Rovněž tak byl přítomen i Siegfried Kampl, který jako designovaný předseda Spolkové rady - horní komory rakouského parlamentu - hovořil o desertérech nacistického Wehrmachtu jako o vrazích svých kamarádů a brojil proti "brutálnímu pronásledování nacistů" po roce 1945. Tomu se však spolkový kancléř vyhnul, protože jak poukazují někteří politici, jde o koaliční daň lidovců za spoluvládnutí se svobodnými.

Bývalý šéf lidovců a vicekancléř Erhard Busek k tomu poznamenal, že s Jörgem Haiderem nelze budovat stát a že vystoupení obou politiků jen ukazuje, o čem se hovoří u nich doma. Po roce 1945 bylo mnoho těch, kteří nejprve navenek o nacistickém období mlčeli, ale uvnitř svých rodin zastávali své bývalé pozice.

V důsledku toho následná generace vůbec nepochopila, že nacionální socialismus vedl k válce a hrůzným činům. Tito lidé stále věří, že mohou svými výroky získat politické přívržence. Je to nejen otázka politické hygieny, ale sebevědomí Rakouska, aby takové osoby byly odstraněny z politiky. Jestli někdy pochopí, jakých škod se dopouštějí, o tom pochybuji, ale je nutno zabránit, aby dále škodili. Jestli totiž někdo nemá zábrany ve svém myšlení, není ani pro Rakousko a demokracii způsobilý.

Vzhledem ke skandálu se Kampl vzdal svého mandátu ve Spolkové radě, avšak nikoliv svého členství v Haiderově nově vzniklé odštěpenecké straně Společenství budoucnosti Rakouska BZÖ. Jeho mluvčí přitom prohlásil, že Kampl má zůstat nadále starostou Gurku, protože pro něho hlasovalo 80% tamního obyvatelstva. Zřejmě se považuje za pouhou oběť pěšce v politice v době, kdy jeho šéf zemský hejtman Haider dodnes nepředal korutanským Slovincům, kteří bojovali v protinacistickém odboji, osvobozeneckou medaili, kterou jim udělil spolkový prezident. Navíc jeho straník Gerwald Kitz, který převezme místo předsedy spolkové rady prohlásil, že neví, zdali představy jeho kolegy Kampla "byly tenkráte správné nebo falešné". Gudenus byl zatím vyzván svými stranickými přáteli, aby opustil stranu Svobodných a vídeňská obecní rada již jednomyslně hlasovala pro jeho rezignaci. Gudenus je znám svými výroky a již před deseti lety utrpěla jeho politická kariéra trhlinu kvůli zpochybňování plynových komor. Přitom však nově ustavený předseda jeho strany Heinz Christian Strache před několika týdny v interview prohlásil desertéry za viníky, kteří mají ?na svědomí nevinné?. Při svém nástupním projevu 23.dubna žádal jako "uznávací poplatek" 1000 Euro pro ty, kteří při pádu nacismu?tehdy neutekli nebo neuprchli?.

V Rakousku stále vycházejí publikace vydávané Svobodnými, ve kterých se na příklad argumentuje, že v troskách osvětimských krematorií nebyly nalezeny žádné zbytky plynu Cyklon B. Tvrdí, že neexistovala žádná technická kapacita, která by stačila na tak velký počet lidí, údajně zavražděných. Ten byl přiznáván v procesech s válečnými zločinci, kteří prý byli vystaveni mučení a nátlaku. Walter Lüftl, který se stal prezidentem inženýrské komory, se již v roce 1992 obrátil na poslance s podezřením, že nemohlo dojít k masovým popravám ze použití plynu.

Evropský poslanec Andreas Mölzer překročil zase protinacistický zákon jako šéfredaktor časopisu "Zur Zeit", který je dotován spolkovým kancléřstvím. Časopis vyzývá k boji proti "světové nadvládě židovstva" a Hitlera označuje jako "sociálního revolucionáře".

archivní fotoalbum Š. Kotrby FAŠISMUS ZDE