Co by si asi Štěpán myslel, kdyby někdo vyloučil z jakéhokoliv svědectví Čechy, protože "jsou v dané věci zaujatí", a vůbec "často lžou". Princip kolektivní viny je nepřijatelný. I když hodně Čechů lže - možná je to nepopiratelné, Češi přesto - stejně jako Palestinci - musí dostat benefit of the doubt - dokud není prokázáno, že jedinec lže, je nutno s ním zacházet, jako že mluví pravdu.

Poznámka Štěpána Kotrby: Ano, ale já ve shodě s Agathou Christie podezírám z vraždy všechny přítomné na místě činu do chvíle, než se vyšetřováním prokáže opak. Právě ono prokazování opaku, ona skepse je hledání pravdy - i v žurnalistice, i ve vědě. Princip benefit of the doubt je utvrzování v optimismu skautské víry, že svět je plný pravdy a lásky, která vítězí nad lží a nenávistí, která ovšem nenutí k hledání shody s realitou, a která s realitou nemusí mít vůbec, ale vůbec nic společného...

Jiný kraj...

Mluvil jsem včera s jedním anglickým studentem češtiny na Oxfordské univerzitě. Mimochodem mluví hodně dobře česky. Jeho otec je právník. Zmínil se o tom, že ve střední a východní Evropě je zřejmě běžné, když vás zastaví na ulici policista a chce vám dát pokutu za nedodržení přikázané rychlosti, že ho podplatíte, aby vás pustil bez pokuty. Proč to říkal? Tatínek v Británii řešil při své právní praxi od vstupu středoevropských zemí do EU asi stovku případů, kdy se Češi, Slováci a Poláci v obdobné situaci pokusili podplatit britského policistu. Dostanou se tím do velmi vážných problémů, protože zatímco jet nepřiměřenou rychlostí je na pokutu, pokus podplatit policistu je trestným činem a skončíte ve vězení.Jo, a nevadí, že k pokusu o podplácení došlo v soukromí. Policistovo slovo je zákon. Jeho svědectví se věří. Ti zoufalci ze středoevropských zemí prostě nevědí, že policisté se nepodplácejí... Prostě ve vnějším světě je to trochu jinak než v ČR.

Poznámka Štěpána Kotrby: Britské listy několikrát svědčily o policejních lžích, z nichž některé prokázal až soud, jiné dokonce ani soud neprokázal. Přesto za ně nikdy nebyli policisté trestaní. Namátkou: Kauza MMF, Mikula, Maksimov, CzechTek, Asanace 2006, Srba, Jacques... Z britské reality vládních lží to byla 45 minutová hrozba Iráku, smrt Davida Pearla, střelba po "teroristovi" a další excesy "války proti terorismu", ... To nestačí k nutné dávce skepse?

Kultura konzumu

Jiný, do očí bijící důkaz, jak odlišná je postkomunistická kultura České republiky od vnějšího světa, získáte, když si zajdete do kteréhokoliv z pražských kin. Když se před uvedením filmu promítají reklamy, velmi lehce poznáte, které z nich jsou vyrobené v ČR a které jsou zahraniční, přestože jsou třeba nadabované do češtiny. Nikde v zahraničí byste neviděli reklamu na džus, kde před kamerou vrtí mladá žena zadkem a zadek se pak prolínačkou promění ve dva pomeranče na stromě. Anebo - v dalším záběru - dívka v sporé noční košili tancuje po louce a prolínačkou se promění v karton džusu. Divím se, že to mají ty slečny zapotřebí. Na západ od ČR tohle opravdu neuvidíte. Je to síla. Jiný kraj, jiný mrav. Stejně jako výsměch "Cikánovi", že má názor.

Pravda a lež

Kdyby nemohl svědčit nikdo, kdo má na věci údajný zaujatý zájem, tak by se řada trestných činů nedala vůbec vyšetřit. Například by nikdo nikdy nebyl odsouzen za znásilnění, protože k tomu většinou dochází k soukromí. V těch jiných zemích skutečně platí trochu jiná měřítka. Bude-li si na mě na Glasgow University stěžovat nějaký student, a bude-li to jeho slovo proti mému, vyšetřovací komise bude brát jeho svědectví vážně, protože v normálním světě se nepředpokládá, že člověk lže. Lhaní je tak stigmatizováno, že si to člověk normálně nedovolí. Znemožnil by se. Obdobně jako by si - většinou - britský policista nedovolil vzít úplatek. Tresty jsou drastické, jak je zjevné na těch několika málo případech, k nimž v během let došlo.

Když mi ukradnou auto a půjdu na policii svědčit o tom, podle Štěpána Kotrby by mě policisté měli vyhodit, protože jsem přece zaujatý svědek - jsem apriorně zaujatý proti zloději, který mi to auto sebral. :)

Poznámka Štěpána Kotrby: Podle židovského práva, o kterém byla má poznámka, tomu tak je. A podle procesního práva v Čechách také. Je tomu i tak podle pravidel "západní" žurnalistiky, s výjimkou deníku Guardian, který když má někde aktivistické zájmy, tak si s realitou moc hlavu nedělá.... Ano, poškozený je vždy a priori zaujatý jako svědek. Výsledky pojišťovacích podvodů s motorovými vozidly (fingované krádeže, fingovaná vloupání i fingované dopravní nehody) v Česku jsou tak alarmující, že pojišťovny najímají speciální týmy na jejich řešení.

Ono ale lze vyšetřit případy, kdy je k dispozici jen jediný svědek. Většinou prostřednictvím velmi profesionálně vedených, opakovaných křížových výslechů. Pokud svědek lže, při opakovaných výsleších nedokáže udržet důslednost výpovědi a začne si v detailech protiřečit. Existují podrobné manuály, jak se mají chovat například dívky, které v britských podnicích - v soukromí se stanou obětí soustředěného sexuálního nátlaku od nadřízených. Ženy jsou v takovýchto případech instruovány, aby si každý takový incident podrobně zaznamenávaly, s údaji o místě i o čase.

Jasně, uznejme, že Palestina je spíš jako Česká republika, než jako západní Evropa. Přesto nebudu automaticky usuzovat, že všichni Češi jsou podvodníci, protože někteří jsou.

Avšak jak ví Štěpán Kotrba, že redaktor "západního časopisu s globálním dosahem" je "hloupý"? To je taky předpoklad, který zůstává nedokázaný. Je to možné, ale je to nedokázané. Kotrba píše o něčem, o čem nemá informace. Tým z Guardianu vyšetřoval zmíněný případ v Palestině na mnoha místech po dobu celého měsíce. Tito reportéři nejsou amatéři z Mladé fronty dnes. To je něco úplně jiného. Jakmile se člověk začne na zázemí takového článku dotazovat, většinou zjistí, že je za ním rozsáhlá vyšetřovací práce, kontakty s nejrůznějšími pozorovateli ze všech zúčastněných stran. I tak je zmíněný článek plný opatrných formulací, jako "údajně" "zjevně", "podle tvrzení". Zároveň však také odkazů, které dokladují, že to, co zjistili reportéři z Guardianu, je dávno známo z četných jiných zdrojů, včetně zdrojů z izraelské armády. Konec konců to vyplývá i z tohoto článku od Karla Dolejšího.

Poznámka Štěpána Kotrby: Svědectví adolescentů není plné opatrných formulací. Guardian byl jedním z médií, které bez jediného mrknutí oka připustilo "svědectví poškozených" v případě gruzínské instalace nevybuchlé rakety Točka před policejní stanici. Někdy je třeba k žurnalistice nejen otevřenou náruč pro všechny informace, ale i nutnou dávku skepse. Guardian stejně tak nikdy nezapochyboval o skutečném úkolu "novináře", zabitého v Afghánistánu. Guardian pochybuje velmi efektivně pouze tam, kde je shoda kulturních kódů - kde si jsou jeho reportéři jisti, že znají odpověď předem...

Hlavně si myslím, že by to byl divný svět, kdybychom vylučovali ze svědectví příslušníky pronásledovaného národa, protože automaticky budou lhát, neboť nenávidí nepřítele. Všichni nebudou. Znamená to tedy, že jsme měli neposlouchat svědectví židů proti nacistům, protože jsou židi zaujatí proti hitlerovskému režimu, vynálezci plynových komor?

Měli bychom se vyvarovat rasismu i stereotypů. Jiný svět je možný. A existuje.

Poznámka Štěpána Kotrby: Ano, jiný svět je možný. Ale "jiný svět" má mnohdy i jiný vztah k pravdě a lži. Zatímco britský protestantský model je "férový" a "zásadový", kontinentální model je pragmatický (dáno dvojakostí morálky katolické církve - odpustky a zpověď včetně následného pokání před udílením svátosti umožňují hřešit kdekomu; stejně tak dáno husitskou lhavostí - skrýváním víry, Kralické bible i dalších věřících, vytváření neformálních či paralelních struktur moci v boji proti jakýmkoliv okupantům - od Habsburků po Rusy), vliv islámu na vývoj kultury Středního východu s beztrestností lží ďaurům a účelovou manipulací pravdou nahlodává už úplně absolutní platnost kategorií PRAVDY a OTEVŘENOSTI MYSLI, o kterých šéfredaktor mluví. No a "zdvořilostní" lhavost Východu souvisí nejen s kulturou pohostinnosti a úcty k hostovi, ale i s vertikalitou absolutistického mocenského modelu Říše středu. Všechny tyto kulturní odlišnosti se vyučují na Diplomatické akademii a v přípravkách ministerstva zahraničí, nikoliv však na bohemistice či žurnalistice Univerzity Karlovy...