Chcete v přímém televizním přenosu a z očí do očí diskutovat se zástupci rozhodujících politických sil v zemi na téma protiraketová obrana a eventuální umístění amerického radaru v Brdech?

Tuto možnost vám nabízejí Otázky Václava Moravce -- v neděli 25. května od 12:00 do 14:00 hodin ve Společenském domě obce Borovno, tedy přímo na místě, asi 3 km od uvažovaného místa výstavby radaru. Sál bude uzavřen po naplnění kapacity.

V roce 2004 před krajskými volbami, letos se budou konat opět, vsadila ČSSD na vyvolávání strachu z plánů ODS týkajících se zdravotnictví -- a volby drtivě prohrála. A stále se zdá, že ČSSD ruku v ruce s odbory, Lékařskou komorou a komunisty nemají po ruce nic jiného než jen strach a obviňování vládní politiky z toho, že je de facto zločinná. Je-li zločinná, nechť se konají právní kroky (a není-li důvěra v právní řád, potřebujeme reformu justice, kterou se ke škodě celé společnosti nepodařilo prosadit Otakaru Motejlovi a o níž se snaží současná vláda včele s ministrem Pospíšilem), ale populismus strachu není účelný.

tisková zpráva Greenpeace

Teplice, 21. května 2008 -- Ze včerejší debaty s občany v Horním Jiřetíně je zřejmé, že premiér Mirek Toplánek bere velmi vážně výhrůžky Mostecké uhelné, a.s., mezinárodní arbitráží. Tou firma hrozí v případě, že by stát odepsal ložisko hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem. Z premiérových výroků je patrné, že jinak odpisu zásob hnědého uhlí pod městem nic nestojí v cestě. Podle Greenpeace by premiér neměl těžařům ustupovat a naopak by měl přimět své kolegy ve vládě, aby se na provedení odpisů dohodli. Povinnost odepsat zásoby uhlí za hranicí ekologických limitů těžby uložila státním úřadům vláda svým usnesením č. 444/1991 již před sedmnácti lety, dodnes však nebyla splněna.

Princip je velmi jednoduchý. Chce to založit akciovou zdravotní pojišťovnu, kam bez práce každý měsíc natečou milióny Kč ze zdravotní daně. Potom stačí udržet tyto peníze ve zdravotní pojišťovně. Jak na to? Prostě neproplácet zdravotní péči pacientům a zdravotnickým zařízením. Říkáte, že to není možné? Ale je, díky reformním zákonům ministra Julínka.

Vysoce výbušný text pod názvem Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví nejprve několik týdnů koloval po internetu prostřednictvím mailové pošty, pak byl umístěn na různé servery (např. stránky Jana Hona www.julinkovareforma.cz , kde jsou další zajímavé informace, jako například Reforma zdravotnictví - Řízená péče Kaiser Permanente přes Třinec do Čech), nakonec byl „zveřejněn“ na serveru Aktuálně.cz v blogu prof. Václava Hořejšího. Vzhledem k tomu, že materiál je kombinací faktů a řídící hypotézy, vyvolal velkou vlnu zájmu nejenom mezi lékaři. Na žádost Britských listů se chci k jeho obsahu vyjádřit.

Jedinou neznámou v teorii z článku Jak ovládnout 220 miliard je chování státu a jeho nynějších představitelů. Není chybou podnikatelů, že chtějí své peníze maximálně zhodnotit a získat co největší podíl na trhu - či dokonce monopol. Jejich chování je přirozené. Záleží na podmínkách a mantinelech, kam až mohou zajít. Proč Julínkovo ministerstvo zdravotnictví tyto mantinely posouvá, nebo je dokonce bourá, vyvolává otázku, zda jde o ideologickou zabedněnost či o úmysl.

Nejvíce diskutovanou a mediálně protřásanou částí dosud zveřejněných kroků ministra zdravotnictví Julínka jsou regulační poplatky. V pozadí a prakticky bez zájmu veřejnosti dochází k alarmujícím dějům, které mohou zlikvidovat soukromé lékaře a svobodu lékařského povolání. Jde o několik let trvající a nyní akcelerovaný vznik tzv. řetězců neboli monopolů.

Kdybyste měli dítě, jehož život ohrožuje vážná nemoc, jak daleko byste byli ochotni jít k záchraně jeho života, ptal se v pondělí rozhlas BBC před hlasováním v britské Dolní sněmovně, která posléze mj. povolila i vytváření tzv. "podpůrných sourozenců", tj. mladších dětí, genetická struktura jejichž tkání je před narozením upravena tak, aby se dítě mohlo stát dárcem tkání a zachránit tak život staršího sourozence. Mnozí představitelé církví proti vytváření "podpůrných sourozenců" protestovali, neboť to podle jejich názoru proměňuje člověka v "předmět".

Britský rozhlas vysílal tento rozhovor s jedním -- anonymizovaným -- otcem, lékařem, katolíkem.

Soňa Hromátková komentuje rozhodnutí britského parlamentu. Člověk není schopen vymyslet něco, co by nebylo možné. Ať to byl Jules Verne, nebo Ostrov dr. Moreaua.

Pokusy na smíšených genetických informacích se dějí již dávno. Zejména od jejich modifikací na zárodečných buňkách si medicína hodně slibuje. Embryonální je jenom slovo. Na podstatě věci to nic nemění.

Obavy Soni Hromátkové ze zneužití vědy jsou jistě zcela na místě. Z historie jasně vyplývá, že mocní jsou prostřednictvím státu ochotni zneužít cokoliv, pokud je v sázce zachování jejich moci. Zákazy výzkumu tomu ale bohužel nezabrání - právě naopak.

Každý třetí Němec by chtěl raději dělat nějakou jinou práci. Informoval o tom včera Spiegel Online a někdo v redakci se zřejmě domníval, že by to mohlo některé vedoucí personálních oddělení vyplašit. Chci se ale zamyslet nad tím, jaké existují hodnoty a jak se hodnotí práce v naší společnosti.

tisková zpráva Profesní a odborová organizace CZALPA ČSA, která sdružuje přes 500 pilotů letecké společnosti ČSA, se chce stát součástí procesu privatizace ČSA a.s.

Tímto titulkem bych velice rád uvedl do Britských listů knihu svého váženého kolegy z Ruska, Sergeje Timofějeva. V listopadu 2006 jsem komentoval v článku Tušení souvislostí jeho práci, která vyšla jak v originále pod názvem Celepalaganie, tak v českém překladu s názvem Tušení cílů. Sergej Timofějev na počátku tohoto roku dokončil svůj několikaletý projekt a vydal na malém cedéčku knihu, kterou nazval slovním spojením Anti-ekonomie, jako paralelu k názvu Engelsovy práce Anti-Dühring.

Domácí i mnohé zahraniční komentáře k současné situaci na mezinárodním trhu potravin mají převážně uklidňující tón, směřují k rozptýlení obav a vysvětlují aktuální vysoké ceny obilnin, olejnin, olejů a tuků a některých dalších zemědělských surovin a potravin jako víceméně dočasný konjunkturální výkyv, případně jako důsledek orientace subjektů finančních trhů na komodity a vliv spekulace. Pokračování růstu cen základních zemědělských komodit a z něj vyplývající riziko růstu inflace, zhoršení zásobování potravinami, sociální konflikty a dramatický přírůstek hladovějících a podvýživených obyvatel v sociálně slabých skupinách populace většinou nepřipouštějí. Zneklidňující je, že v této tónině znějí i komentáře a predikce renomovaných mezinárodních organizací.

V příspěvku na konferenci Dědictví Andrého Gundera Franka ( u nás bohužel sotva známého ekonoma a publicisty), konané 11.-13. dubna 2008 na universitě v Pittsburghu, přednesl Immanuel Wallerstein (Yale) svůj názor o tom, co by mělo být agendou levice v příštích 25 letech. Shrnuji v následujícím textu bez komentáře jeho úvahy.

Jednou z hlavních příčin našich současných politických obtíží je přístup, kterým se připravují reformy a jiná zásadní rozhodnutí. Článek ukazuje na konkrétních příkladech z Česka i z ciziny, jaké jsou výhody a nevýhody opačného, tak zvaného demokratického přístupu: příprava porovnaných variant, řízená nezaujatě, profesionálně a od začátku v široké spolupráci. V současné situaci k ní lze přejít během týdnů a poněkud omezit rostoucí zdržení a konflikt. Politicky je prakticky významná zejména pro dvě menší koaliční strany. Její nasazení vyžaduje vyzkoušený proces, který je k dispozici a politickou vůli, která prozatím k dispozici není.

V úterý se cena ropy těsně přiblížila 130 dolarům za barel. Nedostatek ropy a předpovědi vysokých cen ropy, které prý budou trvat dlouhá léta, vedla k velkému zvýšení poptávky po ropě na světových energetických trzích.

V současné době jsme svědky nebývalé hypertrofie formálního vzdělání, charakterizované růstem počtu absolventů různých typů škol. Tento vývoj je povětšinou aplaudován experty na školství, neboť'se prý tímto způsobem vyrovnáváme s ostatními vyspělými zeměmi, které vysoké vzdělanosti měřené počtem absolventů formálního vzdělávání již dávno dosáhly. Můžeme také slyšet velmi často fráze o tom, jak vzdělání je výtahem k úspěchu a vyšším platům.

V článku o Čestmíru Císaři se praví, že byl na počátku padesátých let tajemníkem KV KSČ v Plzni. Tedy i v době, kdy došlo ke známým událostem kolem 1. června 1953.

V té době mu bylo 33 let a nebyl tedy žádný mladíček. Objasnil svou osobní roli v těchto událostech? Je nepředstavitelné, že by ho aktivní účast mohla minout. Kromě toho by jeho svědectví mohlo objasnit způsoby práce orgánů KSČ na krajské úrovni v oné vypjaté době.

Ve svých Pamětech (2005) píše Čestmír Císař podrobně o antikomunistických demonstracích a násilnostech v Plzni 1. června 1953, které vyvolala necitlivě provedená měnová reforma.

V těchto více než tisícistránkových memoárech, o jejichž prvních cca tři sta stránkách jsem psal ZDE, se Císař důsledně prezentuje jako komunista, nebo aspoň člověk "socialistického" přesvědčení, a argumentuje, že komunistický režim, jak ho připravoval Gottwald, měl prý silně reformistický, sociálnědemokratický ráz. Toto všechno však prý bylo po roce 1948 brutálně převálcováno na nátlak imperiálního Sovětského svazu stalinskými zločiny a excesy. Císař nepopírá, že se na komunistickém režimu podílel jako jeho funkcionář, tvrdí však, že se zločinům a excesům vyhýbal a nikdy s nimi nechtěl mít nic společného. Své Paměti píše ze značným odstupem od dějů, které popisuje, z neangažované pozice, což je konec konců zjevné i z tohoto popisu plzeňských událostí dne 1. června 1953 (JČ):

Úsměv ho prozradil. Uprostřed dveří stojí shrbený starý muž, čerstvý osmaosmdesátník. Pomalým pohybem ruky zve dovnitř. "Pojďte dál -- a nezouvejte se," říká. Za skly silných brýlí mu blýskají dvě veselé oči. Žije sám uprostřed pražského ďáblického sídliště. Žena mu zemřela před rokem, syn před pěti lety. Proti mne stojí Čestmír Císař. "Císař na Hrad," volali kdysi pražští studenti v onom "rozpuku svobody" Pražského jara 1968.

◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (tehdy 84) ve Skotsku v dubnu 2008. (Když jsem mu v červnu 2012 v Paříži telefonoval, Liehm, nyní osmaosmdesátiletý, reagoval: "Pane Čulík, vy ještě žijete?" (JČ) )

Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.

V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.

Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík

Publikace má tento úvod:

"Dali nám nové postroje/A ač nás chomout pálí/Zaujímáme postoje/Místo, abychom stáli."

Karel Kryl: Demokracie

Celý víkend jsem se marně snažil zjistit, odkud se bere náhlá prkenná ztuhlost mé páteře. Divná, protivná zdřevěnělost, jakou jsem nezažil od dob, kdy jsem chvatně procházel reálsocialistickou Třebíčí - a ne-li každý druhý, tedy třetí pohled kolemjdoucího mi dával najevo, že jsem pimprle na divadle sociálního řádu, od nějž se ještě i u pisoáru očekává příkladný, typický, každému srozumitelný postoj. Teprv když se deštivá neděle nachýlila k večeru, při psaní o tématu dosti odtažitém mi došlo, v čem je onen střelený pudl bez jádra zakopán. Opomněl jsem totiž zaujmout zásadní postoj k činu "zrádce národa" Petra Uhla.

FEMS se seznámil s reformními plány české vlády, které považuje za riskantní nevyzkoušený experiment, který odporuje evropským tradicím zajišťování zdravotní péče na solidárním principu.

FEMS upozorňuje, že v žádné evropské zemi nebylo dosud zdravotnictví privatizováno v takové míře, jak navrhuje česká vláda. Zdravotní péče je v Evropě považována za službou ve veřejném zájmu, jejíž poskytování nelze ponechat pouze tržním mechanismům.

FEMS varuje před nebezpečím vzniku monopolů, které zlikvidují soukromé lékaře a budou snižovat kvalitu lékařské péče. Možnost, aby stejní vlastníci vlastnili zdravotní pojišťovnu i zdravotnická zařízení právě privátní monopoly vytváří.

V duelu "ministrů zdravotnictví" Julínka a Ratha v nedělním pořadu Václava Moravce jsem očekával věcnou diskusi nad pilíři reformy. Namísto toho jsme z jedné strany dostali vrchovatou porci populismu ze IV. cenové skupiny a z druhé strany marný boj s (ne)schopností srozumitelně vyjádřit vizi reformy (tedy krom toho, že jde samozřejmě o pacienta...). Proč argumenty obou diskutujících nezpochybnil moderátor?

Těžiště zdravotního reformního batohu neleží v poplatcích. Ty jsou výchovné a nakonec vždy revidovatelné píše Pavel Kopřiva.

Pomlaskával si v neděli v Otázkách Václava Moravce spokojeně ministr Tomáš Julínek. Reforma funguje, snížil se počet vydaných receptů i balení léků. A ti, co jej kritizují nebo dokonce drze požadují změny v systému, tomu nerozumí. Ať to nechají na něm -- odborníkovi a nepletou se do toho.

Mluva prozrazuje o člověku téměř vše, dokonce víc než jeho zevnějšek. Ten může být nedbalý úmyslně, nebo prostě proto, že jeho nositel má na práci důležitější věci než trávit čas před zrcadlem. Naproti tomu mluva se těžko nachází o patro níž pod možnostmi mluvčího. Intelekt v hlavě se zapírá hůř než smoking ve skříni a těžko někdo mluví jako blbec nejsa blbec. Nejde-li ovšem náhodou o herce do role blbce dočasně obsazeného.

Občas můžeme číst články, které degradují a pomlouvají všechny, kteří protestují proti radaru. Obvinění jsou pořád stejná: bolševici, extrémisti, sekta, placení z Ruska, podporující terorismus a tak dále.

Každý z článků nebo televizních reportáží je uveřejněn zpravidla vždy v okamžicích, kdy se protest stává silnějším. V minulém roce se k manifestaci 17. listopadu připojily různé odborové organizace včetně odborů policistů, hasičů a záchranářů. To byl jasný signál, že destruktivní a arogantní politika vlády došla do krajních mezí. Pár dnů nato se Jan Tamáš setkal s ex-premiérem Milošem Zemanem, který se vyjádřil proti radaru a za referendum. V obou případech téměř všechna média tuto informaci utajovala a naopak se objevily pomlouvačné články. To samé se stalo před několika dny před začátkem hladovky.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.