25. 2. 2008
Česká televize a výročí Února 1948V neděli 24.února večer vysílala ČT tématický večer k výročí Února 1948. Bývá to vždy taková "Babiččina krabička", pásmo starších televizních vykopávek k různým tématům, čímž se dá jaksi zastřít nedostatek nových pořadů. Tentokrát se však povedlo zařadit po sobě pořad nový s pořadem z roku 1998. Míněny jsou tituly "Únorové variace" a "Šest dnů, které otřásly demokracií". V prvním pořadu vystupovali pánové Med a Kosatík se svými názory na dané téma a jejich vstupy byly doplněny dokumentárními záběry. Moc se mi to nelíbilo a byl bych to nechal bez připomínek, jsa již zvyklý na nízkou úroveň současné politické publicistiky v ČT. Pak jsem se ale přemohl, otevřel si ke chlebíčkům ještě jedno pivo a jal se sledovat pořad další. |
Nelitoval jsem. Rozdíl mezi tímto filmem a "Únorovými variacemi" je tak zřetelný, že to až zaráží. Leccos jsem o věci již přečetl a sám hovořil s pamětníky událostí z míst mimo centrum tehdejšího dění. Film "Šest dnů, které otřásly demokracií", přesně vystihuje tehdejší atmosféru i osamělost presidenta a hlavně to, co si mnozí dodnes nejsou ochotni přiznat -- že to byla skutečně "vůle lidu", která se tehdy prosadila. Také je zde vidět, že se rozhodnutí odehrávalo kolem pražského Náměstí republiky s krátkou odbočkou do Hybernské, kde sídlily všechny sekretariáty stran. Podobnost s izolací politických elit od většiny pasivního národa s letošní volbou presidenta není asi náhodná. Také tehdy si hodně lidí po chvílích napětí oddechlo a řeklo si "Jedeme dál". Bezprostřední vliv na život obyčejných lidí únorové události neměly a jejich dosah si uvědomovala jen menšina, hlavně ti vyhození, na jejichž místa se vždy, tak jako o dvacet let později, našli vždy ochotní nástupci. Stačí si přečíst v knize pamětí Jana Zábrany "Celý život" zápisky z roku 1949, kdy opravdu "život šel dál". Podobně příznačné je líčení opulentních oslav sedmdesátých narozenin Jakuba Demla v srpnu 1948 ze vzpomínek Bedřicha Fučíka, kde se ještě svorně radovali únoroví vítězové s brzkými politickými vězni. Česká televize nechtěně zařazením pořadů stejného žánru těsně po sobě ukázala, jak by měla politická publicistika vypadat a o kolik tento žánr za pouhých deset let poklesl. Tím výrazněji pak působí onen "mus", nutící televizi při každém výročí k produkci pořadů, jež nepřinášejí nic nového ani obsahem, ani formou. Ještě poznámku k rozdílu či podobnosti osudů ČSR a Finska. Finsko válčilo se SSSR pod hákovým křížem a Finové byli dříve poddanými carského Ruska. Češi měli zcela jiný poměr již k Rusku a ve válce byli jedním ze spojenců SSSR. Takže pro Stalina musel být rozdíl mezi neutralizací bývalého protivníka v oblasti s relativně malým strategickým významem a udržením spojence na hlavním směru plánované expanze, navíc s jeho průmyslovým potenciálem. |