Aby nenastala mýlka -- určitě nelze zpochybňovat to, že účast na vzdělávání, nejlépe celoživotní, je krajně prospěšným fenoménem jak pro jedince, tak pro společnost. Jenže v onom pojmu účast na vzdělávání je skryto jádro pudla. Je totiž velký rozdíl, jestli daný člověk opouští studium s kvalitativně vyšším intelektuálním potenciálem než když do studia vstoupil (a jak velký ten rozdíl je), nebo jestli se na vzdělávání účastnil, zopakoval a procvičil něco co už uměl, případně absolvoval trénink pro určitou profesi nebo ještě lépe zaměstnavatele.

Toto všechno je v dnešní době skryto a skrýváno pod pojem vzdělávací proces. A samozřejmě, že to je také příslušným způsobem certifikováno. Je tedy evidentní, že pod stejně certifikovanými absolventy se skrývají krajně rozdílní lidé. To nabývá extrémních podob např. u maturity, ale třeba i u bakalářských titulů, protože dnes je již velký rozdíl, zda někdo získá bakalářský titul na okrajové právě založené soukromé škole, nebo veřejné univerzitě s dlouholetou tradicí a kvalitními profesory.

Takový vývoj není nic, co by svět neznal. V Americe se neptají, jaký titul člověk má, ale odkud ho má. Otázka ovšem je, do jaké míry je toto kritérium vhodné pro praxi. Tímto způsobem se totiž velmi znevažují výsledky studentů během studia samotného, nejpodstatnější je, jakou školu si zvolil, resp. na kterou měl peníze. Studium se tak degraduje na úvahu, jakou školu si mohu dovolit a zda se tam udržím.

Běžnou praxí se také stalo to, že výsledky během studia měřené klasifikací jsou pro běžný život, ale i pro zaměstnavatele naprosto nepodstatné. To ale indikuje podstatnou věc ... že tyto výsledky jsou chápány spíše jako způsob (a nedokonalý) motivace studentů během studia.

Souhrnně řečeno, existuje zde riziko, že vývoj velmi rychle dospěje k tomu, že vzdělávací proces ztratí jakoukoli společenskou hodnotu. Bude mít pouze hodnotu individuální, a to ve smyslu hodnoty pro studenta, který konkrétním vzdělávacím procesem prošel a následně je schopen toto využít na trhu práce. Školy tak -- až na čestné výjimky -- přestanou být garantem kvality a objektivity hodnocení výkonů svých studentů.

Tím se ale vyprázdní role vzdělávacího systému jako takového. On totiž dříve poskytoval, a to zejména v segmentu vysokých škol, ještě jednu nezastupitelnou roli. Umožňoval (zejména intelektuálně) nadprůměrným až výjimečným lidem, aby studiem osvědčili své schopnosti, studijními výsledky je prokázali a nikoli na základě hodnocení trhem, ale na základě hodnocení vzdělávacím systémem získali dobrou startovní pozici do života, případně se tak trochu napojili na prestiž dané školy či studijního oboru. A tohle se mění a změní -- protože bude stačit, abyste se octli na špatné škole, a titul vám bude k ničemu.

Je totiž evidentní, že trh a tržní ocenění intelektuální hodnoty nemusí ocenit. Je tomu tak už jen proto, že poptávající jsou rozloženi podle Gaussovy křivky a tudíž jejich většina má jiné zájmy. To není špatně, ani to není elitářství. Prostě to tak je -- a je právě úlohou univerzity vytvářet zázemí a prostor k seberealizaci pro ty, kteří mají de facto problém se realizovat formou tržní nabídky, kde -- jak ukazuje ekonomická teorie -- vzhledem k nedokonalým informacím se lepší varianta nebo kvalitnější přístup dost těžko prosazuje. A vybavit je k tomuto účelu certifikátem -- diplomem, který bude odrážet to, co "předvedli" během studia.

A to je právě kámen úrazu. Zatímco v minulosti tento certifikát získali (povětšinou) opravdu jenom ti, kteří podle hodnocení dané školy uspěli, v současné době si hrajeme na to, že příslušené certifikáty obdrží kde kdo, a jejich srovnatelnost je nízká. To není špatně. Civilizace se dále posouvá a skutečně více lidí potřebuje zvládnout současné "klíčové kompetence". Do určité míry tedy skutečně školy mohou vzdělané lidi intenzivní prací s nimi "vyrobit". Ale to se obloukem vracíme k začátku článku -- jde o to, jestli zvyšují jejich specifické dovednosti, nebo rozšiřují jejich intelektuální potenciál a certifikují jejich výkony při studiu. Chápu, že zde existuje tlak z trhu práce na to "mít papír", chápu i lítost těch, kteří nezískají příslušný titul. Ale pokud se tak stane bez toho, aby daný člověk po škole na tom byl lépe než před ní, tak jaký to má smysl?

Abych nebyl špatně pochopen. Nechci upírat ani minutu vzdělávání těm, kteří o ně mají skutečně zájem. Ale vadí mi, když se pod tlakem praxe a trhu cpou znalosti do lidí, kteří o ně reálně příliš nestojí. A vadí mi také, pokud hlavní náplní studia je sladký kolejní život, výlety po světě, shánění seminárek a požadavků profesorů a brigády omezující čas pro studium více než je vhodné.

Ale především by školy neměly pod hlavičkou "studia všem" zapomínat na to, že existuje skupina lidí, kteří by jako sůl potřebovali to, co jim nabízely dřív. Tedy jednoznačný certifikát a signál společnosti, že daný člověk má schopnosti a předpoklady pro určitý obor a že v něm, pokud se nestane něco mimořádného, bude schopen na vysoké úrovni pracovat.

A tohle bohužel už, až na výjimky, neumí. Respektive to umí pouze omezeně tak, že se studium pro tyto zájemce velmi prodlužuje formou doktorského studia, nebo je to řešeno studiem několika škol souběžně. To je ale podle mého názoru spíše náhražka. Náhražka věcně či jinak řečeno "fyzicky" obtížnými podmínkami, které mají suplovat podnětné a náročné prostředí, dobře zaplacené docenty a profesory a konkrétní studijní programy. Což je ve skutečnosti klíčovou podmínkou pro to, aby takový proces kultivace člověka, který k tomu má předpoklady, ve smyslu zisku vzdělání nastal.