Obviněný byl ponořen v koši do vody na dlouhou dobu. Když byl vytažen utopený, potvrdilo to, že je vinen. Kdyby byl vytažen živý, znamenalo by to, že jen čarodějnictví jej mohlo uchovat na živu, a tak byl pro čarodějnictví upálen. Obviněný se tedy nemohl obhájit za žádných okolností, a byl tedy odsouzen předem. A to zvláště platilo u jednotlivců, kteří měli moudrost, která dovedla rozpoznat bezpráví a scestnost některých náboženských dogmat. Ale protože byli v menšině, byli předem odsouzeni a aby to mělo „pečeť pravdy“, tak na principu ordálu.
Princip ordálu je zcela zcestný a s Boží spravedlností už nemá společného vůbec nic. Nemohu se zbavit dojmu, že ve zcela stejném duchu pracují ještě dnes některá média, když informují o některých událostech, popisují situace některých lidí s konečným verdiktem o vině, aniž se ta strana, nebo ten dotyčný mohl sám veřejně a svobodně vyjádřit.
Pohnutky jsou různé: zvýšit náklad výtisků, zavděčit se většině čtenářů, ale hlavně zviditelnit list, pro který píši, o „medaili“ nemluvě.
Nemohu se nezmínit o statečnosti novinářů, kteří kvůli objektivitě nasazují krk i kůži, ukazují zrůdnost války přímými komentáři z bojišť, nebo osobně riskují při odhalování různých afér jako Watergate a jiných. Jiní odhalili praktiky mafie a přispěli k jejímu odhalení a tak přece jen způsobili, že organizovaný zločin neovládl zcela náš život.
Avšak největším prubířským kamenem objektivity je informování o etnických, náboženských a jiných menšinách. A zde jsem skutečně často zaregistroval středověký princip ordálu, jemuž asistují „velekněží“ zastupující většinu, která se podle zásady většinového systému „přece nemůže mýlit“.
Tento systém začal spolehlivě fungovat v prvním století, když Ježíš Kristus zavedl křesťanství. Jeho zcela nové zásady víry založené na lásce k bližním a dokonce i k nepřátelům, získávali nové následovníky a tak jak Židé tak Římané začali zcela překrucovat jejich zásady a vyvolali pomlouvačnou kampaň. Protože se pronásledovaní křesťané skrývali a nemohli se veřejně bránit, šli nepřátelé tak daleko, že je obviňovali, že dávají lidské oběti, pijí krev dětí a jiné lži a ti, kteří křesťanství odmítli, měli dobrý důvod, aby si to omluvili. Navíc to ospravedlnilo pronásledování a zabíjení křesťanů v arénách apod.
Když se stal křesťanem Saul z Tarzu, vysoce vzdělaný muž, přijal jméno Pavel. Když byl jako kazatel ve vězení, byla proti němu vznesena těžká obvinění jako proti všem křesťanům. Pavel dostal neobvyklou příležitost: měl možnost se obhajovat před samotným králem Agrippou a římským místodržitelem Porciem Festem. Apoštol Pavel byl přiveden v řetězech. Protože měl Pavel nejvyšší vzdělání, jakého bylo možné tehdy dosáhnout, došlo po jeho prezentaci křesťanství k této reakci ze strany Festa:
„Když to říkal na svou obhajobu, Festus silným hlasem řekl: „Šílíš, Pavle! Velká učenost tě dohání k šílenství!“ 25 Ale Pavel řekl: „Nešílím, Vaše Excelence Feste, ale pronáším výroky pravdy a zdravé mysli. 27 Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“ 28 Agrippa však řekl Pavlovi: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Skutky apoštolů, kap. 26, verše 25 až 27).
Co zjistili po Pavlově obhajobě, která plně vysvětlila princip křesťanství? Kniha Skutků na to odpovídá: „Když se však vzdálili, začali mezi sebou hovořit a říkat: „Ten člověk neprovozuje nic, co zasluhuje smrt nebo pouta.“ Agrippa mimoto řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k césarovi.“ Římané měli pro shora uvedený případ obhajoby právní výraz Audiatur et altera pars, neboli, ať je slyšena i druhá strana.
Tento princip obhajoby obviněného je zcela odlišný od praktik, kdy je nasloucháno většině, bez ohledu na to, zda má pravdu nebo ne.
Pro našince by neměl být problém to pochopit, neboť pro to máme v naší historii středověký i novověký precedent. Kostnický koncil, kdy byl obviněn Jan Hus a přesto, že svou obhajobou rozmetal všechna lživá nařčení, rozsudek byl stejný, jako by neřekl vůbec nic. Byl upálen 6.7.1415 a dodnes je celosvětově považován za světce.
Proč se lidé z toho nepoučili? Proč dělají stále totéž, i když v mírnější formě, třeba tím, že podávají nepravdivé informace v médiích. Je to tak těžké nechat každému stejný prostor na obhajobu, nebo na vysvětlení svých názorů?
