Jak jsem již psal, soudní úředník (court clerk) byl při prvním předběžném líčení (16. ledna) mojí metaforickou uměleckou kritikou amerického bankovního systému pobouřen a poslal celý "případ" k dalšímu projednání.

Při druhém líčení ( již před právoplatným soudcem) můj právník před započetím soudu požádal prokurátora o zrušení žaloby, která je postavena na naprosté absurditě, prokurátor však prohlásil, že se "těší na trestní stíhání tohoto případu". Poté byl můj právník soudcem vyzván, aby osvětlil celý případ. Soudce trpělivě vyslechl informaci o tom, že jsem známý performer a učitel performance na vysoké škole, který dělal řadu účinných politických performancí v různých zemích světa a že jsem v případě této performance kritizoval neuvěřitelnou chamtivost nedostatečně kontrolovaného bankovního průmyslu. A právě proto, že jsem nabízel "k prodeji" oprátky přímo před hlavním vstupem do ředitelství bostonské banky "Bank of America" jako metaforu cynismu bank , které byly schopny "přiložit k půjčkám na dům i oprátku", protože velmi dobře věděly , že po krátké době a po zvýšení úrokové míry si nebude moci většina lidí z chudších společenských tříd dovolit splácet hypotéku. Totiž uvedené půjčky okamžitě zmíněné banky obratně a s obrovským ziskem zpeněžily na newyorské burze. Poté soudce rozhodl, že další líčení bude 22. února.

Následující dni se o tento případ, v kterém jde naprosto jasně o porušení prvního dodatku k americké ústavě o svobodě slova, začala zajímat média a vypukla velmi uctyhodná mediální smršť. Velmi potěšující je, že ve většině případů moji performanci američtí novináři podporují a obhajují svobodu slova.

Boston Phoenix píše: "Právo performačního umělce je právo všech Američanů". "Obžaloba Milana Kohouta je doposud naprosté selhání soudního systému"

Boston Herald píše: Bostonská "oprátková" performance může poslat umělce na šibenici"

Boston Now konstatuje: "Americký svaz pro ochranu osobních svobod -- ACLU se vyjádřil, že je celý případ ukázkou porušení ústavního práva na svobodu slova a ubohého úsudku bostonské policie.

Teď se také objevila zpráva o celé aféře v celoamerickém veřejnoprávním rádiu NPR .

A americký právník Chris King otevřel blog věnující se tomuto případu, ve kterém navrhuje, aby se do případu vložil federální soud .

podrobnosti ZDEZDE

22. února se konalo další líčení, při kterém soudce rozhodl, že hlavní líčení bude 7. března. Jediným zajímavým okamžikem bylo, že se stát Massachusetts -- což je žalobce -- rozhodl vyměnit prokurátora.

Celý případ mě ujišťuje o stále rostoucím významu performačního umění oproti jiným současným vyprázdněným uměleckým formám. Snad je to tím, že je performační umění stále ještě ve většině případů součástí skutečného života a ne světa tržních estetických a kognitivních iluzí a stupidního a idiotského zábavního průmyslu..

Ovšem alarmující je, že se do amerického soudního systému, dle mého názoru, dostává fašizující prvek stavěný na subjektivitě a nikoliv objektivitě výkladu zákona. Opět připomínám, že jsem obžalován jen za porušení zákona o "nepovoleném prodeji zboží na ulici -Transient Vendor, Unlicensed c101:008." Možná , že se tento fenomén stále více a více zakotvuje v zákonodárství, a to na základě různých precedentů vědomého porušování zákonů i na nejvyšší vládní úrovni, kdy se někteří američtí představitelé domnívají , že jsou nad všemi zákony , jak je tomu v případě používání mučení u obviněných "teroristů".

S pozdravem "kdo chce umělce bíti ,vždycky si hůl najde".

Milan Kohout, Boston, Massachusetts