I. Tento text není pro všechny. Největší část těch, kdo ho dočtou do konce, řekne: Fantazíruje. Nemnozí uznají, že na tom, o čem píšu, může něco být; ale dodají hned: Není vhodná doba rýpat pod povrch protiradarové fronty. Ještě méně z vás řekne, že snad téměř souhlasí - a vzápětí doplníte: Stejně už se nedá nic dělat. Já ale nemám na výběr a všechny výtky odmítnu. Uspokojit je stavovskou ctí úplně jiné profese než mojí.

Mezi jiným nám jubilea poskytují příležitost pohlédnout na přítomnost z jiné perspektivy. To je obzvláště užitečné, když se srovnání ukáže pro přítomnost jako více než nelichotivé. Může to vést i k jejich ignorování a zamlčování. V připomenutí Pražského jara můžeme sledovat dva vyhraněné přístupy: okázalý nezájem až bagatelizaci na české straně a intenzívní zájem v ostatních evropských zemích, snad nesilnější v Rakousku. Oba mají své dobré důvody.

Vývoj šedesátých let, hnutí proti vietnamské válce a Flower Power, studentské revolty a mimoparlamentní opozice až po Pražské jaro byly po celém světě projevem stejné základní paradigmatické změny: odklonu od dosavadního pasivního podřizování se autoritám a akceptování mocenských struktur směrem k aktivní účasti, spolurozhodování a spoluzodpovědnosti sebevědomých občanů. Napříč politickými systémy vzniká v šedesátých letech moderní občanská společnost.

Pražské jaro 1968 - více než třistastránková čítanka nejdůležitějších dobových textů v BL ZDE

PR text, odůvodňující o čem se dohodla vláda Mirka Topolánka s Američany, vycházející z Dohody mezi ČR a USA o "radarové stanici", je na světě. Nejvyšším politikům ho předal v písemné podobě ministr zahraničí Karel Schwarzenberg už 13. května 2008. Dodnes o něm všichni, kdo ho dostali do rukou, mlčí. 14. května byly dokumenty spolu s průvodními dopisy doručeny. Samotná smlouva je stále podle informací ze zákulisí vlády v režimu "vyhrazené", nicméně už formou faxu z ministerstva zahraničí dorazila do Sněmovny také. Prozatím pouze "vybraným" poslancům.

Na konci dubna přišel v Afghánistánu o život devětadvacetiletý rotný R.V. z prostějovského 102. průzkumného praporu. Vozidlo Humvee, v němž spolu s kolegy jel, zasáhla exploze improvizovaného výbušného zařízení (Improvised Explosive Device, IED). Jednalo se již o třetí oběť z řad českých příslušníků mise ISAF -- měsíc předtím zahynul vojenský policista v provincii Helmand při útoku sebevražedného atentátníka, zatímco před rokem došlo k úmrtí dalšího vojáka pod lavinou. Co rostoucí ztráty malého českého kontingentu vlastně znamenají?

Už renesanční autor Niccolò Machiavelli ve 4. kapitole spisu Vladař popsal rozdíl mezi vojenským obsazením centralizovaného státu a okupací země, jejíž vláda je odkázána na podporu nezávislé vrstvy pozemkových vlastníků.

reakce na polemiku místopředsedkyně a mluvčí Rady Českého rozhlasu Dany Jaklové pod titulkem "Za jakou veřejnost se ptá pan Aust?" s článkem Ondřeje Austa "Skončí Wave, nebo Kasík" v LN dne 30. 5. 2008

Povinností člena Rady je znát zákon, který se odhodlal jménem koncesionářů hájit. Povinností mluvčího je znát nejen zákon, ale i odsouhlasená usnesení. A vědět, že ředitel není Bůh, aby zařídil něco, co zařídit nejde. Povinností gramotného člověka, který se uchází o veřejnou funkci, je umět číst a počítat. Alespoň násobilku... Ani jednu z těchto povinností Dana Jaklová nesplňuje. Přesto tato bývalá redaktorka Radiožurnálu dostala moc. Moc poškozovat veřejnou službu a shazovat autoritu Rady svou nekompetentností, se zoufalou odhodlaností prosazovanou. Například navrhovat , odůvodňovat a prosazovat usnesení, které je nesplnitelné. Pokud ovšem neplatí to, co Ondřej Aust napsal. Podívejme se na jednotlivá vyjádření v článku mluvčí Rady ČRo Dany Jaklové blíže. Ona je totiž vnitřním předpisem Rady (jednacím řádem) oprávněna tlumočit názor Rady nic netušící veřejnosti.

Jaká Jaklová, taková Rada.

Zcela souhlasím s mnoha spoluautory, že poplatky jsou jen zástupný problém.

Pojďme tak trochu po selsku o zdravotnické "reformě" uvažovat. Intuitivně asi každý z nás bude souhlasit, že cílem reformy by mělo být zlepšení péče o nemocné a rozumná kontrola nákladů na tuto péči. Tak si rozeberme tyto aspekty věcně v konfrontaci se současnou situací a kontextem okolních zemí s kterými se můžeme srovnávat.

Právě jsem se dověděl z televize Nova (pondělí 2.června v 19,55), že Češi, kteří se dali za peníze najmout pro akce v zahraničí prostřednictvím AČR ( tzv. Armáda České Republiky, mluvčí Andrej Čírtek), budou v Afghánistánu dovybaveni modernizovanými ruskými vrtulníky, aby mohli létat nad terénem a dle potřeby střílet po lidech, které budou považovat za tzv. Tálibánce. Pomohou tak dolikvidovat (zu Ende liquidieren) mudžahedíny, kteří bojovali proti sovětským okupantům v osmdesátých letech minulého století.

Když si tu tak diskutujeme o regulačních poplatcích, pomíjíme jednu důležitou charakterovou vadu českého národa jako celku. Ta se vine celou českou historií. Nejsme ochotní převzít svou zodpovědnost za své jednání pokud se jedná o zjevnou blbost či sprosťárnu. Onen zákon, který určil placení regulačních poplatků by dávno neplatil, pokud by jej hned první den jeho platnosti velká většina občanů nezaplatila a pokračovala v tom proto, že zákon považuje za nesprávný.

To, že lidi nezačnou platit, byl také jediný moment, kterého se Julínek s Cikrtem obávali.

Dne 31. května odvysílala Česká televize v hlavní zpravodajské relaci Události v regionech reportáž Antonína Bruštíka "Zástupci Národní gardy chtějí jednat o bezpečí žáků v Drahovicích", reportáž byla zároveň zveřejněna v textové podobě na webu ČT 24, píše Eva Zdařilová.

Příspěvek Antonína Bruštíka bohužel nikterak nevybočuje z celkově neprofesionálního nekritického zpravodajství České televize a mohl by se stát učebnicovým příkladem tendenční reportáže, která manipuluje veřejné mínění.

Firma "Česká olympijská, a. s.", "marketingová společnost Českého olympijského výboru", prý sděluje veřejnosti, že je protizákonné, podle "zákona č. 60/2000 Sb.", "použít slova 'olympiáda' či 'olympijský' "bez výslovného souhlasu Českého olympijského výboru".

Informují o tom ve svých spamech čeští protibetští aktivisté, kteří chtějí uspořádat akci, kterou zamýšleli nazvat "Tibetská alternativní olympiáda", firma "Česká olympijská, a.s." jim to však prý zakázala, a tak aktivisté svou akci raději pojmenovali "olympijáda" - pro jistotu, aby je někdo nežaloval. Absurdní, že?

V zemi začíná být něco opravdu hodně shnilého, jestliže se komerční firmy snaží zmocnit samotného jazyka. Pokud se proti tomu někdo nepostaví a nevysvětlí "podnikatelům", že ne všechno je na prodej, brzo si jistě někdo "zakoupí" výlučná autorská práva na slova jako "voda", "slunce", "láska".

Co na to básníci? Budou si zcopyrightovaná slova od PR firem za drahé peníze pronajímat?

Možná, že by protibetští aktivisté měli spíš protestovat proti tomu, že jim někdo pod nosem krade jazyk...

Firma "Česká olympijská, a.s." má však, zřejmě, problém. Zadáte-li si do googlu slovo "olympiáda", objeví se přibližně milion odkazů, z nichž je zjevné, že velkou většinu "Česká olympijská, a.s." nemá pod kontrolou. Nejrůznějších olympiád, nezvládnutých "Českou olympijskou, a.s." je hodně ZDE. Rychle, Česká olympijská, a.s."! Je-li pravda, že nesmí nikdo používat slova "olympiáda" a "olympijský" v jiném smyslu, než jaký povoluje veřejnosti vaše firma, tak do práce! Musíte to všechno vymýtit! Nejlépe soudními spory a tučnými pokutami! To bude ta nejlepší reklama pro ty vaše Olympijské hry.

Úmrtnost dětí před dosažením dospělosti je dvakrát vyšší než normálně, mají-li otce staršího než 45 let.

Několik poznámek k PR článku pana Smrže "Vše čisté podle Topolánka".

Tvrzení, že "...obyvatelé ČR jsou z celé pětadvacítky na posledním místě v souhlasu se zavedením společných evropských standardů pro jaderná zařízení; ..", je poněkud zavádějící, píše František Hájek.

Za prvé, ještě jsem nikde nečetl, že by obyvatelé měli souhlasit s nějakými bezpečnostními normami, pochybuji, že souhlasili třeba s normami týkající se zvyšování bezpečnosti automobilů, které každoročně "přitvrzují", ale to podstatné je, že Evropa zatím ještě nemá schváleny společné normy, týkající se jaderné bezpečnosti (proto např. Temelín byl budován mimo jiné i podle amerických norem NUREG, které vydává úřad NRC -- při čekání na Evropské bezpečnostní normy by zřejmě ještě nebyl v provozu).

Hlavní nedostatek tohoto PR článku vidím v tom, že autor neuvádí, čím by nahradil energii z odstavených jaderných elektráren.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Renáta nad hlavou, od autorské dvojice Zdeny Bratršovské a Františka Hrdličky; vydalo nakladatelství Akropolis v r. 2007, 216 stran, 1. vydání, doporučená cena 189 Kč, ISBN 978-80-7304-088-8)

Generační štafeta. I tak by se dal trochu lakonicky charakterizovat soubor povídek Renáta nad hlavou od autorské dvojice Bratršovská-Hrdlička. Je to jejich nová próza, která vyšla nedávno v nakladatelství Akropolis (podobným počinem autorů byl povídkový soubor Samé milé pitvorky vydaný v roce 1994 v nakladatelství ČS).

První část tohoto článku ZDE

Oceňujeme-li hudbu, vzdáváme tím především hold jejímu vnitřnímu řádu. "Hudba tím, že duším vtiskuje svůj vznosný řád a nadzemské blaženství, naladí je často k lásce," tvrdí se zjevným patosem André Maurios. Bylo by chvályhodné, kdyby tomu tak bylo, ale, jak už jsme se zmínili v předchozí části, hudba také svádí své posluchače k davové psychóze, tj. k ne-řádu a ne-lásce, a podněcuje bojechtivost, tj. sklon k ničení.

Masový zpěv husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci dokázal zahnat na útěk dobře vyzbrojené křižáky; jak by však tyto bitvy dopadly, kdyby křižáci odpověděli na chorál unisonem jiného, vlastního nápěvu? Nestřetli by se jen dva zapřisáhlí protivníci, nýbrž i dvě sborové písně; hudba by stála proti hudbě i proti lidem, nebo by se obě písně v bitevní vřavě navzájem přehlušily, jako se to stává při pouťových atrakcích. Husitský zpěv ovšem působil především jako moment překvapení. Ve druhé světové válce sehrál podobnou, provokující úlohu Vejvodův šlágr Škoda lásky; oč byl méně vznešený než středověké chorály, o to byl oblíbenější. I ten měl ovšem protivníka -- pochod nacistických jednotek, provázený ječícími píšťalami a určený především k zastrašení podmaněných národů. O odvrácené straně hudby se mohli přesvědčit i vojenští tamboři, kteří doplatili na své burcující sólo životem, nebo odsouzenci, jejichž poslední slova přehlušila bubnová palba strážného oddílu.

tisková zpráva

Protest v poslanecké sněmovně Iniciativa Ne základnám již několikrát jasně prohlásila, že bude dohlížet na to, jak budou jednotliví poslanci a poslankyně jednat v otázce radaru. O vybudování základny se stále jedná, vláda dokonce schválila první smlouvu. Vše za zády veřejnosti. Proto jsme se rozhodli pokračovat v našich protestech směřovaných na zákonodárce a připomenout jim, že jsou odpovědní nám, občanům a voličům.

V poslanecké sněmovně proběhnou 3. a 4. června dva dny protestů, ve kterých budeme upozorňovat na neutuchající odpor občanů proti základně. Na zahájení 32. schůze si zhruba 50 poslanců a poslankyň oblékne na protest proti jednání o základně trička Iniciativy Ne základnám.

Jaké poučení si můžeme odnést z protestních akcí odborů? Jakými prostředky můžeme čelit neoliberálním reformám? Lze v takovém úsilí zvítězit? A jaká v něm má být role antiautoritářských aktivit?

Pondělí 9. června v 19,00 hodin. Info Café Krtkova kolona, Praha.

Dobrý den,

děkuji Vám za publikovaný článek. Troufám si říci, že jej zcela jistě nepostihne stejný osud, jako se stalo těm od mluvčího ČT Ladislava Štichy, protože Váš je přiměřený, kvalifikovaný a věcný. V tom se tedy obáváte zbytečně.

Jen nevím, zda je vůbec vzhledem k Vaší funkci možné autorskou výhradou v něm vymezovat jeho neoficiální charakter. To je, abych tak řekl, věcí vnitřní politiky Ústavního soudu ČR (ÚS), zda jste autorizován i k individuálním reakcím na neformální kritiku veřejnosti. Protože co lze takto stejně jako v případě L. Štichy vytknout, je skutečnost, že se snažíte s názorem vystupovat jako soukromá osoba, což je střet zájmů svého druhu. Jistě nemusím vysvětlovat, v čem je zavádění takové praxe mezi tiskovými mluvčími orgánů veřejné moci a stejně tak i veřejnoprávními institucemi potenciálně zhoubné.

Přesto i já osobně mám ohledně posouzení reformy veřejných financí velký problém s výroky a odůvodněními a kvalitní právní argumentaci nacházím až v separátních votech. Ale tím spíše jsem za existenci tohoto institutu vděčný.

O rozhodnutí Ústavního soudu, o té části, která se -- stručně řečeno -- týkala poplatků ve zdravotnictví, byla již napsána řada komentářů, přesto však není zbytečné vrátit se k odůvodnění tohoto nálezu znovu a připomenout některé jeho části a myšlenky v něm obsažené, které snad obecně konstatovány nejsou, ač by si to bezpochyby zasloužily.

Spojené státy provozují "námořní věznice", v nichž na lodích zadržují osoby, unesené v rámci "války proti terorismu". Konstatují to právníci, specializující se na lidská práva, kteří tvrdí, že se Spojené státy snaží utajovat, kolik osob vězní a kde je zadržují. Aktivisté naléhají nyní na americkou vládu, aby tyto údaje zveřejnila.

Iniciativu ministra školství Lišky ve věci rozšíření míst v mateřských školách a zavedení povinného předškolního vzdělávání pro děti od čtyř let bych upřímně uvítala, kdyby byla myšlena vážně. Ministr populisticky pochopil, že "sousedské hlídání" dle receptu ODS problém nevyřeší. A tak se dušuje, že pokud bude ve vládě i po volbách 2010, zavede povinnou předškolní docházku. Jedním dechem ale současné vládě navrhuje už letos zrušit bezplatný poslední rok v mateřské škole.

Chytrá liška by to neudělala lépe.

Pro pořádek ke své zprávě (podle NY Times), že sedmi studentům - pro přesnost: jde ovšem o absolventy vysokých škol, kteří hodlali (hodlají) pokračovat ve studiu - z pásma Gazy byla odňata stipendia, poskytnutá Fulbrightovou nadací, musím dnes dodat:

KD│ | Poláci nejsou spokojeni s nabídkou vojenské pomoci, s níž přišla Bushova administrativa, informoval server Eastern European Review 30. května. Polská vláda se proto rozhodla, že s jednáním o základně počká až na příští americkou administrativu.

Ministr zahraničí Sikorski a ministr obrany Klich očekávají, že Američané věnují tradičnímu spojenci, který jim pomáhá v Iráku, podporu ve srovnatelné výši, jakou dostává například Egypt. (Podle údajů amerického ministerstva zahraničí dostává Egypt ročně vojenskou pomoc v hodnotě přibližně 1,3 miliardy dolarů. Tato částka však je určována proporčně k pomoci věnované Izraeli, která představuje zhruba 2,4 miliardy. Bush po březnové návštěvě polského premiéra požádal Kongres o pomoc pro Poláky ve výši 20 milionů dolarů, za něž si by si mohli koupit například třetinu jedné stíhačky F-16 -- KD.)

Bushova administrativa se domnívá, že polské požadavky jsou přehnané, a tvrdí, že může nabídku stáhnout a umístit antirakety kdekoliv. Jednou z možností je prý i námořní platforma.

Postavit se za svou věc a za své právo není samozřejmostí, ale úkolem a výzvou. Je třeba vědět jak a kam se postavit (také, kterým směrem vane vítr) a orientovat se v situaci (tedy poznat světové strany). Je důležité umět hledat pravdivé informace (a cítit jejich potřebu), ale hlavně mít někoho, kdo se proti větru postaví s vámi, píše Jan Sova.

Zatímco v zahraničí byly a jsou stávky a veřejné protesty běžnou událostí (Itálie, Francie, Španělsko, ...) v České republice toto korektní sebevyjádření občanů nebylo zvykem a docházelo k němu spíše výjimečně a když už, tak často ,,nikdo neposlouchal". Tento stav se pod tlakem současné vlády jasně mění k lepšímu.

Poslední týdny mě nutí zamýšlet se nad tím, kolik lidí vůbec ví, co to byl holocaust, co se dělo na našem území v době napoleonských válek nebo jaká tyranie vládla v Sovětském svazu, když Stalin nechával lidi posílat do Gulagu a na Sibiř. Musím se smutně konstatovat, že dost málo. Občas mně připadá, že žiji v konzumní společnosti, kde většinu lidí vůbec nezajímá minulost, a to je chyba. Ne nadarmo se říká, že historie je součástí budoucnosti, upozorňuje čtenářka Veronika Horáková.

tisková zpráva

Praha, 2. června 2008

Děkujeme všem lidem, kteří nás během uplynulých 21 dnů podporovali za jejich solidaritu, všechny dary a silnou morální podporu. Věříme, že tímto naším aktem uděláme radost všem, kdo nás v uplynulých dnech vyzývali k přerušení hladovky a nabízeli svou pomoc. Uplynulé tři týdny pro nás byly velmi těžké, ale současně velmi posilující a jsou pro nás pro oba nezapomenutelnou zkušeností.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V dubnu 2008 přispělo celkem 222 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 65 154.03 Kč, příjem z reklamy byl v březnu 2008 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2008 částku 281 504.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.