2. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 12. 2008

Je možný kapitalismus s lidskou tváří?

Můžeme z Pražského jara 1968 vyvodit nějaké poučení pro současnou ekonomickou krizi? Položená otázka je jistě absurdní. Důvod, proč připomínat rok 1968 v souvislosti se současnou situací, ovšem existuje. Oba dějinné okamžiky představují určitou krizi důvěry v systém -- jednou v komunismus, podruhé v kapitalismus. Současný problém zní: Ukazuje se současná krize jako selhání principů volného trhu? Na první pohled se zdá, že odpověď je naprosto jasná. Ovšem zatímco jedněm je jasné, že volný trh selhal, jiní jeho selhání přičítají naopak státním zásahům (stát prý nutil banky k levným hypotékám) nebo mluví o selhání lidí v bankovním sektoru apod.

Po pádu komunismu se zdálo, že historie dala principu volného trhu za pravdu. U nás se stal jeho hlasatelem Václav Klaus, který své postoje nepříliš šťastně označuje jako konzervatismus. Správnější by bylo označení neoliberalismus (příp. klasický liberalismus). Konzervatismus je sice neoliberalismu blízký svou praxí v anglosaském světě, ale jeho teoretická východiska jsou trochu jiná. (Ve střední Evropě odpovídá konzervativním principům politika křesťanských stran.)

Jako hlavní východisko neoliberalismu bývá chápána představa, že nejlepší možné ekonomické výsledky lze dosáhnout tehdy, když stát nezasahuje do svobodné soutěže ekonomických subjektů na trhu. Jinak řečeno: Nejlepší alokaci zdrojů zajistí zcela deregulovaný trh.

Již koncem 90. let upozornil světový finančník George Soros na jistou podobnost mezi touto "neoliberální doktrínou" a totalitními ideologiemi. Tato podobnost tkví v tom, že neoliberalismus si dělá nárok na to, že představuje poslední pravdu a dovolává se vědy. Ekonomická teorie, na níž se neoliberalismus odvolává, představuje podle Sorose axiomatický systém, z něhož lze vyvozovat logicky platné závěry, které ovšem nemusí mít platnost empirickou. Tvrzení, že nejlepší alokaci zdrojů zajistí deregulovaný trh, totiž nelze empiricky dokázat. Pokud např. dosáhneme se státními zásahy dobrých ekonomických výsledků, vždy lze prohlásit, že bez zásahů by byly výsledky ekonomiky ještě lepší. Soros z toho vyvozuje, že největší nebezpečí pro otevřenou společnost nepředstavují v současnosti různé totalitarismy, ale právě neoliberální ideologie.

Poznamenejme na okraj, že pojem otevřená společnost vychází z filosofíe Karla R. Poppera. Ten odmítal veškeré teorie, které se prezentují jako definitivní a které jsou formulovány tak, že je není možné empiricky vyvrátit. (Podle Poppera není možné obsáhnout definitivní pravdu, ale je možné se jí přibližovat tím, že dílčí poznatky podrobujeme kritice naší zkušenosti. Smysluplná jsou podle něj jen taková tvrzení, která lze empiricky falzifikovat.)

Nyní se dostáváme k jistému paradoxu. Mnoho liberálně smýšlejících lidí reaguje na současnou krizi právě tím, že vinu svaluje na nedokonalost lidí. Za krizi nemůže princip neviditelné ruky trhu, nýbrž spekulanti, ale "počkejte až neviditelná ruka trhu profackuje darebáky a bude je držet za límec při dalších spekulacích", jak se vyjádřil 24.11. komentátor Zdeněk Velíšek na ČRo6. (Šlo o citaci z francouzské internetové diskuze, která ovšem vyjadřovala mínění komentátora a která vhodně pojmenovává dosti rozšířený postoj. Leckdo by ovšem možná po pár letech nadstandardních výdělků takový morální políček snesl bez uzardění.) Skutečnost, že tolik liberálů je tváří v tvář ekonomickým problémům ochotno tvrdit, že za neblahé ekonomické důsledky nemůže volný trh, ale nedokonalost lidí, je pozoruhodná. Komunista by o svém politickém systému nemohl říci nic jiného. ("Systém je dokonalý, nedokonalí jsou lidé, a jestliže skutečnost neodpovídá teorii, tím hůře pro skutečnost.")

Komunistickou a neoliberální ideologii spojuje, jak již bylo řečeno, to, že jsou formulovány jako definitivní teorie a dovolávají se vědy. To vynikne v porovnání s tím, že ostatní vlivné politické směry současnosti jako socialismus, konzervatismus či enviromentalismus (myšlen je sociálně demokratický socialismus a křesťanský konzervatismus) žádnou univerzální vědecky se tvářící teorií světa nedisponují.

Zdá se navíc, že bychom podobnosti mohli najít nejen v teoretické rovině, ale i v politické praxi obou proudů. Myslím tím např. zjevnou tendenci některých čelných představitelů ODS rozhodovat konkrétní problémy podle ideologického filtru. Podobně se kdysi chovala KSČ. Vypadá to, že pro některé české občany bylo snazší vyměnit marxismus za neoliberalismus, než žít po pádu komunismu bez ideologické opory. Samo domnělé či skutečné selhání marxismu v jejich očích dokazovalo, že klasický liberalismus musí mít pravdu. Proč pozorovat skutečný rozporuplný a složitý svět, když jeho ideologický obraz je tak dokonalý a jednoduchý?

Osobně netvrdím, že současná krize je zásadním selháním kapitalismu. Je jistě i přirozeným projevem hospodářského cyklu a je iluzorní si myslet, že bychom mohli hospodářský cyklus eliminovat. Chtěl jsem zde poukázat na krizi ideologickou -- na pokles důvěry v neoliberalismus. Pokud proti sobě postavíme neoliberalismus a komunismus jako symboly absolutní deregulace a absolutní regulace trhu, pak je to nejspíš dobře. Václav Klaus s oblibou v devadesátých letech říkával, že třetí cesta není možná. Dějinná zkušenost nám spíše ukazuje, že třetí cesta je jediná možná, protože absolutní cesty nefungují. Zajímavé bude sledovat, zda události roku 2008 podlomí ideologickou dominanci neoliberalismu i v českých končinách světa.

                 
Obsah vydání       2. 12. 2008
2. 12. 2008 Cesta do Drážďan Monika  Binke
2. 12. 2008 Co by měl Obama dělat s protiraketovou obranou?
2. 12. 2008 O krvi kolaborantů a zrádců Jaromír  Štětina
2. 12. 2008 Nerozumím této nebetyčné idiocii Jan  Čulík
2. 12. 2008 Jsem šokován článkem Jaromíra Štětiny
2. 12. 2008 ČR už vojenským cílem pro ruské rakety dávno je
2. 12. 2008 Jak se senátoři rozhodovali pro radar
2. 12. 2008 Štětina "hlasoval pro radar pro ukojení vlastních emocí"
2. 12. 2008 My russkije, aneb tři otázky pro objasnění Jan  Keller
2. 12. 2008 Letové časy hovoří proti radaru v Brdech Václav  Vébr
2. 12. 2008 Evropští socialisté chtějí "nové směřování" Evropy
2. 12. 2008 Proč je důležitý standard zdravotní péče Jan  Mertl
2. 12. 2008 Medicínské námitky proti "standardům zdravotní péče" Petr  Wagner
2. 12. 2008 Petr Wagner neřeší zásadní etické otázky dnešní zdravotnické péče Jan  Čulík
2. 12. 2008 Čína se obává indicko-japonské vesmírné aliance
2. 12. 2008 Záchrana americké ekonomiky může stát až 8,5 bilionu dolarů
2. 12. 2008 Poškodí napětí mezi Indií a Pákistánem boj proti al-Kájdě?
2. 12. 2008 Galeje na Guantánamu Roman  Joch
2. 12. 2008 Je možný kapitalismus s lidskou tváří? Adam  Votruba
2. 12. 2008 Vira a moc, neboli O pochopitelné neschopnosti biblických monoteistů najít společnou řeč Uwe  Ladwig
2. 12. 2008 Florian: Stížnostem se věnujeme 40 nebo 45 minut.
2. 12. 2008 Immanuel Wallerstein: Irák: třináctá hodina Immanuel  Wallerstein
2. 12. 2008 Piráti nejsou zapomenutou hrozbou Jakub  Kučera
2. 12. 2008 Je potřebný dialog různých verzí historické paměti Jiří  Holý
1. 12. 2008 Vodní proudy v oceánech poskytnou dostatek energie pro celý svět, tvrdí vědci
1. 12. 2008 Stát musí odstranit tržní rizika, má-li hospodářství znovu začít fungovat
1. 12. 2008 Před půl stoletím stál svět na prahu války Richard  Seemann
1. 12. 2008 Anebky Karla Hoffa, aneb skutečná filozofie nejen výchovy Jiří  Beránek
1. 12. 2008 Vlastnost výhodná pro přežití může být v politice katastrofou Ivo  Šebestík
1. 12. 2008 Od Kundery k Zahradníčkovi a od Zahradníčka k historické paměti Jan  Makovička
29. 11. 2008 Česká vláda se omluvila, že Reflex vydal "záznam" Sarkozyho rozhovoru s Topolánkem
9. 11. 2008 Hospodaření OSBL za říjen 2008
2. 12. 2008 Citát dne včerejšího: "Zločinecké" velvyslanectví v Praze