Krize nebo ne, zajímavé je, že lidé v těch letech mívají nadprůměrně často depresi, avšak v sedmdesáti lidé jsou naopak tak štastní jako dvacetiletí, alespoň když jsou ještě zdraví. Možná, že se ptáte, proč byto ale mělo být námětem na dnešní poznámku, protože Vy sami asi víte dobře, jak Vám bylo včera, jak vám je dnes je a jak vám zítra asi bude...

No, když jsem četl ten článek o depresi, vzpomněl jsem si na organizací '"Irre menschlich Hamburg", která používá heslo '"Být odlišný je normální" -ve snaze bojovat proti stigmatizaci psychicky postižených. Z práce toho spolku vím, že lidem, kteří jsou jiní, nebo mají alespoň ten dojem, že jsou jiní než ostatní, nejvíc pomáhá to povědomí, že ve své zdánlivě jinakosti nejsou sami, že všude existují lidé se stejnými, nebo alespoň podobnými problémy.

Protiklad mezi osamělostí v utrpení a povědomím o jiných, kteří jsou ve stejné situaci, je zajímavým děním v lidském životě a mělo by to jako každý jiný protiklad být popudem nejen k myšlení, ale také k jednání. Trpící člověk by se měl dostat ze své osamělosti, v níž vlastně není schován. Ví se ale, že někteří lidé potřebují pomoc, protože sami by nikdy nedokázali se z nezáviděníhodné situace dostat. A tak jako lidem, kteří mají depresi, může pomoci být členem nějaké svépomocné organizace, taky lidé, který mají pocit, že by se v jejich zemi mělo něco změnit, by měli hledat stejně smýšlející spoluobčany. Člověk nic nezmění, když ve své osamělosti jen trpí, proto Jan Čulík má pravdu, když v reakci na diskusi k článku "ČR se stává klackem, jímž budou USA bít Evropskou unii" pod titulkem "Co dělat proti zrádné české vládě bez mandátu?" poukazuje na jedinou možnost vyřešeni takových problémů skrze občanskou neposlušnost ve velkém rozsahu. Jedinec je sám, když usuzuje,. že je jen jedinec, když si ale uvědomí, že není sám, tak udělal alespoň první krok k změně své situace. A ten, kdo jedná, je na cestě ven ze skličující situace. Tím samozřejmě není dáno, že bude takový člověk opravdu šťasten, ale alespoň bude šťastnější, než kdyby zůstal v pasivní nečinnosti. Nebo myslíte, že ne?