Sociologie spočítala v průběhu několika desetiletí, že v hejnu existuje konstantní počet hus, které si šišku nechají nacpat do krku bez protestu, konstantní počet hus, které protestují, i když marně, konstantní počet hus, které v průběhu prvního pokusu ulétnou, konstantní počet hus, které ji stráví a konstantní počet hus, které šiška zadusí. A existuje konstantní počet hus, které takový typ krmení vyhledávají. Ty se nejdříve používají na demonstrace a posléze získají prémii v podobě tučné nádivky a tepelné úpravy. Statistika říká, že jen málo hus to vše přežije.

Příměr s husami jako demonstrátory před dvěma sty objevené Gaussovy křivky statistické zákonitosti jevů s četností jejich výskytu je možná primitivní. Stejně primitivní je ovšem přesvědčení, že existuje neomezené množství neomezeně vzdělavatelných lidí v populaci, že neexistuje tudíž limit na počty na střední školy přijatých, odmaturovaných, na vysoké školy poté přijatých a s rudou rourou absolvujících. A že lze dosíci téměř absolutní promořenosti společnosti držiteli středoškolských a vysokoškolských diplomů bez ztráty kvality těchto typů vzdělání. U naprosté většiny jevů a procesů platí, že četnost extrémních hodnot kladných či záporných je minimální a největší četnost kumuluje kolem jakéhosï středu - průměru. Nelze vychovat namísto 30% až 90% absolventů středních škol ve věkovém rozpětí 18-25 let, aniž bychom snížili kvalifikační nároky, množství znalostí a nároky na stupeň abstrakce. Sociologie při rozličném zkoumání populace i pedagogika při určování stupně obtížnosti kvalifikačních zkoušek s tímto Gaussovým axiomem pracuje poměrně běžně, jen ve Skotsku na Glasgow University to není pravda. Jan Čulík má proto pravdu...