Kdyby plukovník Kubice a (pravděpodobně) poslanec Vidím nevzali tak vážně premiérovo přání zveřejnit všechno, sestavoval by dnes Paroubek vládu se silnými trumfy v rukou. Způsob, jakým o tuto možnost přišel, je za hranicí etiky a snad i zákona. Kubiceho zpráva je syrový materiál složený z prokázaných fakt, hypotéz a drbů, které policie musí prověřovat také, ale které by se bez potvrzení dalším vyšetřováním vůbec neměly dostat na veřejnost. A pokud možno ani mimo vyšetřující útvar. Pustit něco takového ven pár dnů před volbami je silné kafe a kdyby šlo jen o tohle, bylo by pobouření sociálních demokratů i jejich fanklubu zcela na místě. I Paroubkův povolební projev by byl přinejmenším pochopitelný.

Jenže ono nejde jen o tohle. O motivech poslanců ODS není zapotřebí spekulovat. Proč se ale k této hře propůjčil plukovník Kubice?

Jediný, kdo měl shora uvedené dokumenty k dispozici, je přitom příslušný komisař Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, korupce a finanční kriminality Policie ČR se sídlem v Praze 1, Dlážděná 6, který vyšetřuje případ MUDr. Evy Klimovičové, popřípadě další pracovníci tohoto útvaru, kteří měli k příslušnému trestnímu spisu přístup.

Mladá fronta Dnes, Jana Bendová: Talentovaný pan Rath ZDE

Časopis vydává Česká lékařská komora od druhého pololetí roku 1993. První ročníky byly černobílé. Barevné stránky se začaly objevovat až během roku 1995. Z následující analýzy účetních dokladů lze odvodit ekonomickou náročnost vydávání časopisu pro Komoru. Největší ekonomickou pohromou pro ČLK byl ročník 1996, kdy časopis vydávala Česká stomatologická komora, jedna jediná redakční stránka nás stála 44 594 Kč a hospodaření časopisu skončilo pro nás ztrátou 5 172 885 Kč !!!

Na léto hodně lidí opouští republiku. Po vlastní zkušenosti bych to ale nedoporučoval. Vypadnete z role, kterou jste ve společnosti přijali, a jindy snad jen nepříjemné věci vám přijdou nepochopitelné.

Někdy stačí pouhých deset dní. To je tak krátký úsek, že člověka snad ani nemůže výrazněji narušit zažitý stereotyp. Spíš ho jen na chvíli odloží do nevědomí. Po návratu tedy sami od sebe očekáváte v podstatě okamžitý návrat všech mimikry.

Může to mít ale poněkud dramatičtější charakter, než jaký je předpoklad. Může se přihodit pouze to, že jste dva lidé se zavazadly a dítětem v kočárku a že dorazíte do Prahy v době večerní špičky v hromadné dopravě, a zděsíte se, jak cize si můžete připadat.

Když padla železná opona, potloukal jsem se s rodinou na té dříve zakázané straně Lipenského jezera a tak jsem také dorazil na místo, kde jsem se dozvěděl, že dál je Rakousko a místo se jmenuje Guglwald. Přešli jsme cosi pomyslného mezi dvěma patníky a tam jsem si znovu uvědomil, jak život v Rakousku dokázal dorazit opravdu až na čáru. Obrazně řečeno rakouský trávníček s trpaslíčky byl dotažen až do té pomyslné čáry a zdi nebyly o mnoho dál. Zatímco na naší straně se tehdy život omezoval až 50 km směrem do vnitrozemí v rámci tvorby jakési nárazníkové zóny, v Rakousku to evidentně neplatilo. Byl to příjemný pocit, že se i na hranici dá žít normálně a s nadějí, že to půjde i u nás, jsme se vraceli zničeným československým hraničním pásmem do Přední Výtoně.

Rozehrané utkání o sestavení funkční vlády brnká nám divákům o nervy. Černého Petra bychom nakonec mohli mít my voliči. Zatím se zdá, že kapitán zatím vítězného mužstva (Topolánek a ODS) kopl zřejmě nečekanou "faleš"mezi své hráče "náhradníky" a hráče soupeře. Asi jen proto, aby věděl, na čem je, než se půjde do šaten...

Když premiér Jiří Paroubek přirovnal atmosféru předvolební kampaně ze strany pravice k té před Únorem 1948, jenže s opačným znaménkem, mnozí hystericky křičeli, jak skandální slova pronáší. Rozjely se demonstrace krajně pravicových aktivistů, volající po jeho hlavě. I prasečí hlavy na náměstí vystavili... Nechyběly ani výzvy k jeho vyhnání ze země. Na pražském Václavském náměstí se uhnízdila nefalšovaná pravá česká nenávist. Počátek neohenleinovského fašismu.

Jak jsem navrhl v minulém komentáři ke komentáři, zavedení tohoto oboru na žurnalistických školách by profesi, Aldingtonem tolik opovrhované, přineslo významné obohacení. Nacvičili by si něco jako bylo Uvádění románových příběhů na pravou míru v Saturninovi. Mé úvahy nad čtvrteční MF Dnes.

Strana zelených navrhuje privatizovat ČEZ. Podle jejich předsedy Martina Bursíka by odstátnění největšího českého výrobce elektřiny mělo vést ke snížení cen pro koncové spotřebitele. Stát je podle něj jako akcionář ČEZu ve střetu zájmů -- o výši zisku, který ovlivňují i ceny elektřiny a povinnosti zajišťovat občanům co nejlepší životní podmínky. Privatizace ČEZu podle Zelených povede státní orgány k větší snaze o stlačování cen pro spotřebitele.

Tento článek byl zaslán ještě před volbami redakci deníku Právo. Z nějakých, autorovi dodnes neznámých důvodů zde tehdy nemohl vyjít. Proto ho autor nyní zaslal Britským listům. Zde vyjít může...

Mirek Topolánek byl na večeři s poslankyní Lucií Talmanovou, fotografii obou večeřících přinesl deník Šíp v domnění, že blondýnka je manželka lídra ODS. Snad by se to nikdo ani nedozvěděl, nebýt paní Topolánkové, té tak moderní, tak tolerantní a manžela podporující ženy. Bulvár je v průvalu tentokrát nevinně. Mobilní telefon má skoro každý, fotoaparát v něm též, stejně jako nahrávací zařízení. Informaci, že si předseda ODS vyšel na večeři se "ženskou", provalila manželka Topolánková, která nelenila a poslala do redakce bulváru sms s tím, že na fotce ona tedy není. V době planoucích svící i očí místopředsedkyně klubu ODS totiž paní Topolánková pomáhala s matematikou synovi, jak promptně informovala Šíp. Proč do té redakce tu esemesku poslala, je záhadou.

Pan Ondřej Šlechta ve své vzpomínce na Václava Bendu zmiňuje slavné Bendovo vyjádření obdivu k chilskému diktátoru generálu Augusto Pinochetovi. Autor hodnotí tento akt s obdivem slovy: "Benda však dal jen najevo, že se stejně jako za totality nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům."

Dále pak bez komentáře reprodukuje Bendův názor na Pinocheta: "Na Pinochetovu adresu Benda prohlásil, že jej nepokládá za zločince, nýbrž za statečného muže, který, pravda tvrdými prostředky, ale proti neméně tvrdému nepříteli, v poslední chvíli zachránil svou zemí před hrůzami komunismu nebo vleklé občanské války."

Jsou lidská práva scestným paradigmatem? Nebudu se pouštět do historických debat na téma, hrozila-li v sedmdesátých letech Chile opravdu komunistická diktatura - tvrzení, které rozhodně není nijak jednoznačně doložené! Soustředím se na jiný paradox: Za Pinochetovy diktatury tím nejkrutějším způsobem zahynuly tisíce lidí. Kruté mučení vězňů bylo na denním pořádku.

Ve včerejším oslavném článku Velkodušný politik Václav Benda uvádí jeho autor Ondřej Šlechta, mezi jiným:

Ty "tvrdé prostředky" zahrnovaly likvidaci demokratického systému v Chile a nastolení diktatury vojenské junty. Zahrnovaly povraždění několika tisíc lidí. A zahrnovaly také mučení. Bestiální mučení. Obětem byly vytrhávány nehty. Byly upalovány či škvařeny zaživa, např. kovovou sítí rozžhavenou elektrickým proudem. Byly topeny v exkrementech. Mužům byl do varlat zaváděn elektrický proud. Ženám byly do vagin vkládány hladové krysy. Odkazů netřeba -- stačí na Googlu zadat pojmy "Pinochet" a "torture".

Paní Darina Martykánová a pan Jakub Rolčík komentují můj článek o Václavu Bendovi a vytýkají mi především jeho kladné vyzdvižení v otázce názoru na generála Pinocheta. Předně bych chtěl upozornit paní Martykánovou, že věta "...stejně jako za totality se nehodlá přizpůsobovat scestným paradigmatům a politicky korektním trendům" není myšlena tak, že by scestná paradigmata byla lidská práva, scestnými paradigmaty mám na mysli a priorní postoj ke kontroverzní osobě jako byl Pinochet (tím neadoruji diktaturu, ale vyslovuji uznání nad přístupem Bendy, který rozhodně nevyznával mnohými jedinci médii uplatňovaný postoj "s jistými lidmi není slušné nemluvit").

Při psaní i čtení textu vznikají často interpretační problémy, které vedou k tomu, že debata se zvrhne v polemiku o tom, co kdo řekl a neřekl, jak kdo co myslel a podobně. Interpretační šum, který tak vzniká, pak bohužel zabraňuje plynulému dialogu a výměně názorů, kromě toho, že přestává být pro čtenáře zajímavý a informačně přínosný. V tomto příspěvku tedy budu trochu popisná a vyvarují se svých oblíbených vzletných frází, v zájmu toho, abychom si všichni rozuměli, i když spolu nesouhlasíme :o)

Jeden přítel ekonom mi ve volební sobotu v noci po mobilu napsal: "Nezoufej, kdyby ses voleb vůbec neúčastnil, tak mají zelení v Praze jen jeden mandát a komunisti 101 hlasů v parlamentu."

Já si tohle nemyslel, ale ani nezoufal. Seděl jsem už v bezpečí prostorné hospody Lemon Leaf dole v našem baráku a snažil se u belgického kvasnicového piva nějak zpracovat šok z toho, co se mohlo stát.

Podle Gustáva Murína byl zřejmě autor slavného pojednání "Patrirarcha" Robert Filmer (zemřel 1653) zřejmě několik století před Marxem marxista (...patriarchát je v základoch marxistické učenia..), Sředověká stavovská společnost s jejím dělením na stavy a nařízeními, která například měšťkám zakazovala nosit zlaté a stříbrné šperky, byla zřejmě řízená komunisty (...Komunizmus [rozděloval lidi] podľa sociálních tried a majetku) a dvě největší současné feministiké organizace jsou afgánský Talibán a katolická církev (feminismus rozdeĺuje ĺudstvo na princípe pohlavia).

Pani Martykánová si dala zjavne nadľudskú úlohu obhájiť ideológiu feminizmu a, priznajme to, nedarí sa jej. Jej číre ideály rušia fakty a to ju rozčuľuje. Už pán Ladislav Polák sa ju snažil upozorniť, že život je podstatne komplikovanejší, než ideologické príručky. V diskusii so mnou tiež neuspela a s Titanicom vyrobila takú "botu", že sa zdalo, že už bude od nej pokoj. Ubezpečila ma, že dokonca nemusí mať vždy posledné slovo. Ale omyl, ona sa nevzdáva. Je si totiž takmer na sto percent istá, že tentoraz sa nemôže mýliť. "Pristihla ma", že som nacionalistický šovinista, teda priam vzorný feministický terč. A to len preto, že som si dovolil upozorniť na následky feministických kampaní na správanie mužov v takto postihnutých krajinách. A tvrdí veľmi odvážne, že pasivita (až impotencia) týchto mužov voči ženám nemá s feministickými útokmi nič spoločné! A čo hovoria fakty?

Začátkem května jsem v Britských listech upozornil na nepravdivá čísla, která česká pobočka Greenpeace zveřejnila o zdravotních následcích černobylské havárie. V následné diskusi s ředitelem kampaní Greenpeace ČR Janem Piňosem jsem pak uvedl, že mi jako někdejší ředitel CHKO Broumovsko přes svůj slib dodnes neposkytl slíbenou dokumentaci k větrné elektrárně, která vizuálně zničila vrch Hvězda.

Piňosův tehdejší podřízený ze správy CHKO Broumovsko Jan Rovenský (a dnes shodou okolností vedoucí klimatické a energetické kampaně Greenpeace ČR) mi v minulých dnech napsal:

Konec procesu s iráckým diktátorem Saddámem Husajnem se blíží. Světové agentury informovaly, že prokurátor Džaafar Musáví vznesl vůči Saddámovi a několika jeho druhům nejvyšší možný trest - požadavek trestu smrti. Lze očekávat, že požadavek iráckého prokurátora bude naplněn. Saddámu Husajnovi, obviněnému za smrt 148 šíitů ve vesnici Dudžailu, zbývá několik měsíců. Možná již začátkem září...

tisková zpráva Ligy lidských práv

Mezinárodní den mučení, tedy 26. červen, dostal symbolický dárek: po uložení devatenácté a dvacáté ratifikační listiny ze strany Hondurasu a Bolívie v sídle OSN v New Yorku začal dnes platit Opční protokol k Úmluvě proti mučení. Tento protokol umožňuje nezávislou kontrolu všech míst, kde se omezuje svoboda - například věznic či policejních stanic. Jeho prosazování na půdě OSN trvalo skoro 30 let.

K výsledkům výzkumu veřejného mínění, které bylo provedeno pro český deník Mladá fronta Dnes, prohlásil evropský mluvčí frakce Die Linke.PDS v Saském zemském sněmu Heiko Kosel:

"I když podle tohoto výzkumu jsou Němci Čechům sympatičtější, tak přesto mnoho českých občanů má obavy ze svého velkého souseda. SRN patří v ČR jako šestý nebezpečný stát ve světě -- po Iráku, USA, Rusku a Číně. Na druhé straně se zaujímají Němci společně s Rakušany sedmou příčku v popularitě v ČR."

Čtyři roky po válce, v létě 1949 se Stalin obrátil na své vojenské velitele s otázkou, proč se Sovětskému svazu podařilo porazit Německo a donutit jej ke kapitulaci. Tehdejší náčelník generálního štábu Sergej Štemenko byl touto otázkou zaskočen a snažil se na Stalinovu otázku odpovědět obvyklými propagandistickými floskulemi. Stalin sice pokyvoval, ale pak prohlásil, že to bylo v důsledku Hitlerova avanturismu, který nevzal na vědomí obecné zákony vedení války. Němečtí vládcové vehnali Německo do války a pokaždé utrpěli porážku, protože v prvé i druhé světové válce podlomili živatoschopnost své země.

v pořadu Politická analýza dne vysílal ČRo 6 DOWNLOAD STREAM

Polemika s článkem Gustáva Murína "O životy sa nelosuje!"

S vlasy vstávajícími na hlavě jsem si přečetl článek pana Gustava Murína ze dne 19.6.2006 "O životy sa nelosuje", z něhož čiší nejen demagogie, účelové překrucování faktů, tvoření pravidel z výjimek, zaměňování příčiny a následku, ale především základní neznalosti týkající se diskutované věci. Nehodlám rozebírat relevanci přirovnávání lidskoprávních hnutí k nacizmu, rád bych se ale věnoval několika věcem, které p. Murín zmiňuje, především otázce zákona umožňujícího "kedykoľvek vyhodiť manžela z domu", stejně jako otázce domácího násilí i hrozeb ze zneužívání justičního systému.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme překlad plného znění projevu kubánského představitele

Vystoupení ministra zahraničních věcí Kubánské republiky na zasedání vysokých představitelů členů Rady pro lidská práva OSN.

Excelence, dnes je zvláště symbolický den. Kuba je zakládajícím členem Rady pro lidská práva, zatímco Spojené státy nikoli. Kuba byla zvolena drtivou podporou 135 zemí, více než dvout třetin Valného shromáždění Spojených národů, zatímco Spojené státy se ani neodvážily předložit svou kandidaturu. Kuba se spoléhala na tajné hlasování ze stejných důvodů, proč se ho Spojené státy obávaly.

Fidel Castro a Kuba TÉMA BL

Československá společnost pro umění a vědy (Czechoslovak Society of Arts and Science -- SVU) byla založena v roce 1958 na podnět Dr. Jaroslava Němce z Národní lékařské knihovny, Bethesda, MD. Již při svém vzniku měla 200 členů rekrutujících se z významných vědců z USA a Západní Evropy. První světový kongres SVU se konal v dubnu 1962 ve Washingtonu za účasti více než 200 vědců a umělců z celého světa. Programovým ředitelem tehdejšího kongresu byl Dr. Miroslav Rechcigl jr. z Národního ústavu zdraví (NIH), současný prezident SVU. (Stejnou funkci zastával ještě v letech 1974-76, 1976-78 a opět v roce 1994-96, 1996-98 a 1998-2000.)

Inzerát nevyšel. V novinách měli totiž neprodejného šéfa, k vývozu se, hošánek, také nenarodil. Kdysi ho vyvezli, ale vrátil se, ohnul se, posluhoval a posluhuje. Cypljonok tože chočet žiť! Myšlenková obroda u nás doma proběhla za pomoci kabrňáků vyškolených v tramtárii a pokračuje vlažně dosud; někde jsem četl, jak odrostlá odvážná školačka vyřkla slova: tebe bych chtěla, hochu, vidět ve sprše. Škoda, že s touhle bytostí stěží kdo do sprchy vleze, snad jenom v případě stálého nošení růžových brýlí s nebývale vysokými dioptriemi.

Brněnské nakladatelství Luboše Marka vydalo v letošním roce na české poměry pozoruhodnou knihu Paula Cockshotta a Allina Cottrella Kybersocialismus (překlad R. Převrátil, 272 stran, 190 Kč ZDE.

České myšlení se v současnosti pohybuje ve značně zjednodušeném paradigmatu, v němž se kapitalismus jeví jako jediné a snad již věčné uspořádání lidské společnosti. Spory se vedou jen o to, jestli to má být kapitalismus bez přívlastků, v němž to, co je dobré pro horních deset tisíc, je dobré i pro všechny ostatní, nebo jestli je nutné brát ohled i na ty dole.

Důvěrné memorandum
Od: Amerického velvyslance Zalmaye Khalilzada, Bagdád
Určeno: Pro Condoleezzu Ricovou, ministryni zahraničí
Téma: Obrázky z kanceláře
Citlivé

1. Iráčtí zaměstnanci v sektoru veřejných služeb si opakovaně stěžují, že islamistické a polovojenské organizace záporně ovlivňují jejich každodenní práci. Šikanování ohledně správného oblékání a zvyků je stále "přesvědčivější". Informují také o tom, že pravidelně přerušované dodávky elektrického proudu a ceny paliva záporně ovlivňují kvalitu jejich života.

Bez dohody s ČSSD nemůže ODS začít vládnout. S lidovci a Zelenými má jen 100 poslaneckých mandátů, což je přesně polovina. K vyslovení důvěry vládě je však třeba nadpoloviční většiny hlasů ve Sněmovně. Nějakou formu dohody s ČSSD tedy ODS najít musí, aby vláda vůbec mohla vzniknout. Bez dohody s ČSSD nelze dokončit ani ustavující schůzi Sněmovny, po jejímž ukončení podává "stará" vláda demisi. Bez tohoto kroku prezident republiky tedy nemůže ani jmenovat novou vládu. Při vědomí nutnosti ODS dohodnout se s ČSSD, bez které "to nejde", se nabízí otázka, jestli je z pohledu ODS vůbec nutné se navíc dohadovat i s lidovci a Zelenými. ODS k sestavení vlády stačí dohoda jen s ČSSD. Ať již ve formě velké koalice či v podobě třetí opoziční smlouvy.

V dubnu přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 876..00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Příjem z reklamy byl 2600 Kč. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.