přípitek na konec
je bližší než na navždy
když spolykalas hvězdy
ty kusy vezdejšího
nad nějakou léčebnou
nahoře ty rudobílý světla
byly jen roztroušený hosti
teď teprve našli si krabici
zářej ze tmy lidský bytosti
třpytíš se mi v mozku
daleko od filmu pod víčky
navrhnu konečný řešení
plivnout do tváře lásky
a zešílet pod sluncem
co drze civí na cizí jizvy
v krajině plné divokých kamenů
je tvůj úzký bledý obličej
jak střenka vyskakovacího nože
je to pořád ten samý příběh
erotoman vražděný perem z gauče
piják s přistřiženými křídly
sbíječky ze stavby mě budí v 7 hodin
a to je moc brzo na ten stav
kdy je na spoustu věcí moc pozdě

z knihy Miluju tě k zbláznění, Atlantis 1990. Mezi svých Deset básní vybrala Kateřina Komorádová.