To, že systém mnoha soukromých pojišťoven není pro občana dobrý a dokonce nesplňuje ani proklamovaný úsporný účel, je na Západě známo, a lze se domnívat, že tyto informace má i vláda. Pokud chce vědomě realizovat neúspěšný projekt, zbývá už pouze spekulovat o tom, na základě jakých motivů tak hodlá činit...

Zdroj ZDE

Obecně lze říci, že zavádět neregulovaný tržní mechanismus do životně důležitých oblastí jako je bydlení, zdravotnictví, školství, kultura, ale také doprava, je nesmyslné a asociální. Bydlení nebo zdraví není zboží jako pračka nebo televizor. Stát byl přece založen právě proto, aby občanům, kteří ho "zřizují", zajistil mimo jiné i to, co by sami nebyli schopni provozovat a ani financovat. Původní idea byla ta, že životně důležité oblasti musí být dostupné pokud možno pro všechny občany. Regulace státem nebo dotace z veřejného sektoru se provádějí proto, aby se zmírnila tvrdost cen, které už z povahy věci stanovuje soukromník, který je orientován na maximalizaci zisku. Pokud se přenechají životně důležité oblasti diktátu cen soukromého sektoru nastane situace, kdy si tyto služby mohou dopřát jen někteří, ale mnozí ne. A to jistě není cílem kultivovaného státu.

Představa demontáže státu pouze na jádro (policie, armáda, úřednictvo) podle amerického vzoru je velmi nesmyslná idea, která nás vrací někam do 19. století. Je směšné, jak my Češi se vždy nějaké importované myšlenky zhostíme až na doraz a praktikujeme ji na 180 %. V minulém režimu tomu nebylo jinak. Jako by nám scházela schopnost vybrat si z každého učení pro sebe to vhodné a balast odvrhnout. Zatímco na Západě je již neoliberální myšlení výběhový model, zuří v Čechách tržní radikalismus na plné obrátky. Profesor Kohák nazval neoliberální procesy "spiknutím bohatých proti střední třídě". Lester Thurow, bývalý poradce prezidenta Clintona, prohlásil v knize „Obavy a naděje“, že „někdo musí mít dostatek odvahy, aby se ve jménu společného prospěchu postavil proti těm, jejichž egoismus systém ničí“.

Zdravotní systém v USA

Pro demonstraci toho, jak může vypadat zdravotní pojištění a lékařská péče, necháme-li volně působit tržní mechanismus mezi soukromými subjekty, nám dává příklad z USA:

V Americe neexistuje povinné státní zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé zvláště ve velkých firmách nabízejí zaměstnancům částečné pojištění, ovšem jedná se čistě o dobrovolnou činnost se snižující se tendenci.(takto je kryto necelých 60 % zaměstnanců). Státní pojištění kryje pouze staré lidi od 65 let, veterány, tělesně postižené apod (asi 27 %). Pro nepojištěné je zdarma pouze akutní lékařská péče. Všechny ostatní lékařské zákroky se hradí zásadně ze soukromého pojištění. Přímo na trhu si zdravotní pojištění kupuje pouze 9 % obyvatelstva.

Ze studie nadace Commonwealth Fund z roku 2007 ("Toward Higher-Performance Health Systems: Adults' Health Care Experiences in Seven Countries") vyplývá, že 37 % dospělé populace se vyhýbá lékařskému ošetření, neopatří si léky nebo zanedbá doporučenou léčbu z finančních důvodů. U chronicky nemocných je toto množství ještě vyšší - 42 %. V mezinárodním srovnání tyto hodnoty vysoce překračují čísla zjištěná v Austrálii, Kanadě, Německu, Holandsku, Novém Zélandu a Velké Británii.

Zdroj ZDE

Soukromé zdravotní pojišťovny žádají od zájemců o pojištění informace o zdravotním stavu případně i prohlídku u smluvního lékaře pojišťovny, aby mohly odhadnout rizika, stanovit pojistné a pojistnou smlouvu zájemci buď nabídnout nebo jej odmítnout. V rozsáhlé studii z roku 2004 (Teresa Chovan, Hannah Yoo and Tom Wildsmith: "Individual Health Insurance: A Comprehensive Survey of Affordability, Access, and Benefits") se praví, že po vyplnění zdravotního dotazníku pojišťovny bylo odmítnuto 13 % žadatelů. Počet odmítnutých se zvyšoval v závislosti na věku od 5 % u osmnáctiletých žadatelů až po jednu třetinu u zájemců ve věku 60-65 let. Ze žadatelů získalo 76 % standardní pojistnou smlouvu a 22 % pojištění sice získalo, ale za zvýšené pojistné. V závislosti na tom, jak je zdraví pojištěnce stabilní, anebo se zhoršuje, dochází ke zvyšování pojistného. Často se stává, že jakmile se začne zvyšovat pojistné, opouštějí zdravější pojištěnci pojišťovnu a přecházejí k jiné, přičemž v původní pojišťovně zůstanou pouze méně zdraví.

Podle studie, provedené nadací Commonwealth Fund v roce 2001 (Experiences of Working-Age Adults in the Individual Insurance Market) považovala většina zájemců o pojištění ve věku mezi 19 a 64 lety pojistné za nedosažitelné. Jedna třetina se dala pojistit.

Zdroj ZDE

V roce 2002 odhadoval americký „Institute of Medicíne“ (IOM) množství lidí, kteří v roce 2000 zemřeli v důsledku toho, že neměli zdravotní pojištění na 18 000. Podle početního vzorce IOM zemřelo z toho důvodu v letech 2000 až 2006 celkem 137 000 osob.

V roce 2006 to bylo již 22 000 lidí.

Zdroj ZDE

Podle údajů Amerického statistického úřadu bylo v roce 2006 bez zdravotního pojištění 47 milionů obyvatel. Z toho asi 36 milionů amerických občanů. Téměř 38 milionů nepojištěných se nachází v produktivním věku (16-64 let). Většinu z nich tvoří lidé, kterým zaměstnavatel neposkytuje žádné pojištění, ovšem na to, aby mohli dostat státní pojištění, vydělávají příliš mnoho, a na soukromé pojištění příliš málo. Některé státy (Kalifornie) poskytují omezené pojistné krytí avšak pouze pro děti, některé státy neposkytují nic. Dětí pod 18 let bez zdravotního pojištění je celkem 11,7 % neboli 8,7 milionů (rok 2006).

Pojišťovny mají zavedené limity, které musí pojištěnec v případě pojistného plnění uhradit z vlastní kapsy, než začne plnit pojišťovna. Teprve částku překračující tento limit uhradí pojišťovna. V USA se pohybuje tento hotovostní limit od 1000 - 5 500 dolarů u jednotlivce, u rodin je vyšší. Platby pojistného jsou odstupňovány podle výše limitu. Čím nižší limit, tím vyšší pojistné.

Podle výsledků průzkumu provedeného nadací Commonwealth Fund v roce 2005 (Karen Davis, Ph.D., Michelle M. Doty, Ph.D: How High Is Too High? Implications of High-Deductible Health Plans) odpovědělo 38 % dospělých pojištěnců, že při hotovostním limitu 1000 dolarů a víc mají jeden z následujících problémů: nevyzvednou si léky, nejdou ke specialistovi, vynechají doporučenou prohlídku nebo nevyhledají při zdravotních potížích lékaře. U pojištěnců, kteří nemuseli platit žádnou hotovost uvádělo jeden z těchto problémů 21 %.

Amerika – pojištění pro všechny

Podle nejnovějšího průzkumu New York Times si většina Američanů přeje, aby vláda garantovala zdravotní pojištění pro každého, zvláště pak pro děti, a Američané jsou ochotni si kvůli tomu připlatit na daních.

Zdroj ZDE

Řízená lékařská péče

USA

Podle průzkumů americké nadace Kaiser Family Foundation ze srpna 2004 vyjadřují občané obecně spíše negativní názory na dopady řízené péče. Zatímco asi třetina (32%) prohlásila, že řízená péče usnadňuje přístup k preventivní péči, tvrdí většina občanů, že v systému řízené péče se lékař věnuje pacientovi kratší dobu (60 %) a přístup ke specialistům se zhoršil (56 %). Téměř polovina vypověděla (49 %), že kvalita lékařské péče se zhoršila. Dále šest pacientů z deseti (63 %) si myslí, že řízenou péčí se nedosahují významné finanční úspory.

Zdroj ZDE

Přibližně třetina (30 %) dospělých pacientů vypověděla podle téhož zdroje, že má obavy z toho, že zdravotní plán se zaměřuje spíše na finanční úspory, než na poskytnutí co nejlepší péče. Další asi třetina (31 %) dotázaných tvrdí, že se této věcí též mírně obávají.

Procento populace, které sdílí negativní názor na dopady řízené péče se od roku 1997 zhruba nezměnilo, zatímco podíl těch, kteří tvrdí, že řízenou péči získávají pacienti lepší přístup k preventivní péči se o něco snížilo ze 46 % v roce 1997 na 32 % v roce 2004.

Zdroj ZDE

Řízená péče - Švýcarsko

Ve Švýcarsku je od 1. ledna 2004 přibližně 500 000 pojištěnců (z celkového počtu 7 miliónů) v systému řízené péče.

Podle výsledků interního průzkumu Švýcarské společnosti všeobecného lékařství (SGAM) z roku 2006, na němž se podílelo asi 1200 lékařů, uvedlo 55 procent, že podporuje myšlenku zavedení jedné zdravotní pojišťovny.

Zdroj ZDE

V roce 2007 proběhlo ve Švýcarsku referendum o zavedení jediné zdravotní pojišťovny, které bylo většinou odmítnuto. Hlavní teze lidové iniciativy, z jejíhož popudu (po 110 000 podpisech) bylo zorganizováno referendum byly tyto:

• Sjednocení administrativy a snížení administrativních nákladů, úspora 300 miliónů franků, které se ročně vydávají za četné přestupy pojištěnců
• Ukončení nákladného systému kompenzací mezi pojišťovnami, „honby za dobrým rizikem“ a pseudokonkurence mezi pojišťovnami
• Ukončení reklamních nákladů pojišťoven
• Zavedením pojištění v závislosti na příjmu větší solidarita mezi pojištěnci
• Následkem toho snížení pojistného

• Zamezení zdravotnictví pro dva druhy občanů a la USA

Zdroj ZDE

Komuniké Švýcarské společnosti všeobecných lékařů (SGAM) ze 17.5. 2008

Zde je výtažek z komuniké Švýcarské společnosti všeobecných lékařů:

„Z hlediska SGAM není volná soutěž v medicíně možná, protože lékařská péče má centrální, integrační funkci ve smyslu veřejné služby a je založena na myšlence solidarity podle preambule švýcarské ústavy, v níž se praví: "Síla národa se měří blahobytem slabých".

„Jelikož zákon o zdravotních pojišťovnách je vytvořen ve smyslu této myšlenky, není možné obětovat na oltář tržního principu tuto smysluplnou vymoženost, přestože tímto směrem působí mohutné síly. Sílící koncentrace moci pojišťoven, jejichž honba na dobrým rizikem ve spojení s bezskrupulózní maximalizací zisku ohrožuje nejen tuto základní myšlenku zákona o pojišťovnách, ale i princip dostupnosti péče. Podle názoru Švýcarské společnosti všeobecného lékařství je nutno tento vývoj všemi prostředky zastavit, neboť kvalitativně vysoká nabídka lékařské péče spočívá na výkonech všeobecných lékařů. Toto však neznamená, že SGAM volá po zavedení státní lékařské péče nebo že se za ni dokonce přimlouvá. Pro SGAM je představitelná regulovaná soutěž, která přispívá ke zvýšení kvality péče a jež bude založena na solidárním základě“.

Celý text PDF

Podle sdělení Švýcarského statistického úřadu (Schweizerisches Gesundheitsobservatorium) z 30. ledna 2006 lze pomocí HMO docílit úspor 20 – 40 %. I přes tyto výsledky se zavádění řízené péče ve Švýcarsku zaseklo. Celá řada lékařů se obává, že ztratí svoji autonomii a že jejich příjmy budou okleštěny. Většina pojištěnců se nechce vzdát svobodné volby lékaře a má strach ze snížení kvality lékařské péče. Zpráva dále uvádí, že tato zdrženlivost je pochopitelná, protože dosud nebyl proveden žádný vědecký důkaz účinnosti systému. Toto sdělení vychází ze studie, jejíž autoři zpracovali přes 1 500 publikací z Evropy a Švýcarska a z nich 45 nejdůležitějších podrobili detailnímu vyhodnocení.

Zdroj PDF