Obamova administrativa nedávno signallizovala rázný rozchod s destruktivní politikou předchozí éry, když prohlásila, že "nebude odebírat zdroje jiným národně bezpečnostním prioritám, dokud nebude dokázáno, že tato technologie americkou veřejnost ochrání". To ohlašuje definitivní zrušení protiraketové obrany, protože ta úspěšně neprošla ani testy s nejrudimentárnějšími klamnými cíli a protiopatřeními, jimiž by každý nepřítel disponoval.

Můj manžel Stephen F. Cohen ve svém článku pro Nation nazvaném "Nová americká studená válka" však vysvětluje, že alternativní a chytrý kurs v americko-ruských vztazích vyžaduje mnohem víc než jen opuštění neúčinné a nepotřebné technologie. Samozřejmě, potřebujeme nový rámec pro kontrolu zbrojení - Bush a jeho tým zrušili desítky práce obou stran na tomto poli. Musíme podepsat a ratifikovat Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek a případně dodržet Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, která dává mandát úsilí o bezjaderný svět. Roste podpora pro úplné jaderné odzbrojení, jak to ukazuje hnutí Globální nula (Global Zero), a tento postoj podporuje i prezident Obama.

Ale restart vztahů s Ruskem bude vyžadovat ještě více. Je třeba opustit triumfalistický přístup, který ovládal americké myšlení a naparoval se od konce studené války. Zdá se, že prezident Obama a někteří členové jeho týmu jsou na cestě k pochopení toho, jak moc je taková změna nutná.

Nicméně v Moskvě i ve Washingtonu čelí nové myšlení oponentům, kteří restart považují za kapitulaci. Noví studenoválečníci usilují přinejmenším o "nové zadržování" a šílené rozšiřování NATO až k ruským dveřím -- a využili příležitosti ke znovuprosazování své nebezpečné ideologie. Podle Washington Postu Robert Kagan a organizace Carnegie Endowment for International Peace tvrdí, že "Moskva využije touhy po snížení napětí ve svůj prospěch v záležitostech, jako je úsilí o hegemonii v bývalých sovětských republikách na jejích hranicích". Lídři Republikánů zaslali prezidentovi dopis, kde varují, že jeho vstřícná gesta směrem k Rusku jsou "nemoudrá a předčasná", a že to "podkopává postavení našich spojenců". Nakonec přišel editorial Washington Postu odhalující manichejskou optiku, přes niž editoři listu nahlížejí svět: "Možná má vedení Kremlu za to, že 'restart' je jen jiný způsob, jak říci 'kapitulujte'. Pokud je tomu tak, paní Clintonová by to měla při setkání Lavrovovi objasnit".

Srovnejte to s novým myšlením vyloženým v Cohenově článku a vyjádřeným Cirincionem. "Americké hrozby zkomplikují Medveděvovi to, co už chce stejně udělat: Restartovat americko-ruské vztahy... Měli bychom říkat 'Potřebujeme spolupracovat při omezování hrozeb, které sdílíme'... Prezident Obama chápe, že má lepší šanci získat, co chce, když dá najevo otevřenost, než kdyby se chvástal. Když bude Rusům vyhrožovat, bude pro ně těžší činit ústupky."

Klíčem k tomuto restartu je, aby USA a jejich spojenci zastavili rozšiřování NATO. V těchto časech potřebujeme ekonomické oživení, ne expanzi vojenské aliance vytvořené k boji proti Sovětskému svazu, která ohrožuje spolupráci při dosahování společných ekonomických a bezpečnostních zájmů. V tuto chvíli Střední a Východní Evropa čelí nejhorší ekonomické krizi od pádu Berlínské zdi. Zejména Ukrajina je po finanční stránce v katastrofálním stavu a bude potřebovat pomoc jak Evropanů, tak Rusů. Také Gruzie je v ekonomických potížích. Měli bychom řeči o rozšiřování NATO odložit a pracovat s EU a Ruskem na vybudování životachopnějšího ekonomického uspořádání regionu - prostřednictvím nové globální finanční architektury. Můžeme očekávat, že evropští demonstranti vyjádří podobné požadavky při Obamově dubnové návštěvě připomínající 60. výročí NATO. Ale nová linie bude čelit rozhořčenému odporu mezi těmi, kdo investovali do rozšiřování NATO a do přesvědčení, že Rusko představuje hrozbu našim zájmům.

Cirincione mi řekl: "Každá úspěšná íránská strategie potřebuje spolupráci Ruska". Rusko si nepřeje Írán s jadernými zbraněmi nebo s raketami dlouhého doletu. Nepřeje si ani rostoucí neklid na svých jižních hranicích. Rusko má také potřebné páky - může ukončit prodej zbraní Íránu, ukončit nebo suspendovat spolupráci na jaderné elektrárně v Búšehru; zvýšit diplomatický tlak prostřednictvím sankcí nebo resolucí OSN. Cirincione tvrdí, že si Írán nepřeje dostat se do pozice párii, a kdyby se Rusko postavilo proti němu, byl by izolován.

Rusko však potřebuje vzájemné vztahy "zahrnující spolupráci a vzájemnou úctu - a ne že prostě USA Rusku oznámí, co udělají", říká Cirincione. "A měli by vědět, že americké úmysly v Íránu nezahrnují rozpoutání třetí války v regionu."

Nové dohody mezi Spojenými státy a Ruskem o dramatickém omezení jaderných arsenálů jsou samozřejmě pro úspěch jednání s Íránem klíčové, protože velké mocnosti vytvářejí kontext a tlak na nešíření jaderných zbraní v celosvětovém měřítku.

Bez nového amerického myšlení o Rusku žádný restart nebude. Nebude ani skutečné partnerství. Navzdory shromáždění některých myslitelů staré gardy kolem prezidenta existuje důvod věřit, že vzniká nový přístup - patrně vyvolaný skutečnostmi a podmínkami naší doby.

Celý text v angličtině ZDE