|
29. 5. 2008
Modrá diktaturaVe vypjaté předvolební atmosféře roku 2006 se v Olomouci konalo setkání Emanuela Mandlera a tří jeho soudruhů s (nejen) akademickou veřejností. Šlo -- po pravdě řečeno -- o předvolební agitaci proti ČSSD. Volte jakoukoli jinou stranu, bylo řečeno, jen ne ČSSD. Pokud vyhraje ČSSD, budeme zde mít rudou totalitu. Jeden z přítomných studentů nesnesl tuto alogickou agitaci a označil ji za pitomou. Argumentoval asi takto: "ODS má většinu v senátu, má funkci prezidenta a má v rukou většinu hejtmanství v zemi. Není to spíš tak, že pokud v těchto volbách vyhraje ODS, že tu budeme mít modrou totalitu?" |
|
Dnes je zřejmé, že onen student "uhodil hřebík na hlavičku". Ve výčtu institucí ovládaných modrým, dřevně kapitalistickým (a ve své podstatě nedemokratickým a bolševickým) myšlením však opomněl uvést Ústavní soud. Situaci mohou změnit blížící se volby do krajských zastupitelstev a do Senátu, v současnosti však: - většinu hejtmanství ovládá ODS - většinu v Senátu (který v rozporu s kdysi deklarovaným záměrem není komorou osobností, nýbrž druhou komorou politických stran) má ODS - většinu v Poslanecké sněmovně má (díky koaliční smlouvě a politické korupci) ODS - post prezidenta ČR má (pravděpodobně opět díky politické korupci) ODS - většinu, jakkoli těsnou, mají v Ústavním soudu soudci naklonění ODS. Pro charakterizaci hegemona současné české politické scény nemá smysl používat slovo "pravice", "pravicový" či "konzervativní". K významu těchto slov se několikrát velmi trefně vyjádřil Jan Čulík a čtenář Britských listů je jistě srozuměn s tím, že evropská pravice ctí demokracii, jíž se na prvním místě rozumí svobodná a otevřená diskuse rovnocenných občanů. Právě ta ale již dva roky v České republice absentuje. Občanská demokratická strana bezostyšně využívá podezřelým způsobem získanou těsnou většinu v Poslanecké sněmovně a tvrdě, bez ohledu na odpor dvou třetin české veřejnosti, prosazuje své -- proti zájmům společnosti jdoucí -- záměry. Vedle zcela nepochopitelného úsilí o vybudování vojenského radaru ohrožujícího zdraví obyvatel ČR jsou to především tzv. reformy. Jejich podstata je stále zjevnější: Politická moc reprezentující nejbohatší vrstvu společnosti sama sobě ulevuje a tuto úlevu kompenzuje břemenem naloženým na zbytek společnosti. Proto např. ony poplatky za zdravotní péči (jejichž povahu nejlépe vyjadřuje slovo "vstupenka"), jež sice mají vést ke zlepšení péče pro ty zdravotně nejvíce postižené, ve skutečnosti však v mnoha případech putují do kapes lékařů a lékárníků. Poplatky a "reformní batoh" byly prosazeny způsobem popírajícím principy právního státu. Došlo ke zpoplatnění zdravotní péče v rozporu s článkem 31 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud však většinou pléna tyto skutečnosti ignoroval a navíc popřel svou předchozí judikaturu. Jak uvedl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: Ve svém nálezu sp.zn. Pl. ÚS 35/95 explicitně konstatoval, že "nárok občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky je vázán na ústavní požadavek a rámec veřejného pojištění" . Tuto ústavní kautelu ÚS zopakoval ve svém nálezu sp.zn. Pl. ÚS 14/02, když uznal za ústavně konformní ustanovení § 11 odst.1, písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, které zakazovalo všem zdravotnickým zařízením i lékařům přijímat jakoukoli úhradu za zdravotní péči a to "ani v souvislosti s poskytováním této péče". Soudkyně Eliška Wagnerová tuto změnu judikatury komentovala slovy: K vyslovení požadavku respektu k dosavadní judikatuře mě vede skutečnost, že pro změnu judikatury nebyly vytvořeny ani procesní podmínky ve smyslu ustanovení § 13 zákona o ÚS (nález byl přijat toliko osmi hlasy, ačkoli pro změnu právního názoru dříve vysloveného v nálezu žádá zákon devět hlasů), ani nebyla shledána (či spíše ani hledána) žádná z podmínek ústavně materiálních, vyjádřených v nálezu Pl. ÚS 11/02, které mají bránit samotnému ÚS ve výkonu ústavně zakázané libovůle. Ač většinové stanovisko na tento nález v bodu 121 odkazuje, neuvádí, kteráže situace, jež by dovolila opustit dosavadní judikaturu, nastala. Navíc procesní zákonnou podmínkou pro změnu judikatury se osmičlenná většina pléna většina vůbec nezabývala. Ústavní soud svým rozhodnutím podpořil "reformní batoh" ODS nejtěsnějším poměrem hlasů 8:7, který naznačuje (a naznačoval by to i v případě, že by byl pro zrušení poplatků), že rozhodování soudců Ústavního soudu je zpolitizováno. Tuto domněnku potvrzuje způsob a obsah argumentace, jimiž se zásadně odlišují text nálezu ve věci Pl ÚS 1/08 a odlišná stanoviska sedmi soudců uvedená pod ním. Po prostudování uvedených textů lze dojít k závěru, že ve věci zdravotnické reformy selhala v České republice nejvyšší instituce, jejímž posláním je obhajoba demokratického právního státu. Budou-li tedy občané České republiky chtít zabránit dalším tzv. reformám, vedoucím k rozkradení a faktické likvidaci jednoho z nejlepších systémů zdravotnictví na světě, nezbyde jim než vyjít do ulic. Již 24. června budou mít příležitost. |
