Politické splašky, předivo zrady a úkladných piklů pomalu doznívají -- a bořitelský mesianismus se zmocnil nejen politické domácké školky, ale zasahoval a zasahuje do života prostých lidí daleko s větší razancí: manažeři a řídící pracovníci jsou v mnoha ohledech nebezpečnějším jedem, než pár nevychovaných politických klacků.

Urválkové ekonomiky nás občas postraší zelenou internacionálou, vycházejí myšlenkově z umně štupovaných komentářů v tiskovinách -- propagandistická režie žije, jen režiséři jsou krapítko jiní, herci noví, dramata stále neshakespearovská přesná.

Politické špinavé klacky vystřídaly klacky podnikových lodivodů s čerstvým vysvědčením v kapse. (Ještě lepší, než když potkáte v řídící funkci včerejšího otrapu tvářícího se přísně kapitalisticky, když kdysi v Dinosauru mlel pantem o potřebách výměnného obchodu mezi bratry. S tím, že bratr odebíral příkladně třeba jen levé boty a další rok boty pravé.)

Šprýmaři inteligentčíci nejsou sentimentální inteligenti, pouze političtí kříženci. Vytvořené a vytvářené kastičky vyrábějí dekadentní gvardějci, opoždění partyzáni; halasí a splétají tribuny upadlé morálky.

Dnes už zase neběží o svobodu, ale o řád.

Jak pěkně se kola točí, jak nám lid pracuje v potu tváře se staženým zadkem -- neboť nevíš, kdy lodivod narazí na mělčinu...pokud se tak stane, vyloděn budeš první, nejsme zaopatřovací ústav. (Nedávno mi říkal muž starající se o syna postiženého mozkovou obrnou, jak ho vyhodili z práce -- nejsme zaopatřovací ústav, pravil mu morálně vyčpělý pitomec. Možná ho Šéf stihne spravedlivým bleskem, ale bída, bratříčku, když se musíš spoléhat na vyšší autoritu na nebesích).

Poznaná nutnost v současném bědném krvavém a nesvářeném světě nabízí alchymistické patoky, obsahující prvky staré i nové. A punktum! Hluchá svědomí bytostí vedoucích nás prosté lidi k vytoužené prosperitě, nemluví o pokrytecké komedii s námi hrané; kdepak vytvořili nové pracovní příležitosti. K čemu pinkají golf, oslňují v drahých autech, vyskytují se s krasavicemi všeho druhu i poddruhu? (A pozor, aby nedošlo k omylu, já přeji každému, co jeho jest, za dobrou službu je třeba dobře platit -- u nás se více však platí za kecy, než za práci!)

Proč jsou zhusta povrchní a nudní? Zlí a samolibí, nadutí a s minimem lidských znalostí? Nu prostě proto, že v sobě nemají ukotvenou šlechetnost. Majetek nabyli mnohdy lehce, razdvatři, dvadvatři... vědí dávno, že slaneček nevoní jako mateřídouška.

Kdeže by se zdržovali člověkem?! Lidí mnoho, peněz málo, hlavně za nimi nechodit s ničím, co jen trochu voní sociálnem -- hned jim naskočí puchejře a opary z leknutí.

Zpuchřelé charaktery podporované svíčkovými babami, leckterou včerejší správcovou (i dnešní správcový stojí za pozornost -- nejraději kádrují a sami hovno umějí), hořekují, vyrábějí podvrhy dokladů, trpí panským anarchismem. A hlavně: Vždycky s vítězem a vždycky naplít na poraženého, to je pravá žoldácká noblesa.

Pokusy o sepsání nové bible nehrozí. I když pokusy byly, že? Skandalizace, obludnost, mafiánství, umění zašantročit majetek, křižácká tažení proti všem, kdo pějí jiné chorály, nechutné obludnosti zaplacené ve směnkách a darech posluhovačům -- to je pravá a nefalšovaná realita polopotopeného loďstva na našem bahnitém rybníku, řízeného neumětely z nevědomosti či naopak vychytralými kapitány rychlých člunů s torpédy na palubách.

Kdo platí, pluje! Ty, človíčku, zavři hubu, a obdivuj novodobou věrchušku.

Nevím, někdy mi naše doba zavání nacistickou estetikou... Nechť odpadne vše, co je slabé! (Ta slova však nevyřkl nacista!)

Prodejnost člověka neznamená, že ho můžete výhodně prodat. Prodejný, je neprodejný. Zbývá možná vylézt na vysokou horu a zavolat: Pomoc! Ozvěna se vrací ze světa a sbor hlasů od oceánů a velehor zní: nám taky, nám taky, nám taky!