Aby byla tajná volba doopravdy tajná, i když stranický požadavek bude znít "kontrolovatelně tajná", existuje jedno řešení: zaškrtnout toho požadovaného kandidáta, vyfotit si lístek mobilem a nevhodit ho do urny. Schovat do kapsy nebo pod slipy.... A jelikož u urny jste jen vy a Bůh, dámy a pánové poslanci a senátoři, nikdo vám nic nedokáže. Stranickému sekretariátu předložíte fotografii vaší ruky a zaškrtnutého lístku. Vy jste to nebyli, čí hlas chyběl...

Proto je veřejná volba, přes svou "nedůstojnost" důstojnější. Nebudete muset vyndavat volební lístek poklopcem. Poznámka pro moralisty: kdy bylo které rozhodování Parlamentu "důstojné"? Jedině tehdy, když nešlo o nic. Jakmile šlo o peníze či moc, rvačka je stále stejná. Tato společnost je rozdělena na dvě stejné poloviny. I parlament, byť pravých sto není totéž co levých sto díky dvěma grázlům. V případě prezidentské volby jde o vítězství v regionálních volbách i v parlamentních volbách 2010 (či dříve). A proto jde o dost - jak o peníze, tak o moc. A jde i o lidi... Tak ať to národ vidí.

Zatímco v České republice se postupně zpoplatnění zdravotnictví stává každodenní realitou a pravicové strany se radují nad tím, že po zavedení platby klesl počet lidí, kteří chodí k lékaři, největší pravicová strana ve Španělsku (Partido Populár - Lidová strana, konzervativní pravice) v rámci předvolebního boje slibuje voličům zubařskou péči zdarma.

"Vládní představitelé berou svou práci vážně natolik, že se kvůli ní i citově angažují."

Pobavil mě článek novináře Martina Zvěřiny uveřejněný v Lidových novinách v rubrice NÁZORY dne 12.2.2008 se sugestivně vstřícným názvem "Je rozčilený ministr upřímný?". Myslím si, že pan Zvěřina měl na výběr i jiné možnosti ve výběru nadpisu. Při trošce snahy, se dalo použít ještě víc empatie, např. : "Ivánku, prosím Tě, buď příště opatrný." Článek si můžete přečíst ZDE

Vyberu dvě zajímavé pasáže:

Otázkou číslo jedna páteční volby prezidenta je bezesporu „Volit tajně, či veřejně?“ Oba hlavní znesvářené tábory s formou volby spojují svoji strategii. Na rozdíl od mnohých svých spolustraníků mám k tomuto tématu zcela vyhraněný názor. Tajná volby je nesporně výdobytek demokratické kultury. Tajná volby patří k odkazu Velké francouzské revoluce a v Rakousku zdomácněla už od roku 1896, kdy se tajně volit začalo ve všeobecné kurii a v kurii venkovských obcí. Důvod byl vždy stejný: aby se hlasující vymanil ze závislosti na svém majetném pánovi, zaměstnavateli, na hlavě rodiny – a dnes bychom dodali i ze zotročení stranickými bossy a z manipulace medií.

Tajná volba je atributem svobody hlasujícího.

Čtenář Jan Bláha polemizuje se závěry Štěpána Kotrby ohledně motivů a možných výsledků druhého kola volby prezidenta pod titulkem "Bobošíková jako zkouška pevnosti hlasů koalice i opozice". Tvrdí:

U nás bláhových se kandidatura Bobošíkové interpretuje takto:

• Konečně víme, o čem jednal poradce prezidenta Weigl se superkomunistou Šloufem. Představa, že by bývalá poradcová prezidenta vzala vážně svou kandidaturu jménem komunistů, proti svému bývalému chlebodráci, bez sebemenší šance na zvolení a za pětinový plat - se míjí s jakýmkoliv raciem.
• Konečně víme, jak volba dopadne. Komunisti budou za svých třicet stříbrných spořádaně volit svou Bobo, ostatní strany budou bez ztráty tváře volit nezvolitelného Švejnara - do druhého kola postoupí jen Klaus, a další součet je zřejmý.

Lidé mezi čtyřicítkou a padesátkou mají častěji depresi než ostatní, ale zdraví lidé v sedmdesáti jsou tak šťastní jako dvacetiletí.

Vědci okolo Andrewa Oswalda z Warwick University v Anglii zjistili, že mívají na celém světě lidi mezi čtyřcítkou a padesátkou častěji depresi než ostatní. Zkoumali v této věci celkem dva miliony lidí v 80 zemích světa a zveřejnili své výsledky v odborném časopise 'Social Science & Medicíne'. Spiegel Online o tom informoval pod titulem "Krize středních let existuje'.

Z tiskové zprávy ČT:

tisková zpráva

Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo odvolání Intersparu proti rozhodnutí úřadu práce v Praze 10, kterým mu byla uložena pokuta půl milionu korun za porušení zákazu diskriminace a rovného zacházení při výběrových řízení. Proti rozhodnutí ministerstva se nelze dále odvolávat, Interspar se tedy zaplacení pokuty již zřejmě nevyhne.

Při opětovném nahlédnutí do svého článečku - "Chyba logiky, nebo lávky" -- (BL 11.2.) o užitečnosti rozhodovacích tabulek při odhalování politikářského blábolu potvrzuji, že příliš málo času uplynulo od minulého week-endu, než abychom se k významným peripetiím voleb prezidenta mohli vrátit hned komplexně. Nás deset milionů se má, když jsme (ómysemáme) rozhodnutím svých ústavodárců z roku 1990 byli těchto starostí ušetřeni. Před nimi ovšem ční páteční opakování soutěže ve skoku (na Rhodu) a šermu (Damoklovým mečem) o křeslo na Hradčanech.

Také máte při každé volbě prezidenta ČR dojem, že se to zase vymklo z rukou? Že kandidáti předstupují jako malí prosebníci "o trůn" a v přímých přenosech poníženi naší všemocnou a roztahující zastupitelskou elitou? Inu, dali jim, pánům Klausovi i Švejnarovi, pěkně vychutnat svou pokřivenou moc. Víte, vždyť ten ubohý bezvýznamný červ, ten čekatel, ten milostivě jimi moudře zvolený pan prezident tu bude jen dvě období, zatímco podle české ústavy je On, pan poslanec, poslancem tady nadosmrti.

Některé články v Britských listech dokazují, že tzv. amatéři umějí psát lépe než profesionální novináři - posledně např. Radovan Baroš: "Svátek demokracie".

Česká tradice ukazuje, že většina nejlepších publicistů nebyli tzv. profesionálové. Byli to prostě vzdělanci, pro něž napsat článek či esej představovalo pouze část jejich činnosti.

Jak je sugestivní mluvit "jinak správně" (nejen na Hradě)!

Hluboko v podvědomí mám tvar "účastním se" pro něco v budoucnosti. Pokud by to mělo být v současnosti, pak zrovna se něčeho "zúčastňuji" (zpravidla tak navíc naskočí předpona "z"). Odvozeně pak -- bez problémů -- bude také pro budoucnost "zúčastním se"; tj. je tu jednoduchý tvar přítomného času s funkcí času budoucího. V zázemí této problematiky s tvary nesloženého budoucího času je případný dokonavý vid. Potíže s tím mají běžně cizinci. Na výrazu "účastnit se" necítím NIC z hlediska vidu nedokonavého. Tím je motivována následná úvaha.

Už je čas počítat s tím, kdo se profiluje u "konkurence"?

Především před letošními primárkami a "kaukusy" se zdálo, že republikáni teprve budou nesnadno hledat, kdo se mezi nimi vyprofiluje jako možný stranický kandidát na prezidenta. Už proto, že tomu předcházela v americké veřejnosti masivní kritika Bushovy vlády a viceprezident Cheney rozhodně odmítl za svou stranu kandidovat. Mezi demokraty se od počátku soustřeďovala pozornost na Hillary Clintonovou jako "celonárodně" dobře známou osobnost, s nadějemi, že by navíc mohla výrazně oslovit v konečném klání ženy.

Kvalifikace nezbytná pro výuku automechaniků nestačí většinou ke kritice fyziky a fyziků. Nazývat stav české vědy termínem normalizace může buď ignorant nebo blbec. Kritizovat materialismus exaktní vědy může jen blbec nebo pánbíčkář. Jiná věc je hádání o slovíčka v "vědách" neexaktních, kde vynálezci dutoprostoru a obhájci placatosti Země jsou placeni ze státního rozpočtu, nikoliv však připouštěni na sympozia o fyzice. Bílou barvu NEtvoří několik barevných složek. A tělesa NEtvoří komplexy počitků . Nevzdělaní by se měli vzdělávat a duševně nemocní by se měli léčit. Panu Tichánkovi nejspíše pomoci není a čtenářům je třeba se za redakci omluvit.

Dovoluji si Vám odpovědět slovy Vámi citovaného Isaaca Newtona:

Latinský originál bohužel právě nemám po ruce -- proto cituji z anglického překladu třetího vydání Principií (1726) vzniklého asi 50 let po jeho vyjití:

Přijede syn domů na návštěvu a povídá matce: Tak jsem si už vybral směr studia "Bude ze mě doktor filosofie". "To je prima, Pepíčku," odpoví matinka, "a co je to za nemoc, ta filosofie?"

Tato krátká poznámka je reakcí na zajímavý příspěvek pana Tichánka "Ukončit normalizaci české fyziky" .

Přiznám se, že mě stálo jisté úsilí, abych z textu pana Tichánka pochopil jeho hlavní myšlenku. Mám zato, že je jí postesk nad normalizačním myšlením českých fyziků a jejich neschopností přijmout odvážné originální nápady. To je také zřejmě onen společenský aspekt problému, který článek kvalifikuje pro publikaci v Britských listech. Přesto se domnívám, že pouhé konstatování neradostného stavu české vědy bez bližšího nastínění důvodů, které k tomuto závěru vedly, je poněkud nefér. Autor komentuje neradostný stav české fyziky na základě sdělení nejmenovaného pedagoga, že by si netroufnul kolegům představit Tichánkovu myšlenku o stvoření vesmíru nadřazenou civilizací. Bližší vysvětlení motivů dotyčného učitele si můžeme jen domýšlet (stěžoval si snad na "tlak z vyšších míst?"). Celá věc má zřejmě objasnit příčinu fyzikálních zákonů, zejména příčinu platnosti speciální teorie relativity.

Galilei: Věztež, teologové, že chtíce dělat teologické učení z pouček týkajících se pohybu a klidu Slunce a Země, vystavujete se nebezpečí, že jednou časem snad odsoudíte jako kacíře toho, kdo bude tvrdit, že Země nehybně stojí a že se Slunce hýbe. Po čase, pravím, až zdravým rozumem a nezbytně vám bude prokázáno, že se Země točí a Slunce nehybně stojí.

Oborem fyziky - kdysi velmi prestižním - je speciální teorie relativity. Ovšem v posledních dvaceti letech bývají s jejími základy seznamováni již i studenti gymnázií. Tato teorie popisuje zpomalování běžícího času, a to podle rychlosti pohybu objektu. Pokusy prokazují správnost zavedených rovnic. Jenže teorie nevysvětluje příčinu jevu zpomalování času ani omezené rychlosti světla. Není známa konstrukce universa.

Z mnoha stran se ozývají nářky nad "skandální nedůstojností" páteční prezidentské volby, nad "politickým kupčením", které ji bezesporu provázelo, nad vzájemným "nevybíravým osočováním" shromážděných zákonodárců nebo nad vydíráním jednotlivých poslanců, aby se vyslovili pro toho či onoho kandidáta. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že vše, co se odehrávalo během minulého pátku a soboty ve Španělském sále Pražského hradu, bylo dokonale košér, nemohu si ale odpustit, abych těm, kteří nyní naříkají nad rozlitým mlékem, nepřipomněl, že džbánek byl už nějakou dobu naprasklý.

Jako asi každý povrchní konzument, Čulík očividně nechápe, že ona vietnamská tržiště v Česku prodávají zgruntu stejné zboží, jako visí v nasvícených regálech High Street Shopů typu Next, Pennies či H&M, kde usuzuji nakupuje on. Jen pochopitelně s nižší přidanou hodnotou, odpovídající nákladům na stánkový prodej. Když mu povrchnost nedovoluje pídit se po původu výrobku a raději skočí na lep banálnímu marketingu, jak by pak mohl vědět, že naše vietnamská tržiště vůbec nejsou vietnamská, ale naopak reflektují odvěkou a tradiční kumulaci nomádských obchodníků na našem území. Povrchní Čulík nevidí, že asijská rasa dnes na naší planetě převládá, neboť se zajisté stravuje dle zvyků tradiční skotské kuchyně, nikoli v asijských Take Away, jako drtivá většina dnešních Britů, míní David Posta.

Ačkoliv hlasování při volbě prezidenta bylo veřejné, jeho (jmenovité) výsledky překvapivě veřejné nejsou. Nejsou na webu Poslanecké sněmovny (dle jejíž pravidel se hlasuje). (Dodatek pondělí: shodný seznam jako první verze zde se objevil na idnes.cz) . (Dodatek středa: seznam již má ode dneška i aktualne.cz, kde se objevili i nové některé nové, které jsem zde tedy také přidal. Na webu Poslanecké sněmovny už jsou stenozáznamy z volby.)

V minulých dnech zveřejnily Britské listy velmi zajímavé interview s profesorkou Durandin o tom, jak se podílely americké tajné služby na přípravě „barevných“ revolucí ve východní Evropě. Uvádí, že se jim podařilo dosáhnout toho, že naprostá většina vládnoucích elit v některých zemích byla v minulosti školena či byla v „jiných“ vztazích s americkými představiteli – jak ve formě vzdělávacích kurzů, tak i nejrůznějších grantů. Tak se americkým službám podařilo, podle jejích slov, zpravodajsky infiltrovat celou vládní strukturu v Rumunsku a v dalších východoevropských zemích. Také Česká republika je nesporně v hledáčku. Američanů, Britů, Němců i Rusů. Stejná technologie, jen jiné vlajky. A jak to souvisí s prezidentskou volbou? Možná, že mnohem víc, než jsme doposud ochotni si připustit.

Nesdílím až tak skepsi  Milana Valacha, kterou prezentuje v článku Co dělat.

„Široké, nestranické občanské hnutí“ má tendence vznikat. A široce se rozvíjí. Potřeba opět zvonit klíči zvolna přichází. K mnoha velkým akcím se spojuje právě občanské hnutí Ne základnám s Ligou starostů, nabalují se na akce další skupinky i jednotlivci. Akcí se například zúčastňuje i bývalá poslankyně Táňa Fischerová se svým nově vzniklým Klíčovým hnutím. Výrazně se rozvíjí i mezinárodní spolupráce. MilanValach neříká pravdu, když tvrdí, že v hnutí dominuje KSČM a Humanistická strana. Z KSČM není v hnutí téměř nikdo. V koordinační skupině Ne základnám jsou Humanisté v menšině. Další jsou jednotlivci nebo členové či aktivisté dalších občanských sdružení. I několik členů Strany zelených, píše čtenářka Jaroslava Richterová.

Považuji za nutné kriticky reagovat na některé názory Milana Valacha, vyslovené v diskusi o alternativní politice v článku „Co dělat“ . Oceňuji ho jako autora zajímavých textů o přímé demokracii. Domnívám se ale, že chápe nesprávně povahu a možnosti alternativních hnutí. A musím přímo odmítnout jeho výroky o občanské iniciativě Ne základnám. Žádné široké občanské hnutí nevzniká z nějakého obecnějšího sociálního zájmu (dodal bych: také zájmu politického nebo kulturního) jaksi samo sebou. Vždy ho probouzejí k životu iniciativní a aktivní skupiny lidí s určitým stupněm vlastní sebeorganizace, ať zárodečným nebo pokročilým. To platilo odjakživa.

Nominace Jany Bobošíkové na funkci prezidentky je jasnou ukázkou změn uvnitř KSČM. Komunisté nám jasně předvedli, že jejich největší kvalitou je smysl pro humor. Po první volbě prezidenta, kterou média hodnotila jako tragickou frašku (přitom to byl normální procedurální souboj s jedinými nedostatky v podobě předsedy Vlčka a nedomyšlené formy veřejného hlasování), se komunisté rozhodli, že tuto hru okoření všeobecně váženou a respektovanou kandidátkou, jež na rozdíl od Jana Švejnara umožní, aby nebylo voleno pouze mezi pravicovými variantami... Ale dost legrace.

Stálá komise pro sdělovací prostředky Parlamentu ČR bude na svém zasedání 28. února rozhodovat o odvolání tiskové mluvčí jihočeského hejtmana Marii Ptáčkové z funkce členky Rady Českého rozhlasu pro porušení zákona 484/1991. Úkolem stálé komise je projedání a doporučení plénu. Bohužel ale na programu nemá stálá komise jednání o návrhu na odvolání Dany Jaklové (ODS) a Ladislava Jíši pro totéž porušení zákona 484/1991 Sb. Návrh na odvolání Dany Jaklové jsem přitom podával písemně spolu s návrhem na odvolání Ptáčkové. Písemně. Návrh na odvolání Jíši poté na jednání komise ústně do protokolu, i když byly už v té době dlouhodobě známy široké veřejnosti. Parlamentu jeho polovičatá spravedlnost trvá už bezmála rok. Stížnost jsem podával v polovině března 2007.

Vědci studují tisíce důchodců, kteří se dožili devadesáti let a více. V případě mužů byla jejich šance, zda se dožijí devadesátky, překvapivě velmi závislá na tom, jak se chovali po dosažení věku sedmdesáti let. Délka jejich života nebyla určena jejich předchozím životním stylem.

"Nemaluj čerta na zeď," říkávala moje babička. Jak ale jinak v tajné volbě bojovat proti bezcharakterním přeběhlíkům, kteří vymění svůj hlas i své přesvědčení za lecjaké výhody či smlčení skutků, za něž se jde jinak "bručet"? Poslanci Pohankovi prý kdysi před změnou jeho přesvědčení ukázali vězení zevnitř. Jen tak. Pozvali ho na návštěvu a prohlídku... Jak projevit v tajné volbě nesouhlas - s oběma "favorizovanými" kandidáty činem, nejen slovy? Potkal jsem několik poslanců z obou táborů, rozhodnutých v tajné volbě nevolit nebo dát hlas "protivníkovi". Topolánek by to "rozhodně" popřel. Paroubek neméně "rozhodně" také. Přesto to byla realita před prvním kolem. A i proto byla volba veřejná. Jak přimět stranické lídry ke korekci jejich neuvážených "rozhodných" postojů a nebo přispět k jejich pádu "rozhodným" zhodnocením fanatické bipolarity?

Protestní volbou.

22:47 Komunisté se rozhodli. Do druhého kola vyslalo sedmnáct poslanců a poslankyň Janu Bobošíkovou. "Pokud jsem dostala šanci, jak do této záležitosti promluvit, tak to ráda udělám," řekla Bobošíková. Nominaci podepsanou sedmnácti jmény doručili po 22. hodině volebnímu výboru. Pro Václava Klause daleko více než pro Jana Švejnara nastává úplně jiná situace. Komunisté jsou podle Kováčika přesvědčeni, že je jejich kandidátka lepší než Jan Švejnar. Obrat lidovců směrem k tajné volbě se zdá být dohodnut alespoň částí protiklausovské koalice.

Vůbec nemusí být pravda, že hlasy pro Bobošíkovou za těchto okolností uberou Švejnarovi. Naopak mohou způsobit při tajné volbě, že ubydou Klausovi. Bobošíková si totiž své ostruhy i popularitu vysloužila v minulosti. Nejen jako poradkyně Václava Klause, ale jako krizová manažerka během krize v ČT. Na rozdíl od anarchismu vzbouřenců dbala na striktní dodržování zákona i za cenu vypnutí manipulativního vysílání, nad nímž ztratila kontrolu. Právě svou odvahou a vytrvalostí vůči Komersovské přesile, řízené z povzdálí Václavem Marhoulem z Barrandova dokázala, že okupace velína nebyla žádným bojem za demokracii, ale sprostým vydíráním a pokusem o státní převrat. Bobošíková svou odvahu předvedla. A právě urputnost v prosazování svých názorů jí přinesla křeslo nezávislé poslankyně. Nezávislé i na Nezávislých Vladimíra Železného.

Poté se pustila velmi ostře do prosudetské části mediálních elit ve věci "smíření" za cenu přepsání historie. Opět nikoliv ve shodě s Klausem, ale spíše blízká postoji konzervativní části komunistů a bojovníků proti fašismu. A v rozporu s s mnohými prosudetskými liberály z tábora Václava Havla. Jedním z jejích hlavních cílů bylo stát se generální ředitelkou ČT. Proti všem. Nyní Bobošíková projevila odvahu opět. Přijala kandidaturu komunistů, prohlásila, že si jí váží a obvinila ostatní z věrolomnosti. "V které politické straně dnes nejsou komunisté?" zeptala se provokativně novinářů. A jako obvykle - má pravdu. Bobošíková přitom není levicová. Je pravicový realista. S komunisty se podle vlastních slov shodne jen na českých národních zájmech, odporu k vojenské přítomnosti Američanů a jejich radaru, energetické bezpečnosti cestou jaderné energetiky a nehoráznosti požadavků sudetských Němců. Komunisté mají usnesení nevolit a nepodporovat Václava Klause. Pavel Kováčik řekl Britským listům po návštěvě Bobošíkové v poslaneckém klubu, že Václav Klaus nebude zvolen ani v druhé volbě. Alexandr Černý dodal, že v tom prvním komunisté dokázali, že umějí počítat. Ano, do 281 určitě. To ukázali, když neztratili přehled ani uprostřed chaosu první volby.

Chyťme amerického ministra obrany Roberta Gatese za slovo, když straší, že se rozpadne NATO, jestli se jeho členové nezúčastní misí v Afgánistánu. Nás občanů se nikdo neptal, jestli chceme do NATO. Nechci si přidávat ke zvyšování celosvětového napětí. Proti čemu jsou teroristé? Na koho útočí? Na režimy, které chtějí ovládnout svět. Nechci být cílem jejich útoku. Nechci se přidávat k těm, kteří chtějí násilím, válkou, ovládnout svět, píše čtenářka Jaroslava Richterová.

Americká armáda oznámila, že bude požadoval trest smrti pro Khalida Šejka Mohammeda a dalších pět mužů, podezřívaných z toho, že zorganizovali útoky z 11. září. Šest obviněných má být souzeno před Bushovými, silně kritizovanými vojenskými tribunály, na které jen částečně dohlíží civilní odvolací systém, píše britský deník Independent a pokračuje:

Rozhodnutí použít Mohammeda a dalších jako pokusných králíků při ústavně pochybné právní proceduře zjevně vyvolá v islámském světě obrovskou bouři protiamerických postojů i velkou domácí kontroverzi v už tak emocionálně vypjatém americkém předvolebním roce.

A je to tady, Komunistická strana Čech a Moravy se rozhodla oficiálně nominovat europoslankyni Janu Bobošíkovou do páteční volby prezidenta/prezidentky České republiky. Lídři KSČM nešetřili na adresu své kandidátky superlativy. Jednání s ní prý patřilo k nejsrdečnějším, která komunisté v poslední době absolvovali. Myslí si dokonce, že je lepším kandidátem než Jan Švejnar.

Na globálních trzích je ještě 300 miliard nesplatitelných dluhů a zřejmě se skrývají právě v Japonsku.

Tokijská burza zoufale klesá, zaznamenala nejhorší začátek nového roku od druhé světové války. Index Nikkei poklesl od Vánoc o 17 procent a zejména klesají akcie japonských bank. Vládnou obavy, že japonské banky, do nichž se normálně stahují světové úspory, přijaly daleko větší množství hypotéčních dluhů a dalších exotických závazků z Ameriky, než dosud přiznaly.

Američané a Evropané dosud přiznali, že jsou v držení 130 miliard dolarů nesplatitelných dluhů, jejichž celková výše se odhaduje na 400 - 500 miliard dolarů. Někdo zřejmě musí mít tyto nesplatitelné dluhy v držení a jsou to zřejmě japonské banky. Budou to muset veřejně přiznat podle nových auditorských zákonů, které v Japonsku přicházejí v platnost v březnu. Přitom od podzimu je japonské hospodářství v recesi.

Podrobnosti v angličtině ZDE

K tomu: "Lekce tržní ekonomiky"ZDE

Vláda chce přinutit poskytovatele internetového připojení, aby odřízli od internetu zákazníky, kteří si ilegálně stahují hudbu a filmy. Má to být součástí návrhu nového zákona, který bude zveřejněn příští týden.

Existuje několik způsobů, jak se vypořádat s politickou krizí současnosti: buď si budeme i nadále o politice udržovat iluze, nebo přistoupíme na řešení, které z nás udělá sebevědomé občany. To první je velmi snadné, to druhé vyžaduje ještě několik kroků. Základním krokem je přiznání si viny, připuštění podílu na hříchu, který spáchaly politické garnitury. Zní to možná příliš nadsazeně, ale bez toho budeme i nadále vyhánět z těla společnosti zástupného ďábla. Zatím tu sledujeme dobové tance.

Série neuvěřitelných výhrůžek ze strany ministra vnitra potkala předsedu Strany Zelených Martin Bursíka. Ministrův monolog k zelenému koaličnímu partnerovi, zachycený ruchovými mikrofony televize Nova, stojí za zaznamenání a veřejné vysvětlení. Ministr vnitra z titulu své funkce nejspíše ví, jaká byla "hra kolem". A také ví, kdo by měl jít bručet a po zvolení Klause nejspíše nepůjde...

Kolik lidí z vládní koalice půjde, pane Langere, "bručet", když se Václav Klaus nestane prezidentem? Kolik z nich bude z ODS a kolik ze Strany Zelených? Kolik lidí to bude z ČSSD? A kolik to bude komunistů? Dlužíte občanům České republiky odpověď, aby pochopili, oč se zde pod pláštíkem "demokracie" hraje. Mlčení většiny politiků okolo skandálního výroku ministra vnitra nevěští nic dobrého...

Poslanec Snítilý dnes oznámil, že je ochoten vystoupit z klubu ČSSD. Během páteční volby nehlasoval pro Jana Švejnara. V rozporu s usnesením klubu. Druhý den nevolil vůbec. Snítilý navíc váhá, zda zůstane členem sociální demokracie. O jeho angažmá pro vojenskou kontrarozvědku a tím i porušení pravidel pro nominaci poslanců ČSSD (nespolupráce s StB - přes velmi odtažitý až odmítavý vztah ČSSD k lustračnímu zákonu) se spekulovalo už dávno. Minimálně se tato informace objevila při předešlé volbě prezidenta, kdy Snítilý také nevolil stranického kandidáta ČSSD, Miloše Zemana. Snítilý byl slabým článkem klubu i v době parlamentní vlády Jozefa Wagnera v letech 1996 - 1998. Zeman Snítilého ale k loajalitě donutil.

Čtenář Vladimír Kalina napsal redakci: Některé odpovědi naznačí nesestříhaný záznam na serveru Aktuálně. Při porovnání sestříhaného a nesestříhané materiálu je zcela patrná účelová manipulace TV NOVA, kdy jednotlivé věty jsou vytrženy z kontextu a nevyhovující místa "přelepeny" záběry na celou schůzi, případně na současného prezidenta (oba přelepy jsou samozřejmě z jiné doby slavné "První volby"), přičemž zvuková stopa je zachována. Obrázek si udělejte sami.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.

Informaci jsme čerpali z veřejných zdrojů, včetně zprávy ČTK a iDnes. Pokud jsme tím někoho uvedli v omyl, omlouváme se. Informace z archivu neodstraňujeme, nicméně je v souladu s tiskovým zákonem uvádíme na pravou míru, pokud se ukáží být nepravdivé, což tímto s vírou v pravdivost informací ředitelky CEVRO Institutu, které až dnes zaslala redakci BL, činíme.│red