Já sama jsem zřejmě, podle Gustáva Murína, obětí feministek, neboť mám, díky nim, na rozdíl od své prababičky volební právo (americké feministky o něj bojovaly osmdesát let, britské a francouzské sto let) a na rozdíl od své babičky vysokoškolské vzdělání. Právo na vysokoškolské vzdělání je také něco, co mi feministky vybojovaly (když šla Karolina Světlá žádat Reigra o podpis na petici - sdělil jí, že musí být opravdu velmi špatně vdaná, šťastné ženy se o nic takového nezajímají).

Navíc mám slušně placené zaměstnání, kde mne nikdo nediskriminuje (také zásluha feministek) a tak když si chci například nechat opravit boty, tak to udělám bez toho, abych musela o dovolení žádat nějakého muže, tak jak to musela dělat manželka mého pradědečka. S "vděčnými asijskými ženami", které "ostali ženami" a které vyhledávají západní muže, opravdu asi nemám moc společného, obzláště pokud má pan Murín na mysli, to co se obyčejně myslí termínem "zůstat ženou" - tedy zůstat někým, jehož životním cílem je sloužit muži ( "pokorně jak zákon káže, budu ti prát košile" zněl tuším před lety jeden šlágr). Zřejmě mne to vylučuje z množiny "normálních, zdravě se cítích žen", tak jak ji definuje pan Murín. Myslím si však, že by bylo pro mne horší, kdybych pod jeho definici "normální a zdravé ženy" spadala.

Dvě poznámky na závěr. Když jsem před dvěma lety skládala zkoušku z dějin starověku, o Etruscích se vědělo v zásadě to, že o nich nic nevíme. Písmo sice známe, to převzali Etruskové od Řeků, ale písemné památky se dochovaly více méně pouze ve formě krátkých nápisů, ze kterých se podařilo vyluštiti pár slov a vzhledem k tomu, že Římané se z ideologických důvodů snažili Etrusky z historie Apeninského poloostrova vymazat, nedozvídáme se o nich téměř nic ani z římských pramenů (císař Claudius sice napsal dějiny Etrusků, ty jsou ale dnes ztraceny).

Z vykopávek víme, že vyráběli železo, krásné šperky, tušíme s kým obchodovali, a že se jejich ženy, na rozdíl od Římanek, zřejmě účastnily hostin. Vyvozovat proto z toho, co máme k dispozici něco o tom, jestli byly ženy v této společnosti podřízeny mužům a nebo ne, tak jak to dělá pan Gustáv Murín, je podle mého názoru značně problematické.

V diskuzi "s Titanicom" nevyrobila botu paní Markytánková, ale pan Murín. Přednostně se do záchranných člunů nedostaly ženy, ale "dámy", tedy ženy, které cestovaly první třídou. O osud žen (a mužů) z třetí třídy nikdo velký zájem neprojevoval, přednost před nimi měli muži z první třídy.