Ve vypjaté předvolební atmosféře roku 2006 se v Olomouci konalo setkání Emanuela Mandlera a tří jeho soudruhů s (nejen) akademickou veřejností. Šlo -- po pravdě řečeno -- o předvolební agitaci proti ČSSD. Volte jakoukoli jinou stranu, bylo řečeno, jen ne ČSSD. Pokud vyhraje ČSSD, budeme zde mít rudou totalitu. Jeden z přítomných studentů nesnesl tuto alogickou agitaci a označil ji za pitomou. Argumentoval asi takto: "ODS má většinu v senátu, má funkci prezidenta a má v rukou většinu hejtmanství v zemi. Není to spíš tak, že pokud v těchto volbách vyhraje ODS, že tu budeme mít modrou totalitu?"

Odolnost úředníčka Richtera, přítele "objektivních kritérií" v rozdělování dotací původně určených kulturním projektům, posléze přidělených na podporu tržního kýče, je nepřekonatelná. Zdá se, že se ho absolutně nedotýká ani racionální argumentace, ani otevřené veřejné opovržení, zdá se, že se ho nemůže dotknout nic. "Já jsem politik", odvětil v rozhovoru pro ČT, když se ho moderátorka zeptala, zda se ho nedotýká klip zveřejněný na You Tube, v němž je srovnáván s Miloušem Jakešem. Tím je řečeno vše. Vykládám si to tak, že jakkoliv zdrcující kritika po pěstěné tváři úředníčka Richtera sklouzne jako rozehřáté máslo, nehledě na mastné skvrny, které zanechá. Možná je to proto, že metrosexuálovi, coby prázdné existenciální schránce, je možné ublížit jedině tehdy, pokud se dotknete jeho vzhledu. A to se ještě "radnímu pro kultůru" nepřihodilo.

< Jako metrosexuál působí poněkud nepatřičně i jeden slavný německý fotbalista, jak si povšiml jeden fanouškovský web . Co teprve podobný reprezentant kýče plenící kulturně náročenější oblasti společenského života.

Politické angažmá a možné důvody mediálního vydírání ústavních soudců, kteří rozhodovali o poplatcích zaslal redakci čtenář, který se představil jen jako "Bob". Politické angažmá JUDr. Dagmar Lastovecké a zavázanost JUDr. Vlasty Formánkové pro ODS, politické angažmá JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Ivany Janů ve prospěch KDU-ČSL jsou známé.

Poznámka ŠOK: Ale i na druhé straně ústavní barikády nejsou lidé, kteří by nebyli svázáni s politikou a její vyhraněným viděním světa. JUDr. Pavel Rychetský se napoříklad angažoval v ČSSD... Existuje vůbec někdo, kdo v současném soudnictví, v celém resortu spravedlnsoti "nemá politický názor", ať už jakýkoliv? Mladí soudci, odchovaní liberálními pravidly, která se vyučovala na Právnické fakultě po "sametu", či starší generace soudců, kteří jsou svázáni s ultrakonzervativními hodnotami "starého režimu" až právním formalismem "alibismu" překabátěných - to vše je determinující pro rozhodování soudů za situace, kdy nadřízené soudy rezignovaly na sjednocující roli. Soudce první instance ať rozhodne jakkoliv ve "zločinech bílých límečků", může si být jist, že se jeho rozsudek dostane k odvolacímu senátu. A ten může rozhodnout jakkoliv. Je vůbec dnes možné "nemít názor" a rozhodovat pouze "podle zákona"? Soudci v těchto vypjatých chvílích odhalují limity psaných zákonů i abstraktní ústavnosti. Dle zdravého rozumu je "zdravotní péče zdarma" zdarma. Pomůže zdravý rozum ústavnosti? "Každý má právo se mýlit, jenom blbec ve svém omylu setrvává." To řekl kdysi předseda české vlády Miloš Zeman.

Z rozhodnutí britské vlády budou anglické nemocnice od nynějška systematicky zveřejňovat statistiky úmrtnosti pacientů, kteří se podrobili závažným operacím.

Ze zveřejněných výsledků budou zjevné alarmující rozdíly v úmrtnosti při běžných operacích, prováděných v anglických nemocnicích, včetně výměny kyčlí a kolem a operací jícnu a abdominální aorty.

Bude to poprvé na světě, kdy vláda systematicky vystaví veřejnosti rozdíly v práci různých nemocničních týmů a dá pacientům možnost vybrat si operaci v té nemocnici, kde je jejich život minimálně ohrožen.

V rozporu s reklamami, které eBanka zveřejňuje, poplatky účtuje. I za takové nesmysly, jako je "nadměrný" hotovostní výběr. "Já jsem si ze svého účtu vybral mých 505 tisíc v hotovosti a nahlásil jsem to včas dopředu. A oni mi sebrali mých 757 Kč za takzvaný "nadměrný výběr"," konstatuje čtenář Josef Hejnák. A své zjištění dokládá výpisem ze svého účtu.

"Zatímco Tamáš a Bednář pod lékařskou kontrolou hladoví a aktivisté Greenpeace si užívají prázdninový kemp na vrcholcích smrků v Brdech, kam se pořádají nedělní adrenalinové výlety rodin i s dětmi, Američané podepisují kontrakty na modernizaci budoucího radaru, dřevařské firmy už týden pilně odlesňují vrcholek kóty 718, pily a nákladní auta rachotí lesními tišinami a česká vláda národní zrady podepsala hlavní dohodu o americkém radaru," napsal Štěpán Kotrba před týdnem v BL. Přečetl jsem si to v Severních Čechách a nevěřil jsem tomu. Představa, že kolegové se válejí na sluníčku, zatímco kolem nich harvestory kácejí stromy, mi přišla absurdní.

Podobně jako v jiných oblastech, také ve vojenství se již oslavování technologického rozvoje blíží neofilii -- soustavné fascinaci vším novým. Automaticky se předpokládá, že čerstvější, technicky sofistikovanější a mnohem, mnohem dražší zbraň je vždy lepší než její předchůdkyně. Tento předpoklad však platí -- či dokonce snad platil -- pouze v rámci určitých parametrů, které samy o sobě také podléhají změnám. Rovnice "nová výzva=nová technologie", která se nám podvědomě vnucuje na základě staletých kulturních návyků, může být občas dočista zcestná. To se týká zejména ambiciózního projektu vrstvené protiraketové obrany, který místo toho, aby čelil silně přeceňované hrozbě raketového útoku "darebáckých států", hrozí zničit dosavadní rovnováhu strachu a odbourat psychické zábrany, které zajišťovaly ozbrojený mír po roce 1945.

Konvenční verze událostí, která zřejmě vejde do dějin, praví, že by k irácké válce nikdy nedošlo, kdyby po útocích z 11. září 2001 nevyužila příležitosti hrstka amerických neokonzervativců a přivedla americký národ do války, k níž by nikdy nedošlo, kdyby tato skupinka ideologů neovládla americkou zahraniční politiku, píše Robert Kagan v časopise World Affairs.

Je Usáma bin Laden vzbouřencem proti vládnoucí třídě v Saúdské Arábii, anebo naopak jejím vzorným členem? To je otázka, která vyvstává nad knihou The Bin Ladens (Bin Ladinovi) od amerického novináře Steva Colla, nositele Pullitzerovy ceny, píše deník New York Times.

Jedním ze standardních zaklínadel předáků ODS je tvrzení, že soukromník je mnohem lepší hospodář než stát. O tom, jak silná je to pravda, se můžeme přesvědčit z probíhající hypotéční krize v USA, kde manažeři soukromých finančních institucí destabilizovali svou nenažraností světové finanční trhy a došlo k nalomení několika bank, které musel sanovat právě stát, proti němuž jsou neoliberálové tak zaměřeni.

Poté, co nám vláda snížila životní úroveň zavedením vyšší DPH na potraviny, regulačními poplatky odregulovala především ty, kteří lékařskou péči potřebují nejvíc, daňovou "reformou" ochudila příjmově slabé a střední vrstvy a přilepšila majetným, hodlá jako svůj nejnovější hit privatizovat zdravotní pojišťovny. Ve hře je pouhých 200 miliard.

Postavit se proti cynismu lobbistů současného kapitálu vyžaduje víc odvahy než nosit triko s nápisem FUCK COMMUNISM.

Co dělat?

Čím déle jsem procházel pavilóny poslední kasselské document a prohlížel si její exponáty, tím to bylo zřejmější: většina vystavovaných prací je sociálně angažovaná. Mnozí umělci se pouštějí do veřejných témat a nebojí se zobrazit je v politické perspektivě. Lokální věc, událost nebo děj osvětlí tak, aby vyniklo jejich zapojení do globálních souvislostí dnešního světa. Jaký kontrast, napadá mi, proti jazyku, jímž promlouvá většina soudobého výtvarného umění u nás. Německo i Česko jsou středoevropské země a z Kasselu to není do Prahy tak daleko. Ale ta diskrepance mezi oběma výtvarnými diskurzy budí dojem, jako by každá z těch zemí ležela na jiném kulturním světadílu anebo žila v jiné kulturní epoše.

Český občan -- a s ním i český umělec -- se nechal předchozím režimem vyhnat z veřejného prostoru a doposud ho plnohodnotně neobydlel: místo aby veřejnou sféru naplnil občanským sebevědomím a zdravou angažovaností, přenechává ji na pospas tržním silám. Ještě víc než Němci potřebujeme umělce, kteří hájí veřejné zájmy a veřejný prostor proti nemilosrdnému tlaku těch, komu jde pouze o soukromý zájem a osobní zisk.

Více než 100 zemí světa schválilo dohodu o smlouvě, která zakáže současný design kazetových bomb. Po desetidenních rozhovorech se diplomaté, kteří se sešli v Dublinu, rozhodli podpořit mezinárodní zákaz těchto kontroverzních zbraní.

Avšak hlavní výrobci těchto zbraní, které jich mají velké zásoby, Spojené státy, Rusko a Čína, dohodu o zákazu kazetových bomb odmítli.

Britský premiér Gordon Brown dohodu charakterizoval jako "významný krok kupředu, který učiní svět bezpečnějším místem". Ještě před uzavřením této dohody Brown oznámil, že Británie přestane kazetové bomby používat.

KD -- V úterý 27. května představitel šíitů Muktada Sadr vyzval iráckou veřejnost, aby po páteční modlitbě zahájila pokojný protest proti jednáním vlády s Američany. Předmětem vyjednávání je právě přítomnost amerických vojsk v zemi po roce 2008. Po 31. prosinci totiž vyprší mandát OSN (plyne z Rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1511 - KD), který v současnosti autorizuje pobyt amerických ozbrojených sil v zemi. Připravovaná smlouva je Iráčany vnímána jako ztráta národní suverenity; na druhé straně ji odmítají také američtí Demokraté, kteří se obávají, že jim právě dojednávané závazky zabrání irácký konflikt ukončit jednáním a jednotky v co nejkratší době úplně stáhnout.

Čtenář Jiří Jícha si stěžuje, že poslal své dceři, studující v Británii, 50 000 Kč, a Komerční banka mu za ten převod účtovala poplatek 1533,70. Stěžoval si a bankovní úřednice mu odpověděly, že za transakci v euro by byl poplate jen 150 Kč. Potíž je, že Británie není v eurozóně. :)

Bankovní úřednice panu Jíchovi bohužel neprozradily důležitou informaci: Daleko nejvýhodnější převod finančních prostředků do zahraničí provedete jednoduše - prostě že si v zahraničí peníze vyberete z bankomatu prostřednictvím své debetní karty, vydané na českou banku. To je, zdá se, v současnosti nejekonomičtější způsob jak dostat v zahraničí peníze z ČR. V Británii je ovšem v bankomatu denní limit na výběr cca 10 000 Kč a české banky nebudou váhat vám za výběr ze zahraničního bankomatu také napálit vysoký poplatek - 1500 Kč to však nebude. (Obráceně to funguje bezchybně - používám v českých bankomatech debetní kartu britské banky Nationwide a ta neúčtuje za výběr hotovosti v zahraničí poplatek vůbec žádný - nic si v tom případě neukradne ani bankomat české banky.)

Poznamenává Ondřej Palkovský: Nechci dělat reklamu, ale existuje třeba server www.paypay.com, který za nízký poplatek (0.5 eura) umožňuje převést peníze do zahraničí. Trochu si to kompenzují na kurzu eura, nicméně pro menší transakce (řádově do několika desítek tisíc) to vyjde výrazně levněji než bankovní převod.

K tomu Jan Čulík: Výraznou konkurencí nepružným českým bankám se v tomto smyslu skutečně stávají mezinárodní peněžní internetové servery. Jiný užitečný je www.moneybookers.com, případně www.paypal.com. Potíž jen je ta, že podle v současné době platné mezinárodní legislativy proti propírání špinavých peněz vám tyto servery nedovolí peníze poslat, dokud nebude stoprocentně ověřena totožnost odesílatele i příjemce. To může trvat určitou dobu.

Některým lidem se asi bude zdát dost podivné, když někdo dává evropským politikům jako dobrý příklad rakouskou a švédskou ekonomickou politiku a varuje Spojené státy před americkým systémem. Když to udělá ale Paul Krugman, lidé by si měli uvědomit, že je to profesor ekonomie na princetonské univerzitě, autor, který často píše do New York Times a několikerý kandidát na Nobelovu cenu.

Topolánkova vláda na nedávném výjezdním zasedání v Teplicích schválila smlouvy o uznání kosovského pseudostátu ( či spíše " Protektorátu" Evropské unie v Kosovu) a o umístění amerického radaru v Brdech. Zelení ministři " strany nového politického stylu" a většina ministrů za ODS se přitom v případě Kosova zachovala jako zloději. Navíc jako zloději bez špetky odvahy, kteří jdou vykrást dům jen v případě, pokud vědí, že alarm je momentálně vypnutý. Celá situace tak na mne alespoň působí, neboť nevěřím ani na náhody v politice, ani na Schwarzenbergovo čestné slovo, prověřené kauzou Čunek, píše Ctirad Sviták.

Udivuje mne míra nekorektnosti Borise Cveka, který si dovolí veřejně tvrdit, že "proti radaru NATO v ČR mají něco pouze komunisté". Radar NATO, o kterém mluví, je pořád ještě výhradně americkým radarem s výhradně americkým vedením. Rozmělňovat odpor proti němu spekulacemi o tom, co by si lidé mysleli, pokud by tomu tak nebylo, je čirá manipulace. Boris Cvek by si neměl plést Britské listy s pivnicí či vinárnou, kde se podobné finty spíše tolerují. Faktem je, že proti americkému radaru v ČR má zásadní výhrady něco kolem dvou třetin populace a že žádný jiný radar není ve hře. Pedagog, který pracuje s fakty takovým způsobem jako on, riskuje, že mu studenti nebudou věřit ani to, čemu možná rozumí.

Myslím, že je dobré zdůraznit skutečnost, že rozhodnutí Ústavního soudu nebylo jednomyslné, ale naopak velmi těsné, a dále, že řada soudců vydala svá vlastní velmi obsáhlá nesouhlasná stanoviska k nálezu ZDE. Zejména lze poukázat na argumentačně vysoce kvalitní stanoviska předsedy soudu Rychetského a soudce Jana Musila.

Obávám se, že v médiích bude fakt, že de facto polovina soudců byla ,,pro zrušení" poplatků, systematicky potlačován a jejich argumentům nebude poskytnut náležitý prostor, míní Miroslav Kočí..

Tradičně úspěšný nedělní pořad Otázky Václava Moravce na ČT1 vyhledávají pravidelně diváci v prodloužené verzi také na zpravodajském programu ČT24. Jeho nejsledovanější vydání proběhlo právě tuto neděli 25. května od 12.00 hodin. Veřejnou diskusi občanů se zástupci rozhodujících politických sil země na téma protiraketová obrana a eventuální umístění amerického radaru v Brdech na ČT24 sledovalo 93 000 dospělých diváků s možností příjmu tohoto digitálního kanálu, tj. 2,5 % při podílu 12,27 %.

Vysoká sledovanost Otázek Václava Moravce na ČT24 byla zejména díky zájmu o druhou část speciálního vysílání ze Společenského domu obce Borovno od 13 hodin. Tu vyhledalo rekordních 145 000 dospělých s možností příjmu programu ČT24, tj. 3,8 % při podílu 19,11 %, což v absolutních číslech znamenalo největší počet diváků v historii (u pořadů se stopáží delší než 10 minut).

Obrátil jsem se ve věci možného vytunelování konta běžného bankovního zákazníka bankovními poplatky na Finančního arbitra České republiky. Potvrdil, že skutečně existuje problém, finanční arbitr ČR však v této věci nemá žádné pravomoci:

z kongresu ODS - upozornění zaslala čtenářka Mirka Lukšíková

Pro přístup k této videosekvenci potřebujete flash; pokud ho nemáte, klikněte sem: YouTube ZDE

Chtěl bych vyjádřit hlubokou úctu Janu Bednářovi a Janu Tamášovi. Dne 27. května jsem se zúčastnil jejich tiskové konference v Bělehradské ulici. Na kraji jak oukropeček seděl též Luboš Rosí z domácí redakce České televize, známý to redaktor reportáže o demonstraci iniciativy Ne základnám "Nejsme neviditelní" před ČT na Kavčích Horách.

Přímo v sále se nezeptal na nic, zato však vehementně využil příležitost vyzpovídat oba hladovkáře přímo na kameru.

Obdivoval jsem je oba, jak po 14 dnech držení hladovky naprosto přesně a s trpělivostí odpovídají na již nejednou zodpovězené otázky, jak své odpovědi precizují a dále rozvíjejí. To, co dotyčný redaktor zpracoval ve své kvazireportáži ve večerních zprávách (bylo uvedeno někde na konci před fotbalem), bylo zas jen další ukázkou manipulace ze strany "veřejnoprávní" televize. Zcela v duchu absurdity zvoleného titulku.

V nejmenovaném městě, v nejmenované ulici, se nachází nejmenovaný obchůdek nejmenovaného majitele. Neuvádím bližší podrobnosti, abych se nedotkl cti účastníků příběhu. Všichni, jichž se příběh týká, znají uvedené skutečnosti, znají se navzájem a vědí, jak se věci mají. Pokud si tento článek přečtou a zastydí se, což neočekávám, budou se stydět jen sami před sebou a uzoučkým okruhem zasvěcených, takže jejich pověst neutrpí újmu. Obchůdek je zajímavý tím, že se líbil lupičům. V uplynulém desetiletí byl třikrát přepaden. Šňůru přepadení přeřízl majitel, který při třetím pokusu útočníky zastřelil. Podle biologických stop neměli s předchozími útoky nic společného, takže jejich pachatelé zůstávají nadále neznámí.

Camilo Guevara, 46, je nejstarší z pěti dětí Che Guevary. Je dítětem Guevarovy druhé manželky, Aleidy Marchové, s níž se Che oženil roku 1959. Camilo je aktivní v kubánské politice od doby, kdy ukončil své vzdělání. Během let mu režim Fidela Castra poskytl různá významná postavení a využíval tak mytického obrazu jeho otce. Donedávna byl Camilo kubánským ministrem rybolovu, což je podivné ministerstvo v zemi, jejíž kultura považuje ryby za podřadnou potravu, vhodnou jen pro kočky. Camilo Guevara přicestoval do Vídně na výstavu fotografií svého slavného otce.

V neděli obdržel portorikánský herec Benicio Del Toro v Cannes cenu za nejlepší hereckou roli v čtyřhodinovém filmu "Che" Stephena Soderbergha, takže se o Che Guevarovi bude zase chvíli mluvit. S Camilo Guevarou hovořil ve Vídni Fabiano Golgo.

◄ Camilo Guevara stojí na této fotografii úplně vlevo, vedle argentinského politika guvernéra Jorgeho Obeida, dále je na obrázku dcera Che Guevary Aleida Guevara a generál Harry Pombo Villegas, který po boku Che Guevary bojoval v Bolivii. Foto Pag Doze

Camilo Guevara, 46, is the eldest of Che's five children. He was born from his second wife, Aleida March, whom he married in 1959. Camilo has been active in Cuban politics since he graduated from school. Fidel Castro's regime gave him various important positions along the years, taking advantage of the mythical image of his father.Until recently, Camilo was Cuba's Minister of Fishing, a curious ministry in a country whose culture considers eating fish a thing for cats (oddly enough for an island...) He came to Vienna for an exhibit of photographs of his famous father.

Vienna's WestLicht photo gallery opened an exhibit about Che Guevara. Images from the revolutionary years taken by Cuban photographers are displayed alongside originals of Alberto Korda's well known cult portrait, which has been used as a symbol of rebelliousness by youth all over the world. Che's son, Camilo Guevara, came to Vienna for the exhibit and talked to Britské listy about his father's legacy and the situation in Cuba. However, he abandoned the interview, angry about not being able to control the questions asked.

Co nás vede k této výzvě - 110 let budování Dopravního podniku v Praze a 1 rok rozebírání.

To, co se v Dopravním podniku hl. m. Prahy, a.s. (odpovědnost nese generální ředitel Martin Dvořák - bývalý generální ředitel televize Prima , odpovědnost politickou radní pro oblast dopravy Radovan Šteiner - ODS - pozn. editora BL) v současné době děje, to již nejde na rozum ani těm, kteří si od probíhajícího experimentu něco slibovali. A bylo čekajících a mlčících nemálo, kteří viděli v těchto experimentech příležitost případného svého uplatnění - povýšení. A tak se z DPP stala největší pokusná dopravní laboratoř ve střední Evropě, ve které se experimentuje již několik let, nyní pod řáděním BNV Consulting. Jen se obáváme, aby se z jedné z nejlepších dopravních společností ve střední Evropě nestal dopravní mrzáček. Možná, že jsme již modelem pro ostatní dopravní firmy v Evropě, jak se změny rozhodně nemají provádět.

Dovoluji si reagovat na dokument o transformaci pražského Dopravního podniku. Společnost BVN transformovala i obor dopravního inženýrství v hl. m. Praze a podobná aktivita, jako v DP ani pracovníkům této instituce nebyla nic platná, píše Martin Šubrt.

Takže zanikl Ústav dopravního inženýrství hl. m. Prahy (jeho zbytky byly sloučeny s Technickou správou komunikací), který byl u zrodu tohoto oboru u nás před 41 lety.

Dokument, kterým se k tomu vyjádřila většina zaměstnanců, je ZDE

Mimochodem, nepřišla ani odpověď.....

Po bezmála 10 letech se to tedy podařilo a pozemská sonda Phoenix úspěšně přistála v polární oblasti Marsu. Zaujalo mne to, že napjaté sedmiminutové sledování přistávacího manévru - „sedm minut strachu“ probíhalo v řídícím středisku se čtvrthodinovou časovou prodlevou oproti realitě, která byla dána časem, který potřebuje v tomto období signál z Marsu k tomu, aby dorazil na Zemi. Jinak řečeno v momentu, kdy sledování přistávacího manévru v řídícím středisku započalo, tak již sonda ležela 8 minut na povrchu Marsu.

Nová kniha, která argumentuje, že nacistická okupace Francie vedla k sexuálnímu osvobození Francouzek, šokovala zemi, která se stále snaží vyrovnat s traumatem své kolaborace s německými nacisty, míní týdeník Sunday Times.

"Možná to zraňuje naši národní hrdost, ale realitou je, že lidé se okupaci přizpůsobili," tvrdí Patrick Buisson, autor nové knihy 1940-1945: Erotická léta.

Zatímco byli muži věznění v táborech, četné ženy měly sexuální poměr nejen s německými vojáky, oněmi "plavovlasými barbary", ale v podstatě s každým, kdo jim byl ochoten pomoci ve finančně těžkých časech. "Platily sexem šéfovi, řemeslníkovi, jemuž dlužily za práci, sousedovi. V době, kdy je všechno na lístky, je tělo jedinou nevyčerpatelnou měnou."

Chaosu a zmatku kolem nás je stále víc a víc. Moderní společnost je velmi složitá, takže se z nitra velkoměsta, tedy třeba z některých pražských úřadů, může jevit jako organismus řítící se do nevyhnutelné zkázy, nebude-li řízena v sebemenších detailech nervózními panikáři, které zneklidňuje jakýkoliv projev neuspořádaného pohybu.

Inu považme - ponecháte-li psa běhat bez vodítka, může vás zanedlouho stihnout až padesátitisícová pokuta. Žádné nějaké po sousedsku, pěkně zastarale, ale přímo moderně ve správním řízení s možným dvoustupňovým přezkumem. Odhodit v Praze použitou jízdenku, vyplivnout žvýkačku nebo si ulevit do křoví, to může být zanedlouho až za třicet tisíc, vyhláška už se připravuje. No samozřejmě, psi vrčí a mohou i kousnout, prostě nic příjemného! A taková odhozená jízdenka na pěkném čistém chodníku, to je takový estetický šrám, že i ten trest musí být citelný!

Reforma zdravotnictví není připravena jen pro okradení občanů, ale pro předání tohoto "lukrativního byznysu" nadnárodní korporaci. Jedná se o důvěrné, přesto ověřitelné informace. Ve světle nových skutečností lze jednoznačně usoudit, že finanční skupina Agel není tou finální stanicí, která ovládne české zdravotnictví. Funguje jen jako zprostředkovatel spolu s lidmi z Ministerstva zdravotnictví. Na obzoru se začíná objevovat americká nadnárodní organizace řízené péče Kaiser Permanente. Jedná se o největší organizaci řízené péče v USA a ta se chystá expandovat do ČR.

Bezodkladně by měl být vytvořen globální inspekční orgán, který by monitoroval sexuální zneužívání dětí mírovými sbory a humanitárními pracovníky, konstatovala v úterý britská charitativní společnost Save the Children.

Organizace konstatuje, že navzdory mezinárodnímu úsilí tento problém řešit zůstává množství vykořisťování dětí "podstatné". Ve své zprávě "No one to turn to" (Není, na koho se obrátit) konstatuje Save the Children, že ze zjišťování situace v jižním Súdánu, v Pobřeží slonoviny a na Haiti vyplývá, že se nikdo nezajímá o sexuální zneužívání dětí a že dospělí cizinci sexuálně zneužívají děti někdy pouze šestileté.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.