V důsledku toho -- britské imperiální a koloniální civilizační mise - je Indie jedním z největších úspěchů ve třetím světě. Je fungující demokracií, nejlidnatější na světě, v níž se po volbách opozice a vláda střídají bez občanských válek. Indie je prosperujícím právním státem, nikoli dokonalým, jistěže, neboť britská koloniální správa a její civilizační mise tam měly trvat ještě o pár dekád déle. Ale jinak, je to úspěch. Kdyby Indie nikdy nebyla britskou kolonií, byla by dodnes krutou orientální despocií, v níž by vdovy byly upalovány zaživa spolu s mrtvolami jejich zesnulých choťů.

Ne, v to člověk skutečně nedoufal, že by si Američané vzali blahodárný příklad z Britů a zajaté teroristy rozstříleli z děl. V to člověk fakt nedoufal.

Doufal ale, že z teroristů dostanou informace o jejich šéfech a především o dalších chystaných teroristických útocích, aby příští zamýšlené oběti, západní ženy a děti, nemusely být roztrhány na cucky. A pak taky, že ony teroristy předají jejich místním příslušným vládám, aby ty nad nimi vykonaly retributivní spravedlnost dle místních zvyklostí.

Jenomže na Guantanamu se dělo i něco jiného. Má-li americká publicistka Ann Coulter ve svém posledním sloupku pravdu, jednonohý talibanec Abdullah Massoud, který o nohu přišel v roce 1996, když s jednotkami Talibanu táhnul na Kábul a šlápnul na nášlapnou minu, v roce 2001 bojoval proti Američanům v Afghanistanu a byl zajat. Pak převezen na Guantanamo.

Co mu tam Američané udělali? Tam, na Guantanamu, mu Američané... - teď dál by to už fakt neměli číst děti - ...ano, ti Američané mu tam... dali speciální nožní protézu! Americké daňové poplatníky přišla na nějakých to v bratru 50-75 tisíc dolarů.

V březnu 2004 byl Abdullah Massoud z Guantanama propuštěn, i s protézou, a v Afghanistanu se vrátil ke své oblíbené dráze teroristy a pokračoval v boji proti Američanům. Teď již na nohách dvou. V říjnu 2004 unesl v Pákistánu čínské inženýry, kteří pracovali na vodní přehradě, neboť neměl rád prezidenta Mušarafa, jenž spolupracoval s Američany. Pakistánské jednotky jeho skrýš našli a únosce, včetně Massouda, zabili. Osud protézy znám není.

V prosinci 2001 - poté, co Američané porazili v Afganistanu Taliban - jeden můj známý, bývalý český poslanec a ještě předtím bývalý antikomunistický disident a vězeň komunistického režimu, navrhoval, aby nad dobytými islámskými územími létaly nízko nad zemí západní helikoptéry a z jejich amplionů by se hlasitě v místních, domorodých jazycích ozývalo: "My, Západ, jsme silní, vyspělí a úspěšní; vy, svět Islámu, jste slabí, primitivní a zaostalí. Alláh to tak chce. To je vůle Alláhova."

Onen ex-vězeň a ex-disident ví o psychologické válce více, než, jak se zdá, všichni experti na psy-war (psychological warfare) v Pentagonu dohromady. On věděl přesně, že jedním z hlavních válečných cílů Západu ve válce proti islamismu musí být otřesení víry moslimů v Islám. Jen tak lze přesvědčit islamisty, že jejich boj nemá smysl, že jejich boj jest marný. Racionální argumenty tady nepomůžou. A co dělá Západ v rámci psychologické války proti islamistům?

Pouští jim v rozhlasových stanicích hip-hop. No, tak toto je zajisté složit zbraně přiměje!

Bylo by báječné, kdyby nás naši nepřátelé milovali. Je-li však nerealistické, aby nás milovali, neboť oni nás nenávidí, pak je lepší, aby nás nenáviděli a zároveň měli vůči nám respekt, než aby nás nenáviděli a zároveň námi pohrdali.

Když se arabští a islámští radikální teenageři od Mauretánie a Mali až po Malajsii a Mindanao dozvědí o tom, jak bylo s Massoudem naloženo na Guantanamu, nebude to respekt, co budou vůči nám, Západu, pociťovat. Bude to pohrdání. Pohrdání námi -- bohužel, zasloužené. A jejich pohrdání jejich nepřáteli-- tj. námi - je to, co je přiměje k dalším útokům a k zabíjení našich západních žen a dětí. Když mužové a otcové těchto žen a dětí -- tj. my -- nejsme ochotni prolít krev těch, kdo jsou celí žhaví prolévat jejich krev, proč by oni, pohrdaje námi, neměli chtít prolévat krev našich žen a dětí s ještě větším gustem? A kdyby jim v jejich náruživém džihádistickém zápalu náhodou chyběla jedna noha a oni by tudíž nemohli prolévat krev západních žen a dětí tak efektivně, jak by rádi, nuže co, my, hloupý Západ, užiteční to idioti islamistů a džihádistů, jim nožní protézu rádi dodáme. Ze všech míst na světě, právě na Guantanamu!

Jak jsem uvedl výše, tady by měly padat hlavy. Ne, zajisté, hlavy islamistů ne. To my, Západ, dělat nesmíme, na to nemáme. Islamistům se totiž na hlavě nesmí zkřivit ani vlásek. A to ani na Guantanamu.

Ale můžeme se s naší západní Amnesty International -- jež v jednom ze svých zvláště inteligentních prohlášení, jimiž je tak proslulá, označila Guantanamo za novodobý Gulag (hlášení moskevského rozhlasu cca. 1937: "...invalidé šíré Rusi, račte se dostavit do dobytčáku č. 37, v lágru Stalag č. 137 na Kolymě dostanete náhradní protézu zdarma, dárek to soudruhů Lavrentije Beriji a Josefa Stalina...") --, můžeme se tedy s naší západní Amnesty International dohodnout alespoň na tom, že jedna hlava přeci jen padne -- ne, nikoli islamistická, nebojte --, nýbrž že ten americký důstojník, který rozhodl o přidělení protézy Abdullahu Massoudovi za 50-75 tisíc dolarů, případně ten, který rozhodl o jeho propuštění z Guantanama, budou postaveni před... (ne, nikoli před popravčí četu, probůh, to ne, to my, Západ, již neděláme!) ...vojenský soud?

V opačném případě se rovnou můžeme učit drmolit popěvek příštího věku, kterým bude, samozřejmě:

Alláhu Akbar!