21. 5. 2008
KNIHAAntiekonomie, cíle ekonomické a mimoekonomickéTímto titulkem bych velice rád uvedl do Britských listů knihu svého váženého kolegy z Ruska, Sergeje Timofějeva. V listopadu 2006 jsem komentoval v článku Tušení souvislostí jeho práci, která vyšla jak v originále pod názvem Celepalaganie, tak v českém překladu s názvem Tušení cílů. Sergej Timofějev na počátku tohoto roku dokončil svůj několikaletý projekt a vydal na malém cedéčku knihu, kterou nazval slovním spojením Anti-ekonomie, jako paralelu k názvu Engelsovy práce Anti-Dühring. |
Na bezmála dvou stech stranách se vyjadřuje ke všemu, co mu jako člověku, který se po celý život zabýval ekonomií nejen jako vědec, ale především různými podobami hospodářské i vědecké praxe, vadí na současné ekonomické teorii a jejím výkladu. Nejde ale vůbec o nějakou líbivou nebo konjunkturální kritiku, spojenou se současnou krizí v hledání teoretických i praktických východisek ze současné hospodářské situace ve světě. Spíše mu jde o to, nakolik se ekonomické teorie vzdálily hospodářské realitě současného světa a nakolik jsou schopné odolat některým jednoduchým otázkám, které si klade čím dále tím více lidí bez ohledu na jejich věk, politický názor, náboženství nebo sociální postavení. Ve své práci samozřejmě nabízí i výsledky svého hledání odpovědí. V březnu jsme měli možnost společně přednášet na téma energetické bezpečnosti na setkání úzkého kruhu odborníků a manažerů nedaleko Berlína. Tam Sergej Timofeev mimo jiné svou knihu představil a jeden exemplář mi věnoval. Zeptal jsem se ho, zda by mu nevadilo, kdybych se ji pokusil uvést na internet a on velice rád souhlasil. Nechci dělat knize žádnou reklamu, a kdybych měl napsat něco o autorovi, pak bych už jenom opakoval to, co jsem už uvedl v Tušení souvislostí . Významné je i to, že kniha Anti-ekonomie je napsána rusky i anglicky, takže se do Britských listů hodí určitě dvojnásob. Aniž bych cokoliv hodnotil, dovolím si jen stručný exkurs do obsahu práce. Po stručném úvodu a vysvětlení, proč právě toto téma a tento název, se autor vydává do historie hospodářské vědy a hledá kořeny jednotlivých základních ekonomických pojmů a kategorií. Ukazuje na jejich často rozporné vnímání a výklad jednotlivými autory a rovněž fenomén jejich postupného splynutí do kategorie klasiků, kteří jsou s časovým odstupem citováni často vedle sebe na podporu téhož stanoviska, přesto, že jejich teorie byly vzájemně často velice rozporné. Autor zkoumá i otázku vztahu ekonomie a vědy a klade si i základní otázku, zda ekonomie vůbec vědou je. Na závěr první části autor vykládá svůj pohled na smysl a poslání ekonomie. Stejný název nese i celá první část. Druhá část se věnuje cenám, efektivnosti a kvalitě. Popisuje důležitost nového vnímání těchto pojmů i pojmů souvisejících, jako jsou cenotvorba v různých podmínkách, kvalita výroby, ale i spotřeby a širším souvislostem pojmu efektivnost. To už úzce souvisí s obsahem třetí části knihy, kde autor hovoří o důležitosti cílů a jejich tvorby, formulace a kladení v hospodářských organizacích. Rozděluje cíle na ekonomické a mimoekonomické. Vykládá na základě vzájemných vztahů a transformací těchto cílů celou řadu velice zajímavých pojmů a kategorií, které se jeví z tohoto pohledu buď poněkud, nebo dokonce úplně jinak, než v učebnicích ekonomie. Nesmírně zajímavý je například výklad pojmů majetek, vlastnictví, řízení, organizace, plánování, rozpočet. Kniha mimo jiné poskytuje v rámci celé řady příkladů velice zajímavý obraz sovětského hospodářského modelu a neméně zajímavý pohled na nedávnou i současnou ruskou ekonomickou realitu. Nechybí i příklady z dějin i současnosti prakticky z celého světa, ať už se jedná o Západ, Východ, Sever nebo Jih. Kniha je v každém případě obrazem velké životní zkušenosti a vysoké odbornosti a hlavně silného osobního názoru, který na obou těchto kvalitách stojí. Sergej Timofějev svou knihou nenechává nikoho na pochybách o tom, že vlastní názor na určitou věc nebo jev je jedním z největších bohatství, které může dnešní člověk mít. Autor svůj názor nikomu ho nevnucuje, pouze ukazuje, že i to, o čem jsme hluboce přesvědčeni, že známe jako své boty, se může najednou objevit v úplně jiném světle v dosud nepoznané podobě nebo dokonce jako něco úplně jiného. Ostatní práce Sergeje Timofějeva, stejně jako jeho bohatou fotografickou galerii (v současné době má v Moskvě malou vlastní výstavu svých fotografických prací) najdete na www.stimson.ru. Sergej Alexandrovič Timofějev: Antiekonomie RUEN Sergej Alexandrovič Timofějev se narodil 19. srpna 1946 ve Vilnjusu v tehdejší Litevské SSR, nyní Litva. Promoval v roce 1968 na Fakultě ekonomiky Uralské státní university a tamtéž získal v roce 1973 titul kandidáta ekonomických věd obhajobou vědecké práce na téma Optimalizace struktury zdrojů organizací základního výzkumu. Postupně získal velké pedagogické zkušenosti Ve Sverdlovském národohospodářském institutu, Uralském polytechnickém institutu, Uralské státní universitě a mnohých dalších institutech pro odbornou přípravu a výchovu. V letech 1977 až 1986 byl vedoucím oddělení Výzkumného ústavu strojírenského podniku Uraltěžmaš. Od roku 1988 působil jako starší vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu Uralského oddělení Akademie věd SSSR, nyní Ruské akademie věd. Předmětem jeho vědeckého zájmu a zkoumání byly formulace cílů ekonomického řízení a metody odhadů efektivity především v oblasti přípravy a posuzování výzkumných projektů. Od roku 1990 pracuje v soukromém sektoru. V roce 2002 přijal místo poradce viceprezidenta GAZPROMu. V současnosti vykonává funkci vicepresidenta největšího ruského nestátního penzijního fondu Gazfond, do které byl jmenován v roce 2007. |