČZU a také sledovat kvalitativní vývoj vysokoškolského studentstva. Jen pro upřesnění, doktorskou zkoušku jsem složil v minulém roce

Mimo to dlouhodobě vyučuji jako externista na Vyšší odborné škole Václava Hollara (3D počítačovou grafiku), což je vyšší škola na stejné půdě a obecně stejného zaměření (a také stejných studentů) jako Střední uměleckoprůmyslová škola Václava Hollara.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.