To je jistě pravda a je to hlavní důvod, proč je standard neopominutelný. Ale existuje ještě důvod další, kteří ekonomové asi nepochopí. Není však pro to méně důležitý.

Ekonomové předpokládají člověka ekonomického -- homo oeconomicus. V kontextu současné peněžní ekonomiky to znamená, že se racionálně rozhoduje a preferuje ekonomicky nejvýhodnější racionální variantu. Pokud to neudělá, je označen za ekonomicky iracionálního, lidově řečeno hlupáka či blbce.

Jenže ono to tak být nemusí a taky to v řadě případů tak není. Řada lidí zcela dobrovolně volí jinou životní cestu. Nemaximalizují ekonomický výsledek za každou cenu, pracují třeba v dobrovolné práci nebo charitě. Nebo vědomě preferují méně placené zaměstnání před více placeným, které by třeba také zvládli. Nebo pomáhají svým rodinným příslušníkům, kteří jsou nemocní. Jsou užiteční -- ale trh jim to nezaplatí. Tito lidé dobrovolně volí nižší životní standard, resp. dobrovolně si snižují své rozpočtové omezení. Mohou skromněji bydlet, jíst, nepojedou na drahou dovolenou. Je to jejich volba a jednoznačné rozhodnutí, kterého si jsou vědomi. Materiální požitky tohoto světa směňují za život podle svých představ. To je jejich svoboda.

Ústavou je však zaručeno právo na život a právo na zdraví. Prakticky každý z těchto lidí by chtěl za peníze jediné -- právě zdravotní péči. Všechno jiné mohou nahradit, všechno jiné mohou oželet. Budou-li vědět, že standard péče je dán, jejich volba bude jednodušší -- nebudou žit ve strachu z nedostatečného ošetření jako daně za to, že se rozhodli pro určitou životní cestu. S trochou nadsázky lze říci, že jim společnost tak vrátí část toho, co v nepeněžní formě odevzdali.

Standard zdravotní péče dostupný všem občanům tak není jenom jakási nutná úlitba solidaritě a méně výkonným členům společnosti či cena za průchodnost reforem. Je to také podstatný a velmi výrazně demokratický prvek společenského systému, který dává řadě lidí reálnou jistotu, že i když nebudou z určitých subjektivních důvodů momentálně nebo i celoživotně oním homo oeconomicus, že jejich zdravotní stav a potažmo život tímto rozhodnutím neutrpí.

A tahle zákonitost je i důvodem, proč by ten standard měl být skutečně plně postačující k uzdravení a podle posledních poznatků lékařské vědy. Protože jej bude spotřebovávat jak nezaměstnaný recidivista, tak i maminka, která se v domácnosti stará o své postižené dítě, tak učitel, kterého práce s dětmi baví a nechce ještě ze školství odejít, tak student prvního ročníku univerzity. Mysleme na to, když ho budeme koncipovat.