Že se monoteisté, kteří věří ve Starý zákon, nemůžou ani začátkem jednadvacátého století shodnout na jednotné víře, to není jen věcí jejich různých výkladů o Mesiáši a o synu Božím, ale, a to hlavně, když se myslí na křesťanské věřící, je to věcí i menších rozdílů ve vyznání i záležitostí moci a společenského vlivu. Mohli bychom se domnívat, že jde taky o obživu duchovenstva, avšak sjednocená křesťanská církev a o to víc sjednocená církev biblických monoteistů by nemusela mít míň členů, než mají církve dosud, a nemusela by proto mít z hospodářských důvodů zásadně méně duchovních.

Jako ateista si ovšem myslím, že alespoň někdy jde duchovním více o živobytí a životosprávu než o víru, proč by se jinak různé skupiny křesťanů nemohly dohodnout na jednom jediném křesťanském vyznání? Četl jsem citátm z T. G. Masaryka, který podle Jana Makovičky napsal: "Katolicismus a demokratický stát je contradictio in adiecto?"

Ano, jsem o tom taky přesvědčen, ačkoliv papež přece napsal, že se různé kulturý mohou navázjem korigovat a obohacovat. Mám ale dojem, že jemu i jiným křesťanům by vyhovovala spíš jednosměrná reakce, protože by chtěl být papežem všech křesťanů a zavést demokracii po způsobu římských katolíků, nebo myslíte, že ne?