Ať už je pod slovem "příčina" myšleno cokoli. Vzhledem k tomu, že pan Tichánek svou myšlenkovou konstrukci prakticky nepopisuje, nemohu se k ní vyjadřovat. Stejně tak se nemohu vyjadřovat ke konkrétní reakci zmíněného fyzika, s nímž byla tato myšlenka diskutována. Ovšem vzhledem k tomu, že pan Tichánek navštívil přírodovědné pracoviště a stěžuje si na neochotu pracovníků diskutovat vědecké aspekty jeho nápadu, předpokládám, že svůj konstrukt považuje za vědeckou teorii se vším všudy. Proto si neodpustím několik poznámek k otázce vědecké metody a k dnešním způsobům prezentace vědeckých výsledků.

Sám jsem se setkal s řadou lidí, kteří měli více či méně silný dojem, že na základě neortodoxních úvah přišli na kloub fungování celého vesmíru. Tyto názory jsou typicky založeny na spíše filozofickém výkladu fyzikálních zákonitostí a na základě dodatečných hypotéz (jiné civilizace, mechanistický výklad světa apod.), které jsou závislé na vkusu příslušného autora a vytvářejí dojem důvodu či příčiny (stejně jako morální pravidla mohou být snadněji přijímana z božích rukou než z abstraktních sociologických důvodů). Z této pozice se pak autoři snaží dosáhnout souladu se známými fyzikálními pravidly. Ale zpravidla jen s jejich některými aspekty (někteří mají rádi kvantovou teorii, jiní teorii relativity, ...).

Sám dokážu vymyslet bezpočet hypotéz, které budou v souladu s některými pozorovanými jevy. Fyzici na celém světě jsou vděčnými adresáty podobných hypotéz od lidí mimo akademickou sféru. Je samozřejmé, že soulad s pozorovanými jevy je nutný, protože jinak by hypotéza byla vyrácena. Další krok už je obtížnější: Je třeba dosáhnout konzistentního vysvětlení všech dosud známých jevů, které má nová teorie ambice popisovat. To je velmi důležitý aspekt problému, protože umožnuje přesunout takovouto teorii z šanonu "Nefungující" do šanonu "Ekvivalentní tomu, co již známe".

Najde-li se jakýkoli nesoulad s fungováním světa, teorie nemůže být správná. Kupodivu, tento aspekt mnoho tvůrců alternativních teorií pomíjí. Teorie, která má ambici být obecnější než speciální teorie relativity, musí být v souladu se všemi tvrzeními speciální relativity v podmínkách, v jakých jsme relativitu ověřili, což zahrnuje například i celou současnou kvantovou teorii pole. Tím se dostávám k poslednímu podstanému bodu, kterým je prediktivní schopnost nové teorie: Jaké nové jevy, které jsou v rozporu s dosud známými pravidly vesmíru tato teorie předpovídá? Neboli čím se fakticky liší předpovědi staré a nové teorie? Které nedostatky staré teorie jsou odstraněny? Jak je možné to prakticky ověřit? Pokud nic takového teorie neobsahuje, pak není žádnům posunem kupředu, protože popisuje totéž co teorie původní.

Nabízí-li ovšem nová teorie takovýto potenciál, pak ji můžeme přesunout do šanonu "Vyvratitelná" a tím ji zařadit mezi skutečně vědecké teorie, které mohou být užitečné k lepšímu pochopení světa. Dokud nejsou vyvráceny. Dodatečné, pro laika mnohdy líbivé filozofické předpoklady nehrají žádnou roli a nejsou kritériem pro posuzování kvality teorie. A pokud ano, pak platí pravidlo, že čím méně dodatečných nevyvratitelných předpokladů teorie používá, tím je důveryhodnější. Oocamova břitva je tím nástrojem, kterým oddělujeme vědu od snění. Fantazie je ovšem pro vědu nepostradatelná, protože bez ní nevznikají nové myšlenky ani teorie. Zároveň je však nutné držet se pravidel a kritérií, která oddělují zrno od plev.

Jak prohlásil Richard Feynman o Einsteinovi, jen velký člověk dokáže mít hlavu v oblacích a přitom stát nohama na zemi. Je obtížné přijít s nápady, které jsou zároveň originální i užitečné. Proto se Nobelova cena za fyziku uděluje jen jednou ročně...

Pan Tichánek je s těmito tradičními kritérii kladenými na vědecké teorie podle všeho obeznámen. Proto věřím, že se dlouhodobě snažil najít slabá místa ve svých konstrukcích a snažil se je vyvrátit. Jistě dříve, než odsoudil celou českou fyziku za její normalizační charakter. Je to pochopitelně úkol nelehký. Abych mohl nějakou vědeckou teorii vyvrátit, je nutné ji nejprve pochopit. Netvrdím, že pan Tichánek nerozumí moderní fyzice, ale každý jsme do jisté míry omezeni svým oborem. Lidí schopných přispět podstatnou měrou ke všem otázkám moderní fyziky není na světě moc. Z toho důvodu je důležitá neustálá komunikace s ostatními vědci a sledování odborné literatury. Pokus na pražské technické vysoké škole zřejmě nevyšel, ale pokud je pan Tichánek přesvědčený, že jeho myšlenka je natolik originální, že může vést ke zcela novému chápání základů fyziky, pak jistě stojí za to věnovat úsilí dalším pokusům o její zveřejnění.

Pokud nedůvěřuje českým fyzikům, může se obrátit na zahraniční? Obávám se ovšem, že výsledek může být dosti podobný v Česku, ve Francii, v Japonsku i v USA. Jistě, vědci jsou jen lidé a mnozí mohou podléhat nejrůzějším osobním sympatiím a antipatiím. Fyzika je všude na světě stejná. Někde se dělá lépe, jinde hůře, ale všude za stejných pravidel pro posuzování objektivní platnosti výsledků. Dobrá myšlenka najde ohlas. Současná věda není světem uzavřených laboratoří, v nichž si vědci nezávisle na ostatních bádají nad svými marginálními problémy. Všichni dnes publikují ve stejných mezinárodních časopisech a podle toho jsou také hodnoceni. Kdo publikuje kvalitní a originální myšlenku první, vyhrává. Kdo odmítá nové myšlenky a celoživotní vzdělávání, ten prohrál. Vědecké prostředí je velmi konkurenční. Česká věda jistě není bez chyb a vědci sami by si dokázali postěžovat nejlépe. Nic ale nebrání panu Tichánkovi publikovat své výsledky a ukázat, že má pravdu. V době serverů s preprinty článků je zveřejnění výsledků triviální záležitost. Doufám jen, že pan Tichánek provedl důkladnou rešerši zahraniční literatury týkající se nám nadřazených civilizací. Na podobných problémech pracuje mnoho lidí. Především v zemích, které nejsou tak drasticky normalizovány jako Česká republika. Tito lidé zajisté své výsledky svobodně zveřejňují a jsou respektováni coby autority na prestižních výzkumných institucích.

Často se říká, že silné tvrzení vyžaduje silné důkazy. To by mělo platit nejen pro vědu, ale i pro posuzování společenských otázek. Označit českou fyziku za normalizační, to je tvrzení velmi silné. Obzvlášt od člověka, který se podle svých slov v akademickém prostředí nepohybuje. Jedna neshoda s pedagogem na technické vysoké škole skutečně není reprezentativní analýzou stavu české fyziky. Obzvlášť pokud autor nepopisuje konkrétní předmět sporu. Převrat v roce 1989 nevedl k tomu, že všechny názory na strukturu fyzikálních zákonů jsou stejně kvalifikované. Vedl jen k tomu, že všechny mohou být svobodně prezentovány. Pokud ovšem vědecké závěry pana Tichánka stojí na podobně vratkých základech jako jeho posuzování české vědecké komunity, pak se musím ptát, zda za jeho odsudkem české fyziky nestojí spíš neochota kriticky zhodnotit vlastní výsledky a podrobit je kritice na mezinárodní fyzikální společnosti.

Jiří Štěpán Laboratoire d'Etude du Rayonnement et de la Matière en Astrophysique

Observatoire de Paris - Meudon, France