|
14. 2. 2008
Ivánku, kamaráde ..... neblbni, kámo."Vládní představitelé berou svou práci vážně natolik, že se kvůli ní i citově angažují." Pobavil mě článek novináře Martina Zvěřiny uveřejněný v Lidových novinách v rubrice NÁZORY dne 12.2.2008 se sugestivně vstřícným názvem "Je rozčilený ministr upřímný?". Myslím si, že pan Zvěřina měl na výběr i jiné možnosti ve výběru nadpisu. Při trošce snahy, se dalo použít ještě víc empatie, např. : "Ivánku, prosím Tě, buď příště opatrný." Článek si můžete přečíst ZDE Vyberu dvě zajímavé pasáže: |
|
"Ivanu Langrovi by mohl někdo taktně vysvětlit, že když parlament jedná v přímém přenosu, pak jsou v sále mikrofony, a tudíž by si měl dávat pozor na ústa (nebo že by na hubu?)."
Měl by Ivan Langer chápat tuto taťkovskou radu, zrozenou snad ve stavu přechodně mystického zatemnění mysli, způsobem -- "krást můžeš, chytit Tě nesměj" (resp. "některý ministr vnitra vyhrožovat kriminalizaci může, jen ne proboha hlasitě") ?
"Nad úrovní komunikace politiků není třeba se pohoršovat, berme to z té lepší stránky. Vládní představitelé berou svou práci vážně natolik, že se kvůli ní i citově angažují. Doufejme jen, že se ministr vnitra nechal unést slepou vášní a nemyslel své vyhrožování ministru Bursíkovi upřímně -- doslova. To bychom se museli začít bát a ptát. Jak to chce zařídit? Kdo že bude bručet? A za co?" Jsem rád, že skandální vyhrůžky a chování ministra Langera, možná přípustné pro středoasijské mafiánské režimy, navíc v kontextu s extra bonusem ve formě prdélkově oduševnělého rozhovoru se stranickým kumpánem Topolánkem před TV kamerami, reflektoval chápavý Zvěřina tímto šetrným a nezdržujícím způsobem. Chápu to. Opatrně, škádlivě naše "reformní" vládní hochy trochu poplácat, to jo, ale zas tak moc sakra ne. Všichni víme, že to není dávno, kdy tito "reformní" hoši volali po klidu na práci. A když se k tomu přidruží případná novinářova slabost pro politické kuriozity v evropském prostoru, lze pochopit mnohé. Jako vzácnou prémii jeho podařeného článku, vnímám Zvěřinovo moudré poselství nám všem občanům škarohlídům a kritikům vulgárního chování a jednání některých členů této vlády -- brát věci z té lepší stránky. Jsem rád, že netolerovatelnou neuvěřitelnost vyhrůžek ministra vnitra na půdě českého parlamentu, kterou jsme mohli vidět na obrazovkách, vyhodnotil Martin Zvěřina přemítáním o rozčilenosti či upřímnosti ministra vnitra popřípadě plodnými úvahami, zdali to myslel upřímně. A přemítat nad řetězcem v krátkém čase neuvěřitelně množících se skečů svérázného valacha v premiérském křesle (nazvat obyvatele ČR simulanty, vnést do parlamentu přizemní urážky, projevit základní neznalost fyziky žáka ZŠ při obhajování jízdy 180 km/h na tenis, poslat všechny do prd... atd.) je už naprosto zbytečné. Berme to z té lepší stránky. Aspoň se naučíme s přibývající aroganci, buranstvím, asociálnosti a hulvátstvím okolo nás lépe žít. Jsem překvapen, co všechno lze ve spravedlivém boji za spravedlivou věc v českém novinářském prostředí bagatelizovat. Naučme se proto společně s Martinem Zvěřinou, upřímně si vážit každé chvíle s touto hodně povedenou vládou. Není totiž vůbec obtížné sdílet jeho obavy, že něco takového se tady v moderní Evropě jen tak často nevidí, a možná, že už brzy zase nadlouho neuvidí. Berme proto některé názory (a rady) Martina Zvěřiny z té lepší stránky. Doufejme jen, že to nebude často. |
