KD│ Prezident Obama bude muset brzy přijmout mnohá těžká rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky, píše Daryl G. Kimball, výkonný ředitel nevládní neziskové organizace Arms Control Association, v listě Washington Times. Jedním z těchto rozhodnutí bude dilema, zda pokračovat v krachujícím úsilí Bushovy administrativy umístit v roce 2011 v Polsku nevyzkoušené antirakety, které by měly čelit dosud neexistující hrozbě íránských raket dlouhého doletu.

Vážený pane Matuszeku,

jestliže patříte k lidem, kteří znají jako jedinou pohnutku k činům peníze, naše názory se budou míjet. Přesto však Vám posílám pár řádků, kde o svých pohnutkách mluvím.

S pozdravem Jaromír Štětina

Korespondence Jana Matuszka s českými senátory - též ZDE ZDE je nesmírně užitečná. Přesněji řečeno, stojím nad odpověďmi tří senátorů, jediných, kteří se vůbec obtěžovali na voličům dotaz odpovědět, v nevěřícném, němém úžasu nad neobyčejně nízkou úrovní jejich strategického politického uvažování.

K tomu: Independent: Obama má šanci skoncovat s fantazií tzv. "Hvězdných válek" ZDE

Jsem šokován článkem Jaromíra Štětiny "O krvi kolaborantů a zrádců", píše Zdeněk Vácha, jeden z četných čtenářů, kteří se vyjádřili v podobném duchu:

Zdůvodňuje své hlasování pro radar jakousi svojí ideologií zaměřenou proti Rusku. Vždyť celou dobu se zde hovoří o nebezpečí z Íránu a o tom, že Rusko se nemá čeho obávat po instalaci radaru a raket v Polsku.

Rozumím tomu tedy tak, že původní důvody byly ze strany našich zvolených politiků a amerických generálů jen zastírací manévr a pravdu má Štětina. Naši politici si tedy s námi voliči dělají co chtějí. Neumí říci voličům pravdu, že Česká republika se Ruska nebojí a namíří na něj radar a rakety. Bůh s námi!

Dobrý den, jen bych vás chtěl upozornit, že se cílem Polsko ani Česko nestanou po schválení radaru a základen, protože tím vojenským cílem Polsko i Česko dávno jsou, píše Jan Láník. Ty rusácké rakety už na nás dávno míří, akorát se to teď stane oficiální. Samozřejmě lepší nežli radar by byla natvrdo americká vojenská základna, tak jako mají Američané jinde na světě a ne pouze ten radar. Konflikt v Gruzii jasně dokazuje, že tu už dávno měla být americká základna před radarem. Vlastizrádcem není ten, kdo hlasuje pro radarovou stanici, ale ten co s Putinovou hrůzoříší hlasuje proti. Není se čeho bát, americká základna neznamená, že sem Američané vlítnou na tancích a v letadlech, že budou střílet do našich občanů, ničit náš majetek a zatýkat naše vrcholné představitele, či je dokonce popravovat, jako to Rusáci rádi za svými hranicemi dělali.

Obeslal jsem všechny senátory, kteří hlasovali pro radar, touto otázkou, píše Jan Matuszek:

Vážený pane Štětino, děkuji za odpověď, píše Jan Matuszek. Vašich pár řádků ukazuje na váš literární talent, ne už tak na schopnost zastávat pozici senátora, viz pár mých řádků níže jako reakce na vaše pohnutky při volbě.

Nevím k jaké euroatlantické vazbě se to hlásíte. Radar je biletarální dohodou USA a ČR. Vaší hlavní pohnutkou při hlasování pro radar byla touha poslat Rusy k šípku. Tak tady máme odpověď na to, co jste za hlasování dostal. Byla to jakási odplata Rusům, ukonejšení vašich dávných emocí či řekněme pomsta - chybí mi to správné slovo, promiňte.

Občas mě ale přece jen vytočí, když se tito pozdně nebojácní s vykradeným životopisem pokoušejí vystupovat jako osoby, které s minulým režimem bojovaly od svého narození na plný úvazek.

Zdůvodnění, které podali tři z oslovených senátorů na otázku, proč zvedli ruku pro umístění technicky i strategicky vysoce sporného amerického vojenského zařízení kousek od Prahy, nelze analyzovat prvoplánově. Samozřejmě, že se v případě odpovědí senátorů Tomáše Grulicha, Jiřího Lišky a Jaromíra Štětiny jedná o projevy lidí, kteří neprokazují schopnost uvažovat na základě racionálních argumentů týkajících se radaru.

K napsání tohoto článku mne vedla animace použití antirakety USA proti působení teroristické rakety z oblasti Středního východu. Autorem byl někdo z americké raketové agentury MDA a animace měla ukázat působení antirakety z postavení v Polsku v součinnosti s radarem v ČR. Součástí animace byly i přibližné časové údaje. Tyto údaje mne, jako bývalého specialistu protiletadlového raketového vojska protivzdušné obrany státu, velice zaujaly a začal jsem počítat.

MŠ│ Sociální demokraté, začlenění v Evropském parlamentu v PES (Parti socialiste européen, Party of European Socialists) mají na programu pondělního kongresu v Madridu přijetí Manifestu k evropským volbám v červnu 2009 - "People first, A new direction for Europe". V něm se navrhuje "nové směřování Evropy". Socialisté se obrací k voličům, aby si vybrali mezi "pokrokovou Evropou", která by směřovala k řešení závažných problémů národů, a "konzervativní Evropou", jež svěří jejich osudy "do rukou trhu". Manifest podtrhuje, že posledních pět let je ve většině členských zemí a evropských institucí moc v rukou pravice. Která je vedena "slepou vírou" v tržní systém.

Vynikající inspirace pro víkendový kongres ODS...

V České republice se v současnosti velmi diskutuje nad standardem zdravotní péče. Bývá uváděno, že standard je zde z důvodu solidarity, že je to péče, kterou musí dostat každý proto, že různě vyděláváme, ale péči bychom v určité úrovni měli mít stejnou. A je to chápáno jako výraz solidarity bohatých s chudými.

Chtěl bych reagovat na článek pana Mertla. Ten ukazuje ekonomický pohled na věc zdravotnických standardů. Chtěl bych nabídnout pohled medicínský.

Z medicínského hlediska jsou tři hlavní výhrady k této problematice.

Problémem je především otázka alokace zdrojů. Tento problém vyvstal v Británii nedávno nesmírně zřetelně, když státní úřad pro schvalování léků odmítl schválit pro státní zdravotnictví (a tedy pro používání pro pacienty zadarmo) jakýsi nový, velmi drahý lék proti rakovině, který dokáže prodloužit život vážně nemocných o půl roku.

Argumentace byla, že je to plýtvání: že tytéž zdroje mohou a měly by být použity daleko efektivněji pro účinnou léčbu jiných pacientů jinak. K tomu tato diskuse v britském rozhlase. Co na to čeští lékaři?

LVI│ V říjnu uzavřely kosmické agentury Indie a Japonska ISRO a JAXA (Indian Space Research Organization a Japan Aerospace Exploration Agency) dohodu o rozšíření spolupráce v oboru zvládání přírodních katastrof. To vzbudilo obavy v Číně, která se obává, že v pozadí dohody jsou Spojené státy americké, které se takto snaží vytvořit silnou regionální kosmickou alianci svých spojenců v asijském regionu.

KD│ Strategie dosluhující vlády, ale i nastupující Obamovy administrativy, je v zásadě založena na přístupu "zvítězit za každou cenu", který byl v minulosti uplatňován pouze v případě velké války. To ovšem znamená ochotu utrácet dosud nepředstavitelné sumy peněz a federální rozpočtový deficit na úrovni, jakou jsme neviděli od 2. světové války, píše Jim Puzzanghera v listu Los Angeles Times.

KD│Pákistán varoval, že kvůli růstu napětí ve vztazích s Indií po útocích v Bombaji bude stahovat jednotky z kmenových území u afgánské hranice a přesune je ke hranici východní. Pákistánský premiér Gilani vyzval všechny politické strany, aby ve věci rapidně se zhoršujících vtahů s Indií postupovaly společně. Obrátil se také na své spojence včetně Francie a Británie a požádal je o podporu, píše Saed Shah na serveru McClatchy Newspapers.

Říci, že jsem zklamán tím, co se dělo na Guantánamu, je neadekvátní. Jsem tím, co se tam dělo -- pokud je pravdou, co jsem se dověděl --, přímo zhnusen. A zhrozen. Člověk tak trochu tušil, co se mohlo dít na Guantánamu. Ale tohle? Tohle je přeci jen trochu příliš... Za to by měly padat hlavy.

Ne hlavy islamistů, pochopitelně. Na to naše útlocitná civilizace dostatek sebeúcty nemá. Nelze doufat, že by Američané udělali zajatým teroristům, kteří nečinili rozdíly mezi vojáky a civilisty a bez problémů vraždili zajatce, to, co Britové udělali zajatým indickým sipáhijům po jejich krvavém povstání v roce 1857, během něhož vzbouření sipáhijové masakrovali anglické ženy a děti: Britové je přivázali ke kanónům a rozstříleli. Rozstříleli je z kanónů na kusy. Barbary, kteří vraždili ženy a děti.

Jo, jo. Tehdy ještě Britové měli smysl pro fair-play.

Můžeme z Pražského jara 1968 vyvodit nějaké poučení pro současnou ekonomickou krizi? Položená otázka je jistě absurdní. Důvod, proč připomínat rok 1968 v souvislosti se současnou situací, ovšem existuje. Oba dějinné okamžiky představují určitou krizi důvěry v systém -- jednou v komunismus, podruhé v kapitalismus. Současný problém zní: Ukazuje se současná krize jako selhání principů volného trhu? Na první pohled se zdá, že odpověď je naprosto jasná. Ovšem zatímco jedněm je jasné, že volný trh selhal, jiní jeho selhání přičítají naopak státním zásahům (stát prý nutil banky k levným hypotékám) nebo mluví o selhání lidí v bankovním sektoru apod.

Každý to asi ví a teď dokonce o tom psal i papež Benedikt XVI. v předmluvě ke knize "Proč si musíme říkat křesťané" od profesora filozofie Marcella Pery; o víře se nedá opravdu diskutovat. Tohle prý potěšilo i vrchního rabína v Římě Riccarde Di Segnie I Spolek islámských společností a organizací v Itálii. A že dodal, že různé kultury se mohou vzájemně obohatit a korigovat, v tom možná taky věří alespoň část lidstva.

Dohoda SOFA s Irákem uvazuje Baracka Obamu do obchodu, v němž Nouri al-Maliki vymanévroval George Bushe. Skutečnost, že byl Bush donucen přijmout „dohodu o stažení“, je pouze jedním z několika nezdarů USA v tomto regionu.

Irácký parlament ratifikoval 27. listopadu poměrem hlasů 149 ku 35 Dohodu o statutu sil (SOFA) se Spojenými státy. Je citován následující výrok náměstka předsedy vlády Barhama Saliha učiněný při hlasování: „Připomínám vám, že v Iráku se věci se v Iráku nedějí v hodině dvanácté, ale až ve třinácté.“ Jinými slovy, klíčový moment teprve přijde.

Piráti řádí kolem somálského pobřeží a přepadají všechny typy lodí. Za unesenou posádku a náklad poté vyžadují výkupné. Somálsko, které se zmítá v chaosu a vláda či státní správa buď zcela chybí, nebo funguje jen částečně, je pro piráty perfektním útočištěm. Přepadené lodě zavlečou do jednoho z několika somálských přístavů a tam je drží, dokud nepřijde výkupné. V ekonomicky zdevastované zemi je toto velmi dobrým způsobem jak přežít.

Na úvahu Jana Makovičky bych nereagoval, kdyby to nebyl doklad toho, jak potřebný je dialog různých verzí historické paměti. Pan Makovička zaujal pozici obránce Kundery, a mě tedy zařadil mezi jeho kritiky. Z toho se odvíjí logika jeho argumentů. Jestliže Jan Vladislav píše, že Kundera pominul básníka Zahradníčka, je třeba Zahradníčkovi připomenout jeho skutečné i domnělé viny za druhé republiky. Jestliže se zmíním o sporu Kundery s Havlem, je nutno vyložit polemiku jako Havlovu bagatelizaci Pražského jara...

Nesliboval jsem, že budu reflektovat naši minulost. Psal jsem jen o tom, že vítám, když se spor přenáší od (neprokazatelné) hodnověrnosti Kunderova udání k reflexi minulosti. Domnívám se, že Kundera se se svojí individuální minulostí oné doby nevyrovnal (na rozdíl od Kohouta, Vaculíka a dalších), že ji vytěsnuje z paměti (viz freudovské pominutí Zahradníčka) jako velká část českého národa. Není to tak, že by Dvořáček i Kundera byli obětmi něčeho fatálního, stejně jako nebyli stejnými obětmi nacistického zla Levi a Müller. Je třeba rozlišovat role viníka, spoluviníka, svědka a oběti.

Revoluční vynález, který dokáže využívat energii pomalu tekoucích proudů v řekách a v mořích, bude schopen generovat dostatečné množství elektrické energie pro celý svět, píše deník Daily Telegraph.

Současná hospodářská krize je děsivá, protože se začíná chovat jako ekonomická černá díra. Klesají ceny nemovitostí i hospodářská činnost, takže problémem se brzo stává už nikoliv odmítání bank poskytovat půjčky, ale obavy věřitelů, že půjčené peníze nikdy nedostanou zpět. Tak vzniká další pád. Banky jsou ještě ostražitější než dřív. Pokud se tento začarovaný kruh nepodaří rozbít, zlikviduje to celou ekonomiku, píše v týdeníku Observer známý ekonomický analytik Will Hutton.

Minulý čtvrtek uplynulo 50 let od ultimáta tehdejšího sovětského vůdce Nikity Sergejeviče Chruščova, který přivedl svět na okraj třetí světové války. Dne 27. listopadu 1958 vyhlásil "berlínské ultimátum", které uvrhlo do válečnické konfrontace Východ se Západem a jehož výsledkem bylo definitivní rozdělení Německa na dva protichůdné státy. K tomuto stavu došlo poté, co čtyři vítězné mocnosti nad hitlerovským Německem se ze spojenců staly nepřáteli. Západní aliance Spojených států, Velké Británie a Francie stála proti Sovětskému svazu, který odmítal její demokratické hodnoty a podmanil si východoevropské státy, kterým vnutil svůj komunistický pořádek. Vznikla tak řada nebezpečných politických ohnisek, z nichž stále trvající byla kolem železné opony, vedoucí kontinentální Evropou od severních hranic Norska, přes střední Evropu až k Černému moři. K tomu patřilo i rozdělení Německa a zvláště pak jeho říšského hlavního města, nad kterým vyhlásily vítězné mocnosti z roku 1945 společnou kontrolu.

Osobnostní přerod ze studenta v učitele s sebou sice nemusí nést přímo změnu světonázorové orientace, přesto tento pohled z jiného břehu (bojovněji: z opačné strany barikády) může pro člověka znamenat jistou změnu náhledu: začne si např. více kriticky všímat studentů a naopak může začít více oceňovat schopné pedagogy. (Liší se také počet a směr možných ohrožení: zatímco žák může být ohrožen učitelem, svými spolužáky, event. rodiči, učitel může být ohrožen svými žáky, rodiči svých žáků, svými tzv. kolegy a ředitelem, resp. jeho zástupcem - donašečem. V konečném důsledku je pak učitel ohrožen vládní politikou a celkovým společenským vývojem.)

Občas se v českých zemích na toto téma vedou napůl vážné a zpola humorné spory: Kdy a za jakých podmínek se zrodila povaha, jež je tak hojně zastoupena právě v našich krajích? Mohou za to léta socialismu, nebo vše povstalo už po Bílé hoře? Zejména poté, co obnovená zřízení zemská vyhnala domácí protestantskou šlechtu a místo otevřené revolty u bezbranného selského lidu a městské chudiny zvítězila metoda kličkování a hledání skulinek?

Motto:

V letech 1938 -- 1939, během druhé republiky, se na první republiku plivalo. Masaryk se pomlouval, koncept demokracie se považoval za šílený, nejsilnějším hlasem byl český fašismus a antisemitismus. Nezapomnělo se, že se na tomto procesu podíleli čeští katoličtí intelektuálové. Ladislav Jehlička napsal r. 1938: "Než se lidstvo navrátí k absolutní monarchii jako k nejlepšímu a jedinému přirozeného systému vlády, systém jediné strany je nejlepší politická organizace." Jeho přání se splnilo o deset let později, bohužel měla však ta strana jinou barvu. Jehlička strávil mnoho let ve vězení.

Václav Žák, "O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku" ZDE

Jiří Holý v článku "Od Kundery k historické paměti" píše, že Martin Šimečka článkem v Respektu 2008/48 posunul spor o hodnověrnosti policejního dokumentu v případu Milana Kundery k reflexi naší minulosti a dle jeho názoru není podstatné, zda Kundera Dvořáčka "udal záměrně, bezděčně nebo vůbec ne, zda lže, zda tuto událost vytěsnil z paměti či se vůbec nestala". Nicméně v dalším textu píše výhradně o Kunderovi. Prý " není ochoten reflektovat svou vlastní minulost, přiznat svůj vlastní podíl viny, o které nemůže být vůbec sporu" (sic!).

Místo reflexe o naší minulosti, kterou Jiří Holý slibuje, se dále čtenář dočítá, čeho všeho se Milan Kundera dopustil. Píše o polemice Václava Havla a Milana Kundery na konci roku 1968, kterou Holý prezentuje jako "polemiku o Kunderu" a mezi největší Kunderovy prohřešky počítá to, že v souvislosti s jeho vystoupením na počest Jaroslava Seiferta Kundera připomněl jen další čtyři básníky (Nezval, Halas, Biebl, Holan) a nejmenoval přitom Jana Zahradníčka.

Česká vláda se musela omluvit Francii poté, co týdeník Reflex otiskl údajný "doslovný záznam" výroků Nicholase Sarkozyho, které měl učinit během schůzky s Mirkem Topolánkem dne 31. října.

Jak uvádí britský konzervativní deník Daily Telegraph, Sarkozy se podle Reflexu prý politicky nekorektním způsobem pokusil přesvědčit Topolánka, aby ho nechal v čele nového Svazu pro středozemí po 1. lednu 2009, odkdy ČR zastává půlroční rotační předsednictví Evropské unie. Česká republika by se pak měla automaticky stát předsedou Svazu pro středozemí později.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a

ŠOK│ Kosovský premiér Hashim Thaci měl v devadesátých letech vazby na český organizovaný zločin. Uvedl to list Die Welt s odvoláním na tajnou 67stránkovou analýza německé tajné služby BND o organizovaném zločinu v Kosovu. V ní se píše, že současný premiér Hashim Thaci na konci devadesátých let vedl "zločineckou síť operující na území Kosova". Měl mít vazby nejen na albánské podsvětí, ale také na český organizovaný zločin, píše Die Welt. ...

... "Německá vláda se nechala tahat za nos zemí, kde organizovaný zločin sestavil vládu," uvedl vysoký představitel BND pro list Süddeutsche Zeitung.

1. 12. 2008, Novinky: Kosovský premiér Thaci měl vazby i na české podsvětí ZDE