Na německých hranicích přestupujeme do německého vlaku. Je čistý, uvnitř je příjemné teplo, ale ne vedro. Před každou zastávkou je hlášeno o jakou zastávku se jedná, navíc je vše vidět na displeji. Při zastavování neskřípou brzdy, WC splachuje, voda teče a kromě toaletního papíru jsou zde i ubrousky. Pozorujeme krajinu a upravené domy se zahrádkami.

Přijíždíme do Drážďan. Vítá nás čisté město s příjemnou vánoční výzdobou. Hned v prvním hračkářství zjišťuji, že velká nemocnice Playmobil stojící v Praze v Tescu 5 199Kč a v Praze ve Sparkysu 4 999 Kč tam stojí 112 Euro. V dalším obchodě "Vše za 1 Euro" mají za Euro teplé ponožky, které v Praze v Tylově pasáži stojí 299Kč. Dále narážím na kabelku za 1,50 Euro, podobné mají v Praze na Jungmanově náměstí za 199 Kč. V obchodním domě Karstadt mají levnější potraviny -- například čokolády Lindt a velký výběr Bio potravin. Krásný pohled je také na nespočet druhů vánočních kalendářů s čokoládou, které u nás vůbec nemají, včetně hrajících.

Cítíme se jako "Alenky v říši divů" -- vše nádherně vyzdobené, obrovský výběr zboží a přitom žádné nekvalitní. V dalších patrech je oblečení a elektronika. Zjišťujeme, že zde mají levnější téměř všechno. Vyjíždíme do posledního patra na oběd. Vítají nás švédské stoly -- teplá jídla, ovocné saláty, zeleninové mísy, zákusky, čerstvé džusy, několik druhů kávy. Ceny jsou podobné jako v Čechách, nechybí ani velký dětský koutek. Celá restaurace je nekuřácká. U toalet stojí dvě usměvavé pracovnice, které po každém použití WC vydezinfikují a vytřou. Placení dobrovolné.

Všude u pokladen stojí ve frontách Češi. Nikdo se ale necpe ani nepředbíhá. Jsme překvapené úsměvy a ochotou pokladních a prodavaček. Po pár hodinách táhneme s mnoha dalšími Čechy plné tašky zboží a plazíme se zpět k vlaku. Na levnější drogerii, plavky za 7 Euro, Bio potraviny a sportovní zboží už nám nezbývá čas ani volné ruce. Zase příště. Cestou se ještě díváme na vánoční trhy. Nakupujeme banánový muffin za 1 Euro. Chutná dokonce lépe než banánový muffin v Praze v Palladii za 65 Kč. Dát si "svařák" s postávajícími a klábosícími Němci už nestačíme.

Nastupujeme opět do čistého vlaku, při příjezdu neskřípou brzdy. WC je čisté, nechybí toaletní papír a teče voda. Při přestupu v Ústí nad Labem se jdeme podívat do čekárny. Vítá nás několik bezdomovců a dva opilci vykřikující cosi nesrozumitelného. Po chvíli jdeme raději čekat ven na perón. Přijíždí vlak, zapomněly jsme si přidržet uši a málem ohluchly. Ve vlaku se netopí a WC nesplachuje. Dozvídám se tak, co vše tam zanechali lidé, kteří byli na WC před námi. Voda neteče, toaletní papír došel.

V Praze vystupujeme "pouze" s několikaminutovým zpožděním. Vítá nás ošuntělé nádraží a potácející se lidé. Na zemi se válí odpadky. Vracíme se do svých domovů a dáváme si pozor abychom nešlápli do exkrementů, které nejsou ve tmě tolik vidět. Jsme rády, že jsme to přežily a nikdo nás nepřepadl.