21. 5. 2008
Jak dál v reformách?Jednou z hlavních příčin našich současných politických obtíží je přístup, kterým se připravují reformy a jiná zásadní rozhodnutí. Článek ukazuje na konkrétních příkladech z Česka i z ciziny, jaké jsou výhody a nevýhody opačného, tak zvaného demokratického přístupu: příprava porovnaných variant, řízená nezaujatě, profesionálně a od začátku v široké spolupráci. V současné situaci k ní lze přejít během týdnů a poněkud omezit rostoucí zdržení a konflikt. Politicky je prakticky významná zejména pro dvě menší koaliční strany. Její nasazení vyžaduje vyzkoušený proces, který je k dispozici a politickou vůli, která prozatím k dispozici není. |
Silový přístupPříkladem je příprava zdravotnické reformy. Kritici říkají, že návrh byl od začátku připraven bez spolupráce s opozicí, s odbornou veřejnosti a s dalšími reprezentanty společnosti a teprve po roce oznámen nejprve poslancům nejsilnější strany, pak poslancům koalice a po té v omezené míře a narychlo dalším. Uvádějí, že nikdy neproběhlo nezaujaté porovnání variant řešení, že kulatý stůl nemohl mít na první dvě fáze rozhodnutí vliv a že hádání politiků ani zaujaté expertní týmy nepomáhají. Stoupenci užitého přístupu jsou toho názoru, že je to v současné situaci jediný možný přístup a že jinak by k reformě nedošlo nikdy. Kritizují předchozí vlády pro nečinnost. Kritizují i Ústavní soud, že se zabývá politickými otázkami. Oponenti naopak tvrdí, že se soud musí zabývat věcnými otázkami a jejich dopady, neboť tyto otázky byly při přípravě návrhu opominuty. Protože příprava byla řízená improvizovaně, bude prý těžké vyloučit podezření z korupce a z ideologické nebo mocenské zaujatosti a porostou prý spory o interpretaci koaliční smlouvy. Podobnou kritiku slyšíme o podkladech pro mnohá jiná rozhodnutí vlády, parlamentu nebo tripartity. Uvádí se, že jejich příprava nevedla ke spolupráci ani k věcné diskusi a že nepřiblížila konsenzus. Uvedené úvahy pro i proti jsou však při užitém přístupu prakticky irrelevantní, pokud existuje absolutní moc a možnost takzvaného „převálcování“. Kritici tohoto přístupu, který se někdy nazývá silový, také zapomínají, že někdy jiný přístup není možný nebo není účelný (viz rámeček 1). Demokratický přístupOpačný přístup, zvaný někdy demokratický nebo systémový, užili například Švédové při přípravě důchodové reformy. Návrh byl od začátku připravován v intenzivní spolupráci všech vážných zájemců včetně opozice, odborů a nevládních organizací. Zajímavé a důležité je, že než mohl být schválen, změnily volby podstatně mocenskou situaci. Přesto byly variantní pozice integrovány během několika měsíců tak, že revidovaný návrh dosáhl parlamentního schválení přes 80%. Podobných úspěšných příkladů v celém světě přibývá, ačkoli nejsou dosud běžné. S odvoláním na transparenci ho doporučují mnohé konference, odborníci a organizace, včetně opakovaných doporučení EU, OSN a OECD. Nominálním důvodem rozšíření tohoto přístupu je větší naděje na rychlejší přípravu a úspěšnou realizaci. Skutečným důvodem je zkušenost, že silový přístup je politicky nebezpečný, když se nezdaří. I u nás se demokratický způsob přípravy rozhodnutí opakovaně osvědčil, naposledy v tak zvané Bezděkově komisi (viz rámeček 2) S politiky i s vedoucími pracovníky státní správy byl u nás od roku 1994 do současné doby demokratický přístup často projednáván. Opakovaně přispěli svými zkušenostmi a připomínkami k jeho rozvoji a tím pomohli aplikaci v cizině. Někteří měli předběžně v úmyslu jej využít i u nás, ale nakonec většinou dali přednost silovému přístupu, což bylo jejich nesporné právo. Další připomínkyDemokratický přístup a potřebné metody se udržují v pohotovosti pro dobu, kdy se ČR připojí k rostoucímu počtu jejich uživatelů. Během konzultací byla zaznamenána řada připomínek. Některé z nich zde shrnujeme bez hodnocení, zda a nakolik jsou správné:
Jak konkrétně dálSilový přístup, opačný například od přístupu ve Švédsku a v Bezděkově komisi a užívaný dnes u nás, předpokládá absolutní moc. Očekávalo se, že převaha dvou hlasů ve sněmovně stačí a že jediná varianta, připravená v izolaci, bude ve všech reformách po chvíli hádání vždy protlačena. U mnohých účastníků teď rostou obavy, zda některé reformy budou vůbec schváleny. Pokud budou a pokud by došlo po volbách ke změnám, byly by reformy ohroženy. Zároveň rostou obavy o jejich politický dopad, což se týká zejména dvou menších koaličních stran. U nás je teď právě příležitost přejít od silového k demokratickému přístupu, budou-li si to nositelé moci přát. Zahájit přípravu demokratickým přístupem podle některé vyzkoušené metody trvá několik týdnů. Vyzkoušený proces, metody a techniky jsou k dispozici. Obvykle je nutná značná dávka diplomacie, aby začali spolupracovat i ti, kteří možnost účinné spolupráce dosud neměli. Zejména bývá nezbytné proces a metodu spolupráce s nimi nejprve nezaujatě dohodnout. Bylo by možné omezit, ale nikoli plně vyloučit zdržení a konflikt, k nimž došlo nedávným nasazením silového přístupu. Pro vládní strany může být lepší zúčastnit na úspěchu demokraticky připravených než na neúspěchu silově připravených reforem. Pro opoziční strany nemusí být příjemná představa, že po eventuálním utvoření vlády bude na nich zodpovědnost za reformy zase od začátku. Zkušenost ukazuje, že prosazovat demokratizaci a pomáhat ze slepé uličky bývá politicky výhodné. Lze urychleně zajistit koordinovanou přípravu konkrétních porovnaných variant jednoho návrhu nebo všech významných návrhů. Nelze však žádnému politikovi předem zaručit, že konečné rozhodnutí bude v souhlase s jeho zájmem a s jeho vizí. To je hlavní důvod, proč se demokratická příprava nikde nezavádí tak rychle, jak by bylo v zájmu občanů. 1 Někdy je silový přístup nutný a i po letech ho schvalujeme. Příkladem je první rozhodování v naší vznikající republice, které proběhlo v říjnu 1918. V utajení byla připravena jediná varianta řešení, vznik samostatného Československa. Cílem jednání s místodržitelstvím nebylo posoudit, zda je to nejlepší řešení, nýbrž toto řešení prosadit. Názory rakousko-uherské vlády a německých občanů nebylo nutno brát v úvahu, protože mocenská situace v rozpadajícím se Rakousko-Uhersku i v zahraničí silové řešení umožňovala. Skoro všichni Češi souhlasili. Dodnes většinou považujeme existenci samostatného státu i silový přístup k jeho ustavení za správné. Situace a cíle rozhodnutí byly však tehdy poněkud odlišné od naší dnešní situace a cílů. 2 Komise pro důchodovou reformu, známá podle koordinátora jako „Bezděkova komise“, navázala na předchozí aplikace demokratického přístupu v ČR. Pracovala v létech 2004 a 2005 podle těchto principů:
Komise ve své zprávě tyto principy doporučila. Ověřila a rozšířila také domácí zkušenosti z minulých let v tom, že i politické strany mohou u nás spolupracovat jako jinde ve světě, užije-li se vyzkoušená metoda a zaručí-li se jim nezaujatost. Bohužel byly tentokrát pozvány právě jen politické strany. Nebylo také výslovně rozhodnuto o doporučení komise, aby demokraticky pokračovala i spolupráce na dalších aspektech důchodové reformy a na jiných reformách. Práce Bezděkovy komise znovu potvrzuje zahraniční i domácí zkušenost: Pro demokratickou přípravu reformy a pro práci týmů je nutné a možné dodržovat uvedené principy. Viz též www.foa.cz/cs/publikace . Mutace tohoto textu byly a budou publikovány odděleně. |