V této politické nirváně máme my plebejci ovšem možnost hodovat a bavit se (panem et circenses), protože si dle volebního hesla žijeme jako nikdy před tím. Přes ty "hry" jsem si uvědomil, že mi do textu maně vtrhla sportovní terminologie a její žargon: maraton, tři kola první volby, steeple--chase, zákruty, rychlostní rovinky i oddechové časy. To asi nemůže být náhoda.

Po chvíli rozjímání jsem si uvědomil, že tuto "dojemně pitomou šou" (slova z Manéže Uhde-Polívka) do nějaké míry vlastně nezavinili sami zákonodární performeři. Vím, že šlapu do vosího hnízda, ale musím osvědčit, že na politováníhodném výsledném "uměleckém dojmu" - beze srandy, a s odlišným zdůvodněním než uvádějí naši politici -- se v jistém smyslu přece jen podílela organizace televizního přenosu.

Politika je totiž zoufale nefotogenická. Zkusme si načrtnout vizuálně přitažlivý scénář reportáže z příjezdu (analogicky zrcadlově odjezdu) zahraniční delegace: -

blíží se letadlo, železniční vlak -

v salonku (na konci červeného koberce) protokol a hostitel, -

schůdky -

sestupuje host -

dvojitý až trojitý chruščov-brežněv (i s deGaulem a ve Vídni s Jimmy Carterem) -

hymny -- přehlídka čestné jednotky -- pozdrav standartě -- defilé vojska -

mávátka vítajícího lidu -

hand shakes and baby kisses

A to vše 3-4 krát denně 365 (letos 366) krát ročně. POKAŽDÉ JINAK, PROSÍM.

To ovšem neplatí jenom pro politiku, ale i pro společenský život, sport. Je řada opticky velice vděčných akčních zápolení, jako třeba tenis, hokej, basketbal -- nahoru dolů, rychlé proměny skóre. Sporné již ale jsou třeba ping-pong a z hlediska Američanů evropská kopaná (spousta pobíhání sem a tam a nakonec obvykle nejvýše 1-2 góly). Zeptejte se sporťáků: na zabití jsou (kromě u vášnivých Britů a jejich Commonwealthu) přenosy kriketu (neplést s kroketem, který vůbec není pro naše koukání), baseballu, ale třeba i dostihů, pokud jste nepřišel sázet. Nelze zajistit kloudný přenos, pokud není k disposici spousta dotáček. Koukat 11 hodin nejde ani na napínavý hokej nebo tenis. Do tenisových pravidel se již za našich mladších let vymyslely tie-braky, protože věčné shody-výhody-nevýhody nebyly (kromě únavy hráčů) ke koukání.

No a právě to si organizátoři permanentního parlamentního televizního přenosu neuvědomili. Podobně jako u baseballu nebo kriketu česká veřejnost ani pro parlamentní scénu nezná pravidla hry. Dramaturgové dobře vědí, které sporty vysílají až blízko k půlnoci. No a "školení" v parlamentarismu (přenosem záznamu debat) je k disposici jen pro totální nespavce kolem 2 hod po půlnoci (a prý působí lépe než Rohypnol). A tak bez příprav -- pic kozu do vazu - // to jsem také zažil zájezd JZD do divadla Na zábradlí na Láďu Fialku (pantomimu) a ti se potom špičkovali, že herci neměli tolik křičet//. Patrně ještě ani nebyl stanoven úkol "Naučit se vysílat parlament v přímém přenosu." Veřejnost ani netuší, že a jaké jsou v celém světě procedury pro přestávky, dohadovací řízení, podávání návrhů, vypárování a jiné. Spolupráce hlasatelny, reportérů v předsálí Španělského sálu a politologického studia byla vzorná. "Podprahově" však stejně vznikl dojem, že parlamentáři jsou

- flákači, protože stále chtějí nějaké přestávky, -

diletanti, protože dávno nepřipravili něco (pro veřejné volby), o čem ani netušili, že může nastat, -

piškuntálové, protože se handrkují o slovíčka -

zmatkaři .......atd atp.

Tím se ovšem nezříkám vážných výhrad k práci zákonodárných orgánů. .

TELEVIZE SI ZASLOUŽÍ JEDNIČKU S HVĚZDIČKOU ZA VYNIKAJÍCÍ ŠTAFETOVOU PANELOVOU POLITOLOGICKOU DISKUSI.

Představila se "Squadra Azura", vynikající jako celek, ale i každý jednotlivě. Z nich dle mne mimořádně bodovali Dvořáková, Pehe, pro futurologické exkursy Lahoda a Best. Nejen se před národem blýskli odborníci, ale především se prokázala výhoda i nezbytnost dodržování dělby práce. Před cupováním názorů předkládaných výborným moderátorem k diskusi se vždy vyjasnilo postavení jejich autora: je to politik, žurnalista, nebo politolog -- se ujasnila míra jeho věrohodnosti.

V tomto směru se naštěstí pro média vyvíjejí nedělní Otázky Václava Moravce a všednodenních 20 minut redaktora Veselovského. Jen houšť a větší kapky. Absolutorium lze televizi udělit, i kdyby volební maraton jen postrčil kupředu vědomí, že "prvními přikázáními" pro spřátelené profese jsou

1) politik/b> nesmí být v pozici komentátora 2) ani zpravodaj-žurnalista nesmí vystupovat jako komentátor 3) komentátor nesmí upustit byť jedinou otázku sebenepříjemnější pro "grilovaného politika"