Nejen ekonomové by si měli přečíst, co Paul Krugmann uvedl v rozhovoru s německým Manager-Magazin o dobrých příkladech ekonomiky ZDE. Jde o to, že americký hospodářský systém je opravdu dobrým příkladem, ale bohužel nejvíc pro to, jak by se to nemělo dělat. V rozhovoru pro Manager-Magazin poukazuje Krugmann na to, že lidé, kteří si myslí, že ekonomika typu laissez-faire by mohla být dobrým příkladem pro jiné země, měli by si uvědomit, že Spojené státy mají s volnotržní ekonomikou velké problémy. Ona podle Krugmana mylná představa, že je nejlepší, když stát do ekonomiky nezasahuje, měla za následek, že se v USA chudoba a sociální nerovnost staly nesnesitelnou skutečností. Mínění, že je nerovnost silným motorem hospodářského růstu, a že je tedy dobrá pro veškeré obyvatelstvo, se podle Krugmana nepotvrzuje. Nevidí, že by to přinášelo společnosti jakýkoliv prospěch.

Krugmann taky poukázal na to, že největšího hospodářského růstu dosáhly Spojené státy po druhé světové válce, tedy v době, kdy byla nerovnost mezi obyvatelstvem ještě nejmenší. Příčinou růstu však tehdy nebyla jen zlepšená produktivita, ale také -- v porovnání s evropskými zeměmi -- větší přírůstek obyvatelstva. A Krugman jmenovitě chválí evropské ekonomiky, především rakouskou a švédskou. Člověk chápe, proč doporučuje, abychom se hodně dívali přes Atlantik, protože právě tam lze poznat, jak by se to v Evropě nemělo dělat. Jestli to ale ještě dnes o magické síle volného trhu bájící politikové v Německu i v ČR pochopí, to já nevěřím, nebo jste jiného mínění?