Zaujal mně Váš článek o dezinterpretaci Února, zejména ta pasáž, kde píšete o chování partají, které připomíná současné poměry. Když jsem to četl, vzpomněl jsem si na knížku Antifierlinger -- politické paměti 1945-49, kterou napsal v první půlce padesátých let Ivan Dérer. Knížku jsem po roce 1989 vydal vlastním nákladem jako první díl trilogie Dérerových politických pamětí. Bohužel k vydání dalších částí nedošlo. Nicméně ten první díl, je velmi aktuální, upozorňuje Vít Černý.

František Koukolík poznamenává: Autoři mají zato, že racionalitu v širokém smyslu a kritické myšlení v politice užívat lze. Prosíme však pozor: kapitoly racionalita a kritické myšlení jsou z knihy Koukolík, F., Drtilová, J. Život s deprivanty II. Základy stupidologie. Praha, Galén, 2002. Rukopis byl dokončen v roce 2000. Citovaná literatura pochází převážně z devadesátých let minulého století. Výzkum mezi tím pokročil, což kniha nepostihuje.

K tomu: František Koukolík, Jana Drtilová: Propaganda a logické klamy ZDE

Paní Anna Garčicová uveřejnila dne 22. 2. v BL článek Vláda deprivantů. Dovolil bych si přidat devět poznámek.

Cestující mezi různými zeměmi Evropské unie, anebo cestující, létající domácími lety, budou muset předat britské vládě obrovské množství dalších informací, včetně čísla svého mobilního telefonu a podrobností o svých úvěrových kartách. Je to součástí balíku nových "bezpečnostních" opatření, která požaduje britská vláda. Údaje se budou skladovat 13 let a budou využívány k vytváření "profilů" podezřelých osob.

V Hamburku se včera konaly volby do zemského a okresního parlamentu. Taky zemský, protože to město je zároveň jednou ze zemí Německé spolkové republiky. Tématem této poznámky ale nebude výsledek těchto voleb, avšak nový šestihlasý systém, jímž se tu poprvé volilo.

Hodně se psalo v německých novinách před dnešními volbami o vlivu "Strany levice", "Die Linke", v níž jsou i bývalí komunisté. Málo ale o změně volebního systému, ačkoliv to bylo pro demokraty asi mnohem zajímavější.

Předběžné výsledky voleb do zemského parlamentu hansovního města Hamburku přinesly dva jasné signály. Křesťanští demokraté s 42,6 procenty ztratili absolutní většinu a do zastupitelstev čtvrté staré spolkové země po Brémách, Hesensku a Dolním Sasku se dostala strana Levice s 6,4 procenty. Levice je nyní tak zastoupena v deseti spolkových zemích ze šestnácti. Na druhém místě jsou sociální demokraté s 34,1 procenty a třetí Zelení s 9,6 procenty. Vzhledem k složitosti volebního systému, kdy každý volič obdržel šest hlasů, které buď mohl rozdělit jednotlivým kandidátům nebo je soustředit na jednoho, budou zřejmě definitivní výsledky známé až ve středu. Přesto již nyní je zřejmé, že největší přírůstek hlasů zaznamenala strana Levice, která podle posledních předběžných výsledků získala 8 mandátů a sociální demokraté 45 ( +4) mandátů.

Letošní volby prezidenta republiky byly provázeny řadou podivných úkazů. Nemám na mysli všechny ty podpásové údery, vulgarity, zrady, přeběhlictví, osočování vydírání, všechna ta podezření z korupce, žaloby a soudní dohry. To je standardní rys české politiky, na který si postupně zvykáme a který je nám podáván jako zvláštní forma daně, kterou je nutno v Česku platit jak za skutečnou svobodu, tak třeba i jen za její zdání.

V loňském srpnu jsem v článku „Co znamenají „Medvědi“ na obloze?“ komentoval opatření Ruské federace, jenž přišlo v době, kdy její analytikové upozorňovali na přímou militární hrozbu ze strany USA. Především v podobě tisíců manévrujících letounových střel „Tomahawk“, nesených ponorkami a hladinovými plavidly, s doletem na území RF. A pokud by byly vypuštěny najednou, mohlo by se Rusko stát vojensky bezmocné, neschopné odvety. To vše podle scénáře, který si Američané s téměř třemi stovkami Tomahawků již úspěšně vyzkoušeli proti Iráku v roce 2003.

A tak v reakci proti šestnácti americkým námořním nosičům rozkazem prezidenta RF ze 17.8.2007 zahájila dvacítka dálkových těžkých bombardérů strategické lety nad moři a oceány.

Posílám zprávu ze čtvrté části mé performance "Oprátky na prodej", která byla součástí festivalu "Tremor" dne 9.listopadu 2007 a při které jsem reagoval na krizi bankovního systému, způsobenou neuvěřitelnou chamtivostí bankovních zlodějů a zbohatlíků a za kterou jsem byl v Americe postaven před soud, píše Milan Kohout.

K tomu: Lekce tržní ekonomiky ZDE

Jelikož Evropská unie odbourává nejen hranice států, ale i kapitálu a morálky, dostalo na 2 300 zaměstnanců firmy Nokia - nepočítaje dalších 2 000 subdodavatelů - „pravý hák“ od „neviditelné ruky trhu“. Jejich zaměstnavatel opouští Bochum a stěhuje se do Rumunska, přesněji do města Cluj-Napoca, jednoho z center Sedmihradska. Pro názornost, jak tudíž prakticky funguje „zákon trhu“ Anno domini 2008, jej trochu „zviditelníme“.

Strávil jsem týden v Rakousku a znovu jsem se přesvědčil, že několik desítek kilometrů za našimi hranicemi není po České republice ani vidu ani slechu. Alespoň pro normálního konzumenta televizního zpravodajství německy mluvících televizí (včetně teletextu). Ba ani volba prezidenta, Anička z Kuřimi či heparinový vrah tady netáhnou. Dokonce ani o Temelínu se už skoro nepíše. Při běžném pohledu na rakouskou politickou scénu je hned jasnější, proč byla před časem přijata jednomyslně rezoluce rakouského parlamentu k Temelínu. Byl to test, jestli se poslanci dokáží vůbec na něčem shodnout. Vyšlo to na sto procent.

Roku 1918 vznikla ČSR, po 20 letech zaniká, v roce 1938 zaniká. V roce 1948 přebírají v poválečné ČSR moc komunisté, podle nich vítězí pracující lid. V roce 1968 okupační armády pěti států Varšavské smlouvy drtí Pražské jaro. O vítězství lidu nikdo už nemluví. Podle polistopadových vítězů armády pouze rozhodly spor mezi dvěma skupinami v KSČ, husákovskou a dubčekovskou. V roce 1989 vítězí boj za svobodu a demokracii. Vítězství pracujícího lidu podle jedněch, jinak také souboj v KGB, mezi krjučkovovským a šavarnadzeovským křídlem. Po téměř dalších 20 letech mají někteří přeživší pocit, že došlo k restauraci kapitalismu pickwickovského typu. K prohře pracujícího lidu a vítězství Andropovova plánu Golgota.

1. Mučení čistě za účelem potvrzení předem připraveného přiznání (připraveném vyslýchajícím nebo někým z jeho týmu), kdy objektivní realita je záměrně pomíjena. Tímto způsobem "pracovaly" inkviziční soudy a v řadě případů i "soudy" v době komunistické totality.

2. Mučení za účelem získání objektivních informací (třeba o té tikající bombě a postupu, jak ji zneškodnit). V této situaci jde o získání objektivně pravdivých informací, které je řádově složitější než zajištění "přiznání se k čemukoli", míní Jan Šimůnek:

Ordál nebo také boží soud byl ve středověku iracionální důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, kdy o výsledku sporu či obvinění měla rozhodovat „boží vůle“, která se mohla projevit např. během ordálu. Zkouška mohla být ohněm, vodou, soubojem či přísahou. Za dozoru náboženských představitelů se během ordálu mělo dokázat, jaká je boží vůle. Absurdita ordálu byla zjevná, ale v případě zkoušky vodou např. při obvinění z čarodějnictví to byla skutečně „rarita“.

Vážení krajané, minulý pátek jsem vám slíbil, že příští úvahy se dotknou tématu, jež stojí v popředí zájmu všech občanů. Jsou obsahem následujících řádek. Nastal čas, ve kterém by měla být vybrána a zvolena Rada státu, její prezident, místopředseda a tajemník.

Fidel Castro byl dlouholetým diktátorem monarchistického typu na Kubě, nyní se rozhodl odstoupit.

Pyrrhos Épeirský byl starořecký vojevůdce, který ke sklonku svého života podnikl ambiciózní tažení do Itálie. Po počátečních úspěších, kdy se mu podařilo získat spojenectví několika přeběhlých jihoitalských obcí, se jeho postup zastavil. K rozhodujícímu obratu ve válce došlo roku 178 př. n. l. v bitvě u Auscula, kde oslabená řecká falanga po střetu s početně silnějšími římskými legiemi dosáhla nesmírně draze vykoupeného vítězství. Když po krvavé bitvě Pyrrhos obhlížel bitevní pole a počítal ztráty uštědřené nepřítelem, prý ze svých úst vypustil tuto okřídlenou větu: "Ještě jedno takové vítězství, a jsme zničeni."

Dobrý den, rád bych vás upozornil na protestní akci studentů VUT proti chování menz ke svým strávníkům, píše Petr Čulík. V průběhu roku došlo k neadekvátnímu zdražení cen jídel a plánuje se zavádění nesmyslných pokut, pokud si na účet v menze uložíte menší částku jak 200 Kč! Přitom menza VUT vykazuje jen za prodej jídla zisk za poslední rok 16.000.000 Kč. Petici, za 3 dny existence, proti chování menz podepsalo už více jak 19% studentů a zaměstnanců VUT! Zdroje: ZDE ZDE

ČTK│ Prezidentské volby v řecké části Kypru vyhrál komunistický kandidát Dimitris Christofias (61). Podle oficiálních výsledků nad konzervativním protivníkem Joannisem Kasulidisem zvítězil s hlasy 53,37 procent voličů. ...Účast na volbách byla 90,2 procent. ... Kasulidis (46,63 procent) už porážku uznal a vyzval Kypřany, aby vítěze podpořili v jeho úsilí o sjednocení ostrova rozděleného od roku 1974 na řeckou a tureckou část.

Z vědeckých testů vyplývá, že viagra poškozuje spermata a některým mužům možná po delším užívání této pilulky znemožní oplodnit partnerku. Upozorňuje na to tým, jemuž stojí v čele dr. David Glenn z Queen's University v Belfastu. Zjištění bude publikováno v časopise Fertiliy and Sterility.

Babí léto (Indian Summer) (2001), directed by Vladimír Michálek

This film is a tour de force of three distinguished Czech actors of the older generation, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková and Stanislav Zindulka. First of all, though, it is a magnificent performance by Vlastimil Brodský. The belief that space for the realisation of individual human aspirations is restricted by unchangeable facts seems typically Czech. The Czech awareness that space for human initiative is always limited, is probably much closer to the understanding of the human predicament than the (Americanised) belief that radical action and the use of force may bring satisfaction and happiness.

(An excerpt, translated into English for international students at Glasgow University, taken from Jan Čulík's book on post-communist Czech feature film "Jací jsme", Host, Brno, 2007. More notes on recent Czech feature films in English are HERE)

Fascinuje mne jednotná fronta interpretů únorových událostí před 60 roky, která je s bravurní jistotou deklaruje jako násilné uchvácení moci komunisty. Nic proti tomu. Ale přece jen se mi zdá vhodné upozornit na to, jaká byla ve společnosti v době od osvobození do Února politická situace. Ovlivnily ji tři základní aspekty:

< Mučení vodou v minulosti

Lukáš Lhoťan se pozastavil nad zprávou, podle níž bývalý šéf Mossadu považuje za legitimní zabíjet vedoucí představitele zemí, jež - dle mínění Izraele nebo Západu - podporují terorismus. "Západní společnost musí změnit své smýšlení, a přijmout principy, s nimiž žijeme my v Izraeli. Musí přijmout zásadu, že sebeobranné preventivní údery jsou legitimní, stejně jako cílené zabíjení," prohlásil Šabtaj Šavit.

Ve svém starším článku "Epidemie moru z roku 1665 versus epidemie hlouposti z roku 2005" (Britské listy 1. 12. 2005) jsem na závěr napsal: "Při velké morové epidemii v Londýně roku 1665 se hromadnými hroby končilo. Při pouhých obavách (na miliardy obyvatel dosud jen pár desítek infikovaných) z epidemie se v roce 2005 hromadnými hroby začíná. Lze jen doufat, že státní orgány nebudou v historii hledat ponaučení, jak provádět mučení nebo návody, jak zřizovat koncentrační tábory. Vždy připravení snaživci by se jistě našli."

Článek měl podtitulek "Dělí nás od divošství jen lehký civilizační nátěr?" Za zmínku o tom, že by se z dávné minulosti mohl díky oněm vždy připraveným snaživcům institut mučení vrátit, jsem si tehdy vysloužil řadu kritických mailů. Prý se velmi mýlím, něco takového je vyloučeno.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.