Důležitým, ale málo publikovaným principem fungujícím v našem zdravotnictví, je systém přerozdělování vybraných prostředků. Ten zohledňuje solidaritu a eliminuje parazitování některých zdravotních pojišťoven. Tento princip se podařilo plně prosadit (zákonem 117/2006 Sb.) až v roce 2007. Tím se eliminoval handicap VZP a umožnilo vyrovnané hospodaření všech zdravotních pojišťoven.

Pozn.: Ministerstvo zdravotnictví na svém webu k reformě uvádí pouze soubor několika obecných plků, bez jakéhokoli zdůvodnění či vysvětlení. Názor nechť si čtenář udělá sám.

Stručná analýza současného stavu

Zdravotnictví je financováno formou zdravotní daně, která se nazývá poněkud matoucím pojmem zdravotní pojištění. Obdobnou formou daně je daň z příjmu a daň sociální. Výši všech těchto daní určuje stát zákonem. Daň z příjmu vybírají finanční úřady, sociální daň ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení), zdravotní daň zdravotní pojišťovny. Zdravotní daň činí cca 220 miliard korun ročně. Celkem se placení zdravotní daně účastní asi 10 380 000 občanů. Průměrné roční náklady na 1 pojištěnce jsou asi 22 000 Kč.

Placení zdravotní daně vychází z principu solidarity

• pracujících s nepracujícími
• bohatých s chudými
• zdravých s nemocnými

Tyto principy jsou realizovány takto:

• za nepracující platí stát, pracující si platí sami
• bohatší platí více než chudší
• nemocní čerpají více než zdraví

Za větší část pojištěnců (58% = děti, důchodci, vězni, ženy na mateřské ...), platí zdravotní daň stát (pro jednoduchost je nazývám „státními pojištěnci“) ze státního rozpočtu. Ti co pracují, si zdravotní daň platí sami či prostřednictvím zaměstnavatelů (opět pro jednoduchost je nazývejme „pracujícími“).

Počet pojištěnců

Stát za své pojištěnce platí daleko méně než odpovídá jejich počtu a charakteru (důchodci a děti čerpají více nákladů než pracující). Za 58% obyvatel platí jen 22% celkových nákladů.

Rozložení plateb pojistného

Důsledkem je fakt, že pracující doplácejí na státní pojištěnce. Pracující přispívá v průměru asi 4.3 krát více než státní pojištěnec. To je princip solidarity pracujících s nepracujícími. Stání pojištěnci čerpají průměrně mnohem více a pracující mnohem méně, než kolik přispívají. Jinými slovy, zdravotní pojišťovny musí kompenzovat negativní saldo vzniklé nedostačujícími platbami ze státního rozpočtu. (Pozn.: V grafech je čerpání vyjádřeno jako průměrné náklady na 1 pojištěnce. Údaje jaká část nákladů připadá na státní pojištěnce Ministerstvo zdravotnictví, pojišťovny ani Statistický úřad nezveřejňují.)

Roční pojistné a jeho čerpání

Rozdílné portfolio klientů jednotlivých zdravotních pojišťoven (tj. zvýhodnění pojišťoven s vysokým podílem bohatých a nízkým podílem státních pojištěnců) je kompenzováno principem přerozdělování. Přerozdělení je dáno zákonem a zohledňuje princip solidarity bohatých s chudými a zdravých s nemocnými. Míra přerozdělování se vyvíjela v průběhu let 1993 až 2007 od 50% do 100% vybraných prostředků. Od roku 2007 jsou výhody prakticky eliminovány a podmínky pro všechny pojišťovny jsou rovné (přerozděluje se na základě 36 věkových skupin pro muže a ženy a zohlednění „extrémně nákladné“ péče, tj. péče o vážně nemocné).

Roční saldo pojistného

Poskytování péče se děje na základě smluvních vztahů zdravotních pojišťoven se zdravotnickými zařízeními. V praxi má drtivá většina zdravotnických zařízení smlouvy se všemi pojišťovnami. V současnosti hospodaří zdravotní pojišťovny s přebytkem.

Vládní reforma zdravotnictví

Reforma nepůsobí dojmem uceleného, promyšleného konceptu. Ministerstvo zdravotnictví na svých www stránkách žádnou analýzu neuvádí. Kroky ministerstva působí zmateně, neprofesionálně a zbrkle (vyhazování odborníků, rušení špičkových pracovišť, podivné majetkové machinace) . Proberme si stručně hlavní kroky vládní reformy.

Zavedení regulačních poplatků zdravotnictví

• Zavedení poplatků ve zdravotnictví jde proti principu solidarity zdravých s nemocnými (nemocný si připlácí, zdravý mu nepřispívá).
• Zavedení poplatků jde proti principu solidarity bohatých s chudými (chudý i bohatý platí stejně, dopad na chudé pojištěnce – většinou častěji nemocné - je v porovnání s bohatými drastický )
• Regulační význam poplatků je sporný. U některých kategorií např. novorozenci či vážně nemocní je zcela absurdní. Za poplatek pojištěnec ani u lékaře ani v lékárně nezíská žádnou službu či přidanou hodnotu (jen lékárny si tak navíc přijdou na asi 3 miliardy Kč ročně). Poplatky mohou sice odradit pojištěnce od zbytečných návštěv, naopak ale motivují zdravotnická zařízení k častějším, či formálním vyšetřením, neboť jsou jejich dodatečným příjmem.
• Regulační poplatky za položku na receptu zvyšují korupční prostředí ve zdravotnictví. Lékař přímo ovlivňuje příjmy lékáren. Typický případ, odposlouchaný z čekáren: lékař předepíše pouze jedno balení 2 léků, k tomu změří tlak , pacient zaplatí 3 x regulační poplatek a za dva týdny je v ordinaci znova.
• Regulační poplatek má suplovat rozhodnutí lékaře a to je systémově zcela chybné. Jedině lékař přeci může poznat simulanta a naopak jen lékař může včas rozeznat symptomy závažného onemocnění. Náklady na léčení chronických případů jsou potom řádově vyšší.
• Zcela absurdní je fakt, že pojišťovny mohou pokutovat poskytovatele zdravotní péče za nevybírání poplatků, neboť
  • nemají jiný mechanismus jak výběr poplatků kontrolovat než udání
  • pokutovat někoho za to, že si dobrovolně sníží příjem je proti zdravému rozumu

Převod zdravotnických zařízení na akciové společnosti

• Převod ohrožuje princip solidarity zdravých s nemocnými, protože péče o vážně nemocné může být v akciových zařízeních výrazně omezena. Akciové společnosti mohou preferovat smlouvy jen s některými pojišťovnami a omezovat služby pro ostatní pojištěnce
• Akciová zdravotní zařízení se boudou specializovat na nejčetnější úkony a omezí specializovaná provozně drahá pracoviště. Nastane hon na snižování nákladů na úkor kvality.
• Pokud se zdravotnické zařízení a.s. dostane do potíží (finančních, majetkových, právních ...) bude to mít obrovský regionální dopad na pacienty
• Akciová zařízení budou v rámci péče nabízet, doporučovat případně nutit pacientům i své komerční aktivity.
• Při majetkovém propojení s dodavateli (které u akciových společností nelze vyloučit, spíše předpokládat) dojde o odčerpávání prostředků, typicky do farmaceutických a distribučních firem.
• Akciové společnosti mají primárně za úkol generovat zisk pro akcionáře. To je v rozporu s posláním zdravotnictví jako služby obyvatelstvu. Kritériem pro zdravotnictví není výše zisku, ale zdravotní stav obyvatelstva. Výplaty dividend akcionářům jsou tunelováním prostředků určených na zdravotní péči.
• Vlastnictví akciových zařízení bude velmi neprůhledné, vzpomeňme jak byla síť pražských hotelů prodána společnosti s lybijskou účastí. BIS se divila a vláda konstatovala, že do vlastnictví soukromých firem nelze zasahovat. Hrozí značné riziko, že prostředky určené na zdravotní péči občanů zmizí v zahraničí.
• Akciové společnosti jsou obecně málo odolné proti bankrotu. Většina „divoce založených“ bank, privatizačních fondů či kampeliček v minulosti zkrachovala. Velké banky musel zachránit stamiliardovými injekcemi státní rozpočet.
• Ani částečné vlastnictví akcií státem není dobrým řešením, viz ČEZ, který vyplácí miliardové odměny managementu, dividendy akcionářům, zatímco občanům prodává energii dráž, než ji vyváží. Mimoto je otázkou času, kdy se vláda rohodne akcie prodat.

Převod zdravotních pojišťoven na akciové společnosti

• Pro transformaci pojišťoven v akciové společnosti platí stejné argumenty jako pro zdravotnická zařízení, s tím že možná rizika jsou vzhledem k počtu pojištěnců daleko větší
• Zatímco zdravotnictví je podfinancováno a lékaři podhodnoceni, pojišťovny budou vyplácet finančním spekulantům dividendy.
• Pokud se stane, že zaměstnavatel, zdravotnické zařízení a zdravotní pojišťovna budou majetkově propojeny, což je velmi pravděpodobné, hrozí obrovské riziko, že finanční toky ve zdravotnictví budou naprosto neprůhledné a dostanou se zcela mimo veřejnou kontrolu.
• Pojišťovny mohou snadno omezit přístup svých pojištěnců ke kvalitní, ale drahé péči tím, že se špičkovými pracovišti neuzavřou smlouvu.
• Při majetkovém propojení se zaměstnavatelem a zdravotnickými zařízeními nebude možné včas detekovat finanční problémy a tunelování, což může vést k zadlužení a krachu pojišťovny. Náklady nakonec ponese státní rozpočet.
• Pojišťovny a.s. zavedou řízenou péči, omezí přístup svých pojištěnců jen na vybraná zařízení a budou na své klienty vyvíjet nátlak ke koupi svých komerčních produktů.

Co se stane až silný finanční spekulant ovládne zdravotnictví? Kdo a za jakým účelem bude s akciemi zdravotnických zařízení spekulovat? A vůbec, není za celou reformou právě jen finanční spekulace?