3. 6. 2008
Charakterová vada českého národa jako celkuDokážeme jen kecatKdyž si tu tak diskutujeme o regulačních poplatcích, pomíjíme jednu důležitou charakterovou vadu českého národa jako celku. Ta se vine celou českou historií. Nejsme ochotní převzít svou zodpovědnost za své jednání pokud se jedná o zjevnou blbost či sprosťárnu. Onen zákon, který určil placení regulačních poplatků by dávno neplatil, pokud by jej hned první den jeho platnosti velká většina občanů nezaplatila a pokračovala v tom proto, že zákon považuje za nesprávný. To, že lidi nezačnou platit, byl také jediný moment, kterého se Julínek s Cikrtem obávali. |
Když lidi platit začali, pak už jim není pomoci, a zde se objevuje druhá část charakterové vady Čechů: Diskuse o tom, kdo jim vybojuje, aby se to zase neplatilo. Mezitím si Julínek s Cikrtem tak jen cvičně vyhodili profesora Klenera, aby si ověřili, že mají i lékařskou veřejnost pod palcem. A máme, co jsme si sami navařili. Doktoři medicíny a farmaceuti se stali výběrčími výpalného pro zdravotnickou mafii, takže jejich úkolem není jen kontrola našeho zdraví, ale hlavně platba vstupného k lékařskému ošetření. Tu mají pod sankcí, ne chybnou léčbu. Poslední možností odmítnout platby byl prostě den, kdy výnos o poplatcích vstoupil v platnost. Jen tak na okraj musím poznamenat k té vadě českého charakteru toto: Když sem přišli Rusové, pracoval jsem v ÚJV Řež. Tam byla odborová organizace jako většinou i jinde proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy a na protest jsme mezi jiným odhlasovali usnesení, že nebudeme platit příspěvky ROH. Druhý den začala obcházet sekretářka úseku a začala vybírat na základě usnesení již normalizované organizace KSČ v ústavu příspěvky ROH. Zaplatili všichni až na dva blbce: jednoho mého spolupracovníka a mne. Tomu spolupracovníkovi sebrali zbrojní pas na kulovnici - byl nimrod. Já jsem pět let bojoval o možnost obhajoby dizertace. Dnes, kdy tu není totalita, jsou kroky proti lidem daleko fikanější. Vždyť co je ta poplatková regulace? Pokus o to, aby službu lékaře využil občan, až když není zbytí. To povede určitě k vítanému zkrácení věku dožití alespoň takových, kteří mají potíže s tak nízkým poplatkem. A ve spojení se zvyšováním věku odchodu do důchodu se nakonec dosáhne kýžené, velmi krátké výplaty důchodu. Takže my tady diskutujeme o ústavním soudu a zapomínáme, že jde o něco jiného: Kdo na to nemá, ten nemá ani právo na život. A bránit se tomu, co považujeme za špatné, nedokážeme. Dokážeme jen kecat. |