V době, kdy Hitler prodává obálky časopisů lépe než modelky, je účelné vetknout do titulku holocaust. V době, kdy jakýkoliv odkaz na perverzi zajistí článku solidní čtenost, je účelné dostat do nadpisu sex. Bez ohledu na účelnost bude ale tenhle text i o tom, o čem je jeho název.

Zdá se, že jeden za základních atributů demokratického uspořádání státu, totiž dělba mocí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, v moderní společnosti, resp. v současné evropské společnosti, zvolna přestává platit a v praxi fungovat, a rozhodování o věcech bytostně se dotýkající společnosti, státu i jednotlivce se zvolna dostává mimo kontrolu demokraticky volených orgánů. Rozhodování o těchto fenoménech přechází na moc soudní, která začíná suplovat i roli zákonodárce v míře, které se, podle mého názoru, negativně dotýká míry demokracie nejen u nás, ale -- je-li tento jev umocněn členstvím v EU a determinován záměry se kterými počítá i Smlouva o Ústavě pro Evropu, -- i všech evropských států.

Ve skutečnosti jde v tomto případě o velice, až strašlivě filozofický fejeton, zabývající se nejen rovností obou pohlaví, ale také vztahem mezi člověkem a technikou, strojem a citem, krátce má velmi hluboké a náročné téma. Na první pohled to tak možná ale nevypadá.

V nedávných dnech se vzrušeně debatovalo o tom, jaký duch asi převládá ve Vatikánu a zda setrvá. Hledaly se jeho charakteristiky pomocí vinětek převzatých z politologického slovníku. Když komentátoři hodnotili pontifikát Jana Pavla II., vesměs jej vnímali pozitivně. To pozitivní jako kdyby vycházelo především z předpokladů Druhého Vatikánského koncilu a z osobního charismatu samotného papeže. Jeho nepřehlédnutelný důraz na některé "tradiční křesťanské" hodnoty byl však --- zvláště zvenčí --- chápán kriticky a komentáře tento postoj charakterizovaly jako "konzervativní". V době kolem skonu Jana Pavla II. a v čase příprav na volbu nového papeže jako kdyby šlo jen o osobní povahové vlastnosti dobře mediálně známého nebo příštího "pastýře Církve".

Panika, šířící se okolo nových, povětšinou miniaturních a krutě chytrých technologií, si nezadá s reakcemi staromilské měšťácké veřejnosti na první auta, řítící se po polních cestách rychlostí závodního koně. Rychlost čtyřiceti kilometrů v hodině měla výt smrtelnou pro řidiče. Automobil byl chápán jako nebezpečí pro lidstvo. Ano, automobily ovládly dvacáté století a asi bychom si bez nich náš život nedovedli představit. Stejně tak tomu bude za několik let s mobilními personálními komunikačními a informačními terminály (mobily), které před deseti lety byly ošklivou krabicí pro "manažery", dnes je mají i nezaměstnaní. Až budou umět mobilní telfony číst otisk prstu, bude možné jejich prostřednictvím i volit prezidenta. Stejně, jako je tomu dnes s čárovými kódy, které už jen náboženští blouznivci pokládají za "znamení šelmy", tak tomu bude i s jejich nástupci.

RFID čipy (Radio Frequency Identification, identifikace na rádiové frekvenci) jako rádiová náhrada čárových kódů a jiné technologie inteligentní dopravy, inteligentního skladování a distribuce jsou jenom technologií. Inteligentní technologií, která může svět učinit rájem stejně, jako peklem. Technologií, která byla vytvořena bez příznaku "ďábelská", protože o způsobu jejího užití rozhodují lidé. Buď o ní budou rozhodovat lidé, mající "corporate social responsibility", a nebo dravci trhu bez přívlastků svědomí i morálky.

Znovu se vynořily zvěsti, že Evropská centrální banka se chystá do EURO bankovek vložit čipy-špiony (RFID čipy). Jak uvedlo 'Czerwensky intern', německé zpravodajství zaměřené na novinky z oblasti bankovnictví a pojišťovnictví, ECB měla již podepsat smlouvu s Hitachi a chystá se uvést do oběhu bankovky-špiony tento rok. Uvádí, že smlouva zavazuje k dodání takového množství čipů, že Hitachi nemůže zajistit celou dodávku sám, ale dále najímá subkontraktory.

Po delší době jsem si otevřel BL a zíral jsem na rozšířenou nabídku autorů. Vedle tradičního levičáka Kotrby přes Richarda Semana či Alexe Koenigsmarka. Zbývají už jen moudra Z. Hořeního, básně M. Floriána či K. Sýse. Mají to BL zapotřebí, ptá se Stanislav Hylan a pokračuje: Nemyslím si, že jde o kádrování. Spíše o to, zda lidem s pošramocenou morálkou dávat prostor. Vím, že je to už klišé, i když pravdivé, ale nemyslím si, že autory podporující nacisty by 15 let po válce vydávalo médium, které chce být věrohodné, seriozní atd. popř. že by přispěvatel tohoto media tlačil na to, aby články např. z Vlajky četl veřejnoprávní rozhlas... Jsem přesvědčen, že seriozní medium by publicitu dělat lidem zprofanovaným nemělo. Vždy jsem byl přesvědčen, že BL (občas s úlety) jsou seriozní deník, který častokrát otevře i nepříjemné téma. Krize v ČT byla skvěle zmapovaná (mimochodem mám i knihu a všechny materiály stažené). Zveřejňováním extremistických názorů či redaktorů bez morálky se stanou BL trochu jiným plátkem než seriozním. V seriozním médiu morálně pochybený autor nebo autor propagující extremistické plátky, jako jsou Haló noviny, nemá co dělat. A Kotrba chce, aby se z Haló novin citovalo ve veřejnoprávním rozhlase.

Reakce Jana Čulíka: Publikuji texty, které mi připadají podnětné a zajímavé. V BL najdete i články od pravicových autorů. Měli bychom snad založit komisi, která by před publikací hodnotila kádrový profil každého přispěvatele a určovala, zda je "morálně přijatelný"? A podle jakých přesně měřítek?

Nemyslím, že by čtenáři Britských listů byli takové děti, že by se jim něco takového muselo předem paternalisticky určovat. Každý si jistě udělá svůj úsudek, podle vlastních zkušeností a přesvědčení. - Nezastávám názor, že případné levicové přesvědčení (ať se mi osobně zdá jakkoliv mylné) se rovná "morálnímu pochybení". A kromě toho, nemyslím, že "morálně slabí" jedinci jsou v České republice pouze na levici.

Je nutno vědět, jaké jsou ve společnosti názory. Potlačovat některé z nich proto, že jsou podle nějakého názoru "nepřípustné", je pošetilé. Přitom je samozřejmě důležité vést vůči všem názorům ostře kritickou debatu.

obecný opravník oblíbených omylů médií, většinou nazývaný tisková zpráva

V deníku Blesk z 2. 5. 2005 byl na straně 2 uveřejněn článek s názvem: "Grossův mejdan za státní peníze?" Není pravda, že by tato akce byla hrazena z prostředků ministerstva vnitra a že se konala v "policejních garážích".

Reakce na článek "České pravicové servery a homosexuálové"

V uvedeném článku jsem neprozřetelně přečetl odkaz: "Analýza: Homosexualita zřejmě není vrozená, gayove a lesby se nerodí" a byl to silný zážitek, stejně jako příslušná diskuse, píše Vojtěch Polák: Nádherný příklad populismu. Hlavní trik spočívá ve výrokové logice. Pokud některým z diskutujících není jasné, že z (podmíněné) negace výroku: "homosexualita je vrozená" nijak neplyne výrok: "homosexualita je získaná" (i kdybychom negaci uznali), nechť vrátí školné a rozepíší se o svém názoru třeba na Maxwellovy rovnice. Bude to mít podobnou cenu.

Záludnost článku je v tom, že počítá s nepozorným či nevzdělaným čtenářem. Vzhledem k tomu, že po téměř osmdesáti letech marného úsilí nejlepších mozků terapeutická komunita rezignovala na "léčení" homosexuality, lze tvrdit, že je homosexualita prakticky vrozená. Tj., že geneticko-fyziologické faktory významné převažují nad vlivy sociálními.

Meditace ve smyslu, že to tak čistě teoreticky nemusí úplně být, jsou zavádějící. Se zřejmým cílem - vyvolat zmíněný myšlenkový zkrat ...

Ještě poznámku ke Grossově aféře. Vrtá mi pořád hlavou, co za tím může být. Je do oči bijící, jak se média angažovala ausgerechnet v jeho případě, zatímco obdobné jiné nechala prakticky bez povšimnutí. Jde o předvolební útok na ČSSD? Pokud v tom média "jedou", nic se o tom nedovím.

To abych přestal kupovat noviny a dívat se na TV. Protože politicky angažovaná média neplní svou úlohu hlídače demokracie a jsou mi tudíž k ničemu ...

Dvě dívky sedí v mé kanceláři a vyprávějí mi o maturitě, na kterou se připravují. Obě hovoří pěti evropskými jazyky a když navštívil jejich školu Tony Blair, byla vybrána Nicole Danielová, aby s ním pohovořila francouzsky. Nicole, 16, strašně ráda čte, přečetla Zločin a trest, Madame Bovaryovou a Jude the Obscure. Její sestra Naďa hraje na kytaru a zpívá.

Avšak sestry Danielovy asi neudělají v Británii tu maturitu, píše Janice Turnerová v deníku Times. Možná zítra je zatkne policie a budou deportovány z Británie do země, odkud utekly před dvěma a půl lety. Nemají totiž nárok na politický azyl.

Vážený pane prezidente, rozhodli jsme se reagovat na Váš článek, týkající se přijetí zákona o podpoře el. energie z obnovitelných zdrojů (dále jen OZE). Fakt, že se vláda a řada politiků vymlouvá na Evropskou unii a její směrnice při mnoha příležitostech prosazování zákonů (viz zákon o minimální dani aj.) je těžko přehlédnutelný a nebudeme se nad ním nyní pozastavovat - není to důvodem naší reakce.

Některá tvrzení ve Vaší kritice zákona se však zdají být, byť snad neúmyslně, zavádějící.

z tiskové zprávy ČT

2. května 2005 ve 13 hodin odstartuje Česká televize, jako první televizní vysilatel v ČR, digitální experimentální vysílání zpravodajského kanálu ČT 24. Je to zlomový okamžik ve vysílání České televize, který se nepochybně zapíše do její historie.

Po pádu Stanislava Grosse najednou skoro není o čem psát. Novináři proto zavětřili a vrhli se na čerstvou vonnou kost, kterou jim hodila příležitostná mediální hvězda, nejvyšší státní zástupkyně Mgr. Marie Benešová, zveřejněním neslýchaného rozhodnutí poštvat orgány činné v trestním řízení přímo na ministra spravedlnosti. Záminkou jí bylo jeho rozhodnutí předat do jeho vlasti trestní stíhání katarského "prince", který je právě vazebně stíhán pro mravnostní trestný čin. Díky reklamě, kterou takto "princovu" procesu udělala, se v médiích píše a mluví o jeho jinak celkem bezvýznamném procesu daleko více, než zasluhuje. Často při tom dochází k matení pojmů, takže řadový čtenář nemůže pochopit, co se vlastně děje.

Ve víkendovém vydání hospodářského listu Financial Times vyšla velmi férová a vyvážená analýza dosavadní politické kariéry Tonyho Blaira od Philipa Stevense, náměstka šéfredaktora tohoto listu a autora knihy Tony Blair - The Price of Leadership (nakl. Politicos)

Citujeme:

Před britskými všeobecnými volbami, které se budou konat ve čtvrtek 5. května, zintenzivňují odpůrci útoky vůči premiéru Tonymu Blairovi. V neděli publikoval týdeník Sunday Times tajný vládní dokument, podle něhož už před červencem 2002 soukromě přislíbil premiér Tony Blair Georgi Bushovi, že zatáhne Británii do války proti Iráku, a až posléze se bude pokoušet přimět Saddáma Husajna, aby svým chováním poskytl pro útok proti Iráku právní ospravedlnění.

Podle listu Sunday Times obsahuje tento dokument údaje o snad nejdůležitějším jednání před válkou proti Iráku.

Schůzi vedl Tony Blair a jejími účastníky byli jen jeho nejbližší vládní spolupracovníci. Z dokumentu vyplývá, že Blair podporoval změnu režimu v Iráku od samého začátku, navzdory varování generálního prokurátora lorda Goldsmithe, že by útok na Irák mohl být ilegální.

Tajný dokument (v angličtině) ZDE

Při příležitosti 60. výročí obnovení rakouské samostatnosti prohlásil minulý týden při oficiálním aktu ve vídeňském Hofburgu spolkový kancléř Wolfgang Schüssel, že pro lidi, kteří pochybují o plynových komorách, není místa v institucích republiky. Jeho hlas se chvěl, když hovořil o osvobození koncentračního tábora Mauthausen, protože, jak později prohlásil, měl před očima mrtvá těla vězňů, která byla házena na žebřiňáky.

Při emocionálním projevu v sále seděli i představitelé vládní koaliční strany svobodných FPÖ a Haiderovy BZÖ, mezi nimi spolkový rada za svobodné John Gudenus. Ten den před tím prohlásil, že je nutno otázku plynových komor a koncentračních táborů "fyzikálně a vědecky prozkoumat", protože on sám, dokud se nebude o tomto tématu vážně debatovat, nemůže říci své "ano nebo ne".

Nekritizoval jsem Klause za pragmatismus, ale za to, že v době všeobecné hodnotové dezorientace po rozpadu komunismu směrodatně přispěl k tomu, aby česká společnost jako samozřejmou, danou, všeobecně sdílenou hodnotu, "standardní" v jeho dikci, přijala asociálnost.

Pavel Urban ve své reakci na můj kritický příspěvek o úloze Václava Klause charakterizuje rozdílnost pohledů jako "spor demokratického politika s českou intelektuální aristokracií". Přesnější by bylo "pragmatického", s tou "aristokracií" si rady nevím, ale v podstatě se shodujeme, alespoň přijmeme-li definici "intelektuálního" jako "starajícího se více o stav své duše než o stav svého konta".

"Má je!" -- Copak že má? Varlata! A kdopak že je má? No přece nově zvolený papež!

Nesmírně houževnatě přetrvává tradice o údajném rituálu, jenž prý probíhá v mezidobí mezi zvolením nového papeže a veřejným vyhlášením výsledku volby. Legenda o rituálu přetrvala z dob před vynálezem knihtisku až do internetového věku. Jak že má celá věc probíhat? Dva kardinálové prý diskrétně ověřují mužství nově zvoleného papeže. Kladný nález pak slavnostně oznamují kardinálskému grémiu.

V únoru 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5650 Kč, v březnu 2005 částkou 4902.17 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.