Vykonával jsem tuto čestnou funkci dlouhou řadu let. 15. února 1976 byla schválena socialistická ústava svobodnou, přímou a tajnou volbou více než 95% občanů s hlasovacím právem. První shromáždění se konalo 2. prosince toho roku a byla zvolena Rada státu a jeho předsednictvo. Předtím jsem byl téměř osmnáct let ministrem obrany. Vždy jsem výsadně vykonával vše potřebné, abych pokračoval v revolučním díle s podporou obrovské většiny lidí.

S ohledem na můj kritický zdravotní stav, mnozí se domnívali, že mé dočasné odstoupení z postu prezidenta 31. 7. 2006, kdy jsem tuto funkci přenechal místopředsedovi - Raúlovi Castrovi Ruz - bylo definitivní. Samotný Raúl, který navíc za své osobní zásluhy vykonává funkci ministra obrany, a ostatní soudruzi z vedení strany, i přes můj špatný zdravotní stav, bránili mému odchodu z funkcí.

Byl jsem ve velmi nepříjemném postavení. Musel jsem čelit protivníkovi, který dělal vše možné, aby se mě zbavil, ale já jsem mu nikdy nevyhověl a nevyšel mu vstříc.

Později jsem znovu dokázal zcela ovládnout svou mysl, možnost číst a hodně meditovat, vše díky nucenému odpočinku. Měl jsem dost fyzických sil, které jsem znovu nabyl během rehabilitace a důležitých cvičení na jejich obnovení, k tomu, abych dlouhé hodiny psal. Základní společný smysl mi ukazoval, že tato aktivita byla stále na dosah. Na druhou stranu jsem se vždy bál mluvit o mém zdraví, abych zabránil iluzím, které by v případě nepříznivého konce, uprostřed bitvy, přinášely traumatické zprávy.  Mým stěžejním úkolem, po tolika letech boje, bylo připravit všechny jak politicky tak psychicky na mou nepřítomnost. Nikdy nepřestanu poukazovat na to, že se jednalo o obnovu bez rizik.

Mé přání bylo vždy plnit povinnost do posledního dechu. To je to, co mohu nabízet.

Mým vroucně milovaným krajanům, kteří mě nesmírně poctili tím, že mě zvolili členem Parlamentu, v jehož lůně se schvalují důležitá rozhodnutí pro cíle naší revoluce, dávám na vědomí, že se nebudu ucházet, ani nepřijmu - opakuji již nikdy se nebudu ucházet ani nepřijmu funkci prezidenta státu a vrchního velitele vojsk.

Zradil bych mou mysl, kdybych akceptoval zodpovědnost... Má fyzická kondice mi nedovoluje úplné nasazení. Vysvětluji to a není to žádné drama.

Naštěstí náš proces ještě pořád počítá s obrazy starých gardistů, včetně dalších, kteří byli mladí, když začala první etapa revoluce. Někteří téměř ještě byli dětmi, když se přidali k bojovníkům z hor a poté svým hrdinstvím a mezinárodním posláním naplnili slávou svou zemi. Počítá se s jejich autoritou a zkušenostmi, aby byla zajištěna náhrada. Je tu také náš proces střední generace, která se naučila společně s námi prvkům komplexního a téměř nedosažitelného umění organizovat a vést revoluci.

Cesta vždy bude těžká a bude vyžadovat inteligentní úsilí všech. Nedůvěřuji cestám zdánlivě lehkým... Připravovat se vždy na tu nejhorší z variant. Být rozvážný během úspěchu, pevný v nepřízni je princip, který nelze zapomenout. Je velmi těžké porazit nepřítele, ale drželi jsme ho zkrátka během století. 

Neloučím se s Vámi.

Jen si přeji bojovat jako voják za myšlenky. Budu dál psát pod titulkem Postřehy soudruha Fidela. Bude to zbraň s větším účinkem než má arzenál, zbraň, se kterou se může počítat. Tak bude slyšet můj hlas. Budu opatrný.

Gracias

Fidel Castro Ruz 18. ledna 2008, 5hod. 30 min.