V úterý padla česká vláda poté, co prohrála hlasování o důvěře kvůli tomu, jak řeší hospodářskou krizi.

Obrovsky to ztrapnilo premiéra Mirka Topolánka, protože k pádu jeho vlády došlo jen několik dní před plánovanou návštěvou Baracka Obamy a uprostřed šestiměsíčního českého předsednictví Evropské unie.

Analytikové poukazují, že pád české vlády odráží dlouhodobé politické hašteření a nikoliv finanční krizi, která nyní postihuje východní Evropu. Na rozdíl od svých sousedů netrpí Česká republika hospodářskou nerovnováhou, která způsobila, že jiné státy jsou tak zranitelné v ekonomické krizi.

Úterní úspěšné hlasování o nedůvěře vlády bylo pátým pokusem o vyjádření nedůvěry vládě od doby, kdy Topolánkova vláda vznikla začátkem roku 2007. Hlasování vyvolala opozice po nedávném skandálu ohledně údajného kupování hlasů v parlamentě.

Čtyři evropské vlády se nedávno staly obětmi finanční krize. V sobotu oznámil maďarský premiér Ferenc Gyurcsany, že odstoupí, aby umožnil nové vládě řešit nejhorší maďarskou krizi za posledních 20 let. Vlády na Islandu, v Lotyšsku a v Belgii také padly. Lotyšsko a Maďarsko jsou silně postiženy finanční krizí a dostaly pomoc od Mezinárodního měnového fondu.

Analytikové zdůraznili, že politická krize v České republice nemá nic společného s chaosem, který se šíří východní Evropou.

"Tohle nemá nic společného s hospodářskou krizí," řekl Jon Lewy, analytik pro Eurasia Group v New Yorku. "Je to čistě česká domácí politika. Téhle vládě vždycky hrozilo obrovské riziko kolapsu."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Česká vláda se stala nejnovější obětí hospodářské krize, když byla donucena rezignovat poté, co jí parlament vyjádřil nedůvěru.

Osud Mirka Topolánka, středopravicového českého premiéra, jehož vláda byla uprostřed šestiměsíčního předsednictví Evropské unie, následoval osudu vládnoucích stran v Maďarsku a v Lotyšsku. Východo a středoevropské země cití tlak svých křehkých ekonomik.

Česká pravostředová menšinová vláda prohrála hlasování o důvěře uprostřed svého předsednictví Evropské unii, píší stránky BBC.

Čtyři vzbouřenečtí poslanci hlasovali s opozičními sociálními demokraty a komunisty proti premiéru Mirku Topolánkovi.

tisková zpráva

Pro hnutí Nenásilí je dnešní pád vlády Mirka Topolánka vítězstvím demokracie. Vláda, která dva a půl roku prosazovala umístění cizí vojenské základny na našem území proti vůli většiny obyvatel, tak konečně ukončí svou činnost.

V úterý 24.3. vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru vládě Mirka Topolánka. Stalo se tak přesně týden poté, co tato vláda stáhla z projednávání radarové smlouvy.

Byla vyslovena nedůvěra vládě, které od svého vzniku pošlapávala principy demokracie, nehleděla na názor občanů a dokonce i svých voličů, a prosazovala umístění cizí vojenské základny na území České republiky. Rezolutně odmítala referendum k této otázce i přes fakt, že svou vůli rozhodnout v referendu deklarovala soustavně většina obyvatel této země.

Včerejší vyslovení nedůvěry vládě podle zástupců vládní koalice nezastaví úsilí o ratifikaci smluv o americkém radaru v Brdech. Shodli se na tom ministryně obrany Vlasta Parkanová, šéf diplomacie Karel Schwarzenberg i šéf branného výboru Sněmovny Jan Vidím. ... Proti jsou ČSSD, KSČM a část zelených. A také zhruba dvě třetiny české veřejnosti, ukazují průzkumy.

iDnes: Parkanová: Radar s vládou nepadl, je to jen malá domácí turbulence ZDE

Česká republika se vydala na další etapu své kariéry největší evropské nevládní organizace a její vláda v demisi bude mít konečně klid na práci a nemusí se obávat toho, že jí Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru. Vlády nad Evropskou unií se ujme Václav Klaus, jediný to plnohodnotný úd exekutivní moci předsednické země a jednotliví ministři mohou vesele vyrazit na evropské turné bez toho, že by to mělo dělat někomu vrásky ve vztahu ke křehké sněmovní rovnováze - nerovnováze. Vláda prostě ztratí to, čemu biologové říkají "přirozená plachost" a určitě se to projeví i na daleko vstřícnějším postoji k "malým domů" všeho druhu.

Strana zelených se definitivně odebere do politického záhrobí a budeme moci začít odstraňovat škody, které napáchala na infrastruktuře a dalších strategických zájmech naší země, a pokud ne, tak snad dostaneme v obchodě alespoň igelitovou tašku, tedy pokud si do ní budeme mít za co nakoupit.

Prostě klid na práci jako když vystřelí. Snad jednou někdo ze strany opozice vysvětlí, jaký to celé mělo smysl, snad kromě toho, že někdo z opozičních nebo na jejich stranu přeběhlých poslanců spekuluje na pokles státních dluhopisů. Ovšem vidina toho, že možná celý jeden další rok bude o dost těžší otravovat občany legislativním kutilstvím našich vyvolených je hodnotou, kterou zřejmě doceníme, až si jednou zase vybereme znova...

Myslím si ovšem, že se Mirkovi Topolánkovi bude zásluhou ukojeného ega vůdců opozice od včerejška docela dobře spát. Kéž by to platilo všeobecně.

KD│Ruský ministr financí Alexej Kudrin je přesvědčen, že současný vzestup akciových indexů i cen energetických surovin na světovém trhu je pouze přechodnou záležitostí a krize bude pokračovat. Prohlásil to na rozšířeném zasedání ministerstva pro ekonomický rozvoj.

AB│ Vzhledem k tomu, že se jedná o druhý nejčtenější článek v BL za poslední měsíc, možná několik doplnění. Připomeňme, že se jedná o talk show, ve které Jon Stewart znectil americké finanční televizní komentátory (v osobě jednoho z nich, Jima Cramera) za to, že celou dobu věděli, co se na finančních trzích děje a jak to musí dopadnout, ale veřejnost neinformovali. Záznam pořadu, včetně nesestříhané verze, naleznete na stránkách The Daily Show. Rozhodně se na něj podívejte. I kdybyste neuměli anglicky ani slovo, stojí to za to. Ti, kteří by chtěli rozumět lépe a "nestíhají" Stewartovu angličtinu, naleznou níže několik pokusů o transkripci.

talk show Jona Stewarta ZDE

KD│Ústřední výbor izraelské Strany práce včera schválil vstup do koaliční vlády, kterou sestavuje šéf pravicové strany Likud Benjamin Netanjahu. Součástí koalice už je ultrapravicová strana Israel Bejtejnu a ortodoxní náboženská strana Šas. Delegáti Strany práce schválili vtup do vlády velmi těsnou většinou. Informoval o tom večer korespondent Haaretzu Mazal Mualem.

Nejvíce lidí bylo vloni popraveno v Asii, Čína opět vykonala více poprav než zbytek světa dohromady. Tato fakta přináší zpráva o trestu smrti, kterou každý rok zveřejňuje organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI). Celkový počet poprav za loňský rok vyčíslili obránci lidských práv na minimálně 2 390. Popravy vykonalo 25 zemí, v Evropě popravuje již jen Bělorusko.

Ačkoliv má nynější světová ekonomika (pokud ji takto lze skutečně označit) mnoho aktuálních problémů, jimž bezesporu dominuje ekonomická a finanční krize, některé jiné problémy překvapují svojí persistencí. Takovýmto problémem je dozajista i situace rozvojových zemí, stále „zaklíněných“ ve své vlastní chudobě. Například v roce 2008 vydala Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) zprávu hodnotící hospodářské pokroky ve 49 tzv. nejméně rozvinutých zemích (z nichž je 33 afrických a 10 asijských), a to v letech 2005-2006 - tedy ještě před výraznými projevy potravinové i ekonomické krize.

Spory o to, zda, kdo a jak co zavinil během rozpadu Jugoslávie, jsou zřejmě nekonečné. K názornému přiblížení perspektivy, kterou zastávám - perspektivy, v níž neexistuje žádný výlučný viník událostí, ale kde je také jen málo zcela nevinných; kde nedominují dalekosáhlé spiklenecké plány, ale spíše nezamýšlené důsledky krátkozrakých, ba někdy až pitomých rozhodnutí - překládám recenzi knihy Gilese Miltona Ztracený ráj: Smyrna, 1922: Zničení města tolerantního islámu (Basic Books, New York, 2008), kterou pro březnové vydání dvouměsíčníku TRADOCu Military Review zpracoval podplukovník ve výslužbě Lester W. Grau. Předložený příběh umožňuje ve zmenšeném měřítku a zcizující perpektivě uchopit prakticky tytéž problémy, o nichž se na stránkách Britských listů v poslední době tolik diskutovalo.

Přečetla jsem si článek "Všem, kdo moralizují a hlavně machrují" a musím konstatovat, že dobře vystihuje pocity, které ve mně zanechala vzpomínka na politické dění na Balkánu v posledních desetiletích.

Můj názor na rozpad Jugoslávie a následující vývoj na Balkánu je ten, že malá hrstka chamtivých a mocichtivých nezodpovědných lumpů rozpoutala v normálních lidech, žijících v bývalé Jugoslávii, běsy, které se pak už nedaly přivázat zpět na řetěz.

Za naprosto nesmyslné označil zahájení náletů NATO na Jugoslávii před deseti lety senátor a bývalý zvláštní zpravodaj OSN Jiří Dienstbier. Letecký útok také odhalil problém dosud nevyřešené role Severoatlantické aliance po skončení studené války, řekl Dienstbier ve speciálu České televize věnovaném desátému výročí zahájení bombardování bývalé Jugoslávie. ... Dienstbier připomněl, že letecké útoky kritizoval jako nesmyslnou akci založenou na nesprávných a dokonce zfalšovaných důvodech hned po jejich zahájení.

Za deset let na území velkém jako Středočeský kraj se dvěma miliony obyvatel a přes obrovskou mezinárodní přítomnost se tu nepodařila podle Dienstbiera zajistit ani bezpečnost, ani rozvoj, ani to, kvůli čemu se tam údajně šlo, tedy zabezpečit soužití etnik. " Teď se to završilo tím, že se uznala nezávislost Kosova. Není to ani stát - je to protektorát, konstatoval Dienstbier.

Česká televize: Bomby na Bělehrad - VIDEO ZDE

Britské listy zveřejnily nedávno recenzi na novou knihu Viktora Suvorova a následně pak i komentář překladatele, dosvědčujícího autorovu velkou pozornost „trockistickému kritizovaní“. Nejsem sice expertem na zákulisní boje mezi sovětskými vůdci, ale dovolím si podrobit jej přímé konfrontaci s  Levem Davidovičem Bronštejnem (tak zní původní jméno soudruha Trockého). Text jsem převzal z jeho knihy: „Zrazená revoluce – co je SSSR a kam spěje“ vydaná česky (Doplněk, 1995, ISBN 8085765306) s doslovem Petra Uhla, píše čtenář Michal Kesudis.

Slyšel jsem kdysi o člověku, který si na střeše domu vystavěl technické monstrum. Soustava čoček a zrcadel vycházela od velké výbojky, kterou dotyčný označoval jako "lejzr", a koncentrovala světlo do jednoho směru; montáž ze starého astronomického teleskopu umožňovala natáčet zařízení různými směry. Lidé nechápali, jaký že má celá konstrukce smysl; to ovšem zjistili, jakmile se jednou tzv. blýskalo na časy. Majitel hned přihlížejícím vysvětlil, že blesky bez bouřky a hromů nejsou vůbec atmosférickým jevem, ale projevy přilétajících lstivých marťanů, kteří jsou na výzvědách, poněvadž chystají invazi. Poté zatáhl pákový vypínač a stočil paprsek "lejzru" směrem, odkud se blýskalo. Když blesky konečně ustaly, zdál se dotyčný jevit známky velkého uspokojení, oči mu zářily a mnul si ruce. A nejen to: Otevřel na zahradě láhev koňaku a vyřvával vítězoslavné tirády, jak prý to těm marťanům nandal. Když mu kdosi opatrně naznačil, že možná žádní marťani nepřilétají, zařval jak tur: "No právě! Už si ani netroufnou!" Sousedé se poté sešli v hospodě, kde v nepřítomnosti majitele systému meziplanetární obrany dospěli k jednomyslnému závěru, že jediným kandidátem na marťana v celé vesnici je ve skutečnosti právě on.

Odpověď Ladislava Brzobohatého na mnou prezentované informace z oblasti obnovitelných zdrojů je exemplárním příkladem toho, jak se v České republice zametají pod stůl moderní, ale také pro mnohé nepohodlné a radikální směry rozvoje.

Přiznám se, že už mne monotematičnost jednotvárně se opakující mantry Milana Smrže obtěžuje. Chápu, že si potřebuje sehnat ovečky na své přednášky o sluníčku, ale dělat to takto vlezle je chucpe. Připomeňme si, že o Smržovi se širší veřejnost dozvěděla díky neúspěšné kandidatuře stoupence Tmavozelené výzvy na místopředsedu Strany Zelených v roce 2003 (dostal 21 hlasů). Od té doby se začal prezentovat předseda národní sekce evropského sdružení Eurosolar pravidelně - přibližně jednou za půl roku. Ale pouze a jedině v souvislosti s PR pro "svou" agendu solární energie, slunečních kolektorů a "své" sdružení. Argumentuje ovšem tak, že racionální zhodnocení reality nahrazuje vírou v lepší příští.

Motto:

Co to má znamenat, ta urážlivá a ponižující formulace o "Cigánovi"? A o těch Palestincích? Takhle se uvažuje, píše a mluví ve slušné společnosti? Takovýmito výroky by se autor okamžitě v jakékoliv mezinárodní společnosti zdiskreditoval. Některé články Štěpána Kotrby (jako například tento) jsou cenným svědectvím o určitém - zřejmě dost častém - způsobu uvažování některých příslušníků české společnosti. Jiný kraj, jiný mrav.

Přítel a nepřítel. Přítel - byl [mu] na svatbě. Nepřítel - každý, se kterým nebylo kvůli hněvu promluveno tři dny. B: Odpověděli mu: Z toho nepodezřívej Israel.

Od narození Nazaretského jsme se nepoučili a rozum jsme nahradili emocemi, skepsi optimismem a vírou v ideály. Divím se, že tak staré propagandistické triky, známé už dva tisíce let, stále ještě spolehlivě zabírají. Bratři z rodiny al-Attarů budou hrdiny propagandistické války, když docílili, že hloupý redaktor "západního" časopisu s globálním dosahem jejich historku plnou slz a nevyslovené prosby o rachamim, otiskl... Pšita?! Svědčit ve sporu přitom podle práva nemůže být příbuzný či přímý účastník sporu, neboť na jeho výsledku má zájem. A proto může (a byl by blbej, kdyby to neudělal) svou výpověď přizpůsobovat cíli. Proto ono "svědectví" adolescentů z Gazy má asi tak stejnou váhu, jako svědectví Cigána, že všichni mimo něj jsou rasisti. Rád by tomu uvěřil...

Deník Guardian natočil tři videofilmy, obsahující svědectví Palestinců žijících v Gaze, kteří tvrdí, že Izraelci páchali v Gaze válečné zločiny. Snad nejdramatičtější je svědectví tří adolescentů, bratrů z rodiny al-Attarů. Trojice bratří svědčí, že je Izraelci vyvlekli z domova, mířili na ně zbraněmi a donutili je klečet před izraelskými tanky, aby bojovníci z Hamasu na tanky nestříleli. Izraelští vojáci je také posílali do palestinských příbytků, aby je "vyčistili".

"Donutili nás, abychom šli první, takže kdyby na ně bojovníci začali střílet, měli zasáhnout nás a ne je," svědčil čtrnáctiletý Al'a al-Attar.

V téže době, kdy "odrodilý Žid" - zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva na palestinských územích Richard Falk - obvinil Izrael z válečných zločinů v Gaze, komentátor Haaretzu Amos Harel na základě svědectví vojáků zaznamenal, že se izraelská armáda řídí chybnými předpisy, které porušují mezinárodní pravidla pro ochranu civilistů. O tom lze jistě ještě leccos říci, rozhodně však ne to, čím média i veřejnost chlácholí generál Aškenazi. V pozadí zločinů totiž leží systematická dehumanizace civilního obyvatelstva, která je doktrinálně zakotvena. Přední izraelský "armádní" filosof Asa Kašer spolu s šéfem vojenské rozvědky Amosem Jadlinem provedli vše potřebné již v článku nazvaném Military Ethics of Fighting Terror: An Israeli Perspective (Journal of Military Ethics, Volume 4, Number 1, April 2005 , pp. 60-70). Tento ostudný dokument navíc neznamená jen pokus o znásilnění Ženevských úmluv, ale je také výrazem naprostého nepochopení toho, oč v protipovstaleckých operacích vlastně jde.

Vratné lahve (2007) Jana Svěráka a Štěstí (2002) Bohdana Slámy líčí současný život v České republice, jsou to ale dva naprosto rozdílné filmy: Jeden je v podstatě komedie, zatímco druhý deprimujícím portrétem moderního života. Vzhledem k tomu, že oba snímky zkoumají život obyčejných lidí v postkomunistické společnosti, budeme se jimi v tomto textu zabývat jako analýzou této společnosti a reakcí na ni. To, jak tyto dva filmy interpretují moderní postkomunistickou existenci v České republice, budeme analyzovat z hlediska tematického a kinematografického obsahu.

Autor je student Glasgow University

While portraying modern life in the Czech Republic, Jan Svĕrák's Vratné lahve of 2007 and Bohdan Sláma's Štěstí of 2002 are very different films, as one is essentially a comedy, while the other a bleak portrayal of modern life. As they both explore ordinary existence in a post-communist society, both films will be looked at as an analysis to that society, and as a response to it. In this essay the films' interpretations of modern post-communist existence will be analysed in terms of thematic and cinematic content.

The author is a student at the University of Glasgow

Dobrý den,

automatická odpověď ve Vaší nepřítomnosti mi byla doručena a uvedená emailová adresa, kam jsem se v tomto případě mohl obrátit, je nefunkční. Obrátil jsem se na sekretariát primátora Prahy se žádostí o schůzku, která zůstala bez odpovědi.

Obrátil jsem se na ředitelku Vašeho odboru, bez odpovědi. Občan od určitého stupně státního aparátu (pan Mejstřík říká mafie) již evidentně neexistuje.

Z uvedených faktů je zřejmé, že zájem na řešení pravděpodobného porušování zákona o právu shromažďovacím ze strany MHMP není. Tuto skutečnost dokládá tisková zpráva zveřejněná MHMP, kde jsou uváděny nepravdivé informace, občané Prahy jsou záměrně uváděni v omyl. Zpráva v upravené, přepracované podobě byla v pátek otisknuta v MFdnes a je přímo dehonestující.

Zaujalo mě, jak média automaticky, bez kritického nadhledu, akceptovala nový název nové strany zelených "rebelů", aniž jim došlo, že ke slovu demokracie se váže i odpovědnost a respekt k většinovému rozhodnutí. Nedemokratičnost se dá dokazovat a napravovat zevnitř, nikoliv ale zasazováním nových, byť "demokratických" oplégrů. Politika není množení popínavých rostlin.

"Demokratická" strana zelených je stejně zelená jako "nedemokratická" strana zelených. Liší se prozatím pouze v míře vnitrostranické disciplíny. Obě jsou to monotematické lobbistické skupiny, které nemají ujasněn racionální názor na to, co chtějí a pouze tuší, co nechtějí. Vážím si silných zelených institucí, za kterými je vidět přemýšlení a znalost souvislostí.

KD│Finančníci pojišťovny AIG obdrželi miliónové odměny, protože jejich smlouvy byly založeny na uskutečněných transakcích, nikoliv na důsledcích těchto transakcí. Dvaatřicetiletý prodejce hypoték mi řekl: "Představoval jsem si, že má práce spočívá v uzavření smlouvy... Ať už potom přijde cokoliv - je to problém zákazníka, ne můj." Řada vedoucích pracovníků firem obdržela přepychové odměny navzdory tomu, že rozbili světové hospodářství, způsobili škody v hodnotě bilionů dolarů a rozvrátili miliony životů, napsala Shoshana Zuboff pro Business Week.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a